Rozhovor Haló novin s Jiřím Hromadou, prezidentem Herecké asociace

Do budoucnosti se díváme s obavou

Vaši organizaci většina našich čtenářů asi příliš nezná...

Herecká asociace vznikla v roce 1990, s cílem nahradit Svaz českých dramatických umělců a vytvořit tak ochrannou profesní organizaci pro herce. Prvním prezidentem byl Tomáš Töpfer, pak dlouho Jan Teplý, po něm Václav Postránecký a letos na podzim jsem byl zvolen já. Herecká asociace sleduje od počátku dvě linie. První - tu odborovou, tj. ochranu práv herců - zaměstnanců v divadlech.

V 90. letech byla síť divadel bohatá, zaměstnanost vysoká, jen minimum herců bylo tzv. na volné noze. Postupně nastoupila jednání se soukromými studii - filmovými, dabingem a všemi dalšími s hereckými disciplínami. Všude bylo potřeba sjednat zásady, aby se herci neocitli ve vzduchoprázdnu.

Prostřednictvím FIA (celosvětové herecké organizace) jsme začali získávat zkušenosti zvenčí, Spojenými státy počínaje a Velkou Británií konče. Tam podobné organizace profesního typu mají letitou tradici. Prošly si také velmi tvrdým obdobím, ale nakonec se stabilizovaly tak, že jsou dnes opravdu jedinými zástupci herců, a když dojde na lámání chleba, dokážou herce spojit a prosadit své.

Velmi důležitý je také náš program sociální pomoci. Jednak ji může poskytnout sama naše asociace (ať už bezúročnou půjčkou nebo darem), nebo předáme návrh na podporu nadaci Život umělce (kterou jsme spoluzaložili), a která pak pomáhá řešit i velmi složité životní situace. Kromě toho poskytujeme jednotlivcům a kolektivům právní poradenství.

A druhý směr vašeho působení?

Druhou linií, kterou naše asociace sleduje, je ochrana kvality naší profese. Aby nebyla devalvována trhem, tím, co do divadel, do kin, televizí, dabingu či rozhlasu vnáší soukromé podnikání. Jde o to, aby se nárok na hereckou profesi nesnižoval, nepodléhal jenom tzv. autenticitě, aby herci o své řemeslo opravdu pečovali. Začátek vidím v hereckých školách... Patřím ještě ke generaci, kde nám pedagogové předávali zkušenosti a profesi velmi úzce, nechyběli jsme na žádném významném představení. Ti nejlepší umělci byli našimi učiteli i na DAMU, na JAMU, na konzervatoři.

Když jsem z DAMU přišel do pražského divadla do angažmá, bylo tam sice silné konkurenční prostředí, ale pomáhali mi tím, že mě obsazovali do takových rolí, abych na nich postupně dozrával. Práce s hercem byla detailní a v naprosté většině šlo o herecká představení. Režisér, který to všechno vymyslel a řídil, v těch nejlepších představeních jako by nebyl ani vidět. Naše střední generace vidí, jak se trend posunul v akcentování tzv. autenticity. Někdy mě až zaráží, jak mladí herci nemají vedení, přirozenou autoritu nad sebou – my jsme je velmi respektovali - k dobru věci.

Zaklínadlem dnešního postmodernismu je - vše dovoleno - »já to tak cítím«, i když je to mimo poselství autora hry. Prosadil se režisérismus, hodně mladých režisérů chce jen zviditelnit sama sebe. Herci se pak stávají otroky. Představení jsou vnějškově secvičená, nemají lidskou hloubku, absentuje osobní příběh postav i jejich představitelů.

Mladá herecká generace se řítí dobou, která spěchá. Dřív byla tříhodinová představení přirozená, a každý si je užil. Dnes běda, když má přes dvě hodiny. Co je platná autenticita mladému, talentovanému, krásnému herci, když ho lidi ve čtvrté řadě neslyší. Pokusíme se i je motivovat, aby nezanedbávali základy hereckého řemesla. Aby pochopili, že díky němu účinněji zprostředkují to, co touží předat.

Máte na mysli různé ceny?

Motivující jsou ceny, které dáváme za vrcholná umělecká díla, ať už je to známá Thálie (i s oceněním do 33 let), ale také Cena Františka Filipovského za dabing, Novoměstský hrnec smíchu (kde podporujeme rovněž výkony mladých), ale i Senior Prix pro umělce, kteří divadlu věnovali celý život. Od nadace Život umělce dostávají ocenění při příležitosti 70 let věku.

Kolik je u nás profesionálních herců, kolik je vašimi členy?

Podle našich informací jsou v republice asi čtyři tisíce herců, z toho necelá polovina je zaměstnána. Ostatní jsou OSVČ neboli »volné nohy«. Necelá jedna čtvrtina, asi tisíc lidí, je členem Herecké asociace. Většinou jde o lidi zaměstnané v divadlech. Tam je situace složitá, zvlášť dnes. Do budoucnosti se díváme s obavou, kam zřizovatelé, ať už stát, město, kraj, či neviditelná ruka trhu divadelní síť nasměrují.

Řešíte nějaký konkrétní problém?

To je případ reprízného. U veřejnoprávních institucí, rozhlasu a televize, kde jsou uzavřeny kolektivní smlouvy s Hereckou asociací, není problém. U soukromých společností se to nepodařilo. Ty nutí herce (tím, že jim předloží smlouvu, kde se vzdává práva na tzv. reprízné) k rozhodování, hraničící až s vydíráním. A herec smlouvu (ze strachu, aby spolupráce do budoucna pokračovala) podepíše - za minimální odměnu. Mělo by být naprosto automatické, že za svůj výkon dostane umělec honorář i v reprízách (nebo jeho poměrnou část). Ve vyspělých demokraciích má frekventovaný herec, jehož filmy nebo seriály se často opakují, z reprízného slušný důchod.

Autorský zákon to sice upravuje, ale nevylučuje možnost, že se herec reprízného vzdá. Podle mého názoru by taková možnost měla být zákonem zakázána i tomu herci. Aby to prostě nesměl. Tak to zároveň bude i jeho ochranou.

Před několika dny jsem dostal z ministerstva kultury výzvu, že připravuje pracovní tým pro novelizaci autorského zákona. Přišlo to v pravou chvíli, protože vyřešení reprízného jsem si vzal za svou prioritu. Nabídneme naše právníky, naše odborníky a vývoj novelizace budeme bedlivě sledovat.

Zmínil jste se, že budoucnost divadel není růžová.

Sám jsem deset let hrál v pražském Divadle E. F. Buriana. Pohříchu bylo prvním divadlem, které bylo po listopadu 1989 zrušeno (v roce 1991). Dodnes jsem se s tím nesmířil. Archa, která je jistě zajímavým a úspěšným projektem, si v té době mohla najít jiný volný prostor v někdejších kulturních domech, a nemusel se rušit jeden dobrý, navštěvovaný soubor.

Ale stalo se. Je to pro mě mementem. Nějaký čas byl klid, ale aktuálně jsme svědky velkých problémů v Brně, kde radní, aby získali peníze na kanalizaci, škrtli divadlům 20 procent dotace pro příští rok, což je likvidační. Oleje do ohně přilil ředitel tamějšího Národního divadla Dvořák, který chtěl na sedm měsíců propustit celou operu, aby ušetřil... V Brně se zvedla velká vlna odporu, my jsme se velmi iniciativně připojili - sehnali jsme adresy jednotlivých zastupitelů a napsali jim. Nakonec se podařilo hrozbu na nějakou dobu odstranit. Zastupitelstvo odsouhlasilo 5 procent a s tím už si ředitelé nějak poradí. Opera zůstává.

Řešili jsme také situaci v mladoboleslavském divadle, kde odvolali dlouholetého úspěšného ředitele, který z divadla udělal opravdu centrum kulturního dění ve městě.

Co je příčinou takových snah?

Zajímá-li vás odpověď na tuto a mnoho dalších otázek, můžete si je přečíst na straně 3 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com. Dále na této straně shledáte podrobnosti k chystaném pátečním protestu Příbramských proti prodeji polikliniky.

******************

POZOR, na celé straně 4 vám přinášíme přehled všech domácích  událostí roku 2011, jež se týkají zdravotní a sociální oblasti.

******************

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 28 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.