»Úroveň šla v posledních letech výrazně dolů,« říká skladatel Jan Dušek

Obnovíme slavnou epochu české filmové hudby?

V pondělí nabídl Symfonický orchestr Českého rozhlasu v rámci abonentního cyklu nevšední repertoár.

Z podnětu rozhlasové Evropské vysílací unie program koncertu obsahoval stále působivé melodie z českých filmů, které zkomponovali skladatelé Luboš Fišer, Svatopluk Havelka, Zdeněk Liška a Jiří Sternwald. Záznam večera nabídne rozhlasový okruh ČRo 3-Vltava v pondělí 23. ledna od 20 hodin.

Výběr a zpracování koláží či suit z filmové tvorby těchto našich předních tvůrců doprovodů ke kinematografickým dílům realizoval mladý skladatel Jan Dušek (na snímku), absolvent Konzervatoře v Teplicích (klavír, skladba) a pražské AMU (skladba).

* * *

Nápaditě a stylově pojal úpravy stěžejních melodií z filmů, které stále patří k někdejší velmi ceněné a hodnotově stále oslovující tvorbě. Z Fišerova odkazu zazněly koláže z filmů Babička, Pozor, vizita!, Smrt krásných srnců, Tajemství hradu v Karpatech, Vlak dětství a naděje či Zlatí úhoři, skladatele Svatopluka Havelku mimo jiné reprezentovaly suity z filmových doprovodů ke snímkům.

Až přijde kocour, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Marečku, podejte mi pero či Pane, vy jste vdova!. Rozsáhlá tvorba stále nedoceněného skladatele Zdeňka Lišky byla zastoupena výběrem z hudby k filmům Dým bramborové natě, Markéta Lazarová, Smrt si říká Engelchen, Spalovač mrtvol či Tam na konečné, plodného skladatele Jiřího Sternwalda reprezentoval výběr hudby k filmu Daleká cesta.

Šestadvacetiletý aranžér těchto suit Dušek se filmovou hudbou zabývá s profesionálním zaujetím a cílevědomě. To vyplývá i z jeho odpovědí v aktuálním rozhovoru k pondělnímu koncertu.

******

Odkdy se filmovou hudbou zabýváte, co vás na ní zaujalo?

Filmová hudba mne bavila a zajímala už od počátků studia na konzervatoři. Tenkrát mi pochopitelně ještě unikalo, jakým způsobem »je to vlastně uděláno«. O to jsem se začal důkladněji zajímat až v souvislosti se svou disertační prací, která je zaměřená právě na kompoziční postupy skladatelů české filmové hudby. Je nesmírně zajímavé sledovat podobnost hudebních prostředků, které volí různí autoři ve zcela odlišných érách pro doprovod scén podobného charakteru – například jízda na kole je velmi často doprovázena taneční hudbou, tedy valčíkem, foxtrotem apod. Anebo naopak lze pozorovat vynalézavost a originalitu některých výjimečných osobností.

Sledujete také světovou filmovou hudbu?

Pochopitelně se snažím mít alespoň rámcový přehled také o světové tvorbě. Myslím, že v období šedesátých až osmdesátých jsme v mnohém byli na velmi vysoké úrovni, srovnatelné se zahraničím, někdy možná i výše. Uvědomme si, že tuto hudbu u nás komponovaly převážně významné osobnosti koncertního života, jako byli skladatelé Luboš Fišer, Svatopluk Havelka, Ivan Kurz, Vladimír Sommer a další. Snad jen Zdeněk Liška byl ryzí výjimkou, která potvrzuje pravidlo, protože se věnoval výhradně této oblasti. Také je zajímavé, že kvalitní hudbu slyšíme i v těch nejstupidnějších komediích anebo agitkách.

Ani tam produkce nelitovala peněz na zaplacení výborných tvůrců. Všechno pochopitelně nahrával specializovaný Filmový symfonický orchestr s dirigenty Františkem Belfínem, Štěpánem Koníčkem a dalšími. Kvalitou skladatelskou i interpretační byla česká filmová hudba výjimečná! Nedovedu si představit, že by dnes autoři filmové hudby psali tak komplikované a hráčsky náročné partitury.

Jak vnímáte úroveň hudby v současných českých filmech? Dokázala navázat na tak silnou tradici?

Bohužel - a nejsem z toho šťastný - úroveň české filmové hudby šla v posledních letech výrazně dolů a myslím si, že značně zaostáváme za zahraničím. Tam doprovází většinu filmů, tedy i těch komerčních, živá hudba, zatímco u nás je trend oslovovat »skladatele«, kteří pracují »na koleni«, tedy u počítače.  A to i v případě velkofilmů, které si o kvalitní hudbu přímo říkají. Tito autoři přitom často nemají ani hudební vzdělání, někteří dokonce neumějí noty, natož aby zvládali instrumentaci. Hudba pak s filmem mnohdy nemá v podstatě nic společného - nijak nepsychologizuje, nekomentuje, nedotváří atmosféru scén. Jen zní.

A to je asi nejsmutnější. Přitom problém není podle mého u skladatelů samotných, spíše u současných režisérů, kteří už nemají pro hudbu cit, vlastně se o ni vůbec nezajímají. Pryč je doba takových režisérských osobností, jako byli například Karel Kachyňa, Oldřich Lipský, František Vláčil a spousta dalších. Další problém vězí také ve filmové kritice, která hudbu téměř nikdy nehodnotí - a pokud, tak velmi povrchně.

Sám filmovou hudbu píšete?

Šance komponovat hudbu k filmu je dnes mizivá. Souvisí to i s poklesem filmové produkce. Takže pokud se dostanu k nějaké takové práci, jde o film krátký anebo němý. Spolu s Orchestrem BERG jsme již několikrát uvedli němé filmy s živou hudbou v rámci projektu Cinegoga. V říjnu 2012 bude uveden film East and West s mou hudbou. Filmová hudba rozhodně není mou hlavní kompoziční aktivitou. Skládám převážně hudbu koncertní.

Která filmová hudba vás v poslední době zaujala?

Na to je nesnadné odpovídat, v poslední době jsem se věnoval převážně filmům českým a z výše popsaných důvodů hlavně snímkům starším. Pociťuji v sobě už jakousi deformaci, takže hudbu k jakémukoliv filmu sleduji vždy velmi důkladně. Jenže bohužel mi k němu často »nesedí«, mnohdy nejsem schopen pochopit, proč tam vlastně je. Velmi si vážím anglické filmové hudby. Ta je v mnohém hodně tradiční, přesto však velmi působivá a citlivě užívaná.

Pochopitelně téměř vždy interpretována živě! Blízká je mi filmová hudba Christophera Gunninga například v sérii detektivek Hercule Poirot nebo ve filmu Edith Piaf (La vie en rose). Za tu byl Gunning se svými dvěma kolegy oceněn mj. i Českým lvem.

Věříte v lepší zítřky filmové hudby u nás?

Jsem v tom poměrně skeptický. Současným světem vládnou peníze. A pokud vím, peníze a kultura nikdy nebyly nejlepšími přáteli, natožpak v Čechách. Producent, mnohdy ryzí obchodník s kalkulačkou místo srdce, může jen stěží pochopit, proč by měl mít film kvalitní, živým orchestrem nahranou hudbu.

Vždyť její pořízení stojí mnohonásobně víc, než hodlá zaplatit! Takže ji do rozpočtu ani nezahrne - počítačová »samohrajka« podle něho splní úkol stejně dobře a mnohem levněji. Na otázku tedy odpovídám dost smutně. V lepší zítřky české filmové hudby moc nevěřím - ale trochu doufám…

(jn, the)

**************

Na této straně 4 si z kulturního dění kromě jiného ještě můžete např. přečíst:

  • Umělecké výboje Jiřího Šindlera - o výstavě v poličském Centru Bohuslava Martinů.

 

  • Na saském zámku Moritzburg nedaleko Drážďan do 26. února probíhá výstava připomínající česko-německou koprodukční filmovou pohádku Tři oříšky pro Popelku, aneb Tři oříšky - hodnoty časem již prověřené...

 

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

**************


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 8 hlasů.

(jn, the)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.