ILUSTRAČNÍ FOTO - cs.wikipedia.org

Základ bohaté úrody a krásných květů

Zima ještě nekončí, ale již brzy začneme vysévat ty jednotlivé rostliny, které mají dlouhou vegetační dobu. Proto neuškodí, když si povíme něco o semenech a o tom, jak dosáhnout jejich úspěšného probuzení a zrození nové rostliny.

Podmínky klíčení semen

Základní podmínkou, aby klíček semene byl probuzen k životu, je voda. Voda proniká do semene osemením. Čím je toto pronikání rychlejší, tím je i klíčeni rychlejší.

Proto se některá semena s osemením pro vodu těžko propustným před setím máčejí (např. hrách, fazol aj.) nebo se jejich tvrdý povrch (osemení) uměle rozrušuje, což se odborně nazývá skarifikace (např. vojtěška, červený jetel). V suchých letech mívají semena mnohých rostlin, zvláště jetelovin a luskovin, tvrdší slupku než ve vlhkých letech.

Některé rostliny dávají současně semena s různě tvrdou slupkou, a tím i různě klíčivá (vzcházejí postupně po 1 až 2 letech).

Nadbytek vody je ale při klíčení škodlivý, protože brání přístupu vzduchu k semenům. Druhou podmínkou ke klíčení je teplo. Každé semeno vyžaduje ke klíčení určitou minimální teplotu (u obilnin, jetelovin, našich luskovin je to 5 °C, u kukuřice, prosa, čiroku a slunečnice mezi 5-11 °C, u tabáku a okurky mezi 11-15 °C). Se zvyšováním teploty se zrychluje energie (rychlost) klíčení až do teploty optimální, kdy semena klíčí nejlépe (obvykle 20-30 °C. Při dalším růstu teploty rychlost klíčení klesá, až při maximální teplotě se zastavuje (30 až 40 °C. Při klíčení semena velmi energicky dýchají, a proto potřebují dostatek vzduchu. Pro zajištění potřebného přístupu vzduchu musíme volit správnou hloubku setí.

Odstranění, nebo narušení osemení - skarifikace napodobuje přírodní procesy, které oslabují, poškozují, nebo odstraňují osemení před klíčením. V přírodě některá semena vyžadují zvláštní podmínky ke klíčení. Některá musejí projít trávicím traktem živočicha, aby bylo oslabeno osemení, které jinak brání klíčení.

Světlo nemá u většiny semen vliv na jejich klíčení. Některá však přesto klíčí jen na světle (např. tabák, lipnice), jiná jen ve tmě (merlíkovité).

Jak urychlíme vzcházení

Abychom urychlili vzcházení, namáčíme před výsevem semena, zejména těžko klíčící, v čisté vodě, kterou dvakrát denně vyměňujeme. Ovšem pozor, aby se semena nezadusila.

Doba máčení 

Mrkev, petržel, celer, cibule, pór   30-60 hodin

Kukuřice, rajčata, paprika, lilky    25-40 hodin

Košťáloviny, okurky, tykve           10-20 hodin

Hrách, fazole, salát                       2- 4 hodiny

Semena teplomilných rostlin (např. okurek, rajčat aj.) máčíme ve vodě teplé 16 až 25° C, semena ostatních druhů rostlin ve vodě teplé 6-25° C.

Po ukončeném máčení necháme semena oschnout a vyséváme je do vlhké půdy (v suché by ztratila klíčivost).

Stejně vyséváme i semena, která jsme si nechali v teplé místnosti (při 20 až 25° C) naklíčit. Nejlépe se semena nakličují, když je rozprostřeme na tkaninu, mírně kropíme a několikrát promícháme, aby měla dostatek vzduchu. Proti vysychání je přikryjeme vlhkou látkou. Velká semena nakličujeme např. ve vlhkých pilinách. Semena vyséváme, když jich naklíčila polovina až dvě třetiny z celkového množství.

Doba nakličování

Mrkev, petržel, celer, cibule, pór   70-100 hodin

Salát, rajčata, paprika, lilky       60-80 hodin

Hrách, okurky, tykve, košťáloviny    40-60 hodin

Namáčená a naklíčena semena vyséváme vždy do vlhké půdy.

Semena čerstvě sklizená nebo semena, která se vytvořila při vlhkém a málo slunném počasí, před výsevem sušíme. Teplota nesmí překročit 40 °C. Semena rozložíme na tácky a sušíme za tepla 5-6 dní.

Na zlobivá semínka vyzraje předklíčení

Termín předklíčené osivo označuje semena, z nichž jsou vyplaveny inhibiční látky a nastartovány fyziologické procesy klíčení.

Většinou jsou tato osiva po určitou dobu macerována ve speciálním osmotickém roztoku a pak, těsně před protržením slupky, vysušena. Takto upravené osivo vzchází ve srovnání s neošetřeným vyrovnaněji a podstatně rychleji. Má ovšem jedno specifikum – nedá se skladovat a musí se vyset nejpozději 90 dní po »nabuzení«. Předklíčené osivo vyžaduje specifické zacházení. Nesmí promrznout, a to ani při skladování ani po vysetí a musí se dostat do půdy až tehdy, když jsou již optimální podmínky ke klíčení.

Jako příklad použijeme petržel, která je z běžně pěstovaných zelenin z hlediska vzcházivosti nejproblematičtější. Semeno petržele obsahuje furokumariny, chemikálie, které brání v klíčení plevele. Rostlina si tím zajišťuje životní prostor pro růst a vývoj. Furokumariny jsou ale jedním z důvodů pomalejšího vzcházení. Při klíčení se odbourávají a tím umožní vyklíčení semene. Jejich odbourávání je postupné a vyžaduje určitý čas. Proto vám petržel nevyklíčí rychle ani v případě, že ji na jaře vysejete za optimálních vlhkostních podmínek do dostatečně vyhřáté půdy.

Vzcházení petržele je na jaře pomalé. Obzvlášť v době klíčení je osivo citlivé na přísušky, již naklíčené semínko při nedostatku vláhy často zaschne. Semeno často poškodí i tvořící se škraloup na osetém záhonku. Každý průběh jara je jiný, obecně je ale pro klíčení nejhorší teplé a slunečné jaro. Zahrádkář často ve snaze zajistit petrželi dostatek vláhy zalije záhonek pořádně před odchodem do práce nebo po návratu z ní. A sluníčko v průběhu dne udělá své – vytvoří na povrchu záhonu přísušek, který klíčící semínka neprorazí. Pro klíčení petržele jsou optimální dvě zdánlivě neslučitelné polohy – buď zalévat a udržet záhon až do vyklíčení rovnoměrně vlhký, nebo nezalévat vůbec a nechat vše na přírodě.

Pomoci může právě předklíčené osivo. Musí se dostat do půdy až tehdy, když jsou již optimální podmínky ke klíčení – u petržele nejdříve od konce března. Po výsevu udržujte záhonek až do vyklíčení rovnoměrně vlhký. Za dobrých podmínek semena vyklíčí do sedmi dní. Vysévejte řidčeji, než jste zvyklí, optimálně tak, abyste již nemuseli protrhávat.

Jablka mají na slupce tečky až velké tmavé skvrny, stromy mají na kůře zrzavohnědé zbarvení.

L.P., Kladno

Jde o houbové choroby (strupovitost a rzivost). Stromy je třeba preventivně ošetřit chemickým postřikem. Vhodný je Novozir nebo Dithane, popř. jiný fungicid. První aplikace se musí provést v polovině dubna, druhý 3-4 týdny poté (v polovině května). Třetí v období kolem Medarda. Bez chemických postřiků se bude choroba opakovat každý rok.

Ochrana osiva mořením

Již v počátcích chemické ochrany rostlin se lidé snažili ochránit osivo před chorobami. Nejstarší záznamy o pokusech s mořením osiva pocházejí dokonce z doby před více než 1200 lety.

Po dlouhá léta - masově od 19. století - kralovaly jako účinná látka mořidel levné sloučeniny rtuťi, které se u nás udržely až do začátku osmdesátých let minulého století, kdy byly postupně nahrazena novými, méně nebezpečnými a vysoce účinnými látkami. 

Chemické moření slouží k hubení patogenů, přenosných osivem. Některá mořidla mají systemický účinek a nepůsobí tak jenom proti chorobám přenosným osivem, ale i proti raným infekcím chorobami, přenosnými větrem, nebo pocházejícími z půdy, do stadia 2-3 listů. Díky systémovému účinku působí moderní mořidla i proti patogenům uvnitř semen.

Mořící přípravky lze rozdělit na:

Prášky pro suché nebo kombinované moření,

smáčitelné prášky pro slurrymoření a inkrustaci,

tekuté přípravky na bázi vodní suspenze, nebo roztoku v organických rozpouštědlech.

Suché moření zabezpečuje rovnoměrné namoření semen, avšak dochází k velkým ztrátám mořidla v průběhu moření, vyžaduje přísná hygienická opatření a účinnost není nejlepší. Tekutá aplikace na bázi organických rozpouštědel zabezpečuje vynikající ulpívání na povrchu semen, umožňuje moření i za mrazu, avšak hygienické problémy jsou značné a vyžadují speciální úpravy mořící linky. Inkrustace, tj. aplikace inkrustačního přípravku pro upevnění mořidla na povrchu semen, snižuje hygienické riziko od moření až po setí. Slurry metoda používá suspenzní formulace mořidel ve speciálních mořičkách s adaptérem (po namoření mořidlo dokonale ulpívá na povrchu osiva a může se ihned vysévat).

Moření se nesmí dělat dlouho před setím, protože může docházet ke ztrátě klíčivosti. Mořené osivo musí být řádně označené, aby se nepoužilo k potravinářským, nebo krmným účelům.

K čemu je dobrý Lignohumát

Velice osvědčenou metodou před výsevem semen je jejich máčení v roztoku 12% Lignohumátu. Semena tak získají lepší obranyschopnost proti nepříznivým vlivům, rychleji vyklíčí a následně rostliny lépe zakoření a lépe rostou. Vezměte semena vždy stejného druhu a vložte je do nádobky s roztokem vody a 12% Lignohumátu. Roztok by měl mít barvu středně hnědého čaje. Semena lehce nabobtnají a po vyjmutí z roztoku jsou připravena k okamžitému výsevu do substrátu.

Lignohumát je vodný roztok přípravku získaného rozkladem technických lignosulfonátů. Obsahuje rovněž malé množství síry. Je to hnědočerná kapalina charakteristického pachu. Lignohumát má příznivý a komplexní vliv na rostliny (stimuluje zakořeňování, působí pozitivně na průběh fotosyntézy, stimuluje růst) i půdu a tím pomáhá zvyšovat výnosy a kvalitu sklizně. Nenahrazuje základní hnojení.

Lignohumát se používá k moření semen a cibulí před výsadbou, namáčení kořenového systému rostlin před výsadbou, k aplikacím do půdy a to jak samostatným, tak i společně s minerálními či organickými hnojivy a k aplikaci na list během vegetace a to samostatně či s výživou, doplňkovou výživou či fungicidy.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 18 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.