V jednom ze zájmových kroužků se žáci mohli naučit například paličkování. FOTO - archiv autora

Přej a bude ti přáno…

Blíží se Štědrý den a moje sváteční úvaha začíná vzpomínkou na babičku, která mi opakovaně jako malému klukovi vštěpovala zásadu uvedenou v titulku a kterou převzala z nějaké české filmové pohádky, které tak ráda navštěvovala v místním kině. V životě jsem si mnohokrát ověřil, jak je tato zásada pravdivá.

Celý život jsem učil. Kantořina je specifická profese, kde je učitel neustále mezi mladými lidmi a je jimi inspirován, nabíjen, ale často i deptán. Při svém působení v konkrétní třídě bývá často až nepříjemně osamocený. S výjimkou občasné účasti ředitele či inspektora na hospitaci, je nucen denně řešit mnoho složitých komunikačních střetů a situací a vždy se rozhodovat sám, bez konzultace s kolegy, rodiči svých žáků. To ho nutí být specificky svůj a někdy i za každou cenu originální. Někdo to má rád a často se před svými studenty předvádí. Určitě ho blaží přízeň a obdiv mladých svěřenců. Na druhou stranu jen těžko snáší odpor, jiný názor, odlišné chování, než jaké v dané chvíli očekává. Takové působení dříve či později vede u některých k pocitu vlastní neomylnosti a zbožnění vlastní osoby a role, kterou jako učitel zastává.

A tady už se přibližuji těsně k uplatnění babiččiny životní zásady, která mi právě v těchto momentech silně pomohla vrátit se tam, kam patřím, tj. zpátky na zem. Vypomohu si jiným rčením: Žádný strom neroste do nebe. To platí samozřejmě i o našem kantorském postavení, před žáky ve školní třídě. Babiččino naučení mne vedlo k tomu, že jsem se ve své práci naučil hledat a nacházet východisko s velkou mírou pokory. Snažil jsem se chápat pocity svých žáků a svým způsobem jim projevovat úctu. Vždyť oni jsou víc než jen moji žáci, jsou to též živé bytosti, budoucí dospělí lidé, kteří toho v životě určitě mnoho dokážou. A jako takové je třeba je vnímat už teď, kdy jsou teprve na počátku své životní cesty. A já jako učitel jim mohu pomoci, jako skromný a nezaujatý průvodce, rádce a pomocník. V žádném případě pro ně nechci být velitel ani neomylný prognostik.

V životě jsem dělal se svými žáky různé aktivity, na které teď v době, kdy jsem na zaslouženém odpočinku, rád vzpomínám. Nedělal jsem to nikdy pro svoje zviditelnění, svoji slávu a důležitost. Dělal jsem to z potřeby a v zájmu těch, na které jsem se jako učitel snažil působit. Možná jsem mohl být docela slušným šachistou. Místo toho jsem věnoval stovky hodin svým svěřencům v šachovém kroužku, se kterými jsem jezdil po turnajích po celé republice. Věnoval jim část prázdnin na výcvikovém šachovém táboře. Možná jsem mohl být známým fotografem. Místo toho jsem s dětmi ve školní »černé komoře« máčel prsty ve vývojce a ustalovači a učil je prvé kroky tohoto krásného umění. Třeba jsem mohl být počítačovým praktikem a vydělávat si daleko větší peníze, než jsem měl za svého působení na škole. Možná někde na úřadě, nebo v podniku jako správce počítačové sítě. Místo toho jsem trávil hodiny času mimo vyučování se svými žáky při nácviku správného psaní na klávesnici počítače.

Učil jsem plno nadaných a vynikajících žáků, na které jsem i po létech právem hrdý, protože v životě toho hodně dokázali. Všem svým bývalým žákům, členům zájmových kroužků jejich úspěchy nezávidím, ale dovolím si je tak trochu přivlastnit a brát je částečně jako své úspěchy. Tím naplňuji krédo své babičky. Největší odměnou člověka nejsou jeho osobní úspěchy, ale výsledky těch, které vedl, učil, kterým kdy nějak pomáhal. Jejich úspěch jsem tak mohl prožívat hned dvakrát. Spolu s nimi, ale také jako svůj soukromý pocit, že jsem jim k úspěchu alespoň malým dílem pomohl…

Předvánoční čas vede člověka k úvahám o tom, co je v životě důležité a podstatné. Já si myslím, že lidským posláním učitelů je pomáhat svým svěřencům objevovat jejich schopnosti a pomoci jim nasměrovat se do života určitým směrem. Možná je to příliš ambiciózní úkol, ale nikdy jsem se o takový cíl nepřestal jako učitel snažit. Přál jsem úspěch druhým a dočkal jsem se ho i sám v sobě.

Oldřich SUCHORADSKÝ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 25 hlasů.

Oldřich SUCHORADSKÝ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.