Rozhovor Haló novin s ekonomkou docentkou Ilonou Švihlíkovou

Družstevnictví přispívá ke společenské soudržnosti

Naši čtenáři si vás opět připomněli z vašeho vystoupení na Vratimovském odborném semináři; někteří přímo na místě ve Frýdku-Místku, jiní prostřednictvím záznamu v našem listu. Jak jste se tam cítila?

Doufám, že to bylo z mého vystoupení poznat. Je skvělé být s úžasnými osobnostmi na pódiu a hovořit před více než pěti sty informovanými a nadšenými účastníky.

Ačkoli jste realistkou, která si nedělá iluze o současném stavu kapitalismu, přesto - bylo něco, co na »Vratimově« bylo řečeno a překvapilo vás?

Nejde snad o izolovaná fakta, ale o to, že každý z kolegů vystupujících je dokázal fascinujícím způsobem propojit, podívat se na problém kapitalismu z jiného úhlu a tím přispět k celkovému obrazu.

Ve dnech 4. až 6. prosince se v Bratislavě konala mezinárodní konference věnovaná družstevnictví. Vy jste se také zúčastnila, co bylo na programu?

Stručně řečeno, na této mezinárodní konferenci nazvané Vize kooperativní budoucnosti: družstevnictví pro 21. století nejen v Evropě byl analyzován současný stav družstevnictví v zemích visegradské skupiny, tedy v ČR, na Slovensku, v Polsku a Maďarsku. Účastníci hovořili o postavení a úloze družstev, ovšem v širším kontextu zkušeností ze západní a jihovýchodní Evropy. Konference byla součástí projektu Družstevní ekonomika jako cesta k inkluzívnímu sociálnímu a hospodářskému rozvoji, který podpořil Mezinárodní visegradský fond.

Odkud přijeli účastníci?

Konference se zúčastnilo více než čtyřicet delegátů ze střední Evropy, Bulharska, Řecka, Turecka, Nizozemska, Spojených států a Brazílie. Byli to lidé z místní i celostátní politiky, akademické sféry, nevládních neziskových organizací a samozřejmě z praxe - výrobních, spotřebních, bytových a kulturních družstev a jejich svazů. Hostitelskou zemi reprezentovala předsedkyně Slovenského svazu výrobních družstev Iveta Chmelová.

Předpokládám, že z ČR přijeli i další naši zástupci.

V projektu samotném naši republiku zastupuje iniciativa Alternativa zdola (spojenec ve Spojenectví Práce a Solidarity – pozn. aut.), tím vysvětluji svou účast, neboť jsem byla dlouhou dobu koordinátorkou AZ, ovšem družstevnictví se věnuji i ve své profesi ekonomky. Téma družstevnictví je jedno z nosných témat, kterým se - například vedle participativního rozpočtu - AZ dlouhodobě zabývá.

Kromě mě se konference účastnili i další účastníci z ČR, kteří prezentovali své bohaté zkušenosti s družstevním a sociálním podnikáním: Byli to Jiří Guth z Měšťanského pivovaru Borovany a Kulturních novin (které fungují na družstevním principu), Miroslav Kerouš z DUP Pelhřimov, Markéta Vinkelhoferová za Fair&Bio a Petr Jelínek z Autonapůl a Kulturních novin. Akademickou sféru zastupovala ekonomka Magdalena Hunčová z Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a politický filozof Martin Škabraha z Univerzity Palackého v Olomouci. Zastoupení tedy bylo reprezentativní, všimněte si však, že nikdo nepocházel ze státních struktur.

No právě! V Haló novinách jsme mnohokrát psali o tom, že družstevnictví se v uplynulých 25 letech nachází na chvostu, že došlo po převratu k cílenému rozchvácení mnoha družstev u nás. Změnila se situace nyní za vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL?

Je ostudou, jak české vlády nedostatečně oceňují a vnímají družstevní hnutí. Trvá kombinace negativního vztahu a nezájmu. Přitom se ukazuje doslova po celém světě, že družstevnictví významně přispívá ke společenské soudržnosti a udržitelnému rozvoji. Účastníci z celého světa a z různých sektorů se nejen na této konferenci shodli, že družstva mohou, dokážou a v zájmu celé společnosti mají budovat lepší svět.

Družstva jsou v mysli mnohých zcela hloupě spojena výhradně s bývalým režimem...

A to je ten nesmysl! Ostatně to ukazuje na znalostní úroveň mnohých našich »odborníků« či politiků.

Ano, i partneři projektu ze všech visegrádských států připustili, že v části společnosti dosud převládá naprosto mylná představa o družstvech jako nějakém dokonce »komunistickém přežitku«. Resentimenty vůči družstvům na konferenci kritizoval i Ľuboš Blaha, poslanec slovenského parlamentu, předseda tamního parlamentního výboru pro evropské záležitosti. Ten řekl: »Kvůli bývalému režimu má vůči družstvům mnoho lidí ve střední a východní Evropě negativní předsudky, což musíme překonat. Na Západě se ale družstevnictví kontinuálně rozvíjí a myšlenky sociální ekonomiky podporuje i Evropská unie. Družstevní demokratická ekonomika je v principu spravedlivější než ta založená na ryze soukromém vlastnictví. Představuje významný stabilizační prvek v soudobé evropské společnosti, jak můžeme vidět od Španělska až po Skandinávii. Buďme rádi, že v 21. století můžeme navázat, politici i družstevníci, na odkaz Sama Jurkoviče na Slovensku a Františka Kampelíka v českých zemích - a učiňme tak. Přiblížíme se tím ‚lepšímu světu‘, což je i heslo mezinárodního družstevního hnutí.«

Kde naše družstva tlačí bota nejvíce?

Dovolím si opravit otázku - kde bolí bota aktuálně. Česká národní banka se nyní pokouší legislativní cestou prakticky zlikvidovat sektor družstevních záložen. Přitom družstevní záložny a především tzv. kampeličky mají v českých zemích hlubokou tradici. Od svého vzniku představovaly demokratický, svépomocný a sociální prvek v ekonomice a společnosti.

Jejich obnova po převratu 1989 se zdařila, žel, jen z velmi malé části. Nedostatečná regulace v devadesátých letech podpořila tunelování a následně krachy těchto finančních ústavů. Nedostatečný dohled nad tímto sektorem byl nucen aktuálně přiznat i guvernér ČNB Miroslav Singer. Domníváme se, že skutečné družstevní záložny nemají svou velikostí konkurovat bankám. Mají mít jen takovou velikost, která umožňuje dostatečnou sociální kontrolu.

Ovšem likvidaci kampeliček musíme zabránit. Kde byly spáchány trestné činy, jistě mají být potrestány. Kampeličky mohou jistě být omezeny co do velikosti (výše základního kapitálu nebo počtu členů), ale musejí mít zaručený prostor pro zodpovědné a efektivní hospodaření s vklady svých členů. A novela zákona o spořitelních a úvěrních družstvech je v tom ale krutě omezuje. Novela obsahuje velmi problematickou změnu jednoho paragrafu, známou jako 1:10. Podle ní by směly úspory střadatelů činit nanejvýš desetinásobek jejich kapitálového vkladu. Toto ustanovení drasticky omezuje základní a tradiční funkci záložen - spoření, jde zcela proti duchu úvěrního družstevnictví a ve svých důsledcích by znamenalo konec družstevních záložen v ČR.

Senát navrhl odklad použití tohoto pravidla, aby bylo možno prozkoumat jeho ústavnost. I já jsem se přimlouvala za přijetí pozměňovacího návrhu vzešlého ze Senátu. Ale nestalo se, bohužel koalice hlasovala pro původní návrh.

Jaké jsou zkušenosti úvěrových družstev ve světě?

Jak ukazují současné zahraniční zkušenosti (například ze Španělska a Velké Británie), ale i tuzemské historické, početná »dostupná«, dobře fungující finanční družstva jsou takřka nutnou podmínkou pro rozvoj celého sektoru. Ostatně, i účastníci konference se shodli, že mnohá středoevropská družstva mají velký potenciál k inovacím, ale nemohou ho uplatnit kvůli faktické podkapitalizaci a špatnému přístupu ke konvenčním úvěrům. Ty mohou poskytnout úvěrová družstva.

Dovolte otázku k participativnímu rozpočtování, tedy procesu, kdy obyvatelé přímo rozhodují o použití části veřejného rozpočtu. Kde se již podařilo u nás prorazit?

První malou vlaštovkou se stala Praha 7, kde již proběhlo i hlasování a výběr projektu – občané si přejí dětské hřiště. Byli bychom rádi, aby celý proces pro příští roky zahrnul intenzivněji veřejné diskuse a samozřejmě, aby se participativní rozpočtování rozšířilo. Výsledky komunálních voleb představují v tomto ohledu naději, několik zastupitelů již Alternativu zdola, která má participativní rozpočet tak trochu »v náplni práce«, kontaktovalo.

Aliance STOP TTIP minulý týden ohlásila, že nasbírala milion podpisů občanů EU, kteří odmítají tuto transatlantickou smlouvu připravovanou špičkami EU a USA. Co říká Ilona Švihlíková tomuto faktu, si přečtěte v pátečním tištěném vydání Haló novin.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4, celkem 25 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


janmakovicka
2014-12-12 19:11
Je docela typické a hloupé, jinak to nazvat nelze, že naši levici
družstevnictví téměř vůbec nezajímá. Přitom národní nebo
státní podnik má blíž ke kapitalismu než k socialismu. Ekonomický
model, který tady byl vytvořen před cca pětašedesáti lety, byl
spíš státním kapitalismem než socialismem. V družstvu jsou
členové družstva spoluvlastníky podniku (jsou vlastníky firmy ve
které pracují) a podílejí se přímo na jeho řízení, volí a
odvolávají vedení atd., čili družstvo je mnohem blíže
socialistickému (solidárnímu) uspořádání než státní podnik. Ten
byl ovšem snáze ovladatelný státem v centralistickém modelu státem
řízené ekonomiky. V časech, kdy kapitalismus nebyl tak odporný, jako
je dnes, jsme si mohli přečíst např.: „Existuje již dostatečný
počet studií, které prokázaly, že z hlediska produktivity, uspokojení
a psychického růstu pracovníků je daleko lepší taková řídící
strategie, která předpokládá účast pracovníků při rozhodování.
Je tedy možno vážně doporučit mnoha druhům organizací, aby přizvaly
pracovníky k rozhodování, daly jim větší vliv a rovnoprávnost“
(Edgar H. Schein, 1965). Koho to však dnes zajímá a vůbec zajímá
naši levici socialismus? Pro socialismus bylo a je rozhodující (mimo
jiné samozřejmě): „Otázka, je-li pracující lid schopen sebesprávy
v hospodářské činnosti, je pro lidstvo důležitější nežli otázka,
jaký výsledek bude mít nynější světová válka“ (F. Modráček,
1918).
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.