Reklama
Uznávaný, ale i nenáviděný

Stanislavského myšlenky jsou stále aktuální

Studenti brněnské Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) nově vytvořili a realizovali hru nazvanou »Moje výchova k herectví«. Vznikla podle svého druhu nejslavnější učebnice, jejímž autorem je proslulý ruský (sovětský) divadelník, pedagog a teoretik Konstantin Sergejevič Stanislavskij, vlastním jménem Konstantin Sergejevič Alexejev.

První premiéra

nové sezony, přinášející nezvyklou tematickou látku, úspěšně proběhla v uplynulých dnech na jevišti brněnského komorního činoherního studia Marta v provedení studentů brněnské JAMU. Devadesátiminutovou inscenaci režijně nastudoval zkušený a novátorsky cítící režisér Jan Antonín Pitínský.

»Konstantin Sergejevič Stanislavskij je znám coby teoretik a pedagog herectví a je považován za ‚velekněze‘ velké divadelní reformy,« uvedl ke své autorské novince autor scénáře Šimon Peták, student dramaturgie na JAMU. »Stanislavského učebnice ‚Moje výchova k herectví‘ i v současnosti pomáhá připravovat herecké adepty od ruského Omsku až po americký Hollywood. To mne inspirovalo ‚mrštit‘ velké a stále platné myšlenky také na jeviště. Stanislavskij totiž v knize předkládá až neuvěřitelně stále aktuální praktické rady, fyzické i abstraktní nástroje a celkový - nesmírně košatý - koncept umělecké i etické výchovy herce. Celé je to oděné do podoby deníkového románu,« dodal Peták. S jemným žertem ještě podotkl, že nová inscenace nejenže může být lákavá, ale třeba také zvýší počet zájemců o studium herectví na brněnské JAMU.

 

Fiktivní Torcov

Inscenátoři využili knižního půdorysu Stanislavského předlohy, ovšem na jevišti zápisky vede jeden ze studentů pomyslné třídy, fiktivní génius Arkadij Nikolajevič Torcov. Zastává totiž - a rovněž aktivně aplikuje - onen »Stanislavského systém«. Jevištní Torcov, jedna z hlavních postav nové inscenace, je tedy vlastně jakési alter ego skutečného znalce dramatického umění Stanislavského. Na komorním pódiu mu sekunduje devět (občas snad až naivně) rozhorlených mladých lidí, scházejících se v jednom ročníku herectví na umělecké akademii. »Fiktivní Torcov zde vede své adepty herectví k tomu, co by každý člověk sám chtěl zažít. Jako třeba když se literární Harry Potter chce dostat do Bradavic...« poznamenal k novince mladý režírující dramaturg. U nás tímto způsobem přes sto let starou tematiku o principech dramatické tvorby ještě nikdo do jevištní verze podobným způsobem nepřevedl.

Tvůrčímu týmu podle inscenátorů vůbec nejde o pouhé převádění (či předvádění) prostého manuálu herectví, protože inscenace navíc nemá - co se osob týče - reálnou linku. Fiktivně laděná rovina v odlehčené podobě může snad někomu vzdáleně připomínat princip třeba českého Járy Cimrmana, i když v tomto případě tvůrci v jevištní podobě reprodukují nepopiratelné skutečnosti a jevištní zákonitosti, na něž sice často odkazujeme a jež v obecné rovině připomínáme, nezřídka však o nich vlastně příliš nevíme.

Právě metoda nadsázkově pojatého připomenutí Stanislavského zásadních myšlenek je pro letošní novinku nejen příznačná, ale i hodnotná. Přibližuje Stanislavského specializovanou učebnici i autorovy stále platné metody. V odpovídající jevištní výpravě Hynka Petrželky a Stelly Šonkové se s nimi seznamujeme bez nadbytečného mentorování, současně však příznačně autenticky. Vlastně – v duchu Stanislavského...

Tomáš HEJZLAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 8 hlasů.

Tomáš HEJZLAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama