Jak prožít tmu

Každodenní stres přivádí mnoho lidí k myšlence zcela se odstřihnout od reality, opustit vše, co tvoří jejich každodenní povinnosti a rutinu, opustit rodinu, přátele, vypnout média a uchýlit se na pár dnů, týden, dva týdny či na ještě delší čas do absolutní tmy. Někdy s jídlem, jindy s půstem. Podstatu tohoto dobrodružství možno vyjádřit v kostce takto: Lidé přijíždějí do temnoty, aby našli sami sebe.

Člověk, sám a zcela obklopený černočernou tmou a někdy i tichem, přestane vnímat noc a den. Zpočátku si zpravidla odpočine dlouhým a nekonečným spaním (z toho důvodu se nedoporučují pobyty kratší než tři dny, protože v jejich průběhu lidé »pouze« dohánějí velký spánkový deficit) a pak má ještě dost času na přemýšlení o sobě, o světě, o tom, co je důležité a co nikoli, zkrátka uskuteční cestu do nitra své duše, mnohé pochopí a po skončení této nezvyklé terapie vyjde – prý – jako jiný člověk. Díky tomu, že nemůže používat zrak tak, jak jej běžně užívá, neboť ho »vypne«, má možnost »podívat se« do sebe, spojit se více se svým vyšším já, se svým »osobním božstvím«, které – prý - umí vyléčit naše problémy. Jak inzerují mnozí propagátoři těchto terapeutických procesů, při pobytu ve tmě se neléčí příznaky problémů, nýbrž se vytrhávají problémům kořeny. »Východ zpátky na světlo byl krásným zážitkem. Zapřemýšlel jsem si, pobrečel, zavztekal a našel některé odpovědi. Teď jim už jen naslouchat« - takové je například vyznání muže jménem Pavel, který pobyt absolvoval.

Osobně nemám žádnou zkušenost s pobytem ve tmě. V mém okolí však dva lidé, mí přátelé, podobnou záležitost absolvovali a každý v jiné intenzitě. Přítel Petr pobyt zvolil po vyčerpávající a stresující práci, která ho sžírala mnoho týdnů od rána do noci. Přítelkyni Martině, mladé ženě, která se dlouhodobě zajímá o vše magické a tajuplné, se zachtělo poznat svou energii, prožít si znovu okamžiky svého života, přijmout od tmy poučení, jak má jít dál. Po absolvování desetidenního pobytu v utěsněné místnosti »daleko od civilizace« sepsala své nejniternější pocity, z nichž přinášíme čtenářům a čtenářkám několik ukázek (za textem). Zahloubáte-li se do nich, pochopíte, co někteří lidé ve tmě hledají.

Jak na to

Pokud někdo touží prožít si ve tmě to, co například Martina, stačí ťuknout na internetu do vyhledavače heslo Pobyty ve tmě a vyběhne mnoho odkazů. Pobyty jsou pochopitelně zpoplatněny, jedná se o běžnou podnikatelskou činnost - je třeba uhradit »byt a stravu«. Cena se pohybuje, nakolik jsem nahlédla do ceníků, v řádu několik stovek korun na den. Pobyt se odehrává ve zcela utemněném objektu (je možno jej také nazvat svatyní či poustevnou), ve zvláštním pokoji s příslušenstvím (toaletou, sprchou). Přestože není možné otevírat okna, je vyřešeno větrání. Některé objekty mají elektrický proud, který mohou využít ti, co nechtějí být v tichu a oddávají se hudbě (předpokládám meditační) z přehrávače. Nelze však užívat nic, co vydává světlo. Účastník pobytu má k dispozici postel s peřinami, případně karimatku na cvičení, meditační polštářky na sezení a jiné drobnosti. Doporučuje se brát si s sebou co nejméně věcí – čím méně, tím lépe se ve tmě hledají.

Objednání si konkrétního termínu pobytu se děje zpravidla skrze internet (prostřednictvím formulářů či kalendářů) a dalšími běžnými způsoby. Jsou možné i pobyty dvojic, ty však nesmí spolu hovořit. Otázkou zůstává, je-li možné to dodržet.

Jak se tam jí

Poslepu, jak jinak. Potrava (běžná) nebo redukovaná (veganská, vegetariánská, makrobiotická, dietní apod.) a nezbytná voda jsou podávány prostřednictvím podávacího okénka nebo osobní návštěvou toho, kdo klienty obsluhuje. Obsluha, někdy nazývaná též opatrovník/opatrovnice, si může s účastníkem pobytu krátce popovídat, má-li o to zájem. Vyslechne si jeho dojmy, které se tak sdílejí.

Pro koho je to určené

Užitek ze tmy může mít prý každý, a to nezávisle na věku, meditačních zkušenostech, společenském zařazení, rodinném zázemí či čímkoliv jiném. Tak to aspoň slibují Jirka a Zuzka Oceánští (pseudonym?), kteří tyto pobyty také pořádají.

Rozum mi velí, že pro děti a mládež to rozhodně určené není, stejně tak pro lidi léčící se na psychiatrii nebo užívající antidepresiva. Také si tuto zkušenost musejí odpustit lidé trpící epilepsií a možná i dalšími nemocemi. Proto každý, kdo by o takové terapii uvažoval, nechť se poradí se svým lékařem. Někteří provozovatelé se i tímto jistí a nechávají si před nástupem klienta podepsat, že je schopen fyzicky i psychicky temnotu absolvovat.
***

Nakolik jsem nahlédla na webových stránkách do plánovacích kalendářů různých poskytovatelů této služby, termíny jsou dosti zaplněné. O pobyt ve tmě je zájem. Velmi populární jsou i dárkové poukázky jak na plnohodnotné pobyty, tak i na tzv. ochutnávky, tj. krátkodobé tří až čtyřdenní pobyty. Inu, jsme-li zdrávi a dostatečně motivováni, můžeme uskutečnit i cestu do hlubin své vlastní duše.

Monika HOŘENÍ

 

Martina L.: Ve tmě

Po deseti dnech v tmavé místnosti bez jídla a kontaktu s lidmi mi hodinu před úsvitem byl prostrčen černým podávacím okénkem ve zdi bubínek, sirky a svíčka, abych mohla proces ukončit a vyjít z místnosti do lesa. První zašlehnutí sirky bylo bolestné, myslela jsem, že mi vypálí oči. Během té chvilky zmizelo infračervené vidění i svítící květ, visící už pár hodin v prostoru, s ním zmizel i celý svět, jehož jsem byla součástí. Už ve vlaku cestou do civilizace jsem působila jako mimozemská návštěva, protože jsem na vše zírala. Po deseti dnech se vše změnilo, protože se změnil můj pohled na vše…

 

…Do tmy jsem vstoupila odevzdaná, skoro bez informací o tom, co se bude dít, jen jsem slyšela, že lidé vidí démony, objevují se u nich různé psychické potíže. Můj záměr byl projít tmou, poznat ji jak venku, tak uvnitř mě, a objevit světlo, které se skrývá v nejzazším koutu tmy. Co jsem si sama zjistila, že po třech dnech koukání do tmy (tedy nezavírat oči!) začne šišinka mozková namísto dopaminu a melatoninu vytvářet DMT, látku, díky které máme vize, sny, putujeme dalšími realitami. Půst účinky zvyšuje, a proto jsem si ho zvolila.

Pak jsem věděla, že je dobré zajistit si časovou dezorientaci, takže jsem se s opatrovnicí dohodla, že mi bude dávat do tmavého okénka pití v nepravidelných časech. Představa o tom, jestli je den, nebo noc a jak dlouho jsem spala, zmizela po třech dnech, vše se mi slilo… Zpočátku jsem si zavedla systém, který mi měl zaručit pohodové přežití pobytu. Jednalo se o systém meditací, fyzického cvičení, masáží. Ale už brzy jsem toho měla dost, říkala jsem si, že to nevydržím a zblázním se nudou. Pochopila jsem, v čem spočívá efektivita trestu »samotka«. Pak jsem si chtěla udělat pobyt zábavným, tancovala jsem, zpívala, ale měla jsem už toho dost. Sedla jsem si a plně prožila ten nepříjemný tlak na to, chtít svou situaci rychle změnit. Ptala jsem se existence, co mám dělat, a ona mi odpověděla »nedělej nic, vzdej se«. Tak jsem to udělala. Hodiny jsem seděla nehnutě a nedělala nic a sledovala nic, čas najednou přestal být důležitý, program pobytu přestal být důležitý, přestal být i důležitý záměr, se kterým jsem přišla, jediné důležité byla pravdivost toho okamžiku, a tu jsem poznávala každý ten okamžik. Film, který běžně jede v hlavě o tom, co bylo, co bude, co mám dělat nebo si teď myslet, kdo jsem a kdo nejsem, celý vnitřní monolog se zcela zastavil…

…Náhle ke mně přišla první vize, měla jsem pocit, že mi někdo zasvítil halogenovou baterkou do obličeje. Podívala jsem se po původu toho silného světla a nade mnou byla kupole chrámu, strop byl asi trojnásobně vyšší než strop místnosti. Rozhlédla jsem se po malé místnosti se sprchou a záchodem a viděla, že světlo z chrámu osvětlovalo místnost, viděla jsem obrysy umývadla, sprchy. Věděla jsem, že tu můžu stát hodiny a obraz nezmizí. Odplazila jsem se na postel a lehla si. Najednou jsem viděla na stropě nebe, hvězdy, nebeský chrám, bylo to ještě mnohem hlubší než kupole chrámu, viděla jsem nekonečno, při bližším pohledu jsem viděla galaxie a viděla jsem, že je tam život. Obraz byl velmi živý, a i když jsem zavřela oči, obraz byl stále jasný. Od té doby už přestalo být důležité, co je vlastně za část dne a jak dlouho jsem spala. Začala jsem se v prostoru cítit skvěle, ničeho jsem se nebála, užívala si to a měla jsem pocit, že kdyby na mě zapomněli, tak bych tu mohla zůstat na věky a byla bych spokojena. Ale nebyl to únik, bylo to hluboké spojení s »tady a teď« ve mně, s mým středem, nic jsem nepotřebovala a bylo mi dobře. Cítila jsem svou energii, jak mě vede k tomu, co dělat. Následovala jsem ji a tím dostala odpověď ohledně budoucnosti: »Následuj svou energii«…

 

…Najednou jsem viděla své tělo zevnitř, jako by někdo osvítil jeskyni ohněm, já seděla v té jeskyni a ona měla tvar obrysů mého těla zevnitř. Z tohoto místa uvnitř začaly ven z mého těla vylétávat do prostoru obrazy, taková zvláštní forma vysílání na plátno. Promítačkou bylo toto místo uvnitř mě a plátno byl venkovní prostor. Už několik dní můj mozek vytvářel látku DMT, která je v takovém množství halucinogenní, ale já jsem si to vůbec neuvědomovala, vše mi připadalo přirozené, jako bych takto s plnými vizemi už někdy žila. Ty obrazy zevnitř mi v prostoru promítly různé vzpomínky z dětství, na které jsem zapomněla, na ně se nabalily další vzpomínky až po současnost a já pochopila některé své vzorce, strachy, svůj vývoj, proč jednám v některých situacích, jak jednám, kam mě některé vzorce dovedly. Takové »učení« jsem dostávala od tmy nepřetržitě hodiny a hodiny…

Najednou jsem viděla vlastní ruku, jak odsunuje peřinu. Zpozorněla jsem a pořádně se na ruku zadívala a pomalu pohyb opakovala. Skutečně, viděla jsem od té chvíle ve tmě! Vidění bylo ale jiné než běžné vidění v místnosti, kde je trochu světlo, jednalo se o něco jako infračervené vidění. Poslední hodiny před úsvitem a mým výlezem (což jsem v té chvíli samozřejmě nevěděla, že mi zbývá pár hodin do ukončení procesu) jsem opět seděla a dívala se do prostoru. Najednou před mýma očima začala jakási svítivá tužka kreslit spirálu, ta se začala točit a změnila se v kolečko, ze kterého vyrostlo několik okvětních lístků, byl to lotosový květ. Ten visel už permanentně celou dobu v prostoru do chvíle, než jsem zaslechla, že opatrovnice dala do tmavého okénka bubínek, sirky a svíčku

ILUSTRAČNÍ FOTO – www.tajemnysvet.cz


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.8, celkem 21 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.