Reklama

Aktuální zprávy
Nakladatelství Futura
Reklama
Reklama
Články e-mailem
Pokud chcete každý den od pondělí do soboty dostávat přehled aktuálních článků, vepište do políčka Vaši e-mailovou adresu a stiskněte tlačítko Odeslat.
//konec

Téma

OSUDOVÉ OKAMŽIKY

Albert Pražák – rozhodující usnesení

Byly dvě hodiny po poledni, když zahájil poradu. První, na níž se sešli všichni členové České národní rady. Z oken bylo možné uvidět kousek Staroměstského náměstí.

Na ně předseda profesor Albert Pražák neviděl. Jen ti, co seděli blízko oken. V Praze vypuklo povstání a rada se zatím nedokázala postavit do jeho čela. Profesor, jehož do svého čela vybrali zástupci všech odbojových skupin jakožto nejznámější osobnost již 30. dubna, se pokoušel udržet klid v bobtnajícím kotli.

Zprávy přicházely ze všech koutů Prahy, od rozhlasu, z velitelství Bartoš i jeho konkurenčního Alexu, jehož členové také chtěli ovládnout velení. Velení? Komu se vlastně velelo? Albert Pražák byl sám svým výběrem překvapen. Nečekal, že dostane nabídku předsedat tak váženým lidem.

Generál Kutlvašr, podplukovník Kadainka, podplukovník Bürger, dr. Vacek, kapitán Nechanský, advokát Josef Kotrlý, lékař Budín, předválečný odborář Smrkovský... Díval se z jednoho na druhého. Samí významní lidé. Proč si však vybrali právě jeho? Vždyť ani nepatřil mezi skutečné odbojáře, jakými byli třeba právě Smrkovský, Budín anebo Kutlvašr?

* * *

»Pánové klid,« řekl měkce. Až příliš měkce. Nepomohlo to. Hlasů bylo tolik, že ani nevnímal co kdo vlastně říká. Schválili jako revolučního primátora bývalého pražského zastupitele doktora Vacka.

Ostatně na radnici se už za jeho vedení sešla skupina lidí, úředníků i dalších dobrovolníků a přijali první opatření. Ještě před poradou České národní rady. Vyčítat jim to? Proč?

I na Smíchově už se od poledne vytvářelo vojenské velitelství, které si dalo název Bartoš. Proč vlastně? »Musím se zeptat,« pomyslil si profesor. Pak ho napadlo hluk přerušit cinkáním lžičkou do hrníčku. Udělal to. A skutečně rozvášněné hlasy pomalu utichaly.

»Potvrďme si, prosím, že ve funkcích místopředsedy Národní rady jsou odsouhlaseni pánové Josef Smrkovský za komunistickou stranu, dr. Josef Kotrlý za bývalé sociální demokraty, Vilém Schaffer za katolíky...«  »Pardon, pane předsedo, za stranu lidovou,« ozvalo se z místa, kde uviděl Schaffra. »Zajisté, zajisté..., za lidovou stranu. Za revoluční zemědělce je to pan ing. Jaromír Kafka, za národní socialisty docent Otakar Machotka. Generálním tajemníkem je...«, umlkl.

* * *

Josefa Kubáta neviděl. »Tady jsem, pane profesore,« ozvalo se z boku. »Ano, ano. Pan doktor Kubát, jinak představitel Revolučního odborového hnutí. Ještě na někoho jsem zapomněl?« Podíval se do místnosti. Kdosi mu z boku ještě podsunul papírek. Podíval se na něj.

»Ano, ano, zapomněl jsem. V čele vojenské komise bude kapitán Jaromír Nechanský a v čele tiskové pan Lumír Čivrný. Má někdo námitky?« Neměl. »Mám proto otázku: Jak budeme čelit zvyšujícímu se tlaku Němců? Zvláště pak esesáků?«

Vzrušení, které před chvílí polevilo, znovu nabylo na síle. Kdekdo chtěl vyslovit svůj návrh. Nejrychleji ten svůj vyslovil však místopředseda Smrkovský, který se ani nehlásil o slovo. Postavil se a téměř vykřikl: »Musíme stavět barikády. Co nejvíc barikád.« Shromáždění na několik vteřin zmlklo. Dalo čas profesoru Pražákovi.

* * *

Ten se také první vzpamatoval a ještě do ticha řekl: »Jsem, jak víte, historik. Barikádu postavili studenti pod Mosteckou věží proti Švédům v roce 1648. A uspěli. Pak proti Windisgrätzovým vojákům v červnu 1848 také studenti stáli na barikádách. Neprohráli, i když se jim zvítězit nepodařilo. Jen nevím, zda v době, kdy moderní vojenská technika má jiné možnosti, jsou barikády optimálním řešením. Prosím, vyjádřete se. Osobně námět pokládám za správný a zcela reálný.«

Diskuse byla vzrušená. Nebylo jasné, na čí stranu se převáží. Stanovisko profesora Pražáka bylo rozhodující. »Přes přednesené námitky stavím se za postavení barikád. Když dokázaly v minulosti zadržet uchvatitele, nebo je alespoň zpomalit, proč by to nemělo být stejné dnes?«

* * *

Během odpoledne pak byla přijata výzva pro všechny Pražany: »Barikády! Stavět barikády! Sevřít nepřítele a chránit naše pozice.«

Profesor Albert Pražák si však v té chvíli nebyl jist, zda jeho podpora návrhu byla opravdu správná.

Zda ona porada probíhala tak, jak jsem právě popsal, nevím. Ve svých vzpomínkách profesor Pražák však mnohé z toho potvrzuje, zvláště pak Smrkovského návrh.

Václav Vacek se však o něm nezmiňuje. Důvodem může být i to, že brzy po svém pověření byl odvolán na blízkou radnici, protože do středu města se přiblížilo několik nacistických tanků. Zůstaňme však u výše uvedeného průběhu jednání.

Předsedovo curriculum vitae

Albert Pražák v době svého zvolení předsedou České národní rady byl pětašedesátiletý středoškolský profesor, jenž vysokoškolskou kariéru začal po převratu v Bratislavě a teprve v roce 1933 přešel na pražskou univerzitu. Byl znám svým zaníceným čechoslovakismem a jako stoupenec jednotného československého jazyka.

Napsal mnoho knih, většinou zaměřených na obrozeneckou dobu, jak v českých zemích, tak na Slovensku, monografií o Máchovi, Nerudovi či Vrchlickém. Okupace pro něj byl šok. Obecně se vědělo, že je odpůrcem nacistických vítězů. To ho ke konci okupace vyneslo do funkce předsedy ČNR. Nám jde však o jeho vztah k rozhodnutí o stavbě barikád.

Ocitujme si příslušnou pasáž z jeho paměťové knihy: »Pražany posedl barikádnický duch z roku 1848. Přes déšť a noční temnotu stavěl barikády kdekdo, mladí, staří, páni nepáni, ženy, děti, bylo to nádherné barikádové stavební šílenství. Barikád bylo nastavěno do nedělního rána skoro na dva tisíce. Někdy se zdály nepřekročitelné a nerozbitné. Když chtěli postoupit Němci např. k Prašné bráně ze Staroměstského náměstí, museli si cestu prostřílet děly. Barikády staly se pražskou záchranou...«

* * *

Po osvobození nadále přednášel na univerzitě. Do důchodu, vlastně nuceného, odchází v roce 1949.  Důvodem byla zřejmě stará stížnost velvyslance Zorina na postup ČNR při uzavírání dohody o příměří s nacistickými silami dne 8. května, podle níž Němci dostali volný průchod Prahou, jíž poslal premiéru Fierlingerovi:

»Česká národní rada, působící do vstupu Rudé armády do Prahy, předem připravovala plány na záchranu německých vojsk a na poskytnutí pomoci k zachování jejich zbraní... V souvislosti s výše uvedeným mám tu čest oznámiti Vám, že osoby, které měly účast v plánech na záchranu německých vojsk rozdrcených Rudou armádou v Československu na východištích k nástupu na Prahu, nemohou požívati důvěry velitelství Rudé armády a rovněž samozřejmě i důvěry československé vlády a nemohou státi v čele správy v Praze.« (31. května 1945).

Zdeněk Fierlinger se podřídil. Všichni vedoucí činitelé ČNR, včetně Alberta Pražáka, byli postupně ze svých funkcí, do nichž byli po osvobození jmenováni, postupně nahrazeni jinými osobami. Profesor Pražák zemřel v roce 1956.

* * *

Zaujal-li vás tento článek, můžete si jeho pokračování přečíst od mezititulku »Vzrušené sobotní hodiny« na straně 11 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Jaroslav KOJZAR

Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.2, celkem 26 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.

jenovefa.skrepska
2012-05-01 09:17
Je dobře připomínat minulost v osudových okamžicich.

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Poštovní adresa: Haló noviny, P.B. 836, 111 21 Praha 1, telefon: 222 897 111, e-mail: halonoviny@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.