John Bok a jeho pohled na naši současnost

Před dvaceti a možná ještě před deseti lety jsme si neuměli představit, co všechno může internet, co nám umožní a jak dokáže přiblížit dění kolem nás. I těm, kteří žijí daleko od onoho dění. Jistě, mnohé nám dokáže sdělit i televize.

Její zpravodajství je však v podstatě komentované, směrované podle přání majitele či zřizovatele a nenechá nám mnoho prostoru pro samostatné myšlení. Ani internetové zpravodajství se tomu jistě nevyhne. Přesto tam řada podnětů a myšlenek cenzurou redakcí neprochází, a tak jsme si díky tomu mohli na internetu přečíst Lasicovo zamyšlení nad odkazem Václava Havla, Okamurův příspěvek k současnosti a vlastně i vzkaz nám všem bývalého disidenta Johna Boka.

(Bok v listopadu a prosinci 1989 vedl ochranku Václava Havla. Poté tři roky pracoval v Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie a FBIS. Je stále předsedou a zakladatelem Spolku Šalamoun, který založil roku 1994 se spisovatelkou Lenkou Procházkovou.)

Protože právě tento Bokův příspěvek se mi velmi zalíbil, dovoluji si některé pasáže z něj, jak je zachytil redaktor Ondřej Vaněk, zde také ocitovat a věřím, že i vás, kteří nemáte ještě internet, zaujme stejně jako mne...

* * *

»...stát ignoruje základní, úplně triviální věci. Lidi si mají utahovat opasky, omezují se různé sociální dávky, mateřské příspěvky, ořezává se zdravotnictví, studenti si mají platit svá studia. Když se podíváte na seznam politiků, tak devadesát procent jich studovalo před listopadem a zadarmo, z mých peněz, když jsem já byl daňový poplatník, z peněz dělníků a ostatních pracujících...«

»...utahujeme (si) opasky a přitom pan premiér Nečas rozdá prachy dámě, která tam nastoupila do zaměstnání« (jde o šéfku jeho kabinetu Janu Nagyovou)

»Prostě když nastoupíte do zaměstnání, nevím, proč za práci, kterou máte smluvně vykonávat, byste měl brát 190 tisíc. Já nechápu, jak si pan ministr práce a sociálních věcí může dovolit odměňovat své náměstky několikasettisícovými odměnami za něco, co mají vykonávat jako svoji práci. Vždyť je nikdo nenutí, aby to dělali. To je ta zvrácenost!...«

»Tohle když si lidi uvědomí, když je jim říkáno, jak musíme platit zdravotnictví, když celý život platili zdravotní pojištění? A na druhou stranu se vyhazují prachy lidem za to, že dělají ve státní správě to, co je jejich povinností? Nikdo je nenutil. A já si myslím, že když mají šedesát nebo čtyřicet tisíc, tak je to slušný plat vedle jiných lidí, jako jsou třeba lékaři, kteří zachraňují lidské životy, nebo učitelů, kteří kultivují společnost a budují vzdělávací potenciál země.«

* * *

»Čili ti nahoře pořád chtějí něco krátit, ale svým kamarádíčkům rozhazují prachy, tak se nedivte, když komunisté, kteří nejsou u moci, ale jsou v opozici, že budou získávat čím dál víc sympatií. Oni to mají lehké, nejsou u moci, o ničem nerozhodují. Ale pravdou je, že si myslím, že když budou u moci, tak si nebudou rozdávat takové odměny. Je to paradoxní, ale tak to je...«

»Já určitě nemůžu být podezírán z toho, že bych sympatizoval s komunisty. Ale musím konstatovat, že jsem přesvědčený, že kdyby se komunisté dostali k moci, tak nebudou tak rozežraní a nebudou se nám tak vysmívat do ksichtu. A nebudou nám říkat, že se máme uskrovnit a přitom rozhazovat peníze svým sluhům a poskokům. Vždyť je to urážlivé...«

* * *

»Já jsem si myslel o panu Nečasovi, že bude korektnější a soudnější, než ti před ním. A on je nemlich to samý. Já nezávidím lidem peníze, to v žádném případě! Ale člověk, kterej maká jak barevnej, platí celý život daně a sociálku a zdravotní, se najednou dozví, že tahle dáma (Nagyová) dostává odměny za práci nad rámec, co to je za blábol? A dostává více než sám ministerský předseda. No tak to vám zůstane rozum stát, nebo ne? Co pak chcete od těch lidí? To se samozřejmě nase*ou a řeknou, to nám za bolševiků bylo líp. Sice jsme neměli svobodu, ale měli jsme plné krámy všeho možného zboží, které jsme nepotřebovali. A věděl jsem, že svou rodinu uživím. A nepojedu na Kanárské ostrovy, ale do Bulharska...«

»No a teď už nikam nepojedu, protože všude je kapitalismus. Tak jedině do Číny nebo na Kubu, ale tam také ne, protože to dělají cestovky, čili je to drahé. Takže jak tuhle řekl jeden mladý muž, ono už není kam utéct...«

»Ale samozřejmě, pro mě je důležitá svoboda a tu máme značně přijatelnou. A to vidím na svých dětech, takže v této situaci chvála Bohu za polistopadové změny. Ale na druhou stranu žijeme v reálném světě, tak si přeci nemůžeme jen pochvalovat, že máme svobodu a být přitom svědky toho, jak se tu všechno ořezává a vláda chce přenést to břemeno na občany, kteří platí daně. A ty se jim teď ještě zvednou.«

* * *

»...kdykoliv spláchnete záchod, sníte rohlík, platíte DPH. Ještě chvála, že nemusíme platit za nadechnutí, ale za močení už ano, tam musíte spláchnout. Takže jediné, co máme zadarmo a neplatíme z toho daně, je spánek a dýchání. A občané jsou rukojmí politiků, kteří si dopřávají z našich daní, což je pro mě neakceptovatelné.

Tak bych se nedivil, kdyby se stalo něco podobného jako na Islandu. Občané se po internetu přes sociální sítě domluvili a svrhli vládu, shodili prezidenta, shodili parlament, udělali si novou ústavu a řekli evropským bankám, že ty prachy, kterými se zadlužili jejich šéfové, ať si také ti šéfové zaplatí. Ty že občané platit nebudou. To je tichá revoluce bez krve.

Nicméně když se rozhlédnete, tak to nikde v médiích nenajdete. Přitom je to úžasný počin. To je přímá demokracie...«

(kz)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 63 hlasů.

(kz)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.