Jak to bylo s americkou pomocí?

Jak již to u nás poslední dobou bývá »zvykem«, tak vítězství ve druhé světové válce se obvykle nadneseně oslavuje zejména v Plzni, což záměrně zastiňuje většinový podíl osvoboditelské role sovětské armády.

A jak vidno z některých komentářů soudobých znalců vojenské historie k nedávnému 70. výročí přepadení SSSR nacistickým Německem, tak zase to byly údajně Spojené státy, které se lvím podílem, tedy dodávkami v rámci amerického programu lend-lease (smlouva o půjčce a pronájmu), zasloužily o to, že se Sovětský svaz po tomto věrolomném přepadení v jedenačtyřicátém udržel.

Co k tomu alespoň stručně dodat? Jak se americká pomoc vlastně odvíjela?

Nutno zdůraznit, že již 29. června 1941 se konalo v Moskvě jednání mezi sovětskou vládou a americkým velvyslancem Laurencem Steinhardtem o vojenskostrategických dodávkách (mimochodem byl to stejný Steinhardt, jenž po válce působil jako velvyslanec USA i v Praze). Druhý den dostali ve Washingtonu seznam materiálů, které Sovětský svaz nutně potřeboval. Ale o tom, co se fakticky dělo, jistě nejlépe vypovídá výrok samotného prezidenta Franklina D. Roosevelta, který je ocitován autorskou dvojicí Everett Gleason a William Langer v jejich knize The Undeclared War 1940-1941 (Nevyhlášená válka 1940-1941) vydané v New Yorku v roce 1953. Roosevelt tehdy prohlásil: »Téměř šest týdnů uplynulo od chvíle, kdy začala ruská válka, ale my jsme prakticky neudělali nic, abychom dodali nějaké materiály, o jejichž poskytnutí žádala sovětská vláda. Rusové upřímně cítí, že je ve Spojených státech vodí za nos… Roosvelt pak vydal příkaz okamžitě poslat Sovětskému svazu značnou pomoc«.

A právě v této souvislosti nutno připomenout zejména misi Harryho Hopkinse. Tento zvláštní emisar prezidenta Roosevelta a jeho osobní přítel přiletěl 30. července 1941 do Moskvy, tedy v nesmírně těžkém období, kdy německé armády již byly u Kyjeva, Oděsy, Smolenska a prováděly blokádu Leningradu. Měl od prezidenta uloženo prozkoumat možnosti poskytování Sovětskému svazu válečného materiálu a zjistit, jak dlouho se udrží. Všechno, co Hopkins v této zemi spatřil a co pochopil, a jeho rozmluvy se Stalinem a dalšími sovětskými státníky zanechaly na něm velmi silný dojem. Píše o tom Robert E. Sherwood ve své knize Roosvelt and Hopkins z roku 1948, jenž byl za války ředitelem federálního Úřadu válečných informací. Ve své zprávě, kterou Harry Hopkins posílal do Washingtonu, jak píše Sherwood, tento Rooseveltův emisar uvádí: »Jsem si touto frontou velmi jistý, morálka obyvatelstva je neobyčejně vysoká. Existuje zde pevné odhodlání zvítězit«.

Hopkins položil Stalinovi dvě otázky. Co jeho země potřebuje hned a co pro případ delšího trvání války. Stalin mu řekl, že potřebují především dvacet tisíc protiletadlových děl, aby mohli uvolnit stíhačky pro frontu, pak těžké kulomety pro obranu měst a milion pušek. Výhledově žádal letecký benzin a hliník na výrobu letadel. Pomoc pak z USA do SSSR přicházela, jednak v podobě angloamerických konvojů přes severní Atlantik a arktické moře do Murmanska a Archangelska, nebo z USA a Kanady do Vladivostoku či přes Atlantský oceán do Perského zálivu, Íránu a odtud do Sovětského svazu. Posledně zmíněnou trasou přes Irán bylo dopraveno asi 70 % všech dodávek. Materiální pomoc, kterou dostal Sovětský svaz v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu v hodnotě 11 miliard dolarů a které byly splaceny, jistě znamenala významný příspěvek pro vzájemnou spojeneckou spolupráci. I když podle samotných amerických dokumentů představovala jen asi 10 % objemu vlastní sovětské válečné produkce, lze ji plným právem označit jako jeden z nejpozoruhodnějších činů prezidenta Roosevelta při formování protihitlerovské aliance.

»Není sporu o tom, že Sovětský svaz opravdu dostal za války stroje, zařízení a materiál, důležité pro národní hospodářství«, píše maršál Georgij Žukov ve svých memoárech Vzpomínky a úvahy (česky v roce 1971) a dodává: »Pokud jde o výzbroj, mohu říci, že jsme Z USA a Velké Británie v rámci lend-leasu dostali 18 700 letounů, 10 800 tanků a 9600 děl. Vzhledem k celkovému množství výzbroje, kterou vybavil

sovětský lid svou armádu za války, dosahovaly tyto dodávky v uvedených druzích zbraní 12 %, 10,4 % a 2 %. Určitý význam bezesporu měly, ale o rozhodující úloze se zde mluvit nedá«.

Rozhodující roli za druhé světové války k porážce nacistického Německa totiž sehrála Rudá armáda vyzbrojená a vybavená především sovětským průmyslem. Není to fráze, nýbrž historický a ničím nevyvratitelný fakt.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 147 hlasů.

Michal RYBÍN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


pinus.strobus
2011-06-25 14:48
Nejlépe spojenecký podíl na porážce nacistického Německa zhodnotil
Stalin. "Velká Británie poskytla čas,Spojené státy peníze a
Sovětský svaz krev!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.