Reklama
Rozhovor s poslancem Alexandrem Černým, stínovým ministrem KSČM pro resort obrany

Česká armáda potřebuje kvalitativní změnu

Prezident USA Barack Obama požádal Kongres o schválení miliardy dolarů na posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě údajně s ohledem na nové bezpečnostní výzvy na kontinentu. Jak hodnotíte tento záměr USA?

Začnu trochu obšírněji. Pravdou je, že od prezidenta Obamy jsme po nástupu do funkce, a tím myslím jeho první volební období, očekávali hodně. Nyní je jasné, že v politice je bezesporu rozumnější držet se spíš zpátky, než si dělat zbytečné iluze, zvlášť když víme, že v prostředí, jako jsou USA, se volby nevyhrávají tím, co kdo říká, ale že tam jde o podstatně jiné zájmy. Když hodnotím to, co Obama předváděl už na sklonku svého prvního období, ale hlavně teď, tak mám z toho velmi smíšené pocity.

Je naprosto evidentní, že to, co se nyní děje na Ukrajině, není nic, co by se zrodilo ze dne na den, že to není problém čistě Ukrajiny, ale že jde o mocenský boj, o pokus stanovit nějaké nové hranice, vymezit prostor pro působení velmocí. Když vidím kroky, které teď USA podnikají nebo které v jejich jménu podnikají jejich evropští spojenci, tak mě to čím dál víc utvrzuje v tom, že nic z toho, co se dnes děje, není náhoda, že to má nějakou hlubší logiku.

Na co konkrétně narážíte?

Pokud se zamyslíte nad tím, komu může prospívat současné dění v Evropě, tak je naprosto evidentní, že jediným subjektem na světě, kterému to může vyhovovat, jsou právě USA. Když to otočím, tak jediné, co by jim nevyhovovalo, je další rozvíjení vzájemně výhodné spolupráce mezi zeměmi EU nebo západoevropskými mocnostmi a Ruskem, případně ještě dál na východ, s Čínou. To je něco, co by opravdu Američany mohlo ohrožovat, co by mohlo jejich strategické zájmy do budoucna ohrozit až do té míry, že by mohli v horizontu několika let přijít o své dominantní postavení ve světě. A to je něco, čeho se USA bojí nejvíc. Ukrajina se tak stala v podstatě jakýmsi nástrojem toho, aby si Američané posílili dominanci v tomto regionu.

Jak byste chování USA charakterizoval?

Všechno svědčí o tom, že USA se chovají jako vítězové na dobytém území. Vzpomeňme si, že rozpad východního bloku, konec Varšavské smlouvy a rozpad Sovětského svazu, tedy ta pomyslná třetí světová válka, byla vyhodnocena jako vítězství USA. Ty se nyní skutečně chovají jako vítěz, který si uvědomuje, že už nemá protiváhu a že má naopak jednu z posledních příležitostí, jak dosáhnout toho, aby své postavení ještě víc upevnil. A pokud jde o žádost prezidenta Obamy o další miliardu dolarů, tak to je jeden z posledních střípků do mozaiky, která se vytváří několik desítek a možná dokonce stovek let.

Chci ale zdůraznit jednu věc. Když se kolem roku 2000 přišlo s teorií, že dojde k novému rozdělení teritoria a že už nějaká mezinárodní pravidla neplatí, tak jediné, co zůstalo v platnosti, je právo národů na sebeurčení. Tenhle diplomatický problém, který provází vznik většiny moderních států a který je přítomen v politické realitě 20. i 21. století, je věc, s kterou se asi moc dělat nedá.

Navíc, když se obyvatelstvo, jako například na Krymu, pro něco rozhodne, tak je mu úplně jedno, co si o tom myslí velmoci. A velmoci se musí dokázat vyrovnat s tím, že občas se stane, že někdo může mít jiný zájem než ony, a pokud se nechtějí chovat opravdu jako ve středověku, tak jim nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit. Zatím spíš vnímám to, že USA se moc přizpůsobovat nechtějí.

Jak hodnotíte situaci Ukrajinců?

Je evidentní, že jediný, kdo z celé té anabáze vyjde totálně poražený, jsou Ukrajinci. Občanská válka, která teď probíhá na východě Ukrajiny, jejich postavení dramaticky zhorší, a sami se těžko z této situace dostanou. Ti, kteří jim zatím slibují pomoc, jim ji slibují při vědomí toho, že sami jsou největšími světovými dlužníky a uvidíme, až dojde na lámání chleba, jak to s tou pomocí ve skutečnosti bude.

Půjčky Mezinárodního měnového fondu se mohou ukázat jako něco, co bude těžko zkousnutelné pro kohokoli na Ukrajině. Podstatné je, že ti, kdo to nakonec zaplatí, budeme zřejmě my. Daňoví poplatníci v zemích střední a západní Evropy se tak v tuto chvíli stávají rukojmími této situace. Jak moc budeme platit a jak moc to bude záchrana pro Ukrajince, to v této chvíli nedokážu posoudit, jisté ale je, že my to zaplatíme v každém případě.

Co říkáte na politiku sankcí, kterou některé státy vůči Rusku zavedly?

I když to mnozí politologové hodnotí jako důkaz toho, že USA nemají reálný program, vojenští analytici velmi dobře vědí, že jde o velmi nebezpečnou politiku. Dříve nebo později sankce dosáhnou takového stupně, že pro druhou stranu už nebudou odstrašující, už nebudou hrozbou, ale naopak, vženou ji do situace, že bez ohledu na sankce se bude chovat ve svých zájmech tak nekompromisně a tak neústupně, že z toho potom opravdu může být obrovský malér.

Říkám to proto, že dnes se v Evropě, u nás v ČR a v českém parlamentu uměle vytváří atmosféra strachu. Stále častěji se hovoří o možnosti vzniku nějaké války, dokonce jsem už zaregistroval úvahy o tom, že by bylo možné vést omezený jaderný konflikt na evropském válčišti. Vojenská teorie pochopitelně zná tenhle pojem a ví, co to obnáší. V praxi si to sice moc představit nedovedu, ale už to, že se o takových věcech hovoří, je nebezpečné.

Dá se předpokládat, že Rusko učiní určitá protiopatření?

Myslím si, že je docela čitelné, co Rusko může, nebo nemůže udělat. To, jakým způsobem se chová prezident Putin, je naprosto transparentní. Rusko nemá kam ustupovat a nemá ani důvod ustupovat. Dřív nebo později se podle mě dočkáme toho, že poté, co Američané budou konstatovat, že opět se jim podařilo rozeštvat evropské partnery, oslabit Evropu a koneckonců i Rusko (protože sankce mají ekonomické důsledky), a že tedy oddálili dobu, kdy se budou třást o své hegemonní postavení, půjdou zase dál a způsobí někde jinde ve světě podobnou situaci, aby prodloužili vládu svého impéria.

Jste členem odborné skupiny, která byla ustavena v březnu a jejímž cílem je vypracovat určitou vizi toho, jak bude ČR posilovat svoji obranyschopnost. Jsou už nějaké výsledky?

Záměr je, aby se představitelé dnešních parlamentních stran na deset let dopředu zavázali, že se udělá pro stabilitu vojenského rozpočtu, ale i pro jeho zvýšení, maximum. No a ta atmosféra strachu, která se vyvolává, to je příprava na to, aby si ostatní poslanci uvědomili, že se budou muset uskromnit, protože je evidentní, že jakákoli částka, která se »naleje« do vojenského rozpočtu, se někde bude muset vzít. Takže expertní skupina pracuje, už připravila podklad, který by měli pravděpodobně na začátku prázdnin podepsat všichni předsedové parlamentních stran.

My se na práci té skupiny podílíme a to především proto, že si uvědomujeme, že situace v české armádě je opravdu docela vážná. Dlouhodobě jsme tvrdili, že obranyschopnost je ohrožena, že armáda není schopna plnit všechny úkoly a že to, co se z ní stalo, je spíš expediční sbor NATO než jednotný systém, který by bránil zemi. Jsme připraveni podpořit kroky, které povedou ke zlepšení tohoto zoufalého stavu armády. Je ale velmi špatně, že se to dělá v této atmosféře, je přímo tragické, že se to dělá podle plánu, který vypracovali někde ve Washingtonu a který nám chtějí vnutit.

Kdy má skupina vypracovat závěrečnou zprávu?

Časově je práce expertní skupiny a příprava tohoto dokumentu koncipována tak, aby byl přijat s dostatečným předstihem před zářijovým jednáním summitu NATO. Jednoznačným cílem skupiny je posílit rozpočet armády, cílový stav je, aby se výdaje na obranu přiblížily dvěma procentům HDP. To by dnes znamenalo zvýšit rozpočet armády víc než o 40 miliard, což je naprosto nereálné a navíc by to armáda ani nedokázala využít.

Reálné je, aby v roce 2015 byl zvýšený rozpočet armády v řádu jedné až dvou miliard a aby v dalších rocích docházelo k dalšímu zvyšování tak, abychom v roce 2024 byli opravdu na dvou procentech HDP. Nejdůležitější ale je, že resort bude vědět, s čím může počítat. Snažíme se také odpovědět na otázku, na co tyto peníze půjdou. Osobně to považuji za to nejdůležitější na práci skupiny. Chceme dosáhnout stavu, aby tyto prostředky byly vynakládány na to, co efektivně bude použitelné pro zajištění obranyschopnosti, že opravdu budeme posilovat ty složky armády, které budou mít vliv na obranyschopnost ČR.

Není nový branný zákon, který připravuje ministerstvo obrany a který by měl umožnit plošné odvody do armády i v době míru, reakcí právě na současný žalostný stav české armády?

Ten zákon je naprosto nezbytný, je to něco, co nám chybí a bez čeho vůbec nelze mluvit o efektivní obraně ČR. Je nezbytně nutné, abychom měli v záloze dostatečné množství lidí, kteří budou připraveni pro případné povolání do ozbrojených sil. My jsme vždy brannou povinnost měli, takže to není nic nového, jenom se to nyní používá jako jeden z podpůrných argumentů pro vytvoření atmosféry strachu tak, aby všichni pochopili, že naše armáda opravdu ty peníze potřebuje. Ale jinak je přece naprosto normální, že v případě ohrožení země jsou povoláni záložáci.

Chci upozornit, že samotné přijetí tohoto zákona neznamená, že změny nastanou ze dne na den. Jde o dlouhý proces a v podstatě se potvrzuje to, co neustále opakujeme, že armáda se nebuduje pro teď, pro rok 2014, protože se nám někde něco nelíbí, ale armáda musí být připravena úkoly plnit dlouhodobě, setrvale. To je něco, co v uplynulých vládách naprosto nereflektovali. Vždy, když potřebovali korunu pro posílení některé stránky rozpočtu, sáhli do resortu armády. Postupně jsme se tak dostali do situace, že stav české armády je neudržitelný. Pokud nedojde k její kvalitativní změně, tak hlavní úloha armády, tedy zabezpečení obrany země, bude už jen teorie.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 42 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.