Kultura

Nestačí jen poukazovat na špatnou situaci

Loňský celostátní seminář, věnovaný kulturní problematice, poukázal na současný kritický stav i v této oblasti. Na základě věcných zkušeností naznačil, že situace se může s očekávanými celospolečenskými ekonomickými problémy ještě více zhoršovat.

Otázkou možností bránit se takovému vývoji se ve svém vystoupení zevrubně zabýval dlouholetý kulturní pracovník Juraj Szántó (na snímku), mj. člen vedení Výboru národní kultury.

Se začínajícím novým rokem se lidé zamýšlejí nad dosavadním vývojem a východisky do budoucna. Platí to určitě i pro zaměření kulturní politiky KSČM. V této souvislosti mohou sehrát důležitou roli výsledky nedávného celostátního aktivu kulturních pracovníků. Jak vnímáte význam této akce?

Domnívám se, že již samo konání podobné akce může - ovšem za předpokladu náležité publicity - přispět k prestiži KSČM coby politické strany důsledně se věnující problematice kultury. Smyslem aktivu byla však především možnost konfrontovat závěry loňského zasedání ÚV s názory a praktickými zkušenostmi kulturních pracovníků ze všech regionů republiky a získat tím objektivnější bázi k formulování konkrétních kulturně politických úkolů strany v nadcházejícím období.

Jaké by mělo být jejich hlavní zaměření?

Je třeba vycházet z principu, že již nestačí poukazovat na situaci, kdy přes kvantitativně bohaté kulturní dění a nemálo i kvalitativně hodnotných počinů tradičně vysoká úroveň českého kulturního života a jeho vkusová náročnost zřetelně upadají v důsledku konzumizace, ztotožňování kulturních produktů se zbožím, opomíjení kontinuity skutečných kulturních hodnot resp. jejich zjevné či latentní ideologicko politické selekce, ale také v důsledku globálně uniformních způsobů kulturního vyžití a zábavy, jež potlačují kulturně antropologické rysy národa či regionů. Nestačí příčiny tohoto stavu opětovně vysvětlovat, nýbrž je třeba iniciativně - to zdůrazňuji – prosazovat konkrétní a reálná opatření k přibrzdění takového vývoje.

Považujete za reálné dosáhnout toho v současných podmínkách?

Vaše skepse je opodstatněná. Nelze v dohledné době dosáhnout radikálního řešení nešvarů plynoucích ze samotné podstaty kapitalismu - zvláště onoho »divokého« - ale také z ideologických rozporů v mezinárodních vztazích, z rozvoje audiovizuálního průmyslu, z využití i zneužití moderních komunikačních prostředků. Proto je třeba soustředit se alespoň na návrhy opatření ke zmírnění jejich následků a vystupovat proti neduhům způsobeným nekompetentností, neschopností, lhostejností a nedoceněním významu kultury. Měly by to být návrhy i za stávajících podmínek reálné.

Mohl byste je konkretizovat?

Určitě mi zde nemůžete poskytnout prostor k jejich podrobnému, přesnému formulování. Mohu leda rámcově naznačit směřování alespoň některých.

 Mohu vás tedy o to poprosit?

Prvořadým požadavkem je širší než pouze úzce resortně pojatá kulturní politika státu. Musí sledovat rozvoj kulturního života celé společnosti. Nemůže se omezit v podstatě jen na »manažerské« otázky přímo řízených institucí. Je zodpovědná i za hodnotovou tj. obsahovou, estetickou či etickou stránku jejich činnosti i za jejich celkovou profilaci.

A jak by měl stát ovlivňovat oblasti jím neřízené?

Vývoj státem neřízených oblastí kultury lze - bez regulí a administrativních zásahů - ovlivňovat formami jakékoli diskriminace a ideopolitické selekce prostých konzultativních kontaktů s »terénem«, tedy napříč oborovým či názorovým spektrem. A samozřejmě hodnotově selektivním subvencováním pozitivních jevů a počinů.

Ovšem právě finanční prostředky státu k podobným účelům jsou, jak známo, značně omezené...

Stav ekonomiky kultury v tomto listě nedávno zasvěceně charakterizovala poslankyně Parlamentu ČR Ivana Levá. Při oprávněném požadavku zvýšení významu kultury neodpovídajícího rozpočtového podílu jde ovšem také o to, aby využití daných prostředků se řídilo průhlednou koncepcí priorit a důsledným uplatňováním hodnotových kritérií při udělování grantů a jiných forem dotací. Nemělo by se z nich utrácet na různé soukromopodnikatelské, pseudoalternativní a podobné iniciativy nejednou sporné hodnoty - a to na úkor státem či samosprávou zřízených institucí živořících v nejednom případě pod tlakem úsporných opatření. Vláda by pak měla zrevidovat ostudné antikulturní zvýšení DPH z kulturních produktů. Naopak, systémem daňových úlev by měla stimulovat sponzorství.

Víme, že kultura sama je oblast široká a složitá. Složité a různorodé jsou tím i její problémy. Na které kromě zmíněných by se měla kulturní politika aktuálně zaměřit?

Měla by bránit dalšímu rozpadu, jemněji řečeno »zeštíhlování« sítě uměleckých institucí a vzdělávacích zařízení, knihoven, památkové péče. Žádoucí je podpora zájmové kulturní činnosti jako ochránkyně národních a regionálních tradic, společenského života na venkově a vědomí národní, resp. národnostní svébytnosti. Podporu by si zasluhovala občanská sdružení - například Výbor národní kultury i další občanské iniciativy motivované starostí o rozvoj kultury a její kontinuity.

Naléhavý je požadavek řešení problémů státních kulturních fondů, případně otázky jejich nových forem. Účinněji by se měly uplatňovat pravomoci příslušných parlamentních výborů, mediálních rad a jiných komisí v zájmu ideologických hledisek prostého upřednostňování kvalitativních kriterií. A stát nesmí zůstat lhostejný k otázkám kulturního rozvoje a forem kulturního vyžití mládeže, potenciální nositelky budoucího vývoje společnosti. Je třeba za spolupráce resortů kultury a školství naléhavě řešit nedostatečný podíl kulturního vzdělávání a estetické výchovy na školních vzdělávacích programech.

Podle výsledků sociologického průzkumu by se měly hledat systémové formy využití vzdělávacího potenciálu internetu i možnosti omezení nebezpečného vlivu tzv. sociálních sítí, poskytujících neomezený prostor pro brutalitu, extremismus, pedofilii, dokonce i pro šikanu - nejednou s tragickými následky. Je třeba získat informace o zkušenostech některých evropských zemí, mj. Francie, Polska, Rakouska či Švédska, z opatření na obranu svých národních kultur proti globální uniformizaci.

 Hodně frekventovaným tématem jsou otázky využívání evropských finančních fondů...

Využívání prostředků poskytovaných EU pro oblast kultury vyžaduje promyšlenou koncepci priorit a samozřejmě dostatečnou průhlednost. Stát má zároveň podporovat nekomerční mezinárodní kulturní výměnu v zájmu příznivého postavení české kultury ve světě. V neposlední řadě je třeba se také zmínit o naléhavém požadavku přijetí opatření proti výraznému úpadku jazykové kultury a neopodstatněnému zdomácnění cizích výrazů a názvů. 

Jak by měla KSČM postupovat v zájmu prosazování podobných požadavků? Pokud vás zajímá odpověď na tuto a další otázky, čtěte tištěné Haló noviny a nebo si je objednejte elektronicky s výraznou slevou do svého počítače, tabletu, atd. na internetových stránkách www.publero.com.

Dále si na této straně přečtete o Hledání hodnot sklářského umění. 

28. 1. 2012  (the)

Čtenářské hodnocení

Doporučili byste tento článek ostatním?
(1 - určitě ne | 4 - nevím | 7 - určitě ano)

Hodnocení: 5.7, celkem 7 hlasů.

Diskuse

Přihlásit
Registrovat