Bonus

238 kilo na maraton!

Jeden vážil na počátku února 126 kilogramů, druhý 112. To vše při podobné výšce, která činí okolo 176 cm. Cvalíci Martin Hlaváček a Lukáš Bohata se rozhodli udělat něco neobvyklého a velkolepého. Reality show na vlastní triko.

Během čtyř měsíců se tito absolutní nesportovci pokoušejí dostat do kondice natolik, aby uběhli květnový Pražský mezinárodní maraton! Mají tito bojovníci vůbec šanci uspět…?

Na počátku všeho byl internetový portál www.existujeme.cz. Dvěma kamarádům a kolegům z práce Martinovi a Lukášovi začal vadit všeobecný pesimismus českého národa.

»Chodíme mezi zákazníky, a jak tak s nimi jednáme, zjišťujeme, že velká většina z nich je ve špatné náladě. Zkoumali jsme, z jakého důvodu, a dost lidí se shodlo, že velkou roli v tom hrají dnešní média. Ať si otevřete kterýkoli portál, najdete tam jen samé negativní věci,« líčil Martin, který pracuje jako obchodní konzultant.

»To je samé zabití, sebevražda, bouračka, rakovina. To všechno prohlubuje všeobecnou depresi. A tak jsme se rozhodli, že budeme na vlastních stránkách prezentovat to kladné - vytahovat ty dobré věci.«

* * *

No a odtud byl už jen krůček k nápadu, který se někomu může zdát šílený, jinému obdivuhodný. »Lukáše napadlo, že bychom se mohli pokusit zhubnout a psát o tom pravidelné zprávy na existujeme.cz. Ukázali bychom tím zaneprázdněným lidem, že jde skloubit práci se zdravým životním stylem. Nejdřív se mi do toho nechtělo, ale pak mi přišlo jako dobrý nápad, že když o tom budeme psát na portálu, nebudeme z toho moci couvnout,« vylíčil Martin.

Lukáš tvrdí, že svého kamaráda přemlouval tři dny. »Já mívám často podobné zvláštní nápady, ale nikdy do toho nechci jít sám. Teď jsem nejdřív oslovil všechny v práci, ovšem když mi řekli, že si na to netroufnou, nezbylo mi než se do toho pokusit uvrtat Martina. Trvalo to nějakou chvíli, než jsem ho přemluvil, ale pak ho to chytlo a teď je naopak on tím tahounem, když já už nemůžu.«

* * * 

Dvojice budoucích maratónců oslovila bývalou atletickou vicemistryni světa a Evropy, dnes trenérku a kondiční specialistku, Helenu Fuchsovou, s níž grafik Lukáš Bohata spolupracoval mj. na jejích internetových stránkách. »Čekal jsem, že nám Helča řekne, že je to kravina, ale ona nám naopak pověděla, jaký je to dobrý nápad. A teď se o nás stará.«

Tréninky zahrnují cvičení v posilovně, jízdy na rotopedu, běh venku i na posuvném pásu, ovšem k tomu všemu patří i zdravá výživa. O tu se stará specialistka Zuzana Šafářová, s níž Helena Fuchsová již nějakou dobu spolupracuje a nyní spolu plánují dokonce pořádat letní tenisové a všestranné kempy. Ale to už by byla trochu jiná kapitola…

Zdravotní problémy

Martin Hlaváček je člověk, který ani ve svém dětském věku nevěděl, co znamená pohyb. »Na základní škole jsem prošel závažným revmatickým onemocněním a byl jsem téměř rok upoután na lůžku. Revma mi znemožnilo téměř veškerý pohyb. Od té doby jsem byl od tělocviku kompletně osvobozen, abych své tělo nenamáhal. Bohužel, ani ve svých osmadvaceti letech nepatřím mezi sportovce. Má pracovní doba je navíc naprosto nestálá a od toho se odvíjí i můj nepravidelný jídelníček, což je poměrně problém. Nastal čas s tím něco udělat,« vyzval osmadvacetiletý cvalík.

Lukáš Bohata je o dva roky mladší. Oproti Martinovi má jednu malou výhodu. »Na základní a střední škole jsem byl s váhou naprosto v pohodě. Vážil jsem okolo 80 kg, protože jsem hodně trénoval. V té době byl mojí velkou láskou florbal. Tomuto sportu jsme se věnoval naplno a dával jsem mu vše. Můj život spočíval v chození do školy, na tréninky a taky na zbožňované zápasy. Po škole jsem florbalu zanechal kvůli své přítelkyni, nyní už manželce. Dnes na sport nemám čas zrovna tak jako Martin. Svůj čas trávím v práci a potom se ženou a naší narozenou dcerou.«

Ačkoli má Lukáš oproti Martinovi výhodu, že sport už kdysi provozoval, jeho handicapem jsou problémy se srdcem, které mu nedovolují makat na 100 procent. »Mně sice srdeční problémy netrápí, ale zato mám vysoký krevní tlak, který je z části dědičný a z části díky za to může moje vysoká váha,« připojil Martin Hlaváček.

Na pohřební službě

Hubnoucí parťáci vyvolali svým plánem vlnu rozličných ohlasů. »Máme několik přátel, kteří nás podporují. Někteří lidé na netu píšou, že jsme si získali jejich respekt. Ale zjistili jsme, že někteří z nich neřeší maraton, ale naše hmotnosti. A tak jsme si o sobě mohli dočíst: ‚Fuj, takový prasata!‘ Mně to nevadí, já to beru sportovně. V určitém směru jsme asi fakt prasata, když jsme se dostali až do téhle fáze,« líčí Martin.

Jedním dechem ale dodává, že manželka ho od první chvíle podporuje. »Nebere to jako absolutní blbost, ale snaží se mě podporovat i ve výživě a v podobných věcech.«

Nabízí se úvaha - třeba se ženuška těší, až její choť bude štíhlý a svalnatý. »To ne,« odporuje Lukáš. »Spíš se těší, že já budu spokojený. Jí ta moje současná postava nevadí, to spíš já jsem z toho nervózní. A teď je ráda, že budu konečně v pohodě.«

A co na to Helena Fuchsová? Věří oběma svým atypickým svěřencům, že květnový Pražský maraton zvládnou? »Nejde o víru, ale o to, že se kluci naučí něco, co neměli zažitého. Oni uměli včas chodit na pracovní schůzky, ale teď se učí něco jiného. Najíst se v pravou chvíli, cvičit, aniž by se u toho mohli vykecávat, a tak dále. Jsou jako sportovci, kteří jdou za svým cílem a musejí nejen makat, ale i správně jíst, spát a odpočívat.

No a pokud uběhnou maraton, bude to bezvadné, ale jsem přesvědčená, že střídavě poběží a půjdou. Není v našich momentálních silách připravit se tak, aby to celé vzorně uběhli. Mají svoji práci a jen těžko hledáme čas, aby mohli trénovat. Ale jak už jsem řekla, důležité je, že se snaží změnit svůj život k lepšímu, a to je hlavní pozitivum,« rozpovídala se bývalá běžkyně na 400 a 800 metrů.

Posun v hlavě

Již nyní na sobě vidí oba odvážlivci pozitivní výsledky. »Rozhodně nelituju, že jsem se do toho nechal uvrtat,« potvrzuje Martin. »Například už si jsem schopen zavázat tkaničky bez vypětí sil. Dřív to nešlo a já trpěl jak pes. Musel jsem kompletně zatajit dech, zrudnul jsem, a když jsem se pracně narovnal, byl jsem úplně rudej,« popsal Martin.

»Takový problémy nemám, já nosím boty na suchý zip,« vtipkoval Lukáš a následně již s vážnou tváří připojil: »Já ten posun vnímám především ve své hlavě. Negativní věci, které jsou kolem mě, beru hned mnohem líp. Kolikrát jsem cítil bezmoc, když jsem se dostal do něčeho nepříjemného, a emoce šly okamžitě ven. No a teď, když řešíme s kolegou nějaký problém, v klidu se o něm pobavíme, než abychom se uráželi, nemluvili spolu a podobně. Řekl bych, že od doby, co jsem změnil životní styl, zvládám líp stresové situace.«

* * *

Úbytek na váze zatím není nijak radikální, ovšem to má přijít až od března s důsledným dodržováním výživového programu. »Zatím jsem shodil tři kila a mám 109. Ale to není to úplně nejdůležitější. Jsem hlavně rád, že se mi z toho tuku zvedly svaly,« všiml si na sobě Lukáš.

A co především si budou muset oba čerství sportovci ze svého někdejšího jídelníčku odepřít? Martin Hlaváček byl vysazený na hamburgery, Lukáš Bohata zase na pizzu. »Ta pizza mě trápí z celé výživy nejvíce,« přiznává druhý jmenovaný. »Miluju italská jídla a pizzu jsem léta jedl v dobré víře, že Italové nejsou tlustí, a tak ani mně nepůjdou kilogramy nahoru. No a Zuzanka Šafářová mi řekla, že těch deset kilo za rok a půl jsem nabral hlavně díky té pizze.«

»Prý jsem debil…«

Oba mladí muži se snaží optimisticky působit na veřejnost. Jací jsou ale oni sami v hloubi své povahy? Jsou opravdu bytostní optimisté? »Na rovinu – já jsem životní pesimista, a to fakt hodně velký. Ale portál existujeme.cz nemá účel, aby změnil mě, ale aby šířil pozitivní atmosféru mezi lidmi,« vylíčil Martin.

To Lukáš o sobě tvrdí, že není ani optimista, ani pesimista. »Spíš jsem realista. Ale někteří lidé tvrdí, že u mě to není ani optimismus, ani realismus. Že jsem normální debil, což slýchám hlavně tehdy, když komukoli řeknu, že jdeme běžet maraton,« směje se Lukáš.

Legrace prý bývá i na trénincích s Helenou Fuchsovou. Hlavně tehdy, když jim předvádí nějaký cvik, který oni považují za nemožný zopakovat. »Oba s Lukášem máme specifický styl humoru. Takový trochu drsný. Ale Helča ho chápe a výborně nás v něm doplňuje,« dodává Martin.

Jedno je ovšem jisté. Jejich cíl běžet maraton, to rozhodně není žádný aprílový žertík. Na vlastní oči jsme viděli, jak makají při tréninku. Takže jim držte palce, a pokud chcete sledovat, jak jdou jejich kila dolů, nezapomeňte pravidelně sledovat www.existujeme.cz. Třeba i vy, milí čtenáři, v dnešní nelehké době přijdete na jiné myšlenky…

Petr KOJZAR

FOTO – Haló noviny/Vlastimil HLOUPÝ