Pamětní deska na rodném domě Herty Lindnerové v Krupce na Teplicku.
Připomínka mladé antifašistky Herty Lindnerové a jejích přátel

Žila pro skály, pro mír a svobodu

Připomínají se další a další hrdinové protifašistického odboje na našem území, což dokazují i nově instalované pamětní desky. Mnoho statečných, kteří v boji s hitlerovci zaplatili daň nejvyšší, bylo také mezi občany Československé republiky německé národnosti. Mladé antifašistce Hertě Lindnerové byla z iniciativy komunistů odhalena ve výroční den jejího narození pamětní deska na domě v Krupce, kde žila.

Využívám záznamu o události na webových stránkách okresní organizace KSČM v Litoměřicích, který je založen na článku Oty Novotného otištěného v Naší pravdě, a zprostředkovávám ho i našim čtenářům a čtenářkám:

Třetího listopadu byla v Krupce slavnostně odhalena hejtmanem Ústeckého kraje Oldřichem Bubeníčkem a poslancem Josefem Šenfeldem  pamětní deska členky mládežnické protifašistické organizace Herty Lindnerové a jejího otce.

Lipoví bratři

Herta představuje svým životem statečné mládí, které neohroženě vstoupilo do odboje proti nacismu. Narodila se 3. listopadu 1920 v Bohosudově (dnes centrální část Krupky) na Teplicku. Její otec Heinrich Lindner byl německé národnosti, horník, člen KSČ. Matka Anežka byla Češka. U Lindnerových nacházeli první útočiště uprchlíci z nacistického Německa. Od roku 1940 byla Herta členkou skupiny Lindebrüder (Lipoví bratři), která se pod krytím horolezecké skupiny scházela k ilegálním schůzkám. Vášní mladé Herty a jejích kamarádů totiž byl horolezecký sport.

Lipoví bratři působili na Drážďansku, ale i na Teplicku. K ilegální činnosti se mladá dívka dostala díky svému tatínkovi. V době, kdy pracovala jako prodavačka v Drážďanech (mimochodem, začala se učit v Ústí nad Labem), se stala kurýrem pro spojení ilegálních Komunistické strany Německa a KSČ.

Herta organizovala přípravu a distribuci letáků. V jednom z letáků, které ona a její přátelé rozšiřovali, se psalo: »Každý chce konec války, ale aby se to urychlilo, musí také každý pomáhat. Nečekejte, až se Hitlerův fašismus zhroutí, ale zasazujte mu na každém kroku, každou hodinu rány, aby se jeho konec, a tím i naše osvobození, urychlily. Nedívejte se jen do druhých zemí, co se tam děje, protože ostatní se také dívají na nás a každý z nás je zavázán spolupracovat na zničení Hitlerovy krvavé nadvlády.«

Další leták šířený Hertou a jejími přáteli končil těmito slovy: »Neptej se, co je nového, ptej se sám sebe, co jsi udělal pro to, aby byl Hitler zničen.«

Liberecké gestapo zatklo Hertu Lindnerovou v Bohosudově 26. listopadu 1941 ve večerních hodinách. Zatčen byl i její otec. V souvislosti s ilegální činností Herty se do drápů gestapa dostaly i další osoby.  Gestapo tak ukončilo rozsáhlé pátrání po ilegálních skupinách v severních Čechách. Výslechy gestapa probíhaly v Teplicích a Mostě. Na rozkaz vyšetřujícího soudce libereckého lidového soudu z 12. března 1942 byli zatčení vzati do vazby a převezeni do berlínských věznic, Herta a její o rok mladší přítelkyně do ženské věznice.

Proces s Hertou Lindnerovou a jejími přáteli se konal 23. listopadu 1942 u berlínského soudu. Žaloba kladla mladým antifašistům za vinu velezradu ve prospěch nepřátel Říše, organizování komunistické propagandy, přípravu a distribuci letáků, vybírání peněz pro ilegální stranickou organizaci a podporu osob pronásledovaných nacistickým režimem. Všichni obžalovaní byli odsouzeni k trestu smrti. Gilotinou.

Popraveni otec i dcera

Před popravou napsala Herta dopisy na rozloučenou svým rodičům. Otci, který byl vězněn v berlínské věznici Plötzensee, kam byla těsně před popravou také převezena, napsala: »Můj milý dobrý tatínku, přišla hodina, kdy jsem opět s tebou pod jednou střechou a mám jistotu, co s námi bude. Ráda bych si s tebou ještě jednou popovídala, ale myslím, že je to lepší takto, protože by to bylo pro nás oba velmi těžké. Buď, prosím, statečný tak, jak jsem já. Chtěla bych tě ještě jednou obejmout a poděkovat za všechnu námahu a lásku, se kterou ses o mě vždy staral. Tak, jak jsme v životě chodili spolu, půjdeme i na smrt. U tebe je ještě možné, že se dostaneš na svobodu, a pak věřím, že budeš naši milou maminku opět milovat a ctít jako dosud. Napsala jsem jí na rozloučenou, aby mne dle možností vzala domů, abych se vrátila alespoň po smrti. Objímá tě srdečně a líbá tvoje dcera Herta.«

Herta byla popravena 29. března 1943, její otec o čtrnáct dnů později, 12. dubna 1943.

V dopise mamince na rozloučenou Herta napsala: »Moje milá, dobrá maminko, v duchu tě objímám a loučím se tím se všemi milými a se svými horami. Ještě jednou tě srdečně líbá tvoje ze srdce milující Schmude. Nezapomeň mě vzít domů. Vyřiď mé pozdravy také babičce, dědovi, Lugerům a všem známým.«

Jindřich své životní družce v posledním dopise napsal: »Člověk nemůže dělat nic, než být statečný do smrti, a to také jsem.«

Herta Lindnerová a její přátelé padli v boji proti nacismu a válce. Jeden z letáků končí těmito slovy: »... neboť ten, kdo nepomůže, bude pokládán za zrádce spravedlivého boje za svobodu Evropy, boje proti válce, boje za lepší a svobodnou budoucnost všech národů na Zemi.«

Herta Lindnerová a členové její skupiny umírali mladí, velmi mladí. Hertě bylo pouhých 22 let. Umírali i za svobodné Československo.

Komunisté nezapomněli

O odkazu Herty Lindnerové hovořila Dagmar Mrázková.

Pietního aktu, který letošního 3. listopadu zorganizovala místní organizace KSČM v Krupce, se zúčastnila asi padesátka lidí. Hrdinství členů mládežnické protifašistické skupiny Lipoví bratři připomněla čestná předsedkyně MO KSČM Dagmar Mrázková. Vedle hejtmana kraje O. Bubeníčka a poslance J. Šenfelda byl přítomen i místostarosta Krupky a krajský zastupitel Jaroslav Dubský, krajská zastupitelka Jitka Hanousková a bývalý dlouholetý poslanec Evropského parlamentu Jaromír Kohlíček. Při takové události nemohly chybět ani levicové ženy sdružené v Levicovém klubu žen v Teplicích v čele s předsedkyní Natašou Schalkovou.

Park Herty Lindnerové

O odhalení pamětní desky Herty a Jindřicha Lindnerových v Krupce psal také Teplický deník. Neskryl, že Herta byla členkou Komunistického svazu mládeže a po záboru pohraničí nacisty odešla do Drážďan.

V Krupce byl také po statečné mladé antifašistce pojmenován park - Park Herty Lindnerové (na ulici Koněvova), v němž byla odhalena její busta (autor Pavel Karták). Slavnostní odhalení se konalo v den 70. výročí její popravy, 29. března 2013, za účasti zástupců vedení města a městského úřadu.

Vrátila se do skal

Hertě byl 16. listopadu věnován půlhodinový pořad Českého rozhlasu Dvojky Stopy fakta svědectví, který přinesl mnoho zajímavého o Hertině osudu. Jeho autor Stanislav Motl připomněl, že přestože v tzv. sudetské župě byly podmínky pro odboj krajně obtížné, přece jen některé odbojové organizace dokázaly zkomplikovat nacistům život; ostatně v nacistických koncentrácích skončili také někteří antifašističtí sudetští Němci. Velmi zajímavý pořad, který si lze dohledat na internetu a celý vyslechnout, z mnoha svědectví osvětlil principy činnosti skupiny tzv. rudých horolezců. Tito mladí sportovci se připojili k saskému horolezeckému svazu a toto krytí jim umožňovalo, aby přenášeli přes hory letáky. Podle vyšetřovací zprávy gestapa bylo do činnosti skupiny zapojeno minimálně 40 chlapců a dívek. O činnosti Lipových bratrů je možné se také dočíst v literatuře, například v knize Dušana Tomáška Šest osudů.

Motl v pořadu charakterizoval, kdo tvořil »Lidový soudní dvůr« v Berlíně, jenž vynesl ortel nad Lipovými bratry, a mezi nimi i Hertou a Jindřichem Lindnerovými. Bylo to 47 soudců a 95 přísedících soudců a asi 180 státních zástupců, a »ani jeden z nich se po válce nedostane před řádný soud a 95 z těchto pěšáků nacistické soudní mašinérie, tedy každý třetí z bývalých soudních katů, najde uplatnění v soudnictví Spolkové republiky Německo«...

»Není tomu tak dávno, když jsem poněkolikáté navštívil Tiské stěny.... procházel jsem labyrintem skalních věží...,« vyznává se Motl na závěr pořadu. »Všechna tato místa pamatují Hertu Lindnerovou a její kamarády, Lipové bratry... Snažil jsem se vybavit krásnou a věčně rozesmátou Hertu tak, jak ji znám z fotografií. Pro zdejší skály doslova žila. Chci věřit tomu, že v posledních okamžicích svého života se sem v duchu opět vrátila. Vrátila se tam, kde prožívala nejhezčí zážitky svého mladého života. A myslím, že je tu stále. Navždy.«

(mh)
FOTO - Soňa GROCHALOVÁ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 7, celkem 23 hlasů.

redakční zpráva

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.