The Snuff: O dívce, jež byla unesena v zahraničí…

»Nosnou linií našeho alba jsou tři texty, které na sebe navazují. Vyprávějí příběh dívky, jež byla unesena na diskotéce v zahraničí,« tvrdí členové mladé progresivní skupiny The Snuff, která vydává u společnosti Warner Music své druhé album Lotus. To osciluje mezi několika žánry a reprezentuje tvrdší hudbu nové generace. Sami sebe kluci řadí do kategorie modern-rock. Cédéčko je plné vzteku, vzdoru, naivity, zrady, nešťastné lásky a nespokojenosti se společností i se sebou samým. O rozhovor jsme požádali baskytaristu Ijena Ayena.

Kdy a jak jste se dali dohromady?

Bylo to v roce 2009. Naše začátky se nelišily od začátků většiny začínajících skupin bez předchozích zkušeností, řekl bych. Nejdříve jsme hráli hity známých kapel. V té době se nám líbily skupiny, jako jsou AC/DC, Judas Priest a Metallica, a když vznikaly naše první vlastní písně, byly těmito kapelami velmi ovlivněné. No a prostor ke zkoušení? Hrálo se ve sklepě s příšernými akustickými podmínkami – na velmi levné vybavení. Když byl slyšet vokál, byla to vzácnost.

Hrajete v původní sestavě?

Ne. K prvním změnám došlo v roce 2010, kdy jsem do kapely vstoupil já a nahradil původního baskytaristu, o rok později přišel bubeník Matyáš. Tohle byly, doufám, jediné personální změny. Už čtyři roky hrajeme v tomto složení: Marek Kučera – zpěv, Tomáš Kučera – kytary a vokály, Michal Scheiner – kytary a vokály, Ijen Ayen – basová kytara, Matyáš Verner – bicí.

Vaše texty jsou v angličtině. Proč?

Od začátku jsme chtěli zpívat anglicky, protože do žánru, který děláme, to sedí nejlépe. Spousta lidí nám pak ale říkala, abychom zpívali česky. Zkusili jsme si to v písničce Boxed In, která je na naší nové desce. Najali jsme si před dvěma lety na napsání českého textu profesionála, protože nikdo z nás nebyl schopen vyplodit cokoliv kloudného. Podle mě nakonec vznikl dobrý text, ale jakmile jsme skladbu natočili, shodli jsme se na tom, že tohle není naše cesta, a na album jsme zařadili jen anglickou verzi. Znělo to totiž velmi komicky, a co je nejdůležitější, nikomu z kapely se to nelíbilo. Nestáli bychom si za tím.

Co spojuje texty na albu Lotus?

Většina skladeb je dost ponurá, není v nich mnoho veselého. Nosnou linií jsou tři texty, které na sebe navazují. Vyprávějí příběh dívky Lotus, jež byla na diskotéce v zahraničí unesena a snaží se ji zatáhnout do obchodu s bílým masem. Lotus je květina, která roste i v těch nejméně vhodných podmínkách. Na našem albu je Lotus dívka, která, ač unesená a trýzněná, si zachovává svou přirozenou krásu.

Nedávno jste absolvovali turné se zpěvákem a kytaristou Danielem Krobem. Jak tuto příležitost hodnotíte?

Byla to příjemná zkušenost v tom, že touhle tour jsme zakončili »předkapelování«, které jsme předtím zažili i se skupinami Harlej, Škwor a Wohnout. Ne že by se nám role předskokanů nelíbila, dost nám to pomohlo v mnoha věcech, ale někdy přijde čas posunout se dál a postavit se na vlastní nohy. K tomu právě šňůra s Danielem Krobem posloužila. Vézt se na cizí popularitě je snadné, ale zároveň krátkozraké, a je třeba vystoupit z cizího stínu, což je však velká dřina… Daniel je něco jako mentor kapely, dost nám pomáhá posunout se na profesionální úroveň a také spolu aranžujeme živá vystoupení, která se od alba mnohdy dost liší.

Co plánujete do konce roku?

Momentálně připravujeme natáčení dvou videoklipů; první bude na hitovku Crumble! a druhý na agresivní skladbu Riven. Zásadní je pro nás křest alba Lotus, který se uskuteční 17. září v Praze na parníku Cecília. A plánuje se i podzimní šňůra…

Máte profil na Facebooku?

Jasně, tady je – www.facebook.com/thesnuffofficial. A na YouTube.com najdete klipy k písním Boxed In a Erotic Sylvia. Brzy přibudou další!

Hádáte se občas kvůli muzice?

I nás sem tam hádky zasáhnou, i mimo muziku, ale nikdy se nejedná o nic zásadního. Třeba se navzájem kritizujeme kvůli pozdním příchodům – za to dostávám kouř hlavně já; anebo do sebe rýpeme kvůli tomu, že někdo něco nezařídil a tak různě. Pokud se někomu na zkoušce nezadaří, tak to všichni berou, a myslím si, že každý z nás ví, na čem by měl zapracovat.

Takže po koncertě jste se ještě »nechytli«?

Párkrát jsme se dokázali pohádat bezprostředně po vystoupení, většinou kvůli tomu, že někdo něco pokazil, nebo mu něco přestalo hrát. Ale z této neprofesionality jsme se snad už dostali a snažíme se emoce udržet a vše si vyříkat až mimo pódium. Každopádně je vtipné, že na zkoušce do sebe kvůli muzice neryjeme, ale běda když se něco pokazí při živém vystoupení!

Na který koncert nikdy nezapomenete?

Určitě na ten ve Velkých Pavlovicích, když jsme předskakovali Harleji během Máme vlka Tour. Pod pódiem stálo skoro tisíc lidí – hlava na hlavě. Byl to skvělý zážitek. Naopak negativně vzpomínáme na koncert v rámci srazu amerických aut v Jinolicích.

Pročpak?

Akce měla velký časový skluz, takže jsme hráli asi o hodinu a půl později. Elektrika byla v naprosto katastrofálním stavu a můj aparát začal stagnovat. Pořád vypadávaly pojistky, tudíž se velká část koncertu musela obejít bez basy, poněvadž jsem to už dál nechtěl pokoušet. Zvuk byl taky příšerný. Zhruba v půlce hraní na nás naběhli, že nás musí vypnout kvůli nočnímu klidu, a tak druhá polovina koncertu nebyla skoro vůbec slyšet a jediný zpěv byl trochu nazvučený. Na poslední song vypnuli i světla (smích). Totální masakr. Ze slíbeného cesťáku nic nebylo, pomalu ani ze stravy, a z ubytování se vyklubala maringotka, kde jsme museli spát na sobě, a to ještě na zemi, protože byla neskutečně malá. Já před tím unikl, jelikož jsem se musel vracet do Turnova na hotel se svojí, teď již neskutečně hysterickou expřítelkyní. Raději bych zůstal s klukama a užil si to »maso« do poslední chvíle.

Čemu se věnujete kromě muziky?

Já hraju, již rekreačně, lední hokej a mám rád fitness – spolu s kytaristou Michalem. Bubeník Matyáš je také sportovní typ – hraje fotbal, tenis a florbal. A všichni máme rádi lyžování. Do toho studium, práce, brigády…

Zažil někdo z vás něco neuvěřitelného? Příhodu »mezi nebem a zemí«?

Minulý rok jsem vyrazil do Jizerských hor – »na kola« s několika bývalými hokejisty. Vydal jsem se tam o dva dny později, protože jsem musel dodělávat školu. Když jsem jel po dálnici a už jsem se blížil do cíle, na zlomek sekundy jsem před sebou uviděl ducha, tak divně rozvaleného, jako by seděl na trůnu nebo na vozíčku. Hodně mě to vyděsilo, že jsem málem strhnul volant, ale nakonec jsem to zvládl. Koneckonců – nebylo to poprvé, co jsem měl takovou divnou halucinaci za volantem…

To zní zajímavě. Co to mohlo znamenat?

Když jsem dorazil na místo, přišlo mi divné, že chybí Michal. Myslel jsem si, že už šel spát. Kluci popíjeli pivo a hráli karty a atmosféra byla taková ponurá. Po chvíli mi řekli, co se stalo. Michal vyletěl ve velké rychlosti ze zatáčky a jen taktak uniknul smrti. Všude kolem totiž byly stromy, ale zrovna trefil místo, kde strom nebyl, a tím pádem ten pád přežil. Měl štěstí v neštěstí, ale i tak si polámal tělo. Zlomil si žebra, přišel o ledvinu, protože se nabodl na větev, poranil si páteř… Doktoři říkali, že na 90 procent už nikdy nebude chodit. Naštěstí mícha pomalu dorůstá, Michal jezdí na intenzivní rehabilitace a začíná dělat první kroky. Začátkem září to byl rok, co se to stalo… Nedokážu si vysvětlit to zjevení. Byla to nějaká forma varování? Jel jsem pozdě v noci a byl jsem utahaný ze školy, protože jsem téměř nespal, abych zkoušku zvládnul.

Petr KOJZAR

FOTO – Warner Music a www.thesnuff.eu


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 14 hlasů.

Petr KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.