Mezi lidmi letos pod Kunětickou horou.
Kandidáti pod lupou

Nenabízí sliby, ale poctivou práci

»Přestože mám rád samotu, nevydržím dlouho bez lidí. Rád s nimi diskutuji. Dozvím se jejich názory i to, co je trápí. V poslední době jim starostí přibývá. Snaha pomoci lidem kolem mě, pokusit se zlepšit život především rodin s dětmi, tělesně postižených či seniorů, to vše mě vede ke kandidatuře do Senátu,« vysvětluje svoji motivaci Slavomil Brádler, kandidát KSČM do Senátu ve volebním obvodu č. 39 - Trutnov.

Světlo světa spatřil Slávek (jinak mu přátelé a kamarádi neřeknou) poprvé 1. dubna 1949 v půvabném podkrkonošském městečku Hostinném. Narodil se do dělnické rodiny, matka byla prodavačka, otec dělníkem v Krkonošských papírnách (KRPA). Má ještě starší sestru a mladšího bratra. Ještě před ukončením základní školy postihl jeho otce infarkt, takže volbu dalšího vzdělání měl jasnou: Aby byl doma a mohl pomáhat rodině, vyučil se v papírenském učilišti provozním elektrikářem a poté nastoupil do závodu KRPA 01. V té době, ještě velmi mladý, se oženil, ale nelituje toho. »Prožil jsem s mojí ženou přes 42 let nádherného manželství, ale bohužel, před pěti lety mi zemřela,« konstatoval smutně. Po vojně se vrátil do papíren a již se zapojil do politicko-veřejné činnosti v Socialistickém svazu mládeže (SSM), stal se i předsedou jeho závodního výboru. Po roce 1973 si ho trutnovský OV SSM »vytáhl« do funkce tajemníka pro závodní organizace SSM. Tím se rozloučil se svojí dělnickou profesí a nastala mu léta funkcionaření. Po skončení v SSM v roce 1979, kdy mu bylo 30 let, začal pracovat jako personalista v okresním Klubu pracujících (v té době se také přestěhoval do Trutnova), po roce si ho však vybrala Okresní odborová rada (OOR) do funkce organizačního pracovníka, v níž působil sedm let. V tomto období absolvoval střední ekonomickou školu s maturitou, a byl již i členem komunistické strany. Následovaly tři roky ve funkci náměstka pro kádrovou a personální práci na ředitelství Restaurací a jídelen, a také zahájení studia Vysoké školy politické při ÚV KSČ, v jehož dokončení mu však zabránil listopadový převrat. Po dvouleté epizodě práce na OV KSČM, kdy byly snižovány stavy aparátu, se nakrátko uchytil jako vedoucí skladu Zdravotnického zásobování, po útocích proti němu v tisku však byl coby komunista »odejit«. Poté si rok užíval slasti života nezaměstnaného, než se mu podařilo nalézt práci ve Stavebním bytovém družstvu (SBD), nejprve jako energetik, čímž se do určité míry vrátil ke svému řemeslu, později ve funkci vedoucího technicko-investičního útvaru. Na tomto postu by možná působil dodnes, nebýt toho, že před pěti lety došlo na vedoucích funkcích SBD k významným změnám. A Slavomil Brádler se opět stal nežádoucí osobou. Do značné míry vyčerpán a znechucen neustálými výpady okolí, požádal o předčasný důchod. Zbývá dodat, že vychoval čtyři děti, tři syny a dceru. Nejmladší syn Jakub ještě studuje vysokou školu a 17letá Tereza gymnázium.

Do »šrotu« ještě nepatřím

Pravda, předešlé řádky vyznívají poněkud jako životopis pro pracovní agenturu. Naznačují však životní dráhu člověka, jenž za sebou nezanechal významná architektonická díla, ani úspěšné výzkumné projekty, nebyl sportovním fenoménem ani věhlasným profesorem. Takřka celý svůj život však věnoval práci s lidmi, v téměř všech svých funkcích. To je práce velmi užitečná a mnohdy i nevděčná, jak Slávek na vlastní kůži také poznal, avšak její výsledky nejsou navenek zřetelné, přehnaně řečeno, Nobelova cena se za ni neuděluje. »Vždy jsem rád pracoval s lidmi a pro lidi a stále cítím potřebu se této práci dále věnovat,« vysvětluje Slávek, »do šrotu určitě ještě nepatřím, a mých 65 let mě nepředurčuje k tomu, abych na lavičce v parku krmil holuby.« Tak zní jeho odpovědi na četné dotazy, kde v jeho věku ještě bere odvahu kandidovat do Senátu. A na otázku, co ho vlastně přivedlo do řad komunistické strany, má jednoznačnou odpověď: »Jednak prarodiče i můj otec a matka byli členy strany, a pocházím z dělnické rodiny. Byl jsem vždy veden k sociálnímu cítění a jsem přesvědčen, že komunistické hnutí je to nejlepší, co pro obyčejné lidi může být. To však dnešní mladí lidé převážně nechápou.« Dodejme ještě - v souvislosti s oním »šrotem« - že Slávek Brádler je stále nejen politicky, ale i společensky aktivní. Je šéfem rozhodčí komise při trutnovském OV KSČM, členem královéhradeckého KV KSČM, předsedou jedné z trutnovských stranických organizací. Předsedá rovněž jedné z trutnovských organizací Českého svazu zahrádkářů. A nakonec, mimo Senátu kandiduje za KSČM i do Zastupitelstva města Trutnova.

Od zahrádky po motorku

Avšak nejen prací (a politikou) živ je člověk, a tak jako snad každý, i Slavomil Brádler měl či má nepřeberně koníčků a zájmů. Zastavme se alespoň u některých.

V mládí to byl samozřejmě sport. Např. hrával okresní přebor volejbalu. S rodinou pěstoval turistiku po vlastech českých i nečeských. A samozřejmě lyže, vždyť měl a má Krkonoše za humny. »Mít tři kluky v rodině pro mne také znamenalo naučit je lyžovat, a sám dodnes lyžím holduju,« říká Slávek, avšak podotýká, že pouze na sjezdovkách. »Možná jsem líný, ale běžky nejsou pro mne, na nich bych se jen unavil,« dodává a prý se těší, že si v nastávající zimě ještě zajezdí v rakouských Alpách, zejména v oblíbeném Kaprunu.

Svého času měl však i tzv. pokojové hobby, mj. se věnoval kitaření, tedy lepení plastových lodiček, jejichž většinu pak rozdal. »Ještě dnes mám ve skříni skoro 30 krabic neslepených modelů, ale nevím, kdy se k tomu dostanu,« konstatuje s úsměvem. »Později, když mi bylo asi 40, mne však napadlo, zda si nepořídit zahrádku, kde bych se hrabal v hlíně, což by byla určitá relaxace, protože být pořád mezi lidmi je také unavující. A člověk také potřebuje svůj vlastní klid, přijít na jiné myšlenky, vyčistit si hlavu zvláště od těch lidí, kteří mi ztrpčovali život.« A jelikož nikdy neměl od myšlenky k činu daleko, dodnes každoročně ze své zahrádky sklízí ovoce, dokonce i hroznové víno ve foliáku, zeleninu, rajčata, papriky… A také dle svojí receptury vlastnoručně vyrábí kysané zelí, nakládá okurky, květák, čalamádu a další, a to pro pět rodin. Zužitkuje tak plody své zahrádky a má jistotu, že on i jeho blízcí nekonzumují geneticky upravované plodiny ze supermarketů. Na zahrádku pochopitelně navazuje další Slávkova záliba, a to vaření. K němu ho sice přiměly okolnosti, neboť jeho manželka se kdysi také vracela ze zaměstnání pozdě večer, a někdo děti nakrmit musel. Záhy však přišel kuchyni na chuť. A perfektně zvládá i to, nač si dnešní mladá děvčata netroufají. »Například připravit poctivý houskový knedlík, to je pro většinu těch děvčat španělská vesnice,« míní Slávek, jenž většinou nevaří jen pro sebe, ale i pro členy rodiny či pro návštěvy (a právě uprostřed našeho povídání o vaření zvoní Slávkův mobil: »Kdo volá… jo to jsi ty, ahoj… že přijdeš na večeři, no samozřejmě, a co mám uvařit?... Co dům dal? No dobře, bude, co dům dá…«) »Tak to volal můj syn Jakub,« dozvídám se. V kuchyni prý preferuje českou klasiku a jak jinak, i krajové, tedy »kerkonošské« pochoutky. Z nich má sám nejraději pověstné kyselo, jehož recept našim čtenářům nabízí:

Kyselo, »polívka kerkonošskejch kalců«

Chlebovej kvásek zalejeme přes noc vlažnou vodou a necháme nabejt. Druhej den dáme do slané vody vařit houby (sušené nebo čerstvé), přidáme krapet kmínu. Když jsou houby měkký, přilejeme nabytej kvásek a povaříme. Kdo má mlsnej jazýček, může kápnout krapet smetany. Nakonec usmažíme na másle cibulku, vejce a přidáme to do polívky. Brambory extra uvařený dáme do talířů a nalijeme na ně kyselo. Pak jen koukáme, jak všem šmakuje. (Recept podle mojí babičky)

Vařením ovšem Slávkovy zájmy nekončí. Ještě je zde chalupa, jejímž je spoluvlastníkem, vysoko na jedné z krkonošských strání v lokalitě Niklův vrch. Při svém stáří 200 let však představuje i značné starosti. V ohradě u ní se ale pasou její dočasní obyvatelé (na podzim prý skončí na pekáči), tři beránci, o něž se však stará Jakub. Slávka ale mají rádi, na jeho zavolání »kluci, pojďte sem« přiběhnou a vděčně si z jeho rukou pochutnávají na nějakém pamlsku, zpravidla na starší housce či rohlíku.

Na chopperu za krásami Podkrkonoší.

Dostáváme se konečně ke zmíněné motorce. »To je tak, když jsem tenkrát pracoval na OV SSM, takřka standardním dopravním prostředkem funkcionářů byl motocykl. Sám jsem na něm šest let dojížděl z Hostinného do Trutnova, ať pálilo slunce, nebo padaly trakaře z nebe. Tak trochu mi to zůstalo v krvi, a tak jsem si pořídil malou Kawasaki, tzv. choppera,« vysvětluje Slávek. Obsah motoru však prozradit nechce, prý aby se mu lidi nesmáli, že ho to přece nemůže uvézt. Není ani členem nějakého motorkářského klanu, ale jezdec - samotář. »Jakmile přestane zima, vysvitne sluníčko, jezdím si tady po okolí. Jsou zde překrásná místa, která v tomto uspěchaném světě dost málo lidí vnímá. Když jsi zavřený v autě, tak nevnímáš vůni české země. Avšak na motorce jedeš a cítíš vůni kvetoucích akátů, borovic v lese, nebo schnoucího sena. A k tomu mi ta motorka slouží, k nacházení krás všedních dnů,« vyznává se Slávek.

Miliardářským vábničkám nevěřte!

Brádlerovým předvolebním heslem je »Budoucnost mládí, jistoty stáří«, jímž uvádí své desatero priorit. Ve vztahu k mládí chce mj. podpořit vzrůst kvality učňovského a vysokého školství, a také zabránit zavedení školného na veřejných vysokých školách. A ve vztahu ke stáří? »Jsem přesvědčen, že odchodem do důchodu život člověka nekončí, měl by mít možnost a podmínky k tomu, aby zbytek života prožil nejen důstojně, ale pokud možno i aktivně,« tvrdí Slávek. Je si ovšem vědom toho, že při průměrném důchodu 11 000 Kč (na nějž však ani většina důchodců nedosáhne), při výši nájemného, cenách léků i potravin, je to velmi obtížné. Hodlá proto v Senátu podporovat a prosazovat takové zákony, které umožní podstatnější vzrůst životní úrovně seniorů. A do Senátu i sněmovny by měli podle něho přicházet lidé nejen vzdělaní, ale i znalí problémů spoluobčanů a s upřímnou, poctivou snahou jim pomoci. »Jak může znát problémy obyčejných lidí miliardář odtržený od života - teď narážím na jednoho z mých volebních pravicových soků Ing. Hlavatého - jenž objektivně nemůže pochopit důchodce každodenně zápasícího s tím, aby vyšel s důchodem? Sliby jeho a jemu podobných jsou jen předvolební vábničkou. Já neslibuji, ale nabízím poctivou práci v Senátu,« vzkazuje voličům krkonošský patriot, trutnovský kandidát KSČM Slavomil Brádler.

Václav VANŽURA
FOTO - autor a archiv Slavomila BRÁDLERA


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.5, celkem 2 hlasy.

Václav VANŽURA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.