Rozhovor Haló novin s Taťánou Jirousovou (KSČM), kandidátkou do Zastupitelstva obce Veselí nad Lužnicí

Žádný pacient nesmí zůstat bez registrace

Šest let trvající diskuse ohledně smyslu zdravotnických poplatků se pomalu chýlí ke konci. V nemocnicích stokorunové platby zrušil Ústavní soud, příští rok skončí také poplatky v ordinacích a v lékárnách. Jak to hodnotíte jako praktická lékařka?

Chci připomenout, že zavedení poplatků je výsledkem »výtečné« práce bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Ve své neschopnosti vyřešit finanční problémy resortu přenesl je na ty, kteří se nedokážou tak dobře bránit - na pacienty. Mnoho lékařů se po zavedení poplatků obávalo možných konfliktů mezi nimi a pacienty, ale jak se dalo předpokládat, až na ojedinělé výjimky k tomu nedocházelo. Dá se říct, že všichni si zvykli.

To, že mnoho pacientů strádá, nemají peníze na léky a lékařské ošetření, pravici nezajímalo. Proto jsem velmi uvítala, že po verdiktu Ústavního soudu nynější koalice už nepřistoupila k obnovení šedesátikorunových plateb za hospitalizaci. Alespoň v tomto případě ČSSD dokázala dodržet slovo. Samozřejmě schvaluji i to, že od příštího roku skončí poplatky v ordinacích i za recept v lékárnách. Je smutné, že pravice se nesnažila zvýšit příjem do zdravotnické kasy jinak, například zvýšením odvodů za státní pojištěnce či zrušením stropu pro vysokopříjmové skupiny obyvatelstva. Jsou ale i další cesty, připomenu například snížení DPH na lékařský materiál a léky nebo zvýšení procenta HDP tak, abychom se vyrovnali ostatním evropským státům. Místo toho přenesla tohle břímě na bedra těch, kteří se mohou nejméně bránit. Nyní však narážíme na problém, jak dál. Poplatky budou zrušeny, což je správné, ale lékaři budou právem chtít jejich kompenzaci.

KSČM přesto navrhuje i zrušení devadesátikorunového poplatku na pohotovosti…

Samozřejmě i v tomto případu se názory na to, zda zachovat, nebo zrušit poplatek na pohotovosti různí. Pravdou je, že mnohdy skutečně docházelo ke zneužívání lékařské služby první pomoci (LSPP), na druhé straně je ale skutečností, že ne vždy se tak dělo vědomě. Někteří lidé nutnost návštěvy pohotovosti nedokážou jako laici posoudit a nezneužívali ji vědomě. Prostě své i banální onemocnění považovali za vážnou chorobu. Když se v minulosti na LSPP mohly vystavovat i »neschopenky«, byla situace jiná. Ale to byla jiná v celém státě. Byla práce! V současné době nevidím zneužívání LSPP, spíše je málo navštěvovaná. Zvláště v menších městech, kde ještě přežila.

Navrhujete nějaké řešení?

LSPP by podle mého názoru nemusela být v každém malém městečku, když stejně funguje jen do 22 hodin a neprovádí výjezdy. Pacient si musí sjednat odvoz, po 22. hodině musí volat záchrannou zdravotní službu (ZZS). Problémem je také vybavení některých LSPP, mnohde není ani EKG či CRP (přístroj, který umožní u pacienta rozpoznat virovou, či bakteriální infekci), a to už má v dnešní době skoro každý praktický lékař ve své ordinaci. Zavedení LSPP v padesátých letech minulého století bylo vynikající, revoluční! V současném systému zdravotnictví ale ztrácí smysl. Většinou jsou špatně vybavené, bez výjezdu, časově omezené. Na víc město nebo kraj nemá peníze.

Problémem také je obsazování služeb, lékaři nechtějí pohotovosti sloužit. Někteří praktici, zvláště mladí, by i byli ochotni pohotovosti sloužit, spolupracovat se ZZS, což by bylo možné, musely by však nastat určité změny v programu vzdělávání lékařů. V každém případě by to však bylo ku prospěchu jak praktických lékařů, kteří by tím získali praxi v akutní medicíně, tak i některých posádek ZZS, které mají nedostatek lékařů.

Co momentálně nejvíce trápí lékaře?

Jedním z velkých problémů je současný systém vzdělávání. Zlaté časy našeho způsobu vzdělávání jsou již bohužel pryč, to si dnes uvědomují už téměř všichni lékaři. V současnosti máme téměř padesát oborů vzdělávání, navíc například praktičtí lékaři, kterých je dokonce nedostatek a jsou přestárlí, mají velice svérázný systém vzdělávání, který je značně asociální vůči mladým lékařům. Kdo má štěstí, dostane rezidenční místo, vyhraje výběrové řízení a nastoupí jako rezident k praktickému lékaři, který si na ministerstvu zdravotnictví zažádá o dotace na rezidenta. Z vlastní zkušenosti vím, že to je velmi složitý proces. Pak tzv. rezident absolvuje praxe na předepsaných odděleních. Tam normálně pracuje, tedy alespoň by měl, aby toto vzdělávání mělo vůbec smysl. Ale pozor, za tuto praxi si musí platit, a není to málo. To jde samozřejmě na úkor jeho platu, takže mladý lékař po dlouholetém a náročném studiu je v podstatě žebrák! Jak by mohl zajistit rodinu, jak by uživil manželku (nebo manžela) na mateřské dovolené, to si neumím představit.

A tak nám nezbývá, než se ptát. Proč se zlikvidoval dobře fungující Institut pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů? Proč probíhají školicí akce a kurzy i pod patronátem fakult na principu zásad tržního hospodářství? Všechno jen za peníze! Je mi z toho velice smutno, ztrácím úctu i k některým našim vědeckým lékařským kapacitám.

Projevily se tyto problémy i na vztazích mezi samotnými lékaři?

Projevily a velmi výrazně. Dnes se již pomalu obávám číst svůj oblíbený časopis LK Tempus medicorum, a to právě proto, že dohady jsou tam na denním pořádku. Nejen mezi internisty a chirurgy, jak to bylo »z hecu« za nás, ale i mezi lékaři nemocniční a ambulantní sféry, a nově je velmi výrazně cítit boj praktických lékařů proti ambulantním internistům. Zřejmě jde o nějaký pocit ohrožení praktického lékařství. Vážím si obou a velmi mě to trápí. Jde přece o obory, které mají k sobě hodně blízko!

A opět se musím ptát. Komu jsou tytu půtky ku prospěchu? Lékařům? Pacientům? Vždyť bychom jeden bez druhého nemohli fungovat! Nicméně skutečností zůstává, že jsme rozdělení, dohadujeme se, nejsme jednotní, i když, jak všichni víme, právě v jednotě je síla. Takto se nám hůře vyjednává s ministerstvem, se zdravotními pojišťovnami apod. Musím říct, že si vážím prezidenta České lékařské komory, který se snaží tuto nepřehlednou a takřka neřízenou situaci zvládat. Prohlédl dokonce i velice nejapný postgraduální vzdělávací systém.

Komora navrhuje, aby lékař mohl vyřadit pacienta z registru i v případě, že je mezi nimi závažným způsobem narušena důvěra. Co o tomto soudí MUDr. Jirosouvá? Čtěte více v sobotních tištěných Haló novinách.

Jana DUBNIČKOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 7 hlasů.

Jana DUBNIČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


xarrixa
2014-10-06 19:04
Já bych si to dovolil trochu popravit."Žádný pacient nám nesmí
uniknout!".
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.