Záhady hradu v Trenčíně

Trenčínský hrad se vypíná na skále, která skrývá první tajemství středního Pováží. Tato záhada pochází již z 2. století našeho letopočtu.

Jde o nápis, který po sobě zanechala II. pomocná legie římského vojska. Hluboko na nepřátelském území přezimovala v roce 179. Byl to odvážný kousek, protože podle současných jednotek míry se vzdálila od římských hranic na 120 kilometrů.

Nešlo však o nějaké zbrklé rozhodnutí. Císař Marcus Aurelius poslal na území Markomanů a Kvádů snad až 40 tisíc mužů. Chtěl na nepřátele vyvinout takový tlak, aby konečně pochopili, kdo je vítězem tzv. markomanských válek. Nebezpečí dalších vpádů germánských kmenů na římské území totiž nebylo stále zažehnáno. Při této ofenzívě vpochodoval vybraný oddíl II. pomocné legie na místo, kde dnes stojí město Trenčín.

Pátrání po totožnosti legáta

Kde ale stál zimní tábor slavné legie? To už se možná nikdy nepodaří zjistit. Výkopy totiž jeho polohu neodhalily. Nejspíš proto, že stopy po zimování legionářů zůstaly někde pod městskou zástavbou. Předpokládá se, že se vojáci opevnili buď na území dnešního centra Trenčína, nebo přímo pod skalou, na niž vytesali nápis.

Učila jsem se o něm ve škole. A tak vím, že ho vítězství císařovu věnovalo 855 vojáků II. pomocné legie, která sídlila v Laugaríciu. Až do návštěvy Trenčína jsem ale nevěděla, že jméno legáta, které nám učitelka říkala, se po objevení nápisu v 19. století dlouho nedařilo zjistit.

Na poškozené skále se totiž uchoval jen jeho konec »ianus«. Věru málo, aby se ten, kdo zde nechal zvěčnit vzpomínku na svůj pobyt, dal bez problémů identifikovat.

* * *

K odhalení totožnosti legáta přispěl objev až v dalekém Alžírsku. Cesty historie jsou vskutku nevyzpytatelné. Ve zdi byzantské pevnosti v Zaně našli zazděný podstavec sochy. Vztyčili ji před mnoha staletími obyvatelé antického města Diana Veteranorum na počest výjimečnému muži, jehož si velmi vážili. A měli ten skvělý nápad, že na podstavec vyryli informace o jeho životě.

Tento chlapík se narodil okolo roku 140 v Panonii. Jako příslušník jezdeckého stavu se brzy přihlásil do služby v legiích. A svou kariéru odstartoval jako zásobovací důstojník.

Což nelze vůbec podceňovat. Vždyť sám císař Marcus Aurelius uznal jeho schopnosti a po vypuknutí markomanských válek si ho osobně vybral jako zásobovače vojsk. Pověřil ho zajištěním dopravy obilí po Dunaji. Marná sláva, v Římě se ale více cenilo prolévání krve.

* * *

A tak využil příležitosti, když byl jmenován velitelem jezdecké jednotky, a v bitvě vlastní rukou zabil náčelníka jednoho z kmenů. Císař ho za to veřejně vyznamenal a pověřoval dalšími velitelskými hodnostmi. Nakonec se důstojník dočkal i povýšení do senátorského stavu.

Dosud neznámý »ianus« z antického Laugarícia se stal také velitelem nejprve I. pomocné, pak II. pomocné legie. Díky jeho pozdějšímu působení v africké provincii a pečlivosti vděčných obyvatel se badatelé ve střední Evropě dozvěděli, kdo se to pod trenčínskou skálou potuloval. Jmenoval se Marcus Valerius Maximianus.

Zaujaly-li vás další záhady Trenčína: Pán Váhu a Tater a Kdo vykopal studnu, můžete si je přečíst na straně 9 buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com.

Miroslava MOUČKOVÁ