Příroda není supermarket, kde je všechno k jídlu…

Nemusíme se trmácet tisíce kilometrů kamsi do deštného pralesa, abychom narazili na rostliny – zabijáky. Někdy stačí zajít do nejbližšího parku. A rumiště, meze i lesy se jimi jen hemží. Dnes vás chceme upozornit alespoň na některé, jejich neznalost vás může stát život. Vždyť asi 400 u nás rostoucích rostlinných druhů můžeme počítat mezi jedovaté nebo vyvolávající zdravotní problémy.

S teplým počasím, dovolenými a prázdninami přichází do volné přírody víc lidí než v chladnějším období roku. Zvláště děti a mladí lidé z měst díky svému životnímu stylu, odtrženému od reality, často vědí o rostlinách jen to, že jsou zelené.

Jedovaté rostliny jsou podle odborníků ty, které obsahují fyziologicky prudce účinné látky, jež již v malých množstvích (0,001 -0,1 g) mohou škodit zdraví. Přitom neexistuje ostrá hranice mezi léčivými a jedovatými rostlinami, neboť mnohé jedovaté rostliny zároveň patří mezi významné léčivky - např. rulík zlomocný, durman obecný, náprstník vlnatý, ocún jesenní, blín černý a další. Pro domácí léčbu jsou však zcela nevhodné, ba nebezpečné.

Nebezpečí pro děti

Rulík zlomocný. ILUSTRAČNÍ FOTO - cs.wikipedia.org

K otravám jedovatými rostlinami dochází poměrně zřídka, bohužel však převážně u dětí, které mohou snadno zaměnit nápadně zbarvené a lákavě vypadající plody rostlin za jedlé. Nejčastější jsou otravy bobulemi rulíku, připomínajícími velké borůvky. Děti mohou lákat i sytě červeně zbarvené bobule konvalinky nebo mák připomínající drobná semena v tobolkách blínu a durmanu. Rodiče by si měli uvědomit, že k prudké otravě dítěte stačí pouhých pět lákavě červených bobulí lýkovce či konvalinky. Jako okrasné rostliny bývají také v zahradách a parcích pěstovány různé druhy modře kvetoucích omějů nebo žlutě kvetoucí a akátu podobný štědřenec, jejichž květy mohou děti lákat k vysávání sladkého nektaru. V obou případech může již několik rozžvýkaných květů (nebo semen z lusků štědřence) způsobit těžkou otravu. Veřejnosti je také poměrně málo známá jedovatost semen (jader) peckovin, zejména meruněk, obsahujících kyanový glykosid amygdalin, jehož rozkladem v trávicím traktu se uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík. I když zdaleka ne všechny případy otrav výše uvedenými rostlinami končí smrtí, mohou často zanechat trvalé následky na zdraví.

Nejlepší je ovšem otravám rostlinami předcházet tím, že odstraňujeme možné zdroje (zejména jedovaté okrasné rostliny z míst, kam mají přístup malé děti), nenecháme malé děti bez dozoru (např. v lese při sběru lesních plodů) a především je upozorníme na možnost záměny a naučíme je rozeznávat jedovaté rostliny.

Alergické reakce

Někteří lidé jsou mimořádně citliví na silice; dotek některých rostlin, především pelargonií, prvosenek, třemdavy, chmele, slunečnice a škumpy u nich vyvolává alergické reakce – vyrážky, kopřivku, otoky, puchýře, dýchací obtíže, zvýšenou teplotu apod.

Škodlivé však mohou být i v parcích pěstované platany, jejichž plody mohou v době zrání svými poletujícími chloupky mechanicky dráždit a působit záněty spojivek. Některé miříkovité rostliny, zejména bolševníky, obsahují látky, jež činí pokožku velice vnímavou vůči slunečnímu záření a mohou být po dotyku při běžném vystavení pokožky slunci příčinou jejího zarudnutí, otoků, vzniku puchýřů a spálenin.

Druhotná jedovatost

Zvláštní kapitolou je druhotná jedovatost původně zcela neškodných rostlin, vyvolaná buď nahromaděním nerozložených zbytků použitých pesticidů, tj. látek, používaných k ochraně rostlin před škůdci, nebo nadměrným hnojením dusíkatými hnojivy, vyvolávajícím zvýšení koncentrace dusičnanů v rostlinné potravě. Ta může působit těžké poruchy zdraví batolat, jimž je v dobré víře dopřávána hojnost mrkve a jiné zeleniny.

Další závažné problémy může způsobit skladování. Při nevhodném skladování mohou být rostliny nebo výrobky z nich napadeny hmyzem nebo některými mikroorganismy (např. mikroskopickou houbou Aspergillus flavus), které vytvářejí jedovaté mykotoxiny nebezpečné lidskému zdraví.

 

Bolehlav plamatý (Conium maculatum)

Obsahuje prudký jed koniin, který způsobí ochrnutí svalů zabezpečujících dýchání, takže se člověk za plného vědomí udusí. Protože jde o běžný rumištní plevel, který roste i u nás, je opatrnost namístě. Koniin se snadno vstřebává pokožkou a dokonce se ho lze i nadýchat. Největší nebezpečí ale představuje snadná záměna bolehlavu s kořenovou zeleninou nebo kořením, jako jsou kmín či anýz, s nimiž je příbuzný. Bylina byla ve starověkém Řecku a Římě využívána k popravám.

Konvalinka vonná (Convallaria majalis)

Plodem jsou jasně červené bobule, obzvláště jedovaté. Obsahuje glykosidy ovlivňující srdeční činnost a další látky. K otravě může dojít žvýkáním stonku či listů nebo pojídáním červených plodů. Otrávit se lze i vodou z vázy, ve které byly konvalinky.

Oleandr obecný (Nerium oleander)

Keř, běžný ve Středomoří, kde je doma, se často pěstuje i u nás. Je jednou z nejjedovatějších rostlin na světě. Nebezpečí hrozí hlavně malým dětem v rodinách, kde oleandr pěstují: ke smrtelné otravě stačí jediný rozžvýkaný list. Jedovatý může být i med nasbíraný na oleandrových květech.

 

Rulík zlomocný (Atropa bella-donna)

Prý nejjedovatější rostlina střední Evropy. Rulík patří k nejčastějším příčinám otrav rostlinami u nás, jeho lesklé černé bobule lze totiž snadno zaměnit s jedlými lesními plody. Jedním z příznaků otravy jsou rozšířené zorničky, středověké dámy si proto kapaly do očí rulíkovou šťávu, aby měly krásné velké oči. Z toho vzniklo i latinské pojmenováni bella-donna, což znamená krásná paní.

Tis červený (Taxus baccata)

Prudce jedovatá rostlina, často pěstovaná v zahradách a parcích. Upoutá hlavně svým krásně červeným plodem. Pouze dužina plodu není jedovatá. Plod tisu má nasládlou chuť a neinformovaným člověkem může být považován za jedlý. S ním se ale pozře i prudce jedovaté semeno. Rovněž se lze otrávit odvarem z jehličí nebo semen. Za smrtelnou dávku je považován odvar z 50 g jehličí. Jedovatý extrakt z tisu se používal k otrávení hrotů šípů nebo bodných zbraní.

Když je řeč o tisu, nelze pominout historku z třicetileté války. Vojáci kteréhosi pluku si prý z tisu nařezali rožně, na nichž opékali maso. Nedožili se rána… Totéž se traduje o oleandru a jedné římské legii.

Když se to stane

Ve všech případech otrav je nutno poskytnout lékařskou pomoc, postiženou osobu uložit v klidu a teple, a pokud nedochází k dávení, pokusit se je vyvolat uměle buď mechanickým drážděním měkkého patra (např. pírkem), nebo podáním teplé vody s olejem či solí apod. Část zvratků uchováme k analýze příčiny otravy. Ve všech případech je možno podat silný neslazený čaj, neboť v něm obsažené třísloviny srážejí většinu alkaloidů. Při srdeční slabosti podáváme kávu podporující srdeční činnost. Spolehlivý účinek při první pomoci má podání látek s adsorpčním účinkem (živočišné uhlí, oxid hořečnatý apod.). Křeče v břišní krajině tlumíme horkými obklady.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 23 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama