Komu a čemu slouží interpelace poslanců na předsedu vlády?

Není to tak dávno, co četná média přenášela útrpný obrázek poloprázdné sněmovny, kde se při pravidelných čtvrtečních interpelacích na předsedu vlády Bohuslava Sobotku sešla jen hrstka poslanců, aby na něj přenesla dotazy své, či otázky získané od občanů. Nemám v úmyslu omlouvat své, tehdy nepřítomné opoziční kolegy, ať zleva či zprava, ale po posledním interpelačním dnu, předminulý čtvrtek, jsem i já jako sněmovní nováček snad pochopil, proč svoji, jednacím řádem nabízenou možnost intenzivněji nevyužívají.

Vytvořil jsem si, v tomto ohledu, rychlou, velice jednoduchou a především objektivně vypovídající statistiku. Celkově vyčleněná doba na interpelace činí každý čtvrtek, v rámci probíhající schůze Poslanecké sněmovny, devadesát minut, potom bod jednání Interpelace na předsedu vlády končí. Interpelující poslankyně či poslanec má vyhrazené právo hovořit 2+1 minutu a premiér Sobotka může poté odpovídat 2+5 minut, tedy jedná se dohromady o časový úsek trvající většinou deset minut.

Tentokráte podalo žádost o vznesení dotazu na Bohuslava Sobotku sedmnáct poslankyň a poslanců, někteří z nich se chtěli dotazovat dokonce vícekráte. Z prostého přepočtu vyplývá, že za předpokladu, když bude každý tazatel s premiérem komunikovat vymezených deset minut, dostane se tak na řadu, započteme-li i krátké prodlevy v jednání, zhruba osm až devět lidí.

A teď již pozvolna přecházím k tomu, co bych chtěl tímto příspěvkem čtenáři sdělit. Řady interpelujících často, a podle mého názoru zcela nelogicky, rozšiřují i poslanci koaličních stran, zejména potom členové ČSSD. Z jakého důvodu, mi však není opravdu známo, zejména když svého spolustraníka, předsedu sociální demokracie a současně i předsedu vlády Bohuslava Sobotku, mají možnost vídat, na rozdíl od ostatních poslanců, když ne denně, tak zcela jistě hodně často. A mohou se ho ptát a ptát a neubírat tak již velice omezený prostor celé opozici.

Tentokráte to bylo, z těch zmíněných sedmnácti přihlášených, šest sociálních demokratů: konkrétně poslanci a poslankyně: Jakubčík, Seďa, Velebný, Rykala, Šincl a Váhalová. V termínu uvedených devadesáti minut se ke slovu z nich dostali čtyři a vyplnili tak skoro polovinu vymezeného času.

Opozici tak koaliční sociální demokraté připravili, a podle mého názoru velice účelově, o čtyři desetiminutové možnosti k interpelaci, a to často navíc dotazy ještě tak mírnými a snadnými, že až »svému« předsedovi vlády vyvolávaly lehký úsměv na tváři.

Ano, souhlasím, že je zjevným právem každého poslance, a to bez rozdílu stranické příslušnosti, interpelovat premiéra své země. Současně je také ale zcela legitimní ptát se, zda jde v tomto případě o skutečně vyjevovaný zájem o problematiku, nebo pouze a jen o taktické vyplňování prostoru tendenčními a předpřipravenými otázkami, které jdou panu předsedovi vlády, a vládě celé, takříkajíc »jen po srsti« a ve skutečnosti neřeší vlastně nic.

Nedivme se potom, že při takto zvolené strategii k ochraně svého stranického předsedy a předsedy vlády před často palčivými otázkami je zájem z řad ostatních, zejména členů opozičních poslaneckých klubů, o ústní interpelace minimální a navíc trvale klesající.

Jiří VALENTA, poslanec

 


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 45 hlasů.

Jiří VALENTA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.