Profesionálně vytvořená a udržovaná živá stěna.

Pěstujeme zelené stěny II.

V minulých zahradnických radách jsme si povídali o zelených stěnách. Měly jedno společné: rostliny byly zasazené v zemi, a stavbu, plot či jinou konstrukci používaly jako oporu. Dnes bude řeč o zelených stěnách, kde rostliny rostou v nádobách umístěných po celé ploše stěny. Mohou být zakořeněné v pěstebním substrátu či být vyživované hydronií či aeroponií. Jsou efektní, ale drahé na vybudování a provoz. Ovšem díky svislým zahradám můžeme i to nejhnusnější betonové monstrum proměnit v příjemné místo.

Co jsou vertikální zahrady

Svislá zahrada je časté označení pro plochu s výsadbou rostlin, která je téměř nebo zcela svislá. Někdy se také používá název  zelená stěna či živá stěna, vegetační stěna, zelená zeď, zelená fasáda. Někdy jde o rostliny, které vyrůstají ze syntetické textilie s umělou závlahou nebo v hydroponii, jindy na ploše rozdělené do malých nádob, může také jít o rostliny pěstované v plochých panelech, které jsou později umístěny svisle. Svislé zahrady mohou mít výtvarně působivé zpracování, podobně jako je tomu u okrasných zahrad. Jsou umísťovány v interiéru i exteriéru, mohou být volně stojící nebo se připevňují ke stěně. Jsou vytvářeny v široké škále velikostí.

Zelené stěny jsou často vyrobeny z jednotlivých panelů, v nichž je ukotveno růstové médium. Lze je rozdělit podle typu růstového média, kterými jsou sypké hmoty, rohože nebo jiné systémy. Obecně platí, že jsou velmi drahé při zhotovení a velmi drahé při údržbě a péči (zálivka, hnojení, opravy). Způsoby zásobování rostlin živinami a vodou mohou být odlišné. Výhodou systémů složených z jednotlivých prvků je možnost výměny a snadné opravy. S velikostí vertikální zahrady a výškou celku obvykle narůstají náklady.

Údržba vertikálních zahrad závisí na potřebě konkrétních druhů rostlin a spočívá v odstraňování odumřelých částí rostlin, výměně rostlin, kontrole vlhkosti, kontrole zavlažovacího zařízení, doplnění živin. Intenzita údržby je především u exteriérových vertikálních zahrad v jednotlivých ročních obdobích různá.

Pěstební média

Některé systémy svislých zahrad jsou tvořeny nádobami (truhlíky) či kapsami s pěstebním substrátem. Tyto systémy vyžadují výměnu substrátu alespoň jednou za rok v exteriéru a zhruba každé dva roky v interiérech. Nejsou příliš praktické pro exteriéry, protože substráty mohou být snadno odváty větrem či vyplavovány dešti - je to obdoba obvyklé půdní eroze. Při instalaci svislého »záhonku« na balkóně ovšem nemusíme mít zbytečné obavy, případnou ztrátu snadno napravíme pomocí lopatky a pytlíku se substrátem. Ovšem při instalacích vysokých několik metrů již o problém jde.

textilní systém lze umístit i na balkon.

Jiné vertikální zahrady používají k vedení vody a jako oporu pro kořeny syntetické, kokosové nebo plstěné rohože. Rohože jsou tenké a ve více vrstvách. Nemohou však být oporou kořenů vzrostlých rostlin déle než několik let, rohože z přírodních materiálů navíc podléhají hnilobě. Jedinou možností opravy těchto zelených stěn je pak nahrazení částí zahrady odříznutím rohože a nahrazením novou. Takové systémy je lépe používat v interiérech a pro nízké rostliny, které nemají velkou váhu. Rohožové systémy se považují za neefektivní pro vedení vody a často vyžadují konstantní zavlažování vzhledem k neschopnosti tkaniny zadržovat vodu a poskytnout vyrovnané zásobování kořenů vláhou. To vyžaduje systém recirkulace vody.

Nejdražší, ale nejdokonalejší je zelená stěna tvořená panely (obvykle jde o výlisky z plastu), které se snadno udržují a v případě potřeby vyměňují. Převládajícími pěstebními metodami jsou v tomto případě hydroponie či aeroponie, což vyžaduje další investice do distribuce živného roztoku, ať už jde o zavlažování či rozstřikování.

V malém lze různé druhy zeleně od květin, přes bylinky, zeleninu, až po drobné ovoce jako jsou jahody pěstovat v různých typech kontejnerů, které po zavěšení na háčky nebo opěrnou konstrukci vytvoří působivou vertikální zahrádku. Recyklaci se meze nekladou, takže se zde upotřebí vše - staré PET lahve a plastové barely, plechovky různých velikostí, vysloužilé okapy a spoustu dalších věcí.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Je možné kompostovat listy ořešáku? V naší osadě o tom vedeme letité spory.

J. N., Jahodnice

Stanislav Peleška: »Všechno shrabané listí bez ohledu na druh stromu patří do kompostu. Tlením tohoto materiálu totiž vzniká listovka, která má blahodárný vliv na růst rostlin. Ořešákové listí se může kompostovat s jiným, původně zeleným materiálem ze zahrady (tráva, plevely, spadané listí), ale nesmí se kompostovat samotné. Ořešákové listí má totiž baktericidní účinky a tak zpomaluje tlení (nikoli hnití).

Je pravda, že listy z tohoto stromu se pomaleji rozkládají, rozklad však lze urychlit. Můžeme je prohnat drtičem, nebo do kompostu můžeme přidat urychlovač, tak funguje například dusíkaté hnojivo.

Doporučuje se vždy 1 díl ořešákového listí smíchat se třemi díly jiného materiálu. Samotné ořešákové listí by tlelo dlouho, kompost by byl neúplný, špatně použitelný.«

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 8 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama