O fanatismu krok za krokem

Přečetl jsem si článek O fanatismu (od prof. L. Čajanové, 23. 6. 2010) a přemýšlel jsem o něm.

Celý článek jsem si shrnul do věty: »Fanatici jsou metlou lidstva, proto si na ně musíme dávat pozor a upozorňovat na nebezpečí.« Myslím si, že s tím souhlasí většina lidí, a souhlasí i s tím, že proti fanatismu je potřeba bojovat. Bohužel, v jádru však na této úrovni končí zamyšlení většiny autorů. Pokud skutečně chceme účinně bojovat proti fanatismu, je potřeba jít dál, do hloubky – až ke kořenům, neboť vše má své příčiny. Snažím se o konstruktivní přístup k problémům. Často kladu otázky sám sobě a pak si na ně hledám odpovědi. Pokud můj článek ve vás vyvolává nové otázky, je to velmi dobře, jste na dobré cestě. Pokud po přečtení celého článku žádné otázky nemáte, měli byste se nad sebou zamyslet, proč tomu tak je? Když nejsou otázky, nejsou odpovědi.

1. Kdo to je fanatik?

Pokud chceme vyhlásit »boj« fanatismu, je potřeba nejdříve definovat, co to fanatismus vlastně je, protože jinak by se mohlo stát, že samotný boj proti fanatismu by se mohl stát fanatismem: »Ve jménu boje proti fanatismu…!!!«

Slovníky cizích slov:

*fanatizmus, fanatismus - Význam: nekritické zaujetí; slepé vášnivé nadšení...

*fanatismus (z lat. fanatus, posedlý, ve vytržení; od fanum, svatyně), postoj člověka, který svým názorům a zájmům přikládá absolutní, pseudonáboženský význam a chová se podle toho zejména k odpůrcům.

*»Fanatik je člověk, který jde tvrdě a bezohledně za svým cílem«.

2. Kde je hranice, co již je a co ještě není fanatismus?

Jsou osoby, které jsou jedněmi považovány za hrdiny a tytéž osoby jiní považují za fanatiky. Spousta lidí jde tvrdě a vášnivě za svým cílem, přitom to ještě nemusí být fanatici, sem lze zařadit většinu vrcholových sportovců, mnoho vědců aj. Osobně jako východisko beru lidskost osobnosti vyznačující se prosociálním chováním, jakožto nejvyšší úrovní sociálního chování. Fanatika definuji jako člověka, který jde tak tvrdě a bezohledně za svým cílem, že přitom porušuje »zásady sociálního chování«.

3. Co dělá fanatika fanatikem?

Další velmi důležitá otázka, kterou lidé neprávem ignorují. Ano, fanatiky jsou nejrůznější osoby. Mají něco společného? Řekl bych, že ano. Na základě svých zkušeností a vědomostí bych řekl, že fanatismus je určitý druh charakteru mající určitý profil osobnosti. To znamená, že nezáleží tolik na cíli (národní zájmy, vyznávaní určitého náboženství, snaha o lepší společnost), ale záleží hlavně na charakteru lidí. Nedovedu si například představit, že by třeba osoba s rozvinutou empatií, schopná se vciťovat do druhých, se snažila rozpoutávat války, prováděla pumové atentáty na nevinné lidi, či zabíjela nevinné ve jménu nějaké ideje. Zde bych si dovolil sestavit přibližný profil osob, které mají sklon sklouznout do fanatismu, upozorňuji, že ne každá osoba odpovídající nebo podobající se profilu musí být zákonitě fanatická a že u uvedeného profilu jde pouze o sklon. Profil rizikové osoby:

má úzký zorný úhel myšlení, má tak zvané tunelové vidění;

nenaučila se přemýšlet ve škálách, neboli má černobílé vidění;

má nerozvinutou sociální představivost, je neschopná si uvědomit, že jiní lidé mohou mít jiné názory;

zvýšené sklony k agresivitě (z dětství vytvořený návyk řešit konflikty radikálně);

Sklony k fanatismu zesiluje určitá filozofie, vysoký stres, dav, neschopnost si vytvářet vlastní názor, nerozvinutost citového života, silný kariérismus či egocentrismus.

4. Proč lidé mají takový charakter, jaký mají?

Připadá mi, že naší společností jsou záměrně přehlíženy mnohé informace. Ano, na charakter osobnosti má vliv genetická výbava. Psychologické výzkumy však stále více dokládají, že větší vliv má výchova. Ovšem mnoho rodičů jako důkaz vlivu genů uvádí o svých dětech: »Všechny děti jsme vychovávali stejně, přitom je každé jiné.« Toto je ryze subjektivní názor. Existuje velmi zajímavá kniha Sourozenecká konstelace, kde se popisuje, jak významný vliv na rozvoj osobnosti má pořadí sourozenců. S kým děti tráví více času, s rodiči nebo se sourozenci? Ve většině případů, jsou-li nedostatečně rozvinuté sociální schopnosti, obvykle se jedná o výchovné chyby v rodině, a zde existuje společensky uznávané »zaklínadlo«: »Za to mohou geny«. Uznávám, že tyto chyby rodiče nedělají záměrně, ale z nevědomosti.

Mnoho lidí uvádí, že ne rodiče, ale společnost je to, co formuje osobnost. Ano, v jádru mají pravdu, že společnost formuje osobnost člověka. Avšak nedomýšlejí, že v rámci působení na vývoj osobnosti společnost není homogenní. Společnost tvoří rodiče, příbuzní a známí, vrstevníci a kamarádi, učitelé, redaktoři a dramaturgové masmédií atd. Neuvědomují si, nebo nechtějí si to uvědomovat, že základy charakterových vlastností se vytvářejí přibližně do pěti let věku dítěte, kdy na rozvoj jejich osobnosti mají největší vliv právě rodiče.

5. Proč rodiče nevědí, co nevědí?

V povědomí společnosti je uznáván význam prevence. Co se týká fanatismu, za nejlepší prevenci považuji cílevědomou výchovu směřující k rozvoji sociálních schopností a dovedností, neboť lidé sociálně vyzrálí mívají prosociální chování a nebývají fanatiky. Zde se dostávám ke klíčovému společenskému problému. Naše školství se neprávem zříká morální zodpovědnosti za výchovu dětí v rodinách. Školství, představované kompetentními osobami, morálně odpovídá za předávané informace a přípravu osobnosti do života. Nedílnou součástí života je výchova dětí v rodině. Rodiče dělají mnoho výchovných chyb, protože v rámci všeobecného vzdělávání jim školství odmítá předávat potřebné informace pro cílevědomou výchovu směřující k celkovému rozvoji osobnosti dítěte. V tomto bodě školství, a tím i společnost, nejedná v souladu s mezinárodními dokumenty OSN.

Hovoříme-li o společnosti, co by měla či neměla dělat, měli bychom za ní »vidět« především rozsáhlou skupinu osob v čele společnosti - poslance, vládu, státní úředníky, velké politické strany apod.

6. Moje otázky pro čtenáře?

a) Proč se lidé nepozastavují nad tím, že naše společnost, tedy její zodpovědní představitelé, porušují mezinárodní úmluvy tím, že neusilují o to, aby mladí lidé v rámci všeobecného vzdělání dostali do vínku důležité informace o zákonitostech týkajících se rozvíjení osobnosti dětí v rodině?

b) Mají děti morální právo na to, aby jejich rodiče věděli v rámci všeobecného vzdělání, jak cílevědomě rozvíjet jejich celou osobnost?

c) Nakolik naše společnost porušuje mezinárodní úmluvy tím, že v rámci všeobecného vzdělání neposkytuje (nebo je zatajuje?) mladým lidem významné novodobé poznatky v oblasti rodičovské výchovy?

3


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 23 hlasů.

Stanislav HENDRYCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hosamen
2014-06-28 12:51
Nevím, co chcete říci. Člověk, který zradil a kolaboroval, dostal
vyznamenání za nedodržování zákonů, byl šéfem KV KSČ, členem ÚV
KSČ. Obdivovatelé jeho moci jsou dodnes ve vedení KSČM ale jeho
vyloučili. Ochránce fanatika RSDr. Václava Václavíka v ÚV KSČ byl
předseda vlády Adamec, v KSČM pokud vím nikomu nevadil.
suda.jan
2011-06-08 00:01
Administrátor zakazuje pravdu!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.