Technický pokrok nás může zničit. Jak to udělat, abychom se nenechali?

Lidé předpokládají, že iPhony, laptopy a Netflix jsou důkazem pokroku. Umírněné množství googlování například může být dobré pro váš mozek, a existují také aplikace, které dokážou posílit funkce mozku a jeho aktivitu. Ovšem technický pokrok může mít i nežádoucí následky. Je to zhruba tři týdny, co jsme přinesli zajímavý výzkum, s nímž přišel server The Huffington Post a nazval ho »Sedm způsobů hloupnutí«. Pro ty, kteří náhodou tento zajímavý a veskrze poučný text přehlédli, tu máme jeho rekapitulaci - a zároveň pochopitelně připojené rady, jak tomu všemu v konkrétních bodech předcházet.

1. Technika nám kazí spaní

Studie prokázaly, že modré světlo, které vyzařují zařízení, jako jsou chytré telefony, tablety a laptopy, mohou v noci potlačit uvolňování melatoninu v těle. Melatonin je klíčový hormon, který pomáhá regulovat vnitřní hodiny člověka, říká tělu, kdy je noc a čas jít spát. Nedostatek kvalitního spánku má na mozek řadu negativních dopadů. Patří mezi ně například čím dál tím horší nálada, snížená soustředěnost v práci a problémy s pamětí.

Naše rada: co s tím? Snažte se mít zapnuté technické přístroje jen po dobu nejvíce nutnou. Nejhorší je, když máte puštěnou televizi, zároveň laptop, stolní počítač, tablet a ještě do toho blikají chytré telefony, a přitom je nesledujete. Jakmile se přestanete dívat na film, šup - a vypnout televizi. No a nejlépe se vydat na procházku. Příroda je nejlepší lék na »nemoci« způsobené přetechnizovaným světem.

2. Snadno se rozptýlíme

Na to není potřeba žádná velká věda. Technologie nás snadno rozptýlí, ať už  jde o přerušení důležitého projektu, abychom zkontrolovali chytrý telefon, anebo překlikávání stránek v prohlížeči, aniž bychom se na některou doopravdy soustředili. Bylo prokázáno, že přepínání mezi různými úkoly prováděnými zároveň nefunguje - člověk nakonec vykonává všechny své povinnosti ještě hůř. A to všechno platí ve vyšší míře především pro teenagery.

Naše rada: co s tím? Často se říká, že muži neumějí dělat více věcí najednou - na rozdíl od žen. Ono to ale ve skutečnosti tak úplně nebývá. Ženy jsou jen kolikrát nucené věnovat se více činnostem naráz, a to zejména proto, že jim zkrátka a dobře nic jiného nezbývá. Pak ale bývají i více unavené, a to proto, že mozek tím nežádoucím rozptylem dostává větší zápřah, aniž by si dopřál regeneraci. Není stavěn na to, aby dělal několik operací najednou. Není to počítač (koneckonců, i ten se při tom občas zavaří). No a jsme opět, oslím můstkem, u té techniky. Myslete na to, že technika nesmí ovládat váš život. Je tu, ale počká - nikam nespěchá. Nic se nestane, když napíšete SMS nebo MMS o pár minut později, až dokončíte předchozí činnost (a nemusí to být zdaleka práce, nýbrž i něco, co je vaším koníčkem). Nejprve si dolepte známky, a pak teprve vyřiďte emailovou poštu. Nikdy nepřeskakujte z denní reality do virtuálního světa. Dělejte pěkně jedno po druhém. Jen tak si zachováte duševní zdraví, a navíc nebudete tolik unavení. A možná se tím vyřeší i bod číslo 1.

3. Moc si toho nepamatujeme

Technologie znesnadňuje ukládání nových věcí do paměti. Existují dva typy paměti:  krátkodobá »pracovní« paměť a paměť dlouhodobá, která je trvalejší. Pokud se mají informace uložit, musejí přejít z pracovní paměti do dlouhodobé. Jakékoli přerušení během  fungování krátkodobé paměti - například když si člověk při čtení článku odskočí napsat e-mail nebo textovou zprávu - může vymazat právě přečtené informace z krátkodobé paměti,  aniž došlo k jejich přesunu do paměti dlouhodobé. Existují také hranice toho, co krátkodobá paměť dokáže najednou pobrat. Pokud je informací příliš, což se on-line stává velmi často,  pak spousta informací z paměti jednoduše vyteče, jako když  se přelije sklenice.

Naše rada: co s tím? Platí to, co u bodu 2. Věnujte se jedné věci, a pak teprve té druhé. Jinak dosáhnete pouze oné »roztěkanosti«, kterou tak zazlíváme našim dětem (a přitom i v jejich případě se o ni zasazujeme, když jim dáváme před oči a mysl příliš podnětů najednou - u malování mají puštěnou televizi, a hned vedle leží nedostavěné puzzle a sbírka plyšáků).

4. Jsme zapomnětlivější, než jsme bývali

Internetová generace je náchylnější k zapomínání takových věcí, jako který je den, či kam odložili klíče, než lidé starší 55 let. Podle rodinné a profesní terapeutky Patricie Gutentagové je technologie jedním z hlavních viníků. »Tato skupina populace vyrůstala na víceúkolovém zvládání technologií, často provázeném nedostatkem spánku, a to všechno vede k větší zapomnětlivosti,« řekla.

Naše rada: co s tím? Cvičit paměť. Ano, i »pamatováka« musíte trénovat. Dnes máme na všechno »chytré« věcičky, které nám připomenou jakoukoli schůzku. Tím ale paměťové buňky strádají, až zakrňují. Doporučujeme přestat se řídit jen tím, co nám přikazuje »umělý přítel«, a snažit se cvičit i náš mozek. Nepište si každou schůzku do počítače, zkuste si ji zapsat do paměti. A třeba jen tímto malým krokem pracovat na návratu »pamatováka«. Že se bojíte, abyste pak na schůzku nezapomněli? Ty důležité si klidně napište, ale jen jako »tahák«, do něhož se podíváte, jen když nebude zbytí (asi jako kdysi ve školních lavicích). Uvidíte, jak si časem začnete připadat jako génius a slova o »skleróze« budou najednou jen retro…

5. Nesoustředíme se na to, co čteme

I když se nenecháme ničím vyrušovat, nedaří se nám vnímat informace, které čteme on-line, stejně kvalitně, jako kdybychom je četli v knize. A viníkem jsou hyperlinky. Tyto barevné kousky vět roztroušené v textu nutí mozek, aby se víc namáhal, a zbývá mu tak méně kapacity na zpracovávání toho, co vlastně čte. Dokonce i obyčejné čtení textu narušeného hyperlinky na laptopu či iPadu podle provedených studií dokazuje snížené vstřebávání textu.

Naše rada: co s tím? Vraťme se ke klasické papírové knize. Není nad to, když můžete naslinit prst a listovat ze stránky na stránku. Čtečky jsou prý dobré na to, že si lze na dovolenou vzít desítky knižních děl, aniž byste museli mít plný kufr těžkých bichlí. Ano, ale ruku na srdce, pokud je dovolená opravdová, kolik těch děl opravdu přelouskáte? Jedno, maximálně dvě. A ta by se vám přece do jakéhokoli zavazadla vešla bez problémů, ne…?

6. Nenajdeme cestu bez GPS

Lidé, kteří při navigaci spoléhají na GPS, mají menší aktivitu v oblasti mozku nazývané hipokampus, která je zapojená jak do paměti, tak do navigace. Série studií provedených v roce 2010 dokázala, že používání prostorové paměti, která zahrnuje vytváření  a zapamatovávání tras, namísto navigace s pomocí GPS, může pomoci odvrátit problémy s pamětí v pozdějším životě.

Naše rada: co s tím? Jednoduché jako facka! Rezignujte na GPS. Objevte zpět kouzlo papírových map, které jste učili poznávat i své děti nebo které vás učili vaši rodičové. Používejte fantazii – asi jako když jste si coby děti hráli na hledače pokladů nebo v duchu prozkoumávali Stínadla s Rychlými šípy. Myslíte, že kouzelné příběhy minulosti by byly tak nezapomenutelnými, kdyby v nich místo map vystupovala GPS navigace? Stačí oprášit dávné povědomí o klasických papírových mapách, třikrát či čtyřikrát zkusit (i třeba s drobnými problémy) spolehnout jen a jen na ně, a uvidíte, že popáté už bez jakýchkoli komplikací (a i náležitě rychle) dorazíte na místo určení. Navíc tím eliminujete chyby, které přináší neaktualizace programu. Technika je jen technika, sama se nezdokonalí. To náš mozek, orientační smysl a schopnost improvizace ano! Co je v tom případě více…?

7. Máme mozek závislého na drogách

Ne, »internetová závislost« není bubák, kterým se ohánějí rodiče, aby zastrašili své potomky trávící příliš mnoho času hraním Candy Crush. Příliš mnoho času stráveného na internetu skutečně může vyvolat změny v mozku, které jsou podobné těm, jež způsobuje závislost na drogách a alkoholu, jak zjistila studie z roku 2012. Internetoví závisláci, především pak chroničtí hráči, kteří se vyhýbají škole, jídlu i spánku, jen aby mohli hrát, mají v mozku abnormální bílou a šedou hmotu. Ta narušuje a ochromuje části mozku zapojené do zpracovávání emocí a ovládá pozornost a rozhodování. Alkoholici a lidé závislí na drogách mají pozoruhodně podobné mozkové abnormality, dodala studie.

Naše rada: co s tím? Všeho s mírou. Moderní technika by měla být naším pomocníkem, ne otrokářem. Závislost totiž může zajít až tak daleko, že najednou ztrácíme tzv. sociální inteligenci. Seznamujeme se na internetu, píšeme si emaily, chatujeme či používáme ICQ. Tím se odřezáváme od běžné sociální komunikace z očí v oči. Přestáváme se umět chovat ve společnosti, neumíme se dát do hovoru s někým, kdo na to čeká, a naše přátele známe jen z fotek na Facebooku. Je to skutečně svět, který jsme chtěli? Ano, technický pokrok je nezadržitelný a neocenitelný. Zůstává však jen na nás, nakolik si ho pustíme k tělu i v situacích, jež to nevyžadují. Po čase totiž zjistíme, že nám něco proklouzlo mezi prsty. A to už může být pozdě…

Petr ŠPIČKA
FOTO - archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 24 hlasů.

Petr ŠPIČKA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama