Reklama

Aktuální zprávy
Nakladatelství Futura
Reklama
Audio
20. 5. 2013
Český rozhlas
Get Adobe Flash player
Český rozhlas slaví 90. let od svého založení. Mimo jiné představil ambiciózní projekt. Podrobnosti ve zvukovém záznamu.

Autor: Petr Burda

17. 5. 2013
Rada seniorů ČR
Get Adobe Flash player
Dnes dopoledne se v Praze uskutečnil sjezd Rady seniorů ČR. Více ve zvukovém záznamu.

Autor: Petr Burda

Další nahrávky >>
Reklama
Články e-mailem
Pokud chcete každý den od pondělí do soboty dostávat přehled aktuálních článků, vepište do políčka Vaši e-mailovou adresu a stiskněte tlačítko Odeslat.
//konec

Téma

ŽENY A SPOLEČNOST

Člověk nepřichází jen o práci, ale především o důstojnost

Následující příběh není vymyšlený. Prožívám ho s letitou kamarádkou. Studovaly jsme spolu na vysoké škole. Znám ji i z jejího dalšího osobního a pracovního života.

Věřte, že jde o člověka pracovitého, obětavého, tvůrčího, loajálního ke svému zaměstnavateli. A přesto se pár let před důchodem ocitla na dlažbě. Práci - je schopna vzít téměř cokoli - už hledá měsíce. Ale nechme plynout její slova. Možná mnohým připomenou i osudy dalších lidí kolem nás.

-----------------

Nebyl to ani žádný blesk z čistého nebe. O práci jsem přišla v 58 letech. Tři měsíce po smrti maminky, za kterou jsem devět měsíců týden co týden v každém počasí dojížděla vlakem do léčebny dlouhodobě nemocných. To už jsem v zaměstnání podvědomě cítila, že delší dobu není něco úplně v pořádku.

Kolem samí vysokoškolští studenti a čerství ambiciózní absolventi, pro které jsem byla pouhá služka, která jim kromě jiné práce musí uctivě přepojovat telefony a má za povinnost otvírat dveře návštěvám. Osm a půl hodiny denně, se striktně vymezenou půlhodinovou pauzou na oběd a neustálými poznámkami, že mám zvýšit pracovní tempo.

* * *

Došlo to tak daleko, že zatímco jsem se bála jít v pracovní době na vyšetření k odbornému lékaři a raději si brala dovolenou, většina osazenstva kanceláře surfovala hodiny po internetu, hrála na něm karty, řešila partnerské vztahy, dovolenou, nebo kam vyrazí večer za zábavou. To vše bylo dovoleno studentům za zásadně vyšší hodinový plat, než jsem měla já, navíc to měli zcela s volnou pracovní dobou.

Trvalo to něco přes rok. Pak přišla do kanceláře téměř počítačově negramotná, zato nekriticky sebejistá a značně výbojná paní s roztodivnou pracovní minulostí. Měla jsem smůlu. Její manžel byl šéfův kamarád…

Nevzdávám se, ale co je to platné

A tak jsem už více než půl roku registrovaná na úřadu práce. Vystudovala jsem vysokou školu a na svou původní profesi jsem už dávno rezignovala. V ní se totiž pracuje už nějakou dobu výlučně s mladými a dynamickými lidmi, což znamená ve všech ohledech přizpůsobivými jedinci, kteří jsou pro svou kariéru schopni a ochotni udělat takřka cokoli.

Nepoddala jsem se ale zcela. Zasedám k internetu, oslovuji staré známé, písemně i telefonicky odpovídám na desítky nabídek práce různých úrovní. Poctivě, několik hodin denně. Jsem rozhodnuta vzít téměř cokoli. Za celou tu dlouhou dobu se mi ozval pouze jeden jediný (!!!) zaměstnavatel, který mě navíc formálně a trochu arogantně odmítl.

Situace se s malými změnami opakuje stále dokola. Většinou je místo již údajně obsazené, pro některé zaměstnavatele nemám potřebnou kvalifikaci a praxi, další mě nechtějí s tím, že je mě na anoncovanou pozici škoda. Na inzeráty, které požadují fotografii a lákají na mladý kolektiv, raději po prožitých zkušenostech už vůbec neodpovídám.

Tátu by pravda zabila

I přesto dál hledám a věřím, že nejsem pro tuhle společnost už zcela bezcenná nula. Ale co když práci nenajdu? Už nyní s podporou, kterou beru od státu, musím sahat do rezerv. A těch si svobodný a bezdětný člověk za život není schopen nastřádat moc.

Už roky jsem si nedopřála dovolenou, oblečení pořizuji jen nejnutnější, odbourala jsem dokonce i nákup milovaných knížek a hudebních nosičů. V případě, že se mi nepodaří zaměstnání najít, se železnými zásobami vydržím sotva rok.

A co můj jediný nejbližší člověk, osmaosmdesátiletý tatínek, který žije v menším okresním městě hodinu jízdy ode mne, kterého smrt manželky zlomila natolik, že se vší pravděpodobností bude brzy potřebovat odbornou pečovatelskou péči? Bojím se dne, kdy mu budu muset říct o své situaci pravdu. Vím, že mi nebude schopný pomoci, a cítím, že ho to může zabít.

P.S.: Je nás dost, co se snažíme pomoci. Zatím bez úspěchu. Poradí, pomůže nám někdo? Žena, která se nestydí svůj příběh přiblížit ostatním, už po všem, co prožila, začíná pochybovat o sobě samé. Kdysi úspěšná a sebevědomá, dnes už téměř zlomená a rezignující. Nechtěla bych se dožít její rezignace na vše…

Slova spolužačky z vysoké školy zaznamenala Marie KUDRNOVSKÁ

******************

Na této straně 4 (ŽENY A SPOLEČNOST) si ještě můžete přečíst:

  • Rozhovor přílohy »Ženy ve společnosti« s Annou Halasovou, zakladatelkou a vedoucí Klubu žen v městysi Dešenice: »Spolek pro radost« přináší radost všem

 

  • Porodem doma ženy riskují život dítěte
  • O Fóru 50 %

To vše buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

******************

Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 135 hlasů.

Marie KUDRNOVSKÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.

kvetoslava.cermakova
2012-04-12 19:02
Je to smutný článek, ale takových je dnes hafo. Paní na druhou stranu
měla to štěstí, že je v té situaci zatím krátkou doubu a mohla by
si eventuelně požádat o předčasný důchod. Ale znám ještě
smutnější případy, kdy lidé kolem padesátky by chtěli pracovat, do
důchodu mají daleko, rezervy žádné a pracovní příležitosti
mizerné. A takoví lidé se hroutí, mají zdraví v prkvančicích a
přežívají jen sotva. Většinou se z nich stávají bezdomovci a
důstojnost hledají pod mosty. I takhle se žije v Česku a jen proto, že
si páni politici myslí, že lidé jsou jim dobří jen tehdy, pokud jim
dají hlas. A i proto je nízká volební účast. Lidé prostě už
ničemu nevěží a především né politikům. Proto budu volit ty, o
nichž vím, že makaji a makali pro český národ, který měl bobré
výsledky před zvoněním klíči.
util
2012-04-11 07:26
Mohli byste uvest o jaky obor se jednalo? Dekuji.

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Poštovní adresa: Haló noviny, P.B. 836, 111 21 Praha 1, telefon: 222 897 111, e-mail: halonoviny@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.