Setkání v cíli u Lidické lípy v Novém Boru v roce 2014. Milena Městecká uprostřed. FOTO – archiv M. MĚSTECKÉ

Opět se pochoduje na počest lidických žen

V přehlídce akcí k uctění výročí osvobození od fašismu nesmí chybět pěší pochod na paměť osvobozených lidických žen. Některé z nich před sedmi desítkami let pěšky putovaly do vlasti poté, co utekly z pochodu smrti směřujícího z koncentračního tábora Ravensbrück.

Duší akce je Milena Městecká, která je v tuto dobu, již od 28. dubna, na cestě, jež započala v bráně památníku KT Ravensbrück a směřuje do Nového Boru. »Ze stejné brány byly ženy z Lidic a jejich spoluvězenkyně vyhnány 27. a 28. dubna 1945 na pochody smrti. Nevěděly, co je čeká, zda přežijí,« připomněla. Čtyřicet šest lidických žen absolvovalo 130kilometrový pochod do Crivitz, pět žen z Lidic se vrátilo do vlasti pěšky, když jejich pouť dlouhá více než 470 kilometrů skončila právě v Novém Boru. »Projdeme letos obě trasy. Tu do Crivitz poprvé, i tu tradiční do Nového Boru, kterou půjdeme již popáté,« upřesňuje. Lidické ženy se totiž vracely různými cestami, jejich návraty paní Městecká a její přátelé stále mapují. »Žel, ženy se vrátily, aby teprve zjistily, že nemají domovy, muži nežijí a děti jsou neznámo kde…«

Městecké se podařilo zorganizovat několik besed, kde vyprávěly své autentické zážitky tři dosud žijící lidické ženy. »Jejich vzpomínky sdělujeme dále, zazněly i na besedách v České Lípě nebo v Drážďanech.« Většina zúčastněných jen mlčky naslouchala. Asi si mnozí již přestali klást otázku, zda trasu 30 kilometrů denně zvládnou a zda se dá občas na trase přespat venku, glosuje Městecká. Přitom ženy tehdy na pochodu smrti šly až 50 kilometrů denně, dopřány jim byly často jen tři hodiny spánku, byly oblečeny v chatrném oblečení a nocovaly v mokrém lese bez střechy nad hlavou…

Každý rok je pochodníků na trase o něco víc. Někdo se připojí jen na jednu etapu, někteří na více, jak má kdo čas, možnosti a výdrž. K jádru pěších turistů se může přidat kdokoliv na trati. Jedinou podmínkou je, že zvolenou jedno či vícedenní trasu bez potíží zdolá. Pochod je na vlastní nebezpečí s vlastním zásobením i noclehem. »Je třeba mít neustále na mysli, že pochod jde po stopách transportu smrti. Aby byla zachována autentická trasa i podmínky pochodu uskutečněného ženami, které byly tři roky internovány v KT Ravensbrück, je třeba se přizpůsobit i podmínkám, za kterých transport na konci války probíhal, tj. nepohodlí. Spalo se pod širým nebem na nepřátelském území, nebylo možné zajít do žádné restaurace,« poznamenává s tím, že strach ze smrti ženy z Lidic po cestě nepřátelským územím nikdy nepřešel. »Po cestě vždy přemítám, jak tak náročný pochod, bez pomoci, bez map, bez jídla, bez kvalitního obutí, bez přístřeší, v nepřátelském území, mohly tehdy ženy absolvovat. A šly krajinou, kterou přecházela fronta, na západ prchaly poslední ozbrojené německé složky i německé obyvatelstvo. Válka byla před koncem a přinášela s sebou poslední boje a poslední oběti,« zamýšlí se Městecká.

Přivítání pochodníků proběhne u Lidické lípy v Novém Boru v pátek 22. května. To budou mít v nohách 469 kilometrů.

(mh)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

JAK TO BYLO V ROCE 1945

27. 4. 1945: Na pochod smrti z KT Ravensbrück na severu Německa vyhání stráže SS každé dvě hodiny skupiny vězněných žen. Na konci každého transportu, čítajícího 2000 vězeňkyň, jdou zametači a ti zastřelí každého, kdo se opozdí či nemůže dál. Tak vypadá transport smrti.

Pozdě v noci uléhá jedna ze skupin k odpočinku v lese u Wesenbergu. Zde ji zastihne nálet. Ve zmatku se podaří únik pěti lidickým ženám – Marii Kohlíčkové, její snaše Anně Kohlíčkové, Marii Zelenkové, Anně Hroníkové a její dceři Miloslavě Hroníkové. Rozhodnou se vydat pěšky domů.

22. 5. 1945: Pět lidických žen po 470 km cesty dochází do Boru, kde se jich ujmou vojáci 46. pluku pod velením pplk. Sekáče a mjr. Holase. Vojáci pláčou, když se dozvědí, že ženy jsou z Lidic. Poskytnou jim pomoc a vypraví je na cestu domů, tedy tam, kde bývaly jejich vypálené domovy.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Rekonstrukce pochodu od roku 2010

22. 5. 2010: Zasazení Lidické lípy v Novém Boru při 65. výročí příchodu lidických žen a přejezd novoborských cyklistů do Lidic, kde jsou zasazeny růže od novoborských občanů v Lidickém sadu. Vše iniciuje pan Josef Doškář z Nového Boru po vyslechnutí příběhu pochodu žen od pana Antonína Nešpora, syna účastnice pochodu Anny Kohlíčkové (po válce Nešporové, rozené Horákové). Na rekonstrukci cesty pan Nešpor pomýšlel ještě za maminčina života, a tak s maminkou sestavili podle jejích vzpomínek seznam míst, kterými v roce 1945 ženy prošly. Pan Nešpor iniciuje myšlenku obnovit pochod.

Květen/září 2011 – 1. ročník pochodu: 5. 5. 2011 pokládáme s Josefem Doškářem a Květou Novou růže na jezero u KT Ravensbrück, kam byl v době války vhazován popel zavražděných vězňů z krematoria KT.

Druhý den vycházím ráno z Wesenbergu, z místa, kde ženy utekly dozoru SS, a vydávám se jako ony na cestu domů. Za devět dní procházím 300 km trasy, na podzim pak za čtyři dny dokončuji zbylých 170 km. Josef a Květa trasu absolvují vždy se mnou, částečně autem a na kole. Na konci obou etap pokládáme na památku pěti Lidických žen květiny u Lidické lípy v Novém Boru.

27. 1. 2012: Beseda o pochodu s lidickými ženami Miladou Cábovou a Miloslavou Kalibavou v Lidicích ve středisku Oáza. Tyto ženy byly vyhnány na pochod smrti dne 28. 5. 1945 stejně jako našich pět lidických žen, které šly pěšky do Nového Boru, ale bohužel už nežijí. Beseda je velmi živá, plná vzpomínek, někdy i nových, na průběh pochodu smrti a pobytu v KT Ravensbrück. Obě ženy velmi těší uskutečnění rekonstrukce pochodu a oceňují, že to bude další výrazná připomínka těchto událostí. Besedy se účastní kromě paní Cábové a paní Kalibové také pan Antonín Nešpor s manželkou, pan Stanislav Motl, účastníci pochodu RB-Nový Bor 2011, paní Květa Nová a pan Josef Doškář a dalších několik zástupců médií, členů Občanského sdružení Lidice a dalších příznivců pochodu.

22. 6. až 24. 6. 2012: Silniční štafeta Ravensbrück-Nový Bor-Lidice-Ležáky: Jan Rýdlo, který organizuje každoroční štafetu Lidice-Ležáky, se rozhodne trasu při příležitosti 70. výročí vypálení Lidic a Ležáků uskutečnit větší akci. Štafeta se velmi vydaří, doprovázíme ji s panem Nešporem a jeho manželkou a panem Doškářem. V Německu i Čechách se nám dostává od měst a obcí velmi vřelého přivítání, většinou slovy, která vyjadřují odhodlání »chceme spolupracovat za oba národy na tom, aby se podobné hrůzy už nikdy neopakovaly«.

9. 5. až 22. 5. 2012–2015: Trasu pochodu procházím každý rok celou za 14 dní, Josef Doškář ji projede v roce 2012 na kole za 4,5 dne. Na pochodu mě provázejí přátelé, vždy na několik dní, v různých etapách, z různých míst. Jsou mezi nimi přátelé z Lidic, z Kladna, Prahy, v roce 2014 se přidávají i dvě ženy z Drážďan, řady příznivců se rozšiřují. V cíli v Novém Boru nás u Lidické lípy vítá pan Doškář a pan Nešpor, iniciátoři pochodu a další příznivci, mezi nimi i potomci přeživších lidické tragédie, starostka Lidic, přátelé z ČSBS severních i středních Čech a mnoho dalších.

29. 4. až 2. 5. 2015: Letos přidáme ještě další 130 km dlouhou trasu Ravensbrück–Criwitz na památku pochodu smrti dalších 46 lidických žen, které ji prošly v roce 1945. Do Československa se vracely až 2. června 1945, na hranicích na Cínovci je vítala místní posádka Čs. armády státní hymnou. Vojáci měli slzy v očích, lidické ženy se teprve tehdy dozvěděly, že Lidice nejsou, muži byli zastřeleni a děti odvlečeny neznámo kam. Desátého června se konala v Lidicích první tryzna, pro ně velmi bolestná.

Pojďte cestu projít i vy, třeba jen na část trasy, pěšky nebo na kole, na co vaše síly stačí. Je to velká zkušenost do života!

(Zdroj: Milena Městecká)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 20 hlasů.

(mh)

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Z.LUDKA
2015-05-19 22:33
Jako provokaci k pochodu Lidických žen stojí na Lesním hřbitově
pomník popravených nacistických zločincům.Popraveni podle Stanného
práva.Zastánce obhájce Sudetských Němců vystupuje pan TICHÝ,který
se také pokouší zfalšovat fakta,které existují.
ferdaholub
2015-05-19 18:45
V kontextu se snahou některých jedinců o překrucování dějin se
hluboce skláním nad odvahou, vytrvalostí a vírou,že již nikdy svět
nedopustí tolik příkoří a zvěrstev,jaké byly páchány zejména
německým fašismem.Použiji odkazu Julia Fučíka: "Lidé
bděte" a já dodávám, připomínejte doby zvěrstev zejména
mladším generacím tak jak jsme je prožívali my a jak jsou zaznamenány
v historických materiálech.Lidické ženy si zaslouží velkou projevenou
úctu!
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.