ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv

Pěstujeme léčivé rostliny

Naše zahrady a zahrádky jsou – kromě potěšení ze zahradničení – zdrojem ovoce a zeleniny, pěstujeme květiny a okrasné dřeviny. Není důvod, abychom náš »sortiment« nerozšířili ještě o léčivky. Proč platit drahé peníze za barevné krabičky s vyčichlým heřmánkem, meduňkou, měsíčkem, mátou aj., když si můžeme zadarmo připravit kvalitní drogu?

Mezi léčivé lze zařadit rostliny, jejichž účinné látky jsou schopny zmírňovat, popř. léčit některé nemoci u lidí a zvířat. Do této skupiny je možno řadit i některé rostliny kořeninové, z nichž většina obsahuje využitelné účinné látky. Bylo prokázáno, že 20 000 rostlinných druhů má léčebné a kořenící účinky.

V našem podnebí roste množství rostlin s těmito vlastnostmi, ovšem pro bezpečné domácí využití se hodí jen některé, z nichž můžeme připravovat různé čaje, obklady apod. Vždy mějme na paměti, že všeho moc škodí, a i léčivky mohou přivodit vážné poškození zdraví.

Léčivé rostliny obsahují látky nejrůznějšího složení, např. alkaloidy, glykosidy (některé z nich jsou jedovaté), třísloviny, slizy, silice, hořčiny a jiné látky, které mají svůj zvláštní léčivý účinek. Některá rostlina obsahuje i několik druhů těchto látek. Jejich množství v rostlině kolísá; nejvíce jich bývá v nadzemní části rostliny v době květu, u kořenů v době před ukončením vývoje rostliny (na podzim) nebo před začátkem vegetace (časně zjara). Plody mají nejvíce účinných látek, když jsou plně vyvinuty. Také během dne může obsah některých účinných látek v rostlině kolísat.

Jak je sbírat

Sbíráme jen za suchého počasí, kdy rostliny obsahují nejvíce účinných látek - ne časně zrána nebo po dešti, aby rostliny nebyly orosené. Obecně platí zásada, že květy sbíráme těsně po rozvití (nikoliv poupata nebo uvadlé, odkvetlé květy). Listy nebo nať zpravidla v době květu rostliny nebo těsně před rozkvětem, kdy jsou listy svěží a zdravě zelené s příznivým chemickým složením (ojediněle 2-3krát za vegetace. Kořeny a oddenky dobýváme náležitě zdužnatělé v době vegetačního klidu pozdě na podzim nebo brzy z jara, kdy mají nejvíce fyziologicky účinných látek. Plody sbíráme po dozrání.

Sbíráme jen tu část rostliny, která poskytuje po usušení hledanou drogu. Listy a velké květy trháme ručně. Drobná květenství otrháme hřebenem, plody ručně nebo hřebenem, nať seřezáváme nožem, kořeny vy­pichujeme rýčkem. Při sběru natě nevytrháváme nikdy celé rostliny i s kořeny. Sbíráme-li listy, na každé rostlině jich vždy několik ponecháme. Větve stromů při sběru květů nebo listů nikdy nelámeme. Sbíráme jen tolik, kolik můžeme usušit.

Květy, listy a nať ukládáme na stinném místě. Ze záhonu je odnášíme co nejdříve, abychom tak předešli jejich znehodnocení zapařením a ihned je sušíme.

Pěstujeme Měsíček lékařský

Kromě horských poloh lze měsíček úspěšně pěstovat takřka kdekoli.

Nejlépe mu vyhovuje pěstování po hnojených okopaninách nebo zelenině, ke které se hnojilo kompostem nebo chlévskou mrvou. Nepěstujeme ho několikrát za sebou na stejném pozemku, protože poměrně značně vyčerpává půdu a ztrácí pak i svou sytou barvu a plnokvětost. Vysévá se v březnu až dubnu, nejpozději v květnu do dobře upravené půdy. Sejeme do hloubky 20 mm do řádků širokých 40-50 cm nebo do hnízd ve sponu 30x050 cm (seje se po 4-5 semenech). Měsíček se jednotí na vzdálenost 30 cm.

Porost plečkujeme nebo okopáváme podle potřeby, abychom rozrušili případný půdní škraloup a odstranili plevele. Po rozkvětu odstraníme z porostu rostliny s jinak zbarvenými květy než je požadovaná tmavě oranžová.

Sklízíme buď celé květy i s kalichy nebo jen okvětní lístky, které z úboru vytrháme nebo je po usušení vydrhneme na sítě. Sklízíme dopoledne kolem 10.-11. hodiny. Povadlé úbory nesbíráme. Nejkvalitnější drogu získáme za suššího počasí. Přirozeným teplem sušíme měsíček pouze ve stínu. Lze sušit i umělým teplem při teplotě 60-70 °C. Droga snadno pohlcuje vzdušnou vlhkost, proto ji přechováváme v dobře uzavřených nádobách.

U měsíčku oceňujeme zejména jeho antiseptické, antibakteriální, hojivé a protizánětlivé účinky. Z měsíčku můžeme připravit čaj pro vnitřní užití, obklad nebo tinkturu, či mast pro zevní užití.

Vnitřně se používá za účelem pročištění krve a organismu, podpory krevního oběhu, zmírnění zánětů sliznic trávicího ústrojí, zvýšení tvorby žluči při jaterních chorobách, snížení krevního tlaku a mírnému zpomalení srdeční činnosti.

Nejčastěji se používá zevně ve formě masti, tinktury a měsíčkového oleje na křečové žíly, hnisavé rány, pohmožděné svaly a bércové vředy, omrzliny, popáleniny a plísňová onemocnění.

Nejúčinnější látky měsíčku jsou v oranžovočerveném barvivu jeho okvětních lístků. Světlé a žlutavé květy jsou proto téměř bezcenné. Sušit by se měl ve tmě, protože na světle účinné látky rychle mizí, podobně je tomu při delším skladování.

Požadavky na stanoviště

Rostliny obsahující éterické oleje a silice vyžadují sušší podnebí a půdu a slunečné stanoviště. Rostliny pěstované pro kořeny vyžadují vlhčí podnebí. Všeobecně pěstujeme léčivé rostliny v půdách propustných, dobře provzdušených, zásobených živinami a vodou a bez plevelů. Druhy víceleté a vytrvalé vyžadují půdu hlubokou, úrodnou, s příznivou spodinou.

Požadavky jednotlivých rostlin na půdu jsou různé. Půda s větším ob­sahem živin je vždy vhodnější. Rostliny pěstované pro kořen potřebují půdu hlubší, dobře do hloubky zpracovanou. Léčivé rostliny pěstované na slunných místech mají většinou více účinných látek. Jejich obsah i celkový výnos zvyšuje též správné hnojení. Léčivé rostliny pěstujeme po předplodinách, které zanechávají pozemek v dobrém stavu, hlavně bez plevele. Jsou to zvláště okopaniny, zelenina, luskoviny aj. Půdu pečlivě připravíme. Pro rostliny, které vyséváme nebo vysazujeme na jaře, půdu na zimu hluboko zryjeme, na jaře urovnáme a překopeme (převláčíme). Semeno vysejeme ve vhodnou dobu nejlépe do řádků, aby bylo možno porost plečkovat a okopávat. Sejeme jen semena zdravá, dobře klíčivá. Některá semena potřebují ke vzklíčení promrznutí (kozlík apod.), jiná klíčí lépe jen na světle (heřmánek pravý aj.).

Zásady správného sušení

Správné sušení je velmi důležité k zachování účinných látek v droze (usušené části rostlin). Špatně usušená droga je bezcenná. Správně usušená droga si má zachovat svou původní barvu. Proto nesušíme rostliny na slunci, kde většinou (s výjimkou několika druhů) ztrácejí barvu a prchavé silice, ale na stinném, vzdušném a bezprašném místě (v komorách, kůlnách, na půdách nebo jiných dobře větratelných místnostech). Nejlépe se suší při teplotě 30 až 35° C; některé drogy potřebují teploty vyšší. Rostliny nesušíme nikdy na zemi, ale na lískách, na papírech nebo vlnité lepence. Lísky libovolných rozměrů můžeme potáhnout řídkou pytlovinou (zvláště pro sušení drobných květů a listů), papírem, hustším drátěným pletivem a podobně. Lístky zasouváme do dřevěných stojanů nebo je jinak ukládáme tak, aby mezi nimi byly alespoň 15-20 cm mezery, jimiž mezi nimi může dobře proudit vzduch.

Rostliny sušíme tak dlouho, až jsou úplně suché. Čím rychleji rostliny usušíme, tím je jakost drogy lepší. Květy a listy sušíme přirozeným způsobem 4-6 i více dnů, nať 5-8 (i 14) dnů, kořeny 3-8 týdnů podle druhu rostliny, roční doby, vrstvy sušených rostlin, teploty apod. Pozor na jedovaté rostliny, ty musíme sušit vždy odděleně!

Pěstujeme Heřmánek pravý

Heřmánek pravý je jednoletá rostlina, jehož droga - sušené květy - je velmi žádaná.

Typickým znakem, podle něhož rozeznáme heřmánek pravý od divoce rostoucího podobného rmenu, je duté kuželovité květní lůžko a jemné aroma. Vyžaduje půdu středně těžkou až lehčí, bez plevelů a řádně zpracovanou pro setí jemných semen. Hnojení nevyžaduje, ale je za ně vděčný. Má rád slunnou polohu. Před setím půdu, zvláště lehkou a střední, utužíme uválením. Sejeme buď koncem srpna až začátkem září (příp. i později}, nebo zjara (nejlépe v březnu, dubnu) do mělkých, 1-1,5 cm hlubokých, čerstvě udělaných rýžek, do řádků vzdálených od sebe 30-40 cm. Pro usnadnění výsevu (semeno heřmánku je velmi jemné) můžeme sít semeno s jemně prosátým popelem nebo krupicí (1 díl semene a 2 díly krupice). Semeno nesmíme ani zahrnovat, ani přimačkávat, neboť ke vzklíčení potřebuje, kromě dostatku vláhy a přiměřené teploty, také světlo. Zasypané nebo uválcované semeno nevzejde. Správný výsev je jednou z podmínek dobrého výsledku pěstování heřmánku. Semeno vyklíčí během 8-10 dnů. Ostatní ošetřování porostu je jednoduché a spočívá v kypření a pletí.

Květy sbíráme v době plného rozkvětu (od konce května do července) po oschnutí rosy, ručně nebo zvláštními česacími hřebeny jako na borůvky, kterými se práce značně urychlí. Stopky utržených květů nemají být delší než 0,5 až 2 cm, čím kratší, tím lépe. Sběr květu opakujeme i několikrát. Květy sušíme v tenké vrstvě na vzdušném stinném místě. Pět až šest kilogramů čerstvých květů poskytne 1 kg suchých květů.

Pomáhá od bolesti, při hojení ran, navozuje celkové uklidnění. Je účinný při zánětech ústní dutiny, očních spojivek a pohlavního ústrojí, při žaludečních a střevních potížích, pomáhá léčit žaludeční vředy, při bronchiálním astmatu, při léčbě infikovaných sliznic a kůže, při alergických reakcích na kůži, uvolňuje křeče a střevní plyny. Může na něj být alergická reakce. Při nachlazení se pije čaj a slouží i k inhalacím i při rýmě a chorobách horních cest dýchacích.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 21 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama