Souprava Ečs vjíždí do stanice. Retrojízda 8. května 2014. FOTO - Vojtěch MICHAL
Vzpomínky pamětníka, jednoho z účastníků přípravy projektů metra i jejich realizací z let 1965-1974

Pražské metro slaví čtyřicátiny

Dovoluji si citovat z článku paní Jany Vackové, otištěného v Haló novinách 22. dubna 2014. Přečetl jsem si ho s velkým zájmem, z řady důvodů s větší nostalgií než jiní čtenáři. Zaujala mne citovaná odpověď na otázku deníku Metro: »Vzpomínáte si na otevření pražského metra před 40 lety?« Odpověď: »Ne, a vzhledem k době, jaká panovala, bych u toho chtít ani nechtěla.« I takovou odpověď beru na vědomí. Každý má právo odpovědět, jak to cítí.

Já bych odpověděl určitě jinak. V té době mi nebylo ještě čtyřicet let a byl jsem »u toho«. Jako zaměstnanec tehdejšího Pražského projektového ústavu (PPÚ), z jehož jedné části byl vytvořen Projektový ústav dopravních a inženýrských staveb (později PUDIS, a. s.), který byl pověřen projektovou přípravou pražské podpovrchové dráhy pod vedením generálního projektanta Dopravního podniku hl. m. Prahy - Metroprojektu. Moje odpověď na citovanou anketní otázku by zněla takto: Nejenže vzpomínám, ale nikdy nezapomenu. Být několik let (1966-1974) členem početného zpracovatelského týmu přípravy a následně zpracování tak rozsáhlého projektu, byla pro mne velká čest!

Po uplynutí téměř padesáti let jsou vzpomínky z této doby spojeny zejména s nejbližšími spolupracovníky z PPÚ a PUDIS, architekty Stanislavem Hubičkou - vedoucím architektem, Jiřím Trnkou, Janem Kozlem a Zdeňkem Lešetickým, a samozřejmě s velkým počtem dalších spolupracovníků. Ze jmenovaného kolektivu již dva nežijí: Jiří Trnka, syn národního umělce Jiřího Trnky, kterého jsem díky přátelským a pracovním vztahům s jeho synem osobně poznal. Druhým nežijícím je Jan Kozel.

Vzhledem k tomu, že dnes lze vše o metru i o jeho čtyřicátém výročí sledovat podrobně na webových stránkách (www.m40.cz), dovoluji si vzpomenout na některé detaily, související s architektonickým řešením stanice Muzeum - trasa C, na němž jsem měl to štěstí, ale i radost, se podílet. Vzpomenu i na další méně vzpomínané detaily z přípravy, realizace a dalších událostí souvisejících s pražským metrem.

Zahájení prací na projektové přípravě

Po vyhrocení názorové rozepře mezi zastánci podpovrchové tramvaje a zastánci metra sovětská expertiza doporučila provést změnu směrného územního plánu a změnit cílové řešení městské hromadné dopravy na koncepci se systémem metra. Zastáncem myšlenky metra byl i Dopravní podnik hl. m. Prahy s tehdejším generálním ředitelem ing. Mikolášem Lackem.

Stanice Muzeum - trasa C

Stejně jako všechny první realizované stanice (Kačerov, Budějovická, Mládežnická, Pražského povstání, Gottwaldova, I. P. Pavlova, Muzeum, Hlavní nádraží, Sokolovská) jeví se dnes i stanice Muzeum, tvořící cestujícím již vžitou kulisu každodenního života, jako všední. Avšak pro všechny, kteří se na přípravě a realizaci těchto prvních stanic podíleli, to bylo období se zajímavou profesní etapou v jejich životech.

Při přípravě a realizaci stanice Muzeum probíhala častá jednání mimo jiné i s vedením Národního muzea, ostatně význam této historické budovy je připomenut ve vestibulu stanice, kde byla na jedné stěně realizována sestava prosklených vitrín propagujících sbírky muzea. Větší část z nich je zachována dodnes a stále slouží svému poslání.

Málo známou skutečností je, že ve vybraném prostoru přístupném z vestibulu stanice Muzeum byla navržena a realizována tzv. reprezentační místnost, která sloužila nejen generálnímu řediteli DPP Lackovi, jenž byl nepřehlédnutelnou a silnou postavou v tehdejším období pražské městské hromadné dopravy. V této reprezentační místnosti byly přijímány odborné návštěvy, protože po zahájení provozu prvního úseku trasy C se, pochopitelně, staly součástí návštěv hlavního města i prohlídky nového systému městské hromadné dopravy. Hledala se možnost, jak tyto delegace za doprovodu představitelů města uvítat v odpovídajících prostorách. Pro tyto účely byl vybrán prostor přístupný z vestibulu stanice a vhodný pro dispoziční úpravu.

V zadání návrhu reprezentační místnosti stály požadavky univerzálního využití adaptovaného prostoru se zázemím pro zasedání, příležitostné stolování a uspořádáním přednášek s projekcí. Návrhy reprezentačních prostor, včetně dobové fotodokumentace, se dodnes zachovaly. Vzhledem k významu tohoto prostoru byla součástí interiéru i výtvarná díla. Ve vstupním prostoru reprezentační místnosti se nachází stěna s kolekcí olejomaleb akademického malíře Josefa Kiliána, tehdejšího náměstka primátora hl. m. Prahy. Dvojici prosklených křídel vstupních dveří umělecky pojednal známý výtvarník Benjamin Hejlek.

Grafický a informační systém metra

Autorem tohoto systému, stejně jako tvarů ostatního mobiliáře metra včetně barev je grafik a designér Jiří Rathouský. Podařilo se mu udržet jednotu estetického názoru, a to téměř ve všech oblastech, jimiž se zabýval. Značky jednotného informačního funkčního systému byly důsledně navrženy do všech podrobností, tvarových i barevných, jako modulový stavebnicový prvek. Kromě orientačních značek a tabulí navrhl autor grafického designu pražského metra i nový typ písma Metron. Na spolupráci s výtvarníkem Jiřím Rathouským se dobře vzpomíná. Žel, zemřel v roce 2003.

Stanice Moskevská

Řada názvů stanic se v průběhu doby změnila. Dovolte vzpomenout na původní název stanice Moskevská, která byla 22. února 1990 přejmenována na stanici Anděl. Označení Moskevská, které evidentně po převratu vadilo, však mělo svůj význam. V průběhu stavby metra trasy B došlo k dohodě o spolupráci při architektonickém návrhu jedné stanice metra v Praze a jedné stanice v Moskvě. Rozsáhlá spolupráce se SSSR ve všech oblastech techniky a provozu metra byla v tomto případě rozšířena i na oblast architektonického řešení. V pražské stanici Moskevská bylo využito více než padesátiletých zkušeností z projekce a stavby metra v Moskvě. Ve stanici je materiálová i barevná kompozice nástupiště vidět i v obou vestibulech, severním i jižním. Na západní stěně vestibulu symbolizovalo dílo sovětských výtvarníků dominanty Moskvy, které byly vidět i z exteriéru, a obohacovalo uliční prostor o výtvarný prvek.

Po přestavbě vestibulu (po roce 1990) se již výtvarné dílo pohledově neuplatňuje. V jižním vestibulu stále dominuje panoramatická kompozice na téma tehdejší československo-sovětské spolupráce. Na stěnách nástupiště stanice je osm rozměrných bronzových reliéfů s tematikou boje za mír či dobývání kosmu. Tyto reliéfy byly po převratu na krátkou dobu sejmuty, ale pak, naštěstí, navráceny zpět.

Moskvanům byla obdobně předána stanice Pražská, dílo symbolicky spjaté s výstavbou metra v Praze. Její architektonické ztvárnění vzniklo podle návrhu pražského Metroprojektu a na výstavbě se podíleli pracovníci pražského Metrostavu a moskevského Metrostroje. Stanice má charakteristické rysy architektury metra pražského a je příkladem vzájemné spolupráce tehdejšího Československa a SSSR.

Lze říci, že interiér stanice Anděl, dříve Moskevská, má odlišný charakter od stanic ostatních, a snad aspoň těm starším zmiňovanou spolupráci československé a sovětské strany připomene. Ačkoli se u nás přejmenovávalo, moskevská stanice Pražská se takto stále jmenuje... Mimochodem, na plánu moskevského metra se 190 stanicemi najdete i stanici Bratislavská.

Pro napsání tohoto článku bylo použito kromě jiného také archivního materiálu poskytnutého vedoucím archivu DP hl. m. Prahy Mgr. Pavlem Fojtíkem. Za poskytnutí materiálu i za konzultace o historii pražského metra mu upřímně děkuji.

Ing. arch. Ján ŠPIČÁK

--------------------------------------------------------------------------------

Rok 1974 zapsán zlatým písmem

Pražské metro oslavilo letos v květnu své 40. narozeniny. Nutno dodat, že důstojně. »Rok 1974 je v dějinách české a čs. městské hromadné dopravy zapsán zlatým písmem. Pod povrchem stověžaté matičky Prahy dne 9. května zaburácely v tunelech vozy metra, aby svezly první cestující...« Takto plasticky popsal atmosféru před 40 lety Dopravní podnik hl. m. ve své informační brožurce vydané k této příležitosti. K oslavě výročí připravil řadu akcí, jež měly připomenout onen okamžik, kdy se za účasti nejvyšších představitelů státu a hlavního města rozjely soupravy metra na první ze svých linií - linii I.C z Kačerova na Sokolovskou.

Letošní narozeninové akce se soustředily především na dny od 5. do 9. května. Byla pokřtěna Encyklopedie pražské MHD; na historicky prvních stanicích si cestující veřejnost mohla prohlédnout na stojanech dobové snímky a přečíst texty mapující vznik stanic; napříč stanicemi se prezentovala některá umělecká díla zkrášlující prostory metra (tedy ta, jež nebyla nesmyslně odstraněna či zakryta); ve stanici Florenc bylo možno zhlédnout výstavku s názvem Metro ve světě; ve vestibulech stanic se hrálo a zpívalo - 45 koncertů hudebních skupin znamenalo opravdu velkou dávku hudby pro cestující; samozřejmostí se stal Den otevřených dveří v depu Kačerov. Pro fandy a pamětníky prvních jízd »podzemky« (takovou pamětnicí jsem i já) se stal opravdu vzrušujícím moment, kdy 8. května nasedali do historických souprav při retrojízdách, kdy vše bylo tak jako před lety: hlášení, vybavení vozů, uniformy posádek...

Budování pražského metra, to jsou však především osudy mnoha lidí, kteří se podíleli na této grandiózní stavbě, stavbě československo-sovětské spolupráce. A byly jich tisíce, desetitisíce, možná i víc! Oni spojili část svého života s pražským metrem a je třeba jim všem, i po letech, složit hold. Ostatně za odvedenou dobrou práci bylo uděleno mnoho ocenění. Mám před sebou kopii diplomu vydaného Radou Národního výboru hl. m. Prahy, která udělila Cenu NVP za rok 1973 kolektivu vedoucích a odpovědných architektů DP hl. m. Prahy - Metroprojekt, Projektového ústavu dopravních a inženýrských staveb a Interprojektu Praha, vedoucí dr. ing. arch. Jaroslav Otruba, »za vysokou úroveň architektonického řešení stanic prvního provozního úseku trasy C metra«. Sám ing. arch. Špičák získal Cenu NVP za architektonické řešení stanice metra Muzeum a její podchodové úrovně.

Pražané a návštěvníci hlavního města používají metro každý den. Denně jeho stanicemi a vestibuly projde 1,6 milionu cestujících, za rok je to téměř 590 milionů lidí! A málokdo z nich si v každodenním shonu vzpomene na to, jak se metro rodilo v 60. letech od prvních nesmělých krůčků a plánů podpovrchové dopravy, až k promyšlené soustavě protínajících se linií podzemní dráhy, v nichž dále pokračují další generace budovatelů. Naše »podzemka« začala s devíti stanicemi a sedmi kilometry tras, nyní disponuje 57 stanicemi a 59,3 kilometry, další jsou ve výstavbě. Kéž by i současní politici, architekti, stavbaři a technici se po letech mohli ohlédnout za obdobným, svým rozsahem a významem srovnatelným dílem.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 18 hlasů.

Ján ŠPIČÁK, Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.