ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv

Intimní revoluce a krize mužství

Svět se mění, o tom pochybuje málokdo z nás. Hledat ovšem největší převraty, záškuby a cloumání jen ve sféře ekonomické, geopolitické či klasicky politické by bylo nesprávné. Pokud někde v posledních sto, stopadesáti letech došlo k opravdovým revolucím a dramatickým průlomům, byla to mikrosféra, oblast lidského soukromí, vztahů a identity. To se nám snaží připomenout kniha Anthony Giddense Proměna intimity, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Anthony Giddens věru není žádný vyjukaný začátečník. Právě naopak, jde o jednoho nejuznávanějších sociologů současnosti. Roku 2007 byl dle indexu tvořeného agenturou Thomson Reuters pátým nejcitovanějším autorem v humanitních vědách (po Michelu Foucaultovi, Pierru Bourdieu, Jacquesu Derridovi a psychologovi Albertu Bandurovi).

ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv

Každý student sociologie u nás i kdekoli jinde po světě má jistě dokonale ohmatánu jeho základní učebnici oboru, která v sociologii značí to, co v ekonomii podobně fundamentální text Paula Samuelsona. Anthony Giddens není rovněž mužem, který by svou působnost omezoval na sféru akademickou.

Naopak, jde o bytost navýsost politickou, má velmi blízko k britské Labour party, patřil do nejužšího intelektuálního kruhu kolem Tonyho Blaira a byl jedním z architektů ideové linie Nových labouristů, především konceptu tzv. třetí cesty, tedy jakési alternativy mezi klasickým socialismem a liberalismem (jeho knihy Třetí cesta: obnova sociální demokracie a Třetí cesta a její kritici máme k dispozici i v češtině).

Nesamozřejmá každodennost

Témata sociologie každodennosti a sociální psychologie začala Giddense vzrušovat od počátku 90. let (otevřel je knihou Modernity and Self-Identity, u nás dosud nepřeloženou), byť světově proslul čímsi zcela jiným: staršími analýzami třídní struktury společnosti (v češtině k dispozici Důsledky modernity), či pozdějšími texty o globalizaci (česky kupříkladu kniha Unikající svět: jak globalizace mění náš život).

Giddens ví, že »intimní linie« sociologie i jeho vlastního díla bude vždy ve stínu analýz velkých sociálních struktur a pohybů, tedy makrosféry. Ale také ví, že sociologie, která by se odřekla pohledu na mikrosféru, bude jednooká a každý dějinný obrubník pro ni pak bude znamenat hrozbu směšného svalení se.

Proměna intimity, původně vydaná roku 1992, byla druhým Giddensovým průnikem na pole »malé sociologie«. Autor v ní chce především upozornit, že tak jako v ekonomických pohybech globalizace, ani v našich běžných životech není nic samozřejmého a přirozeného.

Málokomu stále dochází, že pojmy, kterými popisujeme to nejintimnější v nás, tak zavedené a zesamozřejměné pojmy jako dětství, sexualita, domov, láska, přátelství, mateřství či prosté »já« se zrodily teprve nedávno, nebo před nedávnem prošly gigantickou rekonstrukcí, asi jako ta kasárna na Náměstí republiky v Praze, z nichž zbyla jenom vnější fasáda a zbytek je supermoderní hypermarket.

Jsou to pojmy bytostně politické, odštěpky obrovských sociálních přeměn modernity. To samozřejmě řekli mnozí již před Giddensem, zmíněný nejcitovanější humanověděc Foucault se právě tímto zdůrazňováním proslavil asi nejvíce. Giddens však touží zaobírat se foucaultovskými tématy právě proto, že jeho základní koncepci (»biomoc«) nevěří, a přitom by z ní rád zachránil pro sociology to cenné (Foucault byl přeci jen spíše filozof).

Demokratizace soukromé sféry

Jednou z dobrých metod (mě se rozhodně osvědčila a doporučuji jí), jak rychle nějaké knize porozumět, je pročíst si v ní nejprve jmenný rejstřík. Nejcitovanější autoři většinou vymezí témata i zajistí rychlé předporozumění »o co tady vlastně jde«. A věru, nejcitovanější v knize Giddensově je právě Foucault, pospolu se Sigmundem Freudem, Herbertem Marcusem a kupodivu i pomatencem Wilhelmem Reichem. To předurčuje i základní teze Giddensovy knihy:

*Mužská sexualita spočívající v touze vlastnit a podřídit si ženu, je nutkavá, patologická a v současnosti se hroutí, noří se naopak mužská emocionální zranitelnost a zmatenost.

*Nové vnímání jevů jako je homosexualita či masturbace proměňuje náš život do hloubky

*Sexualita se osvobozuje z reprodukční funkce, stává se plastickou, radikální, napojenou na »infantilní« perverze a počítá s některými nemonogamními vzorci - jako taková možná neosvobozuje, jak věřili proroci sexuální revoluce (krom Reicha a Marcuseho třebas ještě Otto Gross), ale rozhodně se stává nástrojem sebetvorby, oné konstitutivní moderní reflexivity a sebereflexivity - podobně jako kult diet, tetování, drogové zkušenosti či fetišismus stylů (emo, gothic, punk atd.)

*Klasické manželství se rozpadá a na jeho místo nastupuje zvláštní institut zvaný »vztah«

*Naprosto se mění povaha ženství, ženy jsou nejrevolučnější silou modernity, proměňují ji svou aktivitou jako žádná jiná definovatelná skupina.

*Naše každodennost a partnerství se proměňují, probíhají v nich demokratizační procesy, jejichž ústředním tématem je rovnost, a ty mohou ovlivnit silně i sociální makroprocesy.

To vše Giddens říká inspirován zmíněnými velikány, kteří popis obrovských moderních proměn v nás započali. Vyčítá jim však dvě podstatná opomenutí: žádný z nich nevěnoval pozornost zrodu pozoruhodného jevu romantické lásky a stejně tak všichni příliš jednoduše pracovali s pojmem pohlaví, což v Giddensových očích napravuje genderová sociologie a feminismus.

Selhávají muži nebo ženy?

Pozornosti čtenáře mohu doporučit zejména dvě kapitoly, kde dle mého soudu Giddens překračuje lehce rešeršující a učebnicový charakter knihy: analýzu toho, proč naši životní zkušenost stále více popisujeme za pomoci termínu »závislost« (a k tomu doporučuji srovnat s podobnou analýzou Slavoje Žižeka), a pak zejména pasáže o krizi mužství, kde proti sobě Giddens pouští do arény představitele »mužského hnutí« Herba Goldberga a feministku Barbaru Ehrenreichovou.

Bere přitom na sebe úkol jejich vzájemné polemiky (která v realitě neproběhla) a touto rétorickou technikou dosahuje vskutku uhrančivého a hlubokého popisu soudobých erozí, sesuvů půdy i explozí v mužské i ženské intimitě.

»Trvá-li muž na svých starých způsobech, je ženou obviněn z šovinismu a sexismu. Přijme-li nové odpovědnosti, aniž by vypřáhl z tradičního chomoutu, ocitne se na pokraji zhroucení, vyčerpaný a podrážděný. A když pak odhodí tradiční maskulinní styl úplně, může ke své hrůze zjistit, že se náhle pro většinu žen stal neviditelným, bezcenným a nepřitažlivým,« štká Goldberg o tom, jak je muž dnes ženskou emancipací pronásledován a deptán.

Ehrenreichová mu nepřímo oponuje: ale kdeže, to muži zahájili rebelii proti starým vzorcům jako první, to muži zahodili pro svou svobodu a pohodlí starou dobrou odpovědnost vůči rodině, manželství a dětem - ženy se snaží svou emancipací jen doběhnout rozjetý vlak, snížit obří ztráty, které změny započaté muži, pro ně přinesly. Kdo z nich má více pravdy? Tuto odpověď nechť si laskavý čtenář již nalezne sám. Giddensovu knihu mu jako průvodce a oporu pro toto hledání mohu vřele doporučit.

Jan STERN


Na straně 9 (KULTURA a LITERATURA) si kromě jiného ještě můžete např. přečíst:

  • Ježek a Vančura volní - Hudební díla Jaroslava Ježka nebo literární práce spisovatele Vladislava Vančury a některých dalších autorů se smějí od Nového roku volně hrát, kopírovat nebo předčítat
  • Ještě jednou o Norimberském procesu - Klub českého pohraničí vypravil na náš knižní trh zajímavý titul, který potěší především milovníky historie. Práci Josefa Groušla a Jaroslava Žišky Lavice obžalovaných zločinců

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.8, celkem 10 hlasů.

Jan STERN

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.