Reklama
TOULKY

Libušin soud a rytířské závětří

Působivá zřícenina hradu Klenová v Pošumaví vyvolává dojem, že tudy procházely dějiny už v dávných dobách. Na počátku 19. století bylo sídlo značně zchátralé, protože po třicetileté válce se tady střídali majitelé, kteří se o bývalý hrad vůbec nestarali. Jako pustý se uvádí již v roce 1737. Stal se pak vítaným zdrojem kamene pro stavby v širokém okolí. Už to vypadalo, že z něho nic nezbude, když ho v roce 1832 koupil hrabě Eduard Stadion z Thannhausenu. Pustil se do úprav velké hranolové věže, vybudoval spodní bránu a především na místě jižního vnějšího opevnění nad bývalými sklepy nechal postavit nový zámek. Utratil spoustu peněz a o šest let později zřejmě proto musel hrad a zámek prodat. Proč se ale do tak velkorysého díla na pomezí vůbec pouštěl?

Odpovědí by mohl být nález údajně nejstaršího rukopisu z přelomu 8. a 9. století na jiném západočeském zámku Zelené Hoře v roce 1817. V době národního obrození vzbudila taková památka, poprvé publikovaná v roce 1822, mimořádný zájem. O pravost tzv. zelenohorského rukopisu se po desítky let vedly vášnivé spory. Jeho autorství je připisováno Václavu Hankovi, ale stále se najdou obhájci pravosti těchto pergamenových dvoulistů, které obsahují fragmenty básně Sněmy a báseň Libušin soud. Hrabě Stadion zřejmě zatoužil vlastnit místo, které bylo podle rukopisu spojeno s nejstaršími českými dějinami, a hostit zde užaslé návštěvníky.

 

Lútý Chrudoš a Stiaglav chraber  

V nejstarší latinsky psané Kosmově kronice je skutečně zachycena pověst o Libušině soudu. Začíná takto: »Toho času vznikl mezi dvěma obyvateli, kteří vynikali bohatstvím i rodem a byli jaksi správci nad lidem, nemalý spor o mez sousedních polí.« Ctihodný děkan, který báji zaznamenal, ale jména ani místa pobytu rozvaděných mužů nevěděl. Pokud měl být jiný rukopis »hodnověrný«, tedy sepsaný v pohanském období blízkém panování kněžny Libuše, pak by autor měl znát více podrobností. A vskutku, řeka Vltava v básni odpovídá na dotaz, proč se rozbouřila, takto: »Kako bych jáz vody nemútila, kegdy sě vadíta rodná bratry, rodná bratry o dědiny otnie! Vadíta sě kruto mezu sobú lútý Chrudoš na Otavě krivě, na Otavě krivě, zlatonosně, Stiaglav chraber na Radbuzě chladně, oba bratry, oba Klenovica…«  Tak trochu to připomíná zálibu slavného kronikáře 16. století Václava Hájka z Libočan zaplňovat dávné doby záplavou jmen údajných předáků z dob bájných knížat. Buď jak buď, romantické duše i okouzlení čtenáři textu, který měl být nejstarší českou písemností, předpokládali, že Klenová je tudíž jedním z nejstarobylejších hradů, odkud mohli pocházet Chrudoš a Šťáhlav peroucí se o otcovo dědictví. 

I v rukopisu se ten, kterému se Libušin rozsudek nelíbil, bouřil. Tady se mu zajídalo, že kněžna přikázala, aby se oba společně ujali dědictví. To měl být starý český zvyk, zatímco starší Chrudoš chtěl uplatnit »cizí zákon« o výlučném dědictví prvorozeného. Postupem času obě verze v některých bodech splynuly tak, že dnes už ani netušíme, že tento slavný výrok pochází z tzv. Rukopisu zelenohorského: »Běda mužům, kterým žena vládne!« V přepisu zveřejněném na internetu to zní takto: »…gore mužem, imže žena vlade!« V Kosmově kronice muž, který prohrál soud, bouří jinak: »Vždyť je věc jistá, že všechny ženy mají dlouhé vlasy, ale krátký rozum.«  

Podle současných poznatků se hrad Klenová začal stavět patrně za vlády Přemysla Otakara II. (1253-78). Na strmé skále nad přítokem řeky Úhlavy ho postavil asi Miloslav z Klenové. Bohuslav připomínaný poprvé v roce 1291 už musel zastávat významné postavení, když ho král Václav II. jmenoval do poselstva, které ho zastupovalo při sporu s bavorským vévodou. Páni z Klenové opravdu patřili mezi významné rody. Nejznámějším se stal Přibík, který hrad držel do své smrti v roce 1465.

 

Zástup dětí rytíře Jiřího  

Přibík patřil mezi Husovy stoupence a zpočátku také bojoval na straně husitů. V roce 1426 se zúčastnil dobytí Stříbra, které se stalo jeho majetkem. Tak jako někteří jiní příslušníci nižší šlechty zřejmě začal uvažovat, jak si své zisky udržet. Začal to hrát na obě strany. Ve své kronice zachytil katolický voják Bartošek z Drahonic jednu historku z obléhání Plzně: »Dále roku atd. 1434 dodali jízdní lidé císaře Zikmunda a s nimi Přibík z Klenové, který se vrátil k císaři, do Plzně prý sedm set měřic obilí, třebaže tam leželi nepřátelé – viklefisté…«  

V roce 1434, kdy přestoupil na katolickou víru, se uchytil v táboře císaře Zikmunda. Jeho válečnické zkušenosti se na Klenové projevily ve stavbě nového opevnění. Přibíkův vnuk Jan se usadil jinde a v roce 1525 Klenovou prodal. Přes několik majitelů se hrad dostal do rukou  rodu Harantů z Polžic a Bezdružic. Jiří ho koupil v roce 1553. Z jeho stavební činnosti se dodnes dochovala budova tzv. purkrabství, přestavěná z gotické kuchyně.

»Roku 1541, kdy dosáhl devatenácti let, se zúčastnil neúspěšné výpravy Karla V. do Alžíru,« píše o jeho osudech Marie Koldinská v monografii věnované jeho synovi Kryštofu Harantovi. Jiří kromě pozdější koupě Klenové na sebe upozornil například jako hejtman plzeňského kraje či přísedící zemského soudu. Sice se neuzavřel v pohodlném závětří svého sídla, nicméně stále zůstával nižším šlechticem s některými typickými životními stereotypy.

Jiří se oženil celkem čtyřikrát. S první ženou měl tři syny a čtyři dcery. Pak následovala dvě krátká manželství bez potomků. Poslední choť si vybral v blízké tvrzi v Janovicích nad Úhlavou. Marianna měla s Jiřím opět sedm dětí. A jako první se narodil v roce 1564, tedy před 450 lety, Kryštof, pozdější proslulý cestovatel, spisovatel a skladatel. I když místo jeho narození nebylo zaznamenáno, stalo se tak s největší pravděpodobností na sídle Klenová. V Polžicích či Bezdružicích bychom po něm marně hledali stopy. Přídomky, které po otci používal, byly totiž pouze součástí tradice. Jak Marie Koldinská uvádí o Jiřím Harantovi: »Pobýval na svém nově zakoupeném hradě a ctil památku dávných předků – mimo jiné tím, že ke svému jménu v duchu starého zvyku připojoval i jména tvrzí odprodaných jiným vlastníkům před téměř dvěma staletími.«  

 

Lesk tyrolského dvora

Mladý Kryštof žil v rytířském závětří Klenové dvanáct let. Pak ho otec poslal jako páže na dvůr arciknížete Ferdinanda, který dlouho působil v Praze jako místodržící. V roce 1567 ale přesídlil do Tyrol na zámek Ambras. Snad Kryštofovi před lety pootevřel dveře jeho starší nevlastní bratr Jan Bořivoj, který zde pobýval před osudnou námořní bitvou s Turky v roce 1572, v níž padl. Možná mu pomohly otcovy kontakty. Každopádně při svém osmiletém pobytu na Ferdinandově dvoře získal solidní vzdělání, naučil se několik jazyků a zamiloval si hudbu.

Už se připravoval k návratu domů, když v roce 1584 dostal zprávu, že jeho otec zemřel. Nastal čas opustit oslnivou společnost urozených mladíků, kteří se pohybovali na zámku Ambras, a věnovat se správě dědictví. Hrad Klenová převzal společně s mladším bratrem Adamem s tím, že dalším sourozencům vyplatí jejich podíly. Zdálo se, že bude moci jen vzpomínat, zatímco ho budou ubíjet každodenní starosti nepříliš zámožného šlechtice. Když se ale ještě před rokem 1589 oženil, nevybíral si nevěstu podle věna. Eva Černínová z Chudenic mu totiž přinesla jen částečný podíl na nevelkém panství. I když o tom nejsou důkazy, možná šlo o sňatek z lásky. Ať už stála u zrodu tohoto vztahu, nebo se dostavila později, smrt milované manželky byla významným impulsem k tomu, aby se společně se švagrem vypravil na cesty. Ještě předtím ale Klenovou i ženu opustil, aby se vydal do války proti Turkům. Když se již jako vdovec dostal ke dvoru císaře Rudolfa II., začala ho jeho neveselá finanční situace trápit. V lednu roku 1603 byl povýšen do panského stavu a rytířské závětří v Klenové mu nestačilo. Řídil se vzorem některých svých přátel a poohlédl se po bohaté vdově. S ní získal i hrad Pecku, která se stala jeho novým sídlem.

Miroslava MOUČKOVÁ

Foto: autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.4, celkem 19 hlasů.

Miroslava MOUČKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama