Prezident Edvard Beneš s chotí Hanou na návštěvě Hradce Králové.
Osudové okamžiky

Prezidentská volba 1935

»Naše strana stála před velikou zkouškou. Jestliže vedení strany si bylo vědomo toho, že komunistům není lhostejno, zda prezidentem republiky bude Beneš, nebo Němec, jestliže vedení strany si bylo vědomo úkolu zasáhnout aktivně do vývoje událostí a usměrnit tento vývoj tak, aby reakční plány byly rozbity – pak to bylo správné. Ale je otázka právě, jakou cestu volilo vedení strany, aby tento útok reakce byl odražen a aby se proměnil ve skutečnou porážku reakce?

Připomeňme si politický postup vedení naší strany v těchto horkých dnech...

Hned počátkem prosince, kdy koalice překrývala mlčením a pečlivou cenzurou hluboké své rozpory, vystoupila naše strana se zásadním prohlášením k prezidentské otázce. Odhalili jsme záclonu tajných piklů a ukázali jsme, jak reakce soustřeďuje všechny své síly od Hampla po Kramáře až k Henleinovi. Prohlásili jsme, že chceme zabránit tomu, aby představitel reakce byl zvolen prezidentem republiky. Nabídli jsme jednotný postup socialistům i demokratickým členům Národního shromáždění pro volbu ‚protifašistického kandidáta‘ a jako základnu tohoto jednotného postupu jsme postavili několik všeobecných požadavků (boj proti fašismu – boj za demokratická a národnostní práva) - příliš abstraktních, než aby jim dělnická masa mohla rozumět, aby se mohly stát předmětem skutečného boje.

Současně s tímto projevem jsme se obrátili s návrhy na jednotný postup na představitele socialistických stran. Poukazovali jsme na hrozící nebezpečí reakce, navrhovali jsme jednotné dělnické demonstrace a akce...

Potom, když všechna tato jednání nevedla k žádným koncům, vydává strana dne 17. prosince nový projev k dělníkům. Konstatuje odmítnutí vládních socialistů společně bojovat proti reakci, prohlašuje, že v případě bojového hlasování odevzdá hlasy Benešovi...«

Z projevu Jana Švermy v pražské Lucerně 21. ledna 1936 (Výbor z díla 2).

Ale oč vlastně šlo? Proč musel Jan Šverma tak rozsáhle vysvětlovat postup strany? Především, v době nepřítomnosti Klementa Gottwalda Komunistickou stranu Československa vedl právě Jan Šverma a Gottwald v té době byl delší dobu v Moskvě. Na Švermovi ležela tedy veškerá odpovědnost za postupy strany.

A oč šlo? O volbu nového prezidenta republiky.

Abdikace prezidenta Masaryka

Čtrnáctého prosince 1935 Tomáš Garrigue Masaryk, v té době mu bylo osmdesát pět let, podepsal abdikační listinu a doplnil ji slovy: »Prezidentský úřad je těžký a odpovědný a vyžaduje proto plné síly. Vidím, že nestačím, a proto se vzdávám. Byl jsem čtyřikrát zvolen prezidentem naší republiky, snad mi to dává legitimaci, abych vás poprosil a celý národ československý i spoluobčany národností ostatních, abyste při správě státu pamatovali na to, že se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.« (Citováno podle serveru Volba Edvarda Beneše - Ministerstvo vnitra České republiky).

Masarykův zdravotní stav v té době byl špatný. Po mozkové mrtvici měl ochrnutu pravou ruku a třes druhé mu neumožnil ani jí psát. Navíc se po každém jednání cítil velmi unaven a těžko se soustřeďoval. Bylo jen otázkou času, kdy se rozhodne abdikovat. Nebyl by to však ani Masaryk, kdyby nenavrhl za sebe nástupce. Byl jím dr. Edvard Beneš. Ostatně o svém záměru hovořil i s premiérem Hodžou. Ten návrhu na Beneše byl nakloněn a slíbil návrh podporovat. Proto, jak zaznamenala A. Gašparíková (U Masarykovcov) měl po odchodu premiéra prezident říci svým blízkým: »...nech Pánbůh živí Hodžu...«

Kandidáti

Kandidátů už v době, kdy Masaryk stále ještě zvažoval abdikaci, bylo více. Jedním z nich byl i předseda Poslanecké sněmovny Jan Malypetr, jenž údajně přijel 19. listopadu za Masarykem do Lán a nesměle Masarykovi sdělil, že by se chtěl o kandidaturu pokusit. Masaryk ho údajně vyslechl, aniž by dal najevo své stanovisko (podle Zdeňka Kárníka České země v éře první republiky (1918-1938)).

Byl tu i historik, profesor Kamil Krofta, jehož navrhoval dr. Beneš. Ten však, věda, že návrh by byl zřejmě pro jeho blízký vztah právě s Benešem neprůchodný, odmítl už v zárodku.

Také Karel Kramář byl zpočátku ve hře. Sám dokonce vyslovil svůj zájem. Po diskusích ve vedení Národního sjednocení, které pochopilo, že agrární strana by Kramáře jako kandidáta nepodpořila, se kandidatury vzdal.

Komunisté zpočátku uvažovali opět o Gottwaldovi. Situace se však vyvinula tak, že s návrhem ani nevystoupili. Rozhodující byla ovšem agrární strana...

Licitující agrárníci

Hodža tedy slíbil podporovat Beneše. Jenže v čele strany, i s podporou právě Hodži, stál Rudolf Beran. Ten začal hrát svou politiku. Již 26. listopadu prý přišel k Benešovi. Sdělil mu, že je pravděpodobné, že Republikánská strana českého venkova, tedy agrárníci, ho budou podporovat. Jde jen o to, kdo bude zastávat funkci ministra zahraničí, protože s Kroftou by agrárníci nesouhlasili.

Za několik dnů to bylo však jinak. Do čela jiného řešení se postavil šéfredaktor Venkova Josef Vraný. Podle něj Beneš je kandidátem socialistů, jejichž nárůstu moci je nutné zabránit. Když se 28. listopadu sešlo vedení strany, názory se různily.

Druhého prosince Beran navštívil Masaryka a navrhl mu, aby se stal prezidentem doživotním. Ten to však po diskusi odmítl.

Poté vnitřní jednání na agrárnické straně mohla pokračovat... Jak píše Antonín Klimek (Boj o Hrad), »Stoupal, Vraný a stoupenci trvali na názoru, že nelze pro Beneše rozhodnout a že je nutno postavit občanského kandidáta, protože seskupování na levici hrozí se vystupňovat ve velký blok, s nímž půjdou komunisti«. Postupně se k tomuto názoru začaly připojovat i další pravicové strany. S akcí začal přívažek agrárníků - živnostníci. Postupně se obdobně vyjadřovali i Národní sjednocení, lidovci, luďáci a podle náznaků i henleinovci. Vytvářel se tzv. Prosincový blok, jehož prvořadým úkolem mělo být sjednocení pravicových stran.

Čtvrtého prosince se užší vedení Republikánské strany po značně vzrušené diskusi postavilo proti podpoře kandidatury dr. Beneše. Tehdy člen vedení strany Vraný vyslovil myšlenku: »Občanské strany se semknou. Obě agrární strany, tři katolické strany, živnostenská strana a Národní sjednocení disponují sice dohromady 143 hlasy, mohly by však počítat s otevřenou nebo tichou podporou Sudetendeutsche Partei,« (Zdeněk Kárník: České země v éře první republiky (1918-1938)). Bylo tedy rozhodnuto. Začalo krátké období hledání vhodného protikandidáta.

Protikandidát

Agrárníci sice Beneše odmítli, ale vhodného protikandidáta neměli.  Proto se dokonce obrátili na sociálního demokrata Hampla, jenž pochopitelně okamžitě odmítl. Také oslovený historik Josef Pekař se vyjádřil záporně. Pak kdosi navrhl bývalého senátora národní demokracie, botanika profesora Bohumila Němce. Ten v této době nebyl politicky organizován. Jevil se tudíž přijatelný i pro veřejnost.

Protiútok

Milan Hodža

Milan Hodža, nesmířený s vývojem situace, 11. prosince podal demisi. Počítal totiž s tím, že Masaryk ji nepodepíše. Ač se Beneš za její přijetí přimlouval, prezident rozhodl jinak. Hodža se tím pustil do velké hry. Začal tím, že požádal Masaryka, aby v abdikační listině nebyla žádost o zvolení dr. Beneše prezidentem a napsána byla jen formulace: »Za svého zástupce doporučuji dr. Beneše« (viz Z. Kárník  České země...)

Do jednání vstoupil i Vatikán, jenž se postavil za Beneše. Pravicovému bloku zasadilo ránu i jednání s představitelem SdP Sebekowským, které pro značné požadavky henleinovců bylo nakonec přerušeno. Také schůzka s luďáky za přítomnosti dokonce Andreje Hlinky, kde také byly vysloveny jisté požadavky, nevedla nikam. Beran proto začal ustupovat. Po řadě jednání on sám doprovázen Josefem Černým šel přímo za Benešem. Prý hledali kompromis. Spokojili se však s prohlášením, že nelze připustit, aby rozhodoval Henlein. Tehdy už profesor Němec nebyl ve hře. Svoji kandidaturu stáhl.

A jsme u středy 18. prosince. Místem volby je Vladislavský sál Pražského hradu. Je deset hodin dopoledne.

Volby

Ve Vladislavském sále se ten den sešlo 441 poslanců a senátorů (chyběl například Karel Kramář). Schůzi obou komor zahájil předseda sněmovny Malypetr.

»Zahajuji schůzi Národního shromáždění republiky československé podle paragrafu 38 ústavní listiny. Dnešní schůzi svolal předseda vlády dne 14. prosince 1935 podle paragrafů 38 a 59 ústavní listiny a podle paragrafu 2 zákona o volbě prezidenta.

Národní shromáždění se sešlo, aby podle paragrafu ústavní listiny a podle zákona o volbě prezidenta republiky č. 161 Sb. z. z roku 1920, zvolilo nového presidenta republiky, jelikož dosavadní president dr. Tomáš Garrigue Masaryk se svého úřadu vzdal, o čemž sepsán byl dne 14. prosince 1935 na zámku lánském zápis, který uveřejněn byl otištěním v úředním listě Československé republiky a přípisem předsedy vlády ze dne 17. prosince 1935, č. j. 9285, sdělen předsednictvu Národního shromáždění... Dosah a význam této historické chvíle sotva dovedeme plně zvážiti. Velikost ztráty, která tímto rozhodnutím prezidenta Masaryka vzešla našemu státu, nutno měřiti velikostí jeho osobnosti, a tu sotva může být pochybnosti, že prezidentský stolec opouští jedna z největších osob současné doby...«

Dlouhý úvod o zásluhách Masaryka volbě předcházel. Ta začala v 10.55 hodin. Skončila v 11.20 hodin. Edvard Beneš dostal 265 hlasů z oněch 441. Vědělo se, že pro něj zcela jistě nehlasovali henleinovci a Gajdovi fašisté.

A komunisté? Svůj hlas Benešovi dali. O necelých čtrnáct dnů později Šverma a Slánský odletěli do Moskvy na zasedání exekutivy Internacionály. Tady však za svůj postoj sklidili kritiku.

»Dimitrov: Pro stranu by určitě bylo lepší, kdyby pro Beneše nehlasovala. Lozovskij: Stejně by získal většinu i bez komunistů. Šverma: To ale víme až teď. Dimitrov: Bylo pro nás velice nebezpečné volit Beneše. Šverma: To není tak jisté. Poslyšte, situace se v několika hodinách změnila. Bojovali jsme proti reakci čtrnáct dní a teď, když se vzdává... opravdu, jak chcete, aby se v tom nějaký sociální demokrat vyznal? Reakce se vzdává a komunisté porušují jednotu jen proto, že se agrárníci rozhodli volit Beneše...« (Jacques Rupnik: Dějiny Komunistické strany Československa).

Historie dala za pravdu Švermovi.

Jaroslav KOJZAR
FOTO - archiv


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.5, celkem 44 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.