Ilustrační FOTO - www.espolecnostsrucenimomezenym.cz
Tak to vidím já

Zamyšlení: Je naším nepřítelem kapitál?

Co je to kapitál? Dle mého, kapitálem je vše, co se dá použít k investování za účelem osobního prospěchu nebo prospěchu druhého, skupiny, společnosti. Záleží na lidech, jak s ním nakládají. Marxisté mnohdy zužují tento pojem na kapitál, který je vkládán do výroby, aby přinesl vlastníkovi zisk z nadhodnoty prostřednictvím vykořisťování námezdní práce dělníků. Budiž, co se stane, kdyby nepřítel výrobní kapitál zničil? Situaci bez výrobního kapitálu (v marxistickém pojetí) si mnozí pamatují z dob budování socialistické společnosti. Zrušením kapitálu nevymizela mezi lidmi egoistická touha po vlastnictví kapitálu a jeho kumulaci. Předpoklad marxistů se nenaplnil.

Vycházeli z předpokladu, že samotný majetek je příčinou zla. Ba právě naopak, touha po majetcích mezi lidmi narůstala do kritické úrovně, nastala restaurace kapitalismu a o kapitál se draly mnohé osoby ryze dělnického původu vychované v období socialismu, osoby vyrůstající v komunistických rodinách, ba dokonce řada členů KSČ, jejichž pravé smýšlení se projevilo rychlým zahazováním stranických knížek. Jak to, vždyť to je v rozporu s marxistickým učením? Kde je chyba?

Jádro marxismu považuji za dobré, jen má propracovaný jednostranný pohled »ekonomicky sociální«, a »psychologicky sociální« pohled zůstal deformovaný. Dělnické třídě se homogenně přiřklo chování odpovídající prosociálnímu chování a všem bohatým se přiřklo sobecké chování. Východiskem byla idea, že příčinou zla je samotný majetek. Zaměnila se podstata a jev. Předpokládalo se, že prvotní příčinou zla je majetek, který vyvolává egoistickou touhu po jeho kumulaci. Ve skutečnosti prvotní příčinou zla je egoistická touha po majetku, po jeho kumulaci, která vede k vykořisťování.

Znám několik živnostníků zaměstnávající dělníky, kteří ke své firmě přistupují jako její zaměstnanci a z firmy si vyplácejí jen díl za svou práci v ní, případné přebytky investují zpět ve firmě, vyplácí mimořádné odměny či část věnuje charitě. Takže nikoho nevykořisťují. Že investováním do firmy si kořistnicky navyšují kapitál? Když ze zisků investicemi do firmy ulehčí práci zaměstnanců, či modernizací zvýší produktivitu a následně vyplácí vyšší odměny, jde o vykořisťování? Na druhé straně jsem slyšel od kamaráda, že jejich šéf, majitel firmy, přijel před firmu novým bourákem a řekl svým dělníkům, že musí počkat na výplatu, protože pro ně nemá peníze. Znám případ, kdy novopečený privatizátor na prvním místě si z peněz firmy zařídil luxusní bydlení, auto, luxusní kancelář. Častý případ z malé privatizace, dva spolupracovníci privatizovali svou firmu, oba do ní vložili stejné množství peněz. Jeden celou firmu vedl, pracoval od rána do večera. Druhý se tak říkajíc vezl. Po roce, když došlo k dělení zisku, ten, co se vezl, požadoval stejný díl zisku jako ten, který se skutečně nadřel. Bylo po kamarádství.

U popsaných příkladů někteří majitelé vykořisťovali, jiní ne, jak to? Dle marxistické teorie o kapitálu se mají všichni podnikatelé chovat kořistnicky a vykořisťovat pracující co nejvíce. Proč tomu tak ve skutečnosti není u všech? (I když těch druhých je málo.) Zarážející je skutečnost, že existují podnikatelé, kteří podporují komunisty v rozporu se zájmy svého kapitálu, byť je jich málo. Ale i to málo je v rozporu s celým marxistickým učením! Při privatizaci měli všichni soukromý kapitál, tudíž dle marxistické teorie měli všichni stejným dílem vykořisťovat. Z toho mi vyplývá jedno: nepřítelem pracujících není samotný kapitál, ale kořistnické osoby. Svalovat vinu na kapitál považuji za myšlenkovou past, případně produkt bílé propagandy, alibismus či neschopnost vnímat širší souvislosti.

Jako nepřítele bychom spíše měli brát egoisty, ať už mají kapitál nebo nemají, protože oni usilují o kumulaci kapitálu, oni tvoří voličskou základnu pravicových stran a ty prosazují kapitalistický systém umožňující vykořisťování. Egoisté pro uspokojení svého ega touží být víc, mít víc. Egoisté majetky neoplývající závidí a fandí těm, co je mají. Ti, co majetky mají, touží mít ještě větší, jejich touha je chronická, nikdy nedojde k jejich dlouhodobému uspokojení. Nikdy nebudou mít tolik, aby nemohli toužit mít ještě víc.

Pro egoisty může sloužit jako kapitál i jejich postavení. To se dalo pozorovat v socialistické společnosti, služba za protislužbu, postavení sloužilo jako stupínek k dosažení vyššího postavení. Tak je tomu u egoistů i dnes, říká se tomu bezohledný kariérismus, korupce, zneužívání postavení, pravomocí apod. Egoisté v této oblasti nemívají výčitky svědomí, své potřeby povyšují na právo, své zájmy na nároky. Sami sebe přesvědčují, že všichni lidé jsou v postatě egoisté, jen někteří jsou schopní a jiní neschopní. Takže postihy za své nepravosti vnímají jako křivdy páchané společností, případně utajenými komunisty. Proto je marné apelovat na jejich svědomí. To se u nich ozve v situaci, když nevyužijí možnost ve svůj prospěch.

Pro přesnost je potřeba zohledňovat skutečnost, že i ten největší egoista se někdy zachová nesobecky a naopak. Lidé nejsou jen tací či onací, ale existuje celá škála mezi krajními typy. V současnosti máme ve společnosti převahu nevyhraněných egoistů, kteří různě kolísají, někteří hlásají takzvaný »humánní egoismus«. Tenhle nevyhraněný typ v současnosti ovládá ČSSD, proto se představitelé ČSSD chovají tak, jak se chovají, přesně podle svého charakteru.

Mohou sobci za to, že jsou sobci? Ano i ne. Zde nelze jednoznačně odpovědět. Sobectví je převážně projev nerozvinutých vyšších sociálních schopností a dovedností, proto nemají rozvinutou motivaci chovat se nesobecky. Mezi významné motivace k nesobeckému chování patří schopnost empatie. Zde se dostáváme k výchově dětí v rodině, klíčovým obdobím je věk dvou až čtyř let. Sociální schopnosti, například empatie, se rozvíjejí vhodnými stimuly na úrovni nervových spojů. V rozvoji osobnosti dítěte existuje zákonitost: »Dítě, které nemá uspokojené své citové potřeby, stará se hlavně o uspokojování vlastních citových potřeb a potřeby druhých ho nezajímají.« Když se tento vztah k potřebám v dětství zakoření, těžko se to pak změní. Apelace typu: »Buďme na sebe hodní,« je projev vysoké naivity. V dospělosti egoisté nemívají motivaci k rozvíjení empatie, kterou berou jako výmysl pokrytců a empatické chování vnímají jako změkčilost.

Indicie naznačují, že děti stále více citově strádají. Příčinou je technologická zaneprázdněnost rodičů, jejich častá vystresovanost a nevědomost o citových potřebách dětí. Situaci zhoršuje pro děti nepřiměřeně velký informační šum, nemají časový prostor vyrovnávat se se svými emocemi, porozumět jim, proto se nezajímají o emoce druhých. Na druhé straně v posledních letech přibývá fundované literatury o prosociální výchově. Potěšitelné je, že řada studentů si prosociální výchovu vybírá jako téma svých diplomových prací, které můžete najít na webu. Stojí za to si je přečíst. Mnohé bývají pro laiky srozumitelnější než psychologické knihy, byť psané populární formou.

Prosociální chování úzce souvisí s levicovým chováním, s levicovou orientací, s takzvanou třídní uvědomělostí. Zarážející je skutečnost, že když zadám do internetového vyhledávače hesla »prosociální chování - výchova - komunistická strana« tak se mi zobrazí hlavně stránky univerzit s převahou diplomových prací a nezobrazí se mi stránky KSČM či jiných levicových stran a hnutí.

Z toho lze odvodit, že touto problematikou se KSČM ani další levicové strany a hnutí dosud hlouběji nezabývají. Je smutné, že se KSČM hlouběji nezajímá o kořeny levicovosti osob, které se dnes dají vědecky vystopovat až k takzvanému sociálnímu hormonu oxytocinu. O něm je na internetu několik zajímavých článků. Tyto informace umožňují lépe porozumět mezilidským vztahům, včetně partnerských.

Bude se bude většina komunistů stále uzavírat do svých myšlenkových pastí a kolektivně ignorovat soudobé vědecké poznatky o výchově, o sociálních schopnostech a dovednostech, o sociálních kompetencích, o měkkých dovednostech (soft skills), nebo vytvoří sekci zabývající se prosociální výchovou, která vyvede komunistickou ideologii z myšlenkových pastí a ukáže reálnou cestu k demokratickému socialismu?

Lze budovat socialistickou demokratickou, sociálně spravedlivou společnost ve společnosti, kde převládají egoisté? Nelze, v takové demokratické společnosti vždy budou u moci pravicové strany vzešlé z voleb. Egoisté cílevědomě odmítají sociální spravedlnost, a proto ve volbách nedají svůj hlas straně usilující o sociální spravedlnost. Myslet si opak považuji za projev naivity. V současné době se vizi socialistické společnosti vzdalujeme, protože mezi mladými lidmi se neustále zvyšuje počet egoistů. Reálná cesta k socialistické společnosti vede přes prosociální výchovu. Proto za úhlavního nepřítele považuji nevědomost v oblasti prosociální výchovy a s nevědomostí také bojuji. Připojí se další?

Stanislav HENDRYCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.3, celkem 43 hlasů.

Stanislav HENDRYCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


F.Zeleny
2014-11-05 09:18
Odborníci z Klubu společenských věd se těžko vyjádří negativně,
protože mnozí s autorem sympatizují, což dokládá i fakt, že se v
mninulosti podílel aktivně i na seminářích Klubu.
s.a.hosek
2014-11-05 08:31
Jenom doufám, že tento amatérsko-laický pohled není oficiální linií
KSČM. Proto předpokládám, že se k němu vyjádří minimálně
místopředseda pro ekonomiku Dolejš. A ještě lépe, když ho trochu
rozeberou odborníci z klubu společenských věd.
suda.jan
2014-11-03 20:17
Koncem našeho roku 2012 skončila lhůta 30. milionů let daná Bohem
Nejvyšším, Pánem renegátům, vědcům, pseudotvůrcům,
pseudovládcům vzniklého negativního stavu a systému, aby prokázali,
zda vzniklý negativní stav je dobrý, prospěšný a užitečný pro
život, nebo zda není. Za tu dobu je plně prokázáno, že tento
negativní stav není dobrý, prospěšný a užitečný p ro život,
naopak stvoření a život zneužívá, vysává, trápí a ničí. Sám se
svými skutky odsoudil a musí být ukončen. Když se to pekelníci
dověděli, vystrašili lidi, že Bůh ukončením negativního stavu
způsobí celoplanetární katastrofu. Vystrašení lidé uvěřili a tak
místo aby postoupili do Boží transformace, vydali se svým
nepřátelům. Pán Ježíš Kristus ze své lásky k nám přijal
opatření a nabízí s upřímným obrácením možnost přijmout
konverzi, Spásu a tak i nový pozitivní život. Zatím čeká na nás.
suda.jan
2014-11-03 19:49
Miluj bližního svého jako sebe samého.
suda.jan
2014-11-03 19:47
Autor zamyšlení Stanislav Hendrych vychází ze současné reality, ale
jeho zorný úhel je malý. Ano, sociální psychologie nám něco
napovídá, tedy o egoismu, svévoli, ale není to vše.V Bibli je to
obsáhlejší, podrobnější a podané srozumitelně. Egoismus,
nesociální cítění je vlastně o nelásce k ostatním a proto již
Ježíš Kristus říkal: Miluj bkižního svého jako sebe samého. Proto
Nejvyšší, nyní Pán Ježíš Kristus nám dal základní principy -
zákony v souvztažnosti duality: lásku a moudrost, dobro a pravdu,
svobodu a zodpovědnost. V souvislosti s jeho moudrou láskou a novou
přirozeností - vpojením Ježíše Krista do Absolutního věčného
Svatého Pána - učinil sebe novým, lepším jako prototyp pro nového,
lepšího člověka. Nenutí. Zpátečnická reakční víra je správně
egoistický dogmatismus.Pán Ježíš Kristus nabízí šanci. Respektuje
naší svobodu i zodpovědnost. Je to na nás.
jirichmelarcik
2014-11-03 14:07
Autor se neřídí poučkami, ale tím jak svět vidí na pozadí těch
pouček. Prostě:šedá je každá teorie (i ta marxistická) a zelený je
strom života. Ti kdož dogmaticky vykládají teorii ji odtrhávají od
života a už nejde o poznání, ale jen o víru, která má svého
inkvizitora - v té chvíli se stává reakční a zpátečnickou ať
hlásá cokoliv. Práce autora vede k zamyšlení a je přínosná,protože
hledá kde se stala chyba, a ta se stala, jinak bychom nebyli v dnešním
svrabu.
vavrabo
2014-11-03 10:04
Doporučuji autorovi si Marxe pečlivě přečíst, pak se zamyslet a pak
své současné výplody nepresentovat jako střet s marxismem, ale
vlastní duševní tvorbu. Zatím na Marxe nemáte, nejste ale sám.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.