První stránky originálu Fučíkovy »Reportáže, psané na oprátce« v rukou pracovnice pražského Národního muzea. FOTO - Haló noviny/Monika HOŘENÍ
Rozhovor Haló novin s historikem Markem Junkem, ředitelem Historického muzea Národního muzea v Praze

Národní muzeum je zárukou objektivnosti

Co všechno nabízí sbírka Muzea dělnického hnutí (MDH), kterou Národní muzeum od MDH přebírá do svých fondů? Na jaké zajímavosti upozorníte?

Ve sbírce je například pero, kterým byla podepsána kapitulace německých vojsk v Praze 8. května 1945. Dále originál Fučíkovy Reportáže, psané na oprátce, což je jedno z nejvýznamnějších děl, které reflektuje období druhé světové války. Jsou to původní motáky stočené do malé ruličky, které Julius Fučík posílal z vězení. Rukopis má podobu plátků zažloutlého papíru o velikosti zhruba 10x25 centimetrů a opravdu je to jeden z unikátních dokumentů období druhé světové války. Mezi zajímavostmi (které si mohli prohlédnout novináři na tiskové konferenci Národního muzea konané 2. září - pozn. aut.) je také Cena míru pro Fučíka, vzácná a zajímavá, vytvořená speciálně pro něj.

Dalším exponátem je portrét Gustáva Husáka, který se do Československa dostal v osmdesátých letech a patří do fondu darů. Každá delegace, která přijížděla do Československa před rokem 1989, přivážela tu kvalitnější, tu bizarní dary. Portrét v ornamentovém rámu, vytvořeném orientální technikou chátam-kárí, je darem Lidové strany Íránu (TUDEH) XVII. sjezdu KSČ (1986, rozměry 37x28,5 cm). Tato umělecká technika představuje vrchol tehdejšího umění Íránu.

Poslední předmět, na který bych rád upozornil, patří do osobního fondu Antonína Zápotockého. Antonín Zápotocký během svého života prošel několikrát vězněním, mj. byl ve vězení na počátku 20. let v období první republiky. Ve vězení vyráběl z chlebového těsta figurky. A právě jednu z figurek máme. Zachovaly se i předměty, které Antonín Zápotocký vyráběl v koncentračním táboře v období druhé světové války, kdy vyřezával lžíce a podobné předměty. Chlebová figurka je hodně realistická, je docela subtilní. Má na výšku zhruba dvanáct centimetrů.

Jedná se opravdu o originální figurku? Vypadá totiž velmi zachovale.

Jednou věcí bylo vytvořit tuto figurku, a druhou věcí je ji konzervovat. Je napuštěna speciální látkou, která umožňuje její zachování. Kdyby to bylo jen dobové těsto, jinak neošetřené, tak by se figurka dávno rozpadla. Máme negativní zkušenosti s výrobky z perníku, které jsou z podobného materiálu a také nevydrží dlouho, proto je důležitá jejich konzervace.

A to je jednou z výhod Národního muzea, neboť naše konzervátorské oddělení je na tak vysoké úrovni, že se můžeme postarat o všechny choulostivé materiály, a to i do budoucna.

Kolik exponátů je celkově ve sbírce MDH a z jakého jsou období?

Sbírka MDH obsahuje zhruba 700 tisíc exponátů, velká část sbírky byla vytvořena na počátku padesátých let. Protože po roce 1948 bylo nutné prezentovat režim, který nastoupil, konala se v Praze výstava o dějinách revolučního hnutí a tehdy došlo k velké sbírkotvorné činnosti. Centrální muzeum, jež se později pojmenovalo jako Muzeum Klementa Gottwalda, začalo sbírat předměty k dělnickému hnutí, sociální otázce apod. po celé Československé republice, respektive na území Čech, Moravy a Slezska. Tehdy vznikl základ sbírky, který se v období padesátých až osmdesátých let minulého století výrazně rozrůstal.

Kdy mohou badatelé požádat o přístup do obrovského fondu MDH? A nebudou pro ně platit nějaká omezení?

Nejvíce vytěžované části sbírky se budeme snažit zpřístupnit zhruba za šest až dvanáct měsíců i pro badatele. Samozřejmě se budeme snažit zpřístupnit nejdříve fotografický fond, který je nejužívanější a čítá zhruba 200 tisíc fotografií dokumentujících všechny prvky života společnosti ve dvacátém století.

Budeme se snažit co nejdříve zpřístupnit část, která se věnuje umění, protože ta je opět výstavně velmi využívaná. Budeme se také snažit co nejdříve zpřístupnit dokumenty a archiv všech institucí, z nichž MDH vzniklo, protože to je úžasný fond pro poznání kulturních dějin a pro poznání dějin českého muzejnictví před rokem 1989. To jsou ony základní části sbírky, ostatní budeme zpřístupňovat postupně.

To, co novináři mohli vidět během tiskové konference ve dvou vitrínách, uvidí i běžní návštěvníci pražského Národního muzea?

Ne, veřejnosti zpřístupněno nyní nebude nic. Vše odvezeme do našich depozitářů v Terezíně a budeme zpracovávat, ale pevně věřím, že se nám podaří v nejbližší době připravit výstavu ze sbírek MDH a také ze sbírek novodobých českých dějin Národního muzea. Tato sbírka Národního muzea vznikla v sedmdesátých letech minulého století a obě sbírky se doplňují. Sbírka, jež je v muzeu už zhruba padesát let, dokumentuje každodennost, život středních vrstev atd., takže sbírka MDH je jejím ideálním doplněním.

Příští rok je jubilejní - 70 let od osvobození od fašismu. Využijí se některé sbírkové předměty k výstavám u příležitosti tohoto výročí?

Ano, jednak se zapojíme do výstavních projektů Vojenského historického muzea, které jsou plánovány k tomuto výročí, a co bude v Národním muzeu, nechám jako překvapení. Ale určitě plánujeme část exponátů, které se týkají konce války, vystavit.

Součástí sbírky je osobní fond Gusty Fučíkové, manželky Julia Fučíka. Ten není dosud zpracován.

Přesně tak. Část sbírky musíme zpracovat, ale také je důležité celý fond nově inventarizovat. Tím, jak se muzeum několikrát stěhovalo, může se stát, že sice víme, kde který inventář leží, ale nevíme přesně, zdali v té či oné krabici. Proto proces převzetí všech dokumentů a archiválií bude trvat zhruba rok, nechceme nic podcenit.

Budou mít členové společností, jež pečují o odkaz osobností typu Julia Fučíka, možnost se též podívat do některých fondů, i když nejsou profesionálními badateli?

Určitě. To je jedno z poslání Národního muzea, že do sbírek a do badatelen umožňuje přístup profesionálům – historikům, archeologům, sociologům, antropologům, etnografům, ale na základě žádosti také umožňujeme vstup a studium i dalším zájemcům.

Existuje Ústav pro studium totalitních režimů. Ten také zkoumá »cosi« z období, do kterého spadají mnohé archiválie a předměty ze sbírky Muzea dělnického hnutí. Nemůže tento ústav získat některé věci z této sbírky a »po svém« je vykládat?

Toho bych se určitě nebál, že ÚSTR či jakákoli jiná odborná instituce bude vykládat historii jinak než podle nejnovějších poznatků a stavu poznání - aspoň co znám kolegy historiky...

No, vzpomeňme na případ Kundera či na údajný chystaný atentát bratrů Mašínů na Klementa Gottwalda, s čímž přišel ÚSTR...

To máte pravdu...

V tomto je Národní muzeum zárukou, že bude v každém případě objektivní, nebude výběrové. Budeme se snažit sbírku interpretovat v širokém rámci, abychom ji dali do kontextu historicko-společenského.

Vzpomínám na devadesátá léta, kdy se bagatelizoval rukopis Reportáže, psané na oprátce, že prý je to falzum, že nebyl napsán Fučíkem, a jiné nesmysly. Máte pocit, že Fučíkův protiválečný odkaz i hodnocení jeho literární tvorby se nyní konečně dostávají tam, kde mají být? Odpověď Marka Junka si přečtěte ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 28 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.