Meduňka lékařská. ILUSTRAČNÍ FOTO - cs.wikipedia.org

Pěstujeme léčivé rostliny II.

V minulých »zahradnických« Haló radách jsme si pověděli některé základní informace o léčivkách, jak je pěstovat, sklízet a uchovávat. Není možné na této stránce popsat všechny léčivé rostliny, které se dají na našich zahrádkách pěstovat. To by vydalo na celou knihu. Zakončeme proto toto téma alespoň čtyřmi léčivkami z palety těch nejznámějších a nejrozšířenějších.

 

Máta peprná

Vytrvalá bylinka dorůstající výšky až 80 cm. Její listy mají zelenou barvu kombinovanou s tmavohnědým jemným zbarvením. Kořenový systém je mělký a vytváří mnoho oddenků. Pro mátu je typická výrazná peprmintová chuť a také její aroma.

Je tříletá. Kvete od července do září růžovými až fialovými květy v dlouhých lichoklasech. Rozmnožuje se sazenicemi, které získáme koncem dubna nebo počátkem května rozdělením trsů. Vysazujeme je do řádků 50 až 60 cm širokých a 20-30 cm od sebe. Mátu můžeme množit též z oddenků, které vysazujeme na podzim po dešti do brázdiček vzdálených od sebe 60 cm a do hloubky 5-10 cm a zahrneme zemí, aby vrchol šlahounu s lístky byl nad zemí. Ovšem pozor, díky intenzivnímu odnožování se z máty snadno stane obtížný plevel, kterého se jen tak nezbavíme. Je dobré pamatovat na to již při výsadbě a omezit ji vhodným obrubníkem do hloubky alespoň 30 cm.

Máta je citlivá na sucho, proto má být v půdě dostatek vláhy. V málo vzdušných polohách trpí ve druhém roce rzí. Sklízí se nať nebo list. Čerstvé lístky máty sbíráme po celé léto, k sušení stříháme nať krátce před rozkvětem.

Přelitím mátových listů vroucí vodou získáme osvěžující čaj, který také velice pomáhá při žlučníkovém záchvatu. Můžeme jí též ovonět klasické čaje, je nezbytnou součástí řady míchaných nápojů (připomeňme alespoň slavné mojito). Máta má použití také v kuchyni. Využívá se k jehněčímu a mletému masu, do marinád a salátových zálivek.

Máta se hojně využívá v současném lékařství i lidovém léčitelství. Má příznivé účinky na nervovou soustavu, neboť silice potlačuje citlivost nervových zakončení a mírní bolesti, podporuje vylučování žluče, trávení, zabraňuje nadýmání, uvolňuje křeče a má osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek.

 

Třezalka tečkovaná

Trvalka z čeledi třezalkovitých je ozdobou našich luk a strání. Květ obsahuje červené barvivo – pokud květ mezi prsty rozetřete, zbarví vám kůži do červena. Třezalka je vytrvalá, 30 až 60 cm vysoká bylina s větveným plazivým oddenkem, z něhož vyrůstají četné přímé a tuhé lodyhy se vstřícnými listy.

Je to nenáročná rostlina. Nejlépe třezalce vyhovuje slunné stanoviště nebo polostín. Dobře snáší téměř všechny typy půd. Ideální je půda propustná, vápenitá. Třezalka se vysévá do volné půdy na podzim. Semeno by mělo přes zimu vymrznout v zemi. Pokud se semeno vyseje na jaře, není takové procento úspěšnosti jako při vysetí na podzim. Klíčí až 60 dnů.

Tento druh třezalky se už od pradávna užívá jako léčivá rostlina (proti depresím i zánětům). Kromě třezalky tečkované roste u nás několik podobných druhů, které však mají mnohem menší siličné žlázky. Nejčastěji dochází k záměně s třezalkou skvrnitou, kterou poznáme na průřezu čtverhrannou lodyhou, podobně jako je tomu u třezalky čtyřkřídlé.

Sbírá se nezdřevnatělá kvetoucí nať, která se suší na dobře větraném místě ve stínu, neboť na slunci droga ztrácí barvu. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 °C. Správně usušená droga si uchovává původní zbarvení, je téměř bez pachu a má trpce nahořklou chuť.

 

Řepík lékařský

Jako léčivá bylina byl řepík znám již antickým lékařům. Skutečnost, že řepík je na výsluní popularity již více než 2000 let, svědčí o jeho nesporných kvalitách. V magii sloužil k zahánění zlých duchů a odvracení záporné energie. Celá rostlina obsahuje žluté barvivo.

Je to vytrvalá, až půl metru vysoká bylina, vyhánějící z krátkého dřevnatého oddenku přímou, odstále chlupatou lodyhu, na jejíž spodní části vyrůstají hustě nahloučené listy, připomínající listovou růžicí. Prvým rokem vytváří pouze přízemní růžici, v dalších letech vyrůstá drsně chlupatá lodyha, zakončená řídkým klasovitým hroznem krátce stopkatých a slabě vonných květů, které postupně rozkvétají odspodu.

Řepík kvete od července do září.

Semínka si můžeme snadno opatřit sběrem. Vysévá se v listopadu před příchodem mrazů. Vzchází na jaře, kdy můžeme vysévat také stratifikovaná semena. Pěstuje se ve sponu 40 x 40 cm. Má rád lehčí až střední hlinito-písčitou půdu. Protože řepík nesnáší zaplevelené stanoviště, je vhodné jej pěstovat po hnojené předplodině, jako jsou okopaniny nebo luskoviny. Založený porost se přihnojuje umělým hnojivem NPK. Založení porostu řepíku je náročné, avšak při pečlivém ošetřování a každoročním přihnojování NPK udržíme porost až devět let.

Od července do srpna se sbírá kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí. Protože řepík poměrně špatně klíčí, je důležité, abychom rostliny nevytrhávali, ale opatrně seřezávali tak, aby rostlina mohla znovu obrazit. Nesbíráme lodyhy, které jsou již téměř odkvetlé a obsahují větší počet zralých semen.

Řepíková nať je především tříslovinná droga a z toho také vyplývá její použití. Pro své svíravé a protizánětlivé účinky se používá při katarech trávicího traktu, průjmech, žlučníkových potížích apod. Zevně se používá jako kloktadlo při zánětech ústní dutiny a mandlí, ke koupelím a obkladům při zánětlivých kožních onemocněních, odřeninách a k vyplachování nosu při akutní rýmě.

Odvar jedné lžičky natě na šálek vody dvakrát denně při poruchách žaludku, jater i ledvin, žlučníku, i při kamenech ve žlučníku. Zevně odvar dvou lžiček natě na šálek vody.

neměla užívat spolu s léky na deprese nebo úzkostné stavy. Měla by se omezit v těhotenství a při kojení.

 

Třezalka má mírné sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Pro své protizánětlivé a hojivé účinky se používá zevně do koupelí na hemoroidy, k obkladům na rány a ke kloktání. K léčbě popálenin, kůže spálené sluncem a zanícených ran včetně hemoroidů se používá také třezalkový olej, připravený naložením čerstvé natě do rostlinného oleje, kde se nechá vyluhovat.

Ale pozor, třezalka reaguje s některými léky, může jejich účinky zesílit nebo naopak zeslabit. Nikdy by se neměla užívat spolu s léky na deprese nebo úzkostné stavy. Měla by se omezit v těhotenství a při kojení.

 

Meduňka lékařská

Vytrvalá bylina vysoká až 80 cm. Meduňka pochází z východního Středozemí, ale od pradávna se pěstovala jako léčivá a medonosná rostlina i ve střední Evropě.

Nejlépe se jí daří v dobře obdělávaných, hlubokých výživných půdách. Celá rostlina se vyznačuje příjemnou slabou citrónovou vůní. Kvete od června do srpna.

Rostliny vyžadují chráněné a slunné stanoviště. Sklízí se nať a listy mladých výhonků za suchého počasí. Droga má citrónovou chuť, dezinfekční účinky a posiluje nervovou soustavu. Meduňku zasaďte do půdy dobře propustné, ideálně hlinito-písčité, bohaté na živiny.

Můžete koupit hotové sazeničky, ty vysazujte do sponu 30x30 cm. Meduňku lze vypěstovat i ze semen. Vysévají se na jaře (v květnu), přičemž je nutno počítat s delší dobou klíčivosti. Osivo klíčí za 3-4 týdny.

Meduňka se neobejde bez dostatečné pravidelné zálivky odstátou vodou a přihnojování. Postarejte se, aby země byla dostatečně vlhká, nesmí být však přemokřená. Špatná zálivka (málo, mnoho) se pak projeví poruchou růstu. Meduňku přihnojujte nejlépe organickým tekutým hnojivem jednou za 14 dní.

Sbírá se list nebo nať, poskytující siličné drogy. Listy se sbírají krátce před rozkvětem, za suchého a nejlépe chladnějšího počasí, kdy je obsah silice nejvyšší. Vzhledem k těkavosti silice se za slunných parných dní její obsah značně snižuje. Nejvhodnější je sušit nať přirozeným teplem na stinných, vzdušných místech, při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Droga musí mít typickou citrónovou vůni, musí se uchovávat v dobře uzavřených nádobách na suchém místě. Stará droga má značně snížený obsah silice a nedoporučuje se proto užívat ji starší než rok.

Používá se vnitřně především jako prostředek povzbuzující chuť k jídlu, proti nadýmání, křečím a jako uklidňující prostředek, zejména při poruchách nervového původu, nespavosti a bušení srdce. Příznivý účinek má i při chorobách z nachlazení a chorobách žlučníku. V lidovém léčitelství byla doporučována i ke koupelím při revmatických bolestech a jako kloktadlo. Příčinou velké lidové obliby meduňky je její naprostá neškodnost, takže je ji možno užívat i dlouhodobě a silice dodává čajům z ní připraveným příjemnou chuť.

dýmání, uvolňuje křeče a má osvěžující a protizánětlivé účinky. Třísloviny jí dodávají i protiprůjmový účinek.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 17 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.