Hodnoty patří na své místo, říká profesor Jiří Hlaváč

V posledních dnech a týdnech sledujeme zvýšený zájem o školskou problematiku v souvislosti se zavedením reforem v této oblasti. Dlouhodobé problémy přehlížet nelze, jejich řešení by však mělo vycházet z důkladné znalosti dané oblasti. Týká se to i sféry uměleckého školství.

* * *

Pane profesore, známe vás nejen jako všestranného hudebníka, ale i coby muže pevných neměnných zásad. Nemáte jako pedagog i jako člověk pocit, že právě sepjatá pevnost v názorech chybí dnešní mladé generaci?

Myslím, že chybí mnohdy starší generaci, takže mladí to tak logicky jen přebírají. Ovšem může to být i tak, že moje generace je už unavena neustálým pohybem »od zdi ke zdi«, něco pamatuje a také se ptá,  kdy konečně přestanou sliby a začnou činy. Zatím to má zvláštní průběh, který moje maminka vyjádřila už před roky slovy:»Sliby se slibují, blázni se radují...« - V důsledku to přináší  ovšem spíše  smutný  dopad  na  společenský klid, vyrovnanost , morálku a důvěryhodnost těch, kteří nám klidně naslibují cokoli. Víme, že například v hudební profesi se sliby splnit musí, jinak bychom neměli záhy hrát s kým a komu. Serióznost se musí ovšem podporovat.

Mezi mladými nepůsobíte ovšem jen jako zkušený pedagog, ale i jako člověk snažící se mladší generaci svými zkušenostmi pomáhat...

Když řeknu svým studentům, že je připravím na koncerty, festivaly, soutěže či přehlídky, musím vědět, jaká tam platí pravidla, jak se staví repertoár a případně i to, jaké je složení poroty. Je to logické, musím totiž být v celkovém obraze hudebního dění a organizačních mechanismů. Jinak jen předstírám nebo dokonce »blafuji«. A to je základní problém, protože v současnosti řídí různé instituce lidé, kteří vůbec neznají specifikum prostředí. Prostě ministři, manažeři a šéfové pro cokoli a kohokoli. Smutný cíl radostných představ o  prosperitě, korektnosti, odbornosti  a obyčejné  lidské  nezištnosti...

Už jsme spolu nejednou hovořili o problému českého školství, tedy nejen hudebního. Nemyslíte si, že je u nás v rámci středních škol mnoho subjektů na úkor úspěšnosti jejich absolventů?

Mnoho škol není jen na středním stupni, stejné je to i na terciální, tedy vysokoškolské úrovni. Když  jsem studoval na konzervatoři v Brně, to bylo v letech 1963-69 , v celém Československu působilo deset konzervatoří. Nyní jich má Česká republika patnáct a vysokých škol s hudební specializací je myslím dalších pět. To neřeší nic jiného, než skutečnost, že  je snazší dostupnost  tohoto vzdělání. V praxi však tyto školy potom produkují hudebníky, kteří nedosáhli na  výkonnostní mety, jež  mají být  primárním  požadavkem. Takto  si  platíme na  luxus, který nepřináší požadovanou úroveň a stojí velké finanční prostředky, které by měly být užity lépe, ekonomicky a smysluplně.

Zajímá-li vás odpověď nejen na tuto otázku, můžete si vše přečíst na straně 11 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com. Dále vám na této straně přinášíme pozvánky na Kmochův Kolín a Smetanovu Litomyšl. A nejen pozvánky. Jde o širší pohled obou obrovských českých slavností, jež se destítky let odehrávají v neutuchajícím zájmu veřejnosti.

(the)