ILUSTRAČNÍ FOTO – archiv

Letní řez ovocných stromů

Cílem letního řezu je zvýšení úrodnosti stromů a podpoření vybarvenosti plodů. Letní řez má brzdící účinek na celkový růst stromů a za určitých okolností pozitivně ovlivňuje diferenciaci květních pupenů. Nevyvolává tak intenzivní růst výhonů jako řez zimní.

Pro majitele větších zahrad není bez zajímavosti, že letní řez přináší značné úspory času pro řez zimní. V zásadě platí, že jabloně a další jádroviny řežeme v období od června do konce srpna. Letní řez jádrovin má velký význam na přibrzdění růstu, ale na druhou stranu se jedná většinou o řez v době plného růstu plodů, kdy letním řezem připravíte strom o asimilační listovou plochu. Často se ovšem jedná o odstranění přehoustlých oblastí koruny, které díky zastínění stejně málo asimilují. Jako letní řez se označuje každý zásah do koruny od května do září, ale nejobvyklejší termín je odstranění vlků v období července a pak klasický letní řez v srpnu, při němž dbáme podobných prosvětlovacích zásad jako při předjarním. Dřívější zásah

vede k podrůstání výhonů a pak i možnosti pomrznutí nevyzrálých letorostů, pozdější řez v září zase hůře zavaluje řezné rány.

U peckovin se letní řez provádí výhradně za vegetace, a to v červenci až srpnu, lze je řezat i později na jaře na začátku kvetení. V létě se u peckovin provádí doplňující odstranění zahušťujících letorostů. Dřeviny se skořápkatými plody se doporučuje řezat v pozdním jaru až do začátku léta (konec května, červen). Dalším obdobím je druhá polovina července. Líska velmi dobře snáší předjarní řez.

Drobné ovoce nevytváří po řezu hojivé pletivo, ale řezné rány pouze zasychají. Většinou se zde řez provádí velmi brzy v předjarním období, protože brzy raší. Odplozené výhony maliníku a ostružiníku se odstraňují po sklizni.

Proč řezat mladé stromky meruněk?

Letní řez je velmi výhodný pro dobré tvarování korun - prakticky ušetří celý jeden rok v tvarování koruny - i pro dobrou násadu květových pupenů. Dělá se v druhé polovině června tak, že mladé letorosty po dosažení délky kolem 25 cm se zkracují o třetinu až polovinu. Takovým zkrácením letorostů v červnu, nejpozději začátkem července, přinutíme očka na spodní části letorostu, aby ještě v témže roce prorostla do předčasných výhonů vyhovující délky. Tvorba dřeva u těchto předčasných výhonů je opožděná, opožděný je i vývin květových pupenů. Ty proto na jaře vykvétají o několik dní později než na neřezaných stromech a snáze uniknou pozdním mrazíkům. Tento další plodonosný obrost je již stálý, nezasychá, v příštích letech se pozvolna prodlužuje a přináší pravidelnou úrodu. Ponecháme-li letorosty nezkrácené, vytvoří se při »druhé míze« na jejich konci rozvětvené vidlice nebo metly s množstvím předčasných výhonů. Větší část nezkrácených letorostů zůstane však holá. V následujícím roce vyraší na holé části z oček jen kratičký obrost, na kterém se vytvoří pro příští rok květové pupeny. Tento kratičký obrost pak za 2-3 roky zaschne a dlouhé větve se vyholí.

Čím se liší řez broskvoní od ostatních peckovin

Řez broskvoní se svou technikou podobá řezu révy vinné. Období mládí, období plodnosti a období stárnutí a umírání broskvoň prodělává velmi rychle, takže jednotlivá období téměř splývají. Tento rychlý vývoj broskvoně, silný růst nových přírůstků a jejich větvení novými výhony, včasná a značná produkce květových pupenů na jednoletých přírůstcích a přitom velká regenerační schopnost umožňují její snadné tvarování. Mohlo proto vzniknout mnoho způsobů řezu a tvarování broskvoní od nejpřísnějšího krátkého řezu po nejrozmanitější úpravy hlavních větví a plodonosného obrostu.

Řez broskvoní je jedním z nejdůležitějších; ale také nejobtížnějších zásahů při jejich pěstování. Broskvoň plodí vždy jen na loňských letorostech, tedy na jednoletých výhoncích, které však vyraší jen jednou. Přitom jsou nejlépe vyživovány letorosty a výhonky v nejvyšší části koruny. Výhony v dolní části koruny zůstávají slabší, zakrnělé, postupně usychají a strom se vyholuje. Tato vlastnost způsobuje, že zanedbané, pravidelně neřezané stromy, zejména vyšších tvarů, se za několik let vyholí a plodí jen na vrchních koncích výhonků. Vyholování broskvoní nastává u špatně ošetřovaných stromů obyčejně brzy, na pravidelně řezaných až mnohem později, zejména na nízkokmenech a keřích. Vyholené keřovité broskvoně s kotlovitou korunou můžeme zmladit s menším rizikem než vysokokmeny. Již proto je vhodné pěstovat broskvoně hlavně ve tvaru keře.

Nezapomeňte

Vlastní řez kteréhokoliv orgánu ovocné dřeviny (letorostu, výhonu, větve) má být co možná nejkratší, aby se rána po řezu mohla co nejrychleji zacelit. Řežeme vždy ostrým nářadím. Tenké výhony a větve řežeme ostrým nožem (žabkou) nebo použijeme dvousečné nůžky. Tlustší větve odřezáváme pilkou a rány zahlazujeme nožem (žabkou). V prvních letech výchovného řezu používáme jen nůž (žabku). Řezné rány ošetříme buď některým k tomu určeným přípravkem, štěpařským voskem, v nouzi barvou.

lavních větví a plodonosného obrostu.

Řez broskvoní je jedním z nejdůležitějších; ale také nejobtížnějších zásahů při jejich pěstování. Broskvoň plodí vždy jen na loňských letorostech, tedy na jednoletých výhoncích, které však vyraší jen jednou. Přitom jsou nejlépe vyživovány letorosty a výhonky v nejvyšší části koruny. Výhony v dolní části koruny zůstávají slabší, zakrnělé, postupně usychají a strom se vyholuje. Tato vlastnost způsobuje, že zanedbané, pravidelně neřezané stromy, zejména vyšších tvarů, se za několik let vyholí a plodí jen na vrchních koncích výhonků. Vyholování broskvoní nastává u špatně ošetřovaných stromů obyčejně brzy, na pravidelně řezaných až mnohem později, zejména na nízkokmenech a keřích. Vyholené keřovité broskvoně s kotlovitou korunou můžeme zmladit s menším rizikem než vysokokmeny. Již proto je vhodné pěstovat broskvoně hlavně ve tvaru keře.

Délka ponechaného obrostu se u jednotlivých odrůd liší. Rozlišujeme tři základní skupiny odrůd podle schopnosti vytvářet květové pupeny po celé délce letorostů nebo jen na jejich části. Délka ponechaného obrostu se u jednotlivých odrůd liší. Rozlišujeme tři základní skupiny odrůd podle schopnosti vytvářet květové pupeny po celé délce letorostů nebo jen na jejich části.

Jaký způsob řezu zvolit

Provedení řezu či střihu vyvolává požadovanou reakci dřeviny v určité roční době.

Řez na větevní kroužek

provádíme kolmo na výhon

používáme při odstraňování výhonů

prosvětlování

když chceme zabránit opětovnému obrostu v daném místě

Řez na patku

zajišťuje vyrašení spících pupenů

řez provádíme 1 až 1,5 cm od větevního kroužku

nové narostlé výhony jsou vždy krátké, nesou květní nebo listové pupeny

používáme při výchovném řezu, tvarování stěn

vždy když chceme na daném místě vytvořit krátký plodonosný obrost

Na čípek

použijeme, jestliže chceme, aby nám čípek pomohl lépe nasměrovat a vytvořit výhony v koruně

při výchovném nebo tvarovacím řezu

čípek odřezáváme až po zdřevnatění daného výhonu v letním období

Na pupen

jde o základní způsob řezu

řez provádíme mírně šikmo těsně nad pupenem, vždy tak, abychom nepoškodili nářadím pupen

je nutné neponechávat čípek, vyroste obrost ze spících pupenů

Na ostro

způsob řezu na pupen, ale mnohem blíže k pupenu (k očku),

provádíme pouze u letorostů

Udržovací řez třešní

Práce s řezem u třešní, máme-li už zapěstovanou korunku, je značně jednoduchá. Je nutno jen odstraňovat suché a nemocné větve nebo větve rostoucí nevhodným směrem. Také delší tenké větévky uvnitř koruny, které se ohýbají pod tíhou plodů, odstraňujeme nebo zkracujeme. Zahrádkáři mívají strach třešně řezat, aby nevyvolali klejotok. Tuto obavu nemusejí mít, jestliže řežou ve vhodnou dobu. Ta je, na rozdíl od jádrovin, ihned po sklizni. Zdravé stromy však netrpí klejotokem ani po řezu v době vegetačního klidu. Když třešně předčasně stárnou a nevytvářejí žádoucí přírůstky, provedeme každé 2-4 roky zmlazovací řez do dvouletého až tříletého dřeva.

Řez višní

Výchovný řez višní trvá déle než u třešní, zpravidla asi 4 roky. Zkracují se při něm mírně letorosty prvního a druhého řádu, tedy terminál, kosterní větve i postranní větve. Jakmile začne strom plodit, zkracují se výhony již jen na koncích kosterních větví, aby se udržela rovnováha mezi plodností a růstem. Větévky, na kterých jednou byly plody, neponesou již plody nové, a proto odplozené dřevo (obyčejně výhony druhého až třetího řádu) se zkracuje až k některému ze silnějších letorostů. Přitom musíme dbát, aby na větvích byl stále dostatek plodonosného obrostu a na vhodných místech byly zapěstovány další výhony. Překážející, dovnitř rostoucí a křížící se i silné větévky se úplně vyřezávají. Musíme však být opatrní. U višně je přirozená hustší koruna. Nesmíme tedy dělat takový prosvětlovací průklest, na jaký jsme zvyklí u jádrovin. Příliš řídká koruna višně způsobí podstatný pokles úrodnosti bez úměrného zvýšení jakosti plodů.

U višně jde při udržovacím řezu o naprosto nutné obnovování plodonosného obrostu. Stálým zpětným řezem odplozeného dřeva korunu ne­ustále zmlazujeme a nutíme ji tvořit silné letorosty tak, aby se větve nevyholovaly. Vyholování větví také zabraňujeme opatrnou sklizní od­střihováním plodů, aby se neulámaly často dlouhé pastopky se základy květových i listových pupenů, nutných k tomu, aby višně zaplodily i na dvouletém dřevě.

Nejvhodnější doba k výchovnému i udržovacímu řezu je po sklizni, v srpnu. Doplňkem letního řezu je u zdravých stromů předjarní řez, při němž děláme jen nejnutnější průklest a zkracujeme jednoleté výhony.

Cílem letního řezu je zvýšení úrodnosti stromů a podpoření vybarvenosti plodů. Letní řez má brzdící účinek na celkový růst stromů a za určitých okolností pozitivně ovlivňuje diferenciaci květních pupenů. Nevyvolává tak intenzivní růst výhonů jako řez zimní.

Pro majitele větších zahrad není bez zajímavosti, že letní řez přináší značné úspory času pro řez zimní. V zásadě platí, že jabloně a další jádroviny řežeme v období od června do konce srpna. Letní řez jádrovin má velký význam na přibrzdění růstu, ale na druhou stranu se jedná většinou o řez v době plného růstu plodů, kdy letním řezem připravíte strom o asimilační listovou plochu. Často se ovšem jedná o odstranění přehoustlých oblastí koruny, které díky zastínění stejně málo asimilují. Jako letní řez se označuje každý zásah do koruny od května do září, ale nejobvyklejší termín je odstranění vlků v období července a pak klasický letní řez v srpnu, při němž dbáme podobných prosvětlovacích zásad jako při předjarním. Dřívější zásah

vede k podrůstání výhonů a pak i možnosti pomrznutí nevyzrálých letorostů, pozdější řez v září zase hůře zavaluje řezné rány.

U peckovin se letní řez provádí výhradně za vegetace, a to v červenci až srpnu, lze je řezat i později na jaře na začátku kvetení. V létě se u peckovin provádí doplňující odstranění zahušťujících letorostů. Dřeviny se skořápkatými plody se doporučuje řezat v pozdním jaru až do začátku léta (konec května, červen). Dalším obdobím je druhá polovina července. Líska velmi dobře snáší předjarní řez.

Drobné ovoce nevytváří po řezu hojivé pletivo, ale řezné rány pouze zasychají. Většinou se zde řez provádí velmi brzy v předjarním období, protože brzy raší. Odplozené výhony maliníku a ostružiníku se odstraňují po sklizni.

Proč řezat mladé stromky meruněk?

Letní řez je velmi výhodný pro dobré tvarování korun - prakticky ušetří celý jeden rok v tvarování koruny - i pro dobrou násadu květových pupenů. Dělá se v druhé polovině června tak, že mladé letorosty po dosažení délky kolem 25 cm se zkracují o třetinu až polovinu. Takovým zkrácením letorostů v červnu, nejpozději začátkem července, přinutíme očka na spodní části letorostu, aby ještě v témže roce prorostla do předčasných výhonů vyhovující délky. Tvorba dřeva u těchto předčasných výhonů je opožděná, opožděný je i vývin květových pupenů. Ty proto na jaře vykvétají o několik dní později než na neřezaných stromech a snáze uniknou pozdním mrazíkům. Tento další plodonosný obrost je již stálý, nezasychá, v příštích letech se pozvolna prodlužuje a přináší pravidelnou úrodu. Ponecháme-li letorosty nezkrácené, vytvoří se při »druhé míze« na jejich konci rozvětvené vidlice nebo metly s množstvím předčasných výhonů. Větší část nezkrácených letorostů zůstane však holá. V následujícím roce vyraší na holé části z oček jen kratičký obrost, na kterém se vytvoří pro příští rok květové pupeny. Tento kratičký obrost pak za 2-3 roky zaschne a dlouhé větve se vyholí.

Čím se liší řez broskvoní od ostatních peckovin

Řez broskvoní se svou technikou podobá řezu révy vinné. Období mládí, období plodnosti a období stárnutí a umírání broskvoň prodělává velmi rychle, takže jednotlivá období téměř splývají. Tento rychlý vývoj broskvoně, silný růst nových přírůstků a jejich větvení novými výhony, včasná a značná produkce květových pupenů na jednoletých přírůstcích a přitom velká regenerační schopnost umožňují její snadné tvarování. Mohlo proto vzniknout mnoho způsobů řezu a tvarování broskvoní od nejpřísnějšího krátkého řezu po nejrozmanitější úpravy hlavních větví a plodonosného obrostu.

Řez broskvoní je jedním z nejdůležitějších; ale také nejobtížnějších zásahů při jejich pěstování. Broskvoň plodí vždy jen na loňských letorostech, tedy na jednoletých výhoncích, které však vyraší jen jednou. Přitom jsou nejlépe vyživovány letorosty a výhonky v nejvyšší části koruny. Výhony v dolní části koruny zůstávají slabší, zakrnělé, postupně usychají a strom se vyholuje. Tato vlastnost způsobuje, že zanedbané, pravidelně neřezané stromy, zejména vyšších tvarů, se za několik let vyholí a plodí jen na vrchních koncích výhonků. Vyholování broskvoní nastává u špatně ošetřovaných stromů obyčejně brzy, na pravidelně řezaných až mnohem později, zejména na nízkokmenech a keřích. Vyholené keřovité broskvoně s kotlovitou korunou můžeme zmladit s menším rizikem než vysokokmeny. Již proto je vhodné pěstovat broskvoně hlavně ve tvaru keře.

Nezapomeňte

Vlastní řez kteréhokoliv orgánu ovocné dřeviny (letorostu, výhonu, větve) má být co možná nejkratší, aby se rána po řezu mohla co nejrychleji zacelit. Řežeme vždy ostrým nářadím. Tenké výhony a větve řežeme ostrým nožem (žabkou) nebo použijeme dvousečné nůžky. Tlustší větve odřezáváme pilkou a rány zahlazujeme nožem (žabkou). V prvních letech výchovného řezu používáme jen nůž (žabku). Řezné rány ošetříme buď některým k tomu určeným přípravkem, štěpařským voskem, v nouzi barvou.

lavních větví a plodonosného obrostu.

Řez broskvoní je jedním z nejdůležitějších; ale také nejobtížnějších zásahů při jejich pěstování. Broskvoň plodí vždy jen na loňských letorostech, tedy na jednoletých výhoncích, které však vyraší jen jednou. Přitom jsou nejlépe vyživovány letorosty a výhonky v nejvyšší části koruny. Výhony v dolní části koruny zůstávají slabší, zakrnělé, postupně usychají a strom se vyholuje. Tato vlastnost způsobuje, že zanedbané, pravidelně neřezané stromy, zejména vyšších tvarů, se za několik let vyholí a plodí jen na vrchních koncích výhonků. Vyholování broskvoní nastává u špatně ošetřovaných stromů obyčejně brzy, na pravidelně řezaných až mnohem později, zejména na nízkokmenech a keřích. Vyholené keřovité broskvoně s kotlovitou korunou můžeme zmladit s menším rizikem než vysokokmeny. Již proto je vhodné pěstovat broskvoně hlavně ve tvaru keře.

Délka ponechaného obrostu se u jednotlivých odrůd liší. Rozlišujeme tři základní skupiny odrůd podle schopnosti vytvářet květové pupeny po celé délce letorostů nebo jen na jejich části. Délka ponechaného obrostu se u jednotlivých odrůd liší. Rozlišujeme tři základní skupiny odrůd podle schopnosti vytvářet květové pupeny po celé délce letorostů nebo jen na jejich části.

Jaký způsob řezu zvolit

Provedení řezu či střihu vyvolává požadovanou reakci dřeviny v určité roční době.

Řez na větevní kroužek

provádíme kolmo na výhon

používáme při odstraňování výhonů

prosvětlování

když chceme zabránit opětovnému obrostu v daném místě

Řez na patku

zajišťuje vyrašení spících pupenů

řez provádíme 1 až 1,5 cm od větevního kroužku

nové narostlé výhony jsou vždy krátké, nesou květní nebo listové pupeny

používáme při výchovném řezu, tvarování stěn

vždy když chceme na daném místě vytvořit krátký plodonosný obrost

Na čípek

použijeme, jestliže chceme, aby nám čípek pomohl lépe nasměrovat a vytvořit výhony v koruně

při výchovném nebo tvarovacím řezu

čípek odřezáváme až po zdřevnatění daného výhonu v letním období

Na pupen

jde o základní způsob řezu

řez provádíme mírně šikmo těsně nad pupenem, vždy tak, abychom nepoškodili nářadím pupen

je nutné neponechávat čípek, vyroste obrost ze spících pupenů

Na ostro

způsob řezu na pupen, ale mnohem blíže k pupenu (k očku),

provádíme pouze u letorostů

Udržovací řez třešní

Práce s řezem u třešní, máme-li už zapěstovanou korunku, je značně jednoduchá. Je nutno jen odstraňovat suché a nemocné větve nebo větve rostoucí nevhodným směrem. Také delší tenké větévky uvnitř koruny, které se ohýbají pod tíhou plodů, odstraňujeme nebo zkracujeme. Zahrádkáři mívají strach třešně řezat, aby nevyvolali klejotok. Tuto obavu nemusejí mít, jestliže řežou ve vhodnou dobu. Ta je, na rozdíl od jádrovin, ihned po sklizni. Zdravé stromy však netrpí klejotokem ani po řezu v době vegetačního klidu. Když třešně předčasně stárnou a nevytvářejí žádoucí přírůstky, provedeme každé 2-4 roky zmlazovací řez do dvouletého až tříletého dřeva.

Řez višní

Výchovný řez višní trvá déle než u třešní, zpravidla asi 4 roky. Zkracují se při něm mírně letorosty prvního a druhého řádu, tedy terminál, kosterní větve i postranní větve. Jakmile začne strom plodit, zkracují se výhony již jen na koncích kosterních větví, aby se udržela rovnováha mezi plodností a růstem. Větévky, na kterých jednou byly plody, neponesou již plody nové, a proto odplozené dřevo (obyčejně výhony druhého až třetího řádu) se zkracuje až k některému ze silnějších letorostů. Přitom musíme dbát, aby na větvích byl stále dostatek plodonosného obrostu a na vhodných místech byly zapěstovány další výhony. Překážející, dovnitř rostoucí a křížící se i silné větévky se úplně vyřezávají. Musíme však být opatrní. U višně je přirozená hustší koruna. Nesmíme tedy dělat takový prosvětlovací průklest, na jaký jsme zvyklí u jádrovin. Příliš řídká koruna višně způsobí podstatný pokles úrodnosti bez úměrného zvýšení jakosti plodů.

U višně jde při udržovacím řezu o naprosto nutné obnovování plodonosného obrostu. Stálým zpětným řezem odplozeného dřeva korunu ne­ustále zmlazujeme a nutíme ji tvořit silné letorosty tak, aby se větve nevyholovaly. Vyholování větví také zabraňujeme opatrnou sklizní od­střihováním plodů, aby se neulámaly často dlouhé pastopky se základy květových i listových pupenů, nutných k tomu, aby višně zaplodily i na dvouletém dřevě.

Nejvhodnější doba k výchovnému i udržovacímu řezu je po sklizni, v srpnu. Doplňkem letního řezu je u zdravých stromů předjarní řez, při němž děláme jen nejnutnější průklest a zkracujeme jednoleté výhony.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 42 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.