Černobyl – kapitola druhá

Podobně jako před čtvrtstoletím v ukrajinském Černobylu sleduje svět s napětím události havárie v japonské jaderné elektrárně Fukušima-1.

Buďme ale objektivní. Informací o jaderné havárii v Japonsku máme velmi málo. Snad se svět dopracuje časem k větší otevřenosti a k objektivní analýze příčin a snaze zmenšit následky úniku radiace nejen pro Japonce, ale i pro mořskou vodu, ryby, polární oblasti atd.

I když se dnes zdá, že o Černobylu se píše velmi málo, v Rusku je diskutován stále. V jednotlivých městech existují občanská sdružení »Černobyl«, která mají za cíl pomáhat lidem, kteří tehdy doplatili na havárii jaderné elektrárny. Především jde o vojenské veterány. Ti havárii likvidovali a dnes jsou rozptýleni po celém území bývalého SSSR. Organizace se nebývale aktivizovaly po havárii ve Fukušimě. Například v západosibiřském městě Tjumeni vede organizaci afghánský veterán Vladimír Tolpejkin, později pracovník civilní ochrany, který také pomáhal při likvidaci havárie v roce 1986.

Ani v samotném Černobylu není klid. V prostoru bývalé jaderné elektrárny se usilovně pracuje. Na naléhání Evropské unie jadernou elektrárnu ukrajinský prezident L. Kučma v prosinci roku 2000 uzavřel »na věčné časy«. (Pokud mě neklame paměť, slib tehdy dal Kučma Američanům přes silné protesty zaměstnanců elektrárny, která byla jako celek v provozu. Peníze na útlum tehdy slíbily Světová banka a také USA.)

Od roku 1997 se rodil plán »Zakrytí–2« jako výsledek dohody 29 států (včetně Ruska) na vytvoření nového sarkofágu. Dosavadní kryt havarovaného 4. bloku z listopadu 1986 má dosloužit v roce 2016. Stále obsahuje asi 1000 kubíků betonové drti, grafitu a radioaktivního paliva.

Jako vždy je otázka nového sarkofágu otázkou peněz. Snad se podaří shromáždit 1,5 miliardy euro, které budou stačit na výstavbu asi dvou třetin ambiciózního projektu. Stejně je otázkou, zda státy shromážděné na dárcovské konferenci své finanční závazky splní. Určitě také svedou boj dodavatelé lukrativního podniku – zatím mají zájem o ukrajinskou zakázku francouzské a německé firmy. Projekt nebere v úvahu likvidaci celé jaderné elektrárny, ale jen zastřešení havarovaného bloku č. 4.

Likvidace atomových elektráren je dnes znovu velmi aktuální především v Německu. Ve světě existují v podstatě dvě cesty. Zbourat anebo konzervovat. Vnitřní zařízení se likviduje poměrně snadno – ocelové konstrukce jsou kontaminovány povrchově a lze je po jaderném odmoření zpracovat jako »železný šrot«. Většina betonových konstrukcí zamořena není. Část cca 1000 kubíků silně kontaminovaných betonových prvků, což je asi objem většího rodinného domu, se musí bezpečně uložit.

Druhý způsob – konzervace – odsouvá problém likvidace elektrárny o 30–40 let. Reaktor samovolně vychladne. Je předpoklad, že v budoucnu budou technologie likvidace radioaktivního materiálu účinnější, než jaké známe dnes.

Dnešní sarkofág měří na výšku včetně odvětrávacího komína 75 metrů. Budoucí stavba předpokládá dokonce 105 metrů výšky, délku 150 metrů a šířku 257 metrů. Časopis Ogoňok uveřejnil v květnovém čísle konkrétní záměry stavitelů. Budoucí ocelový kryt má fungovat dalších 100 let.

1. Před stávajícím sarkofágem se vytvoří zpevněná devítihektarová montážní plocha na 18 metrů hlubokých betonových pilotech.

2. Na zpevněné ploše bude prováděna montáž ocelové konstrukce haly. Jednotlivé půloblouky budou vážit 300 tun a budou vysoké 25 metrů. Montáž provedou čtyři jeřáby.

3. Zvláštní jeřáb vysoký 140 metrů o nosnosti 50 tun rozebere stávající odvětrávací komín po jednotlivých segmentech.

4. Smontovaná hala se z montážní plochy nasune nad stávající sarkofág po vzoru přemístění »kostela v Mostě«. Zakryjí se boky haly – sarkofágu č.2.

Záměry stavitelů jsou jistě reálné. Ve světě vznikají například mostní konstrukce, které jsou ještě mohutnější a ambicióznější. Určité obavy jsou stále z radioaktivity. Projektant Andrej Savin oponuje: »Radioaktivita je strašná jen v případě, když si neuvědomuješ její úroveň a možné následky na organismus. Musí se bát jen ignoranti.«

K první velké havárii jaderné elektrárny došlo v roce 1979 na ostrově Three Mile Island v Pensylvánii, k další v Černobylu o sedm let později, v Japonsku v březnu letošního roku. Jde spíš o filozofický problém – jsou lidé poučitelní, anebo si pod sebou »řežou větev« vlastní existence? Optimista dodává: atom je dobrý sluha, ale zlý pán. Pokory není nikdy dost.

Poslední úvahy prognostiků (M. Adams 7/2011) upozorňují na aroganci vědců při plánování tak obrovských jaderných zařízení. Nejsou schopni odhadnout sílu přírody. Podobně si s ohněm hrají i vojenští plánovači.

Fotografie:

1. Z montážního plata bude probíhat vlastní zastřešení 4. bloku černobylské jaderné elektrárny. (Podle časopisu Ogoňok 18/2011.)

2. Sarkofág č. 1 jsem fotografoval v roce 1996. Tehdy ještě svoji funkci plnil.

2


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 13 hlasů.

Jaroslav ŠTRAIT

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.