Německý »Miroslav Kalousek« Wolfgang Schäuble (CDU, vlevo) patří spolu s Angelou Merkelovou (CDU) k hlavním hrobníkům Řecka 2015 coby naděje na praktickou realizaci hesla autentické levice Jiná Evropa je možná... (rj). FOTO - cs.wikipedia.org

Řecko pocítilo železnou pěst kapitána Achaba

V posledních zprávách jsem pozoroval lidi, jak se tlačí a strkají ve vchodu do banky. Okamžitě jsem si připomněl jinou scénu, také s lidmi tlačícími se v bankovním vchodu. V oné starší scéně lidé vypadali nedočkavě a radostně, a tlačili se tak tvrdě, že myslím jednomu muži zlomili žebro. Na současných záběrech vypadali dost ponuře. Dost záhadně ty dvě události od sebe dělilo přesně na den 25 let: 1. července 1990 v Berlíně a 1. července 2015 v Aténách.

A je podivné, že navzdory čtvrtstoletému rozdílu spolu souvisely a v obou případech byl hlavním aktérem a symbolem jeden muž - stejně znepokojivý a ne nepodobný kapitánu Achabovi na ke zkáze odsouzené lodi Pequod (pro ty, kteří nepamatují: Herman Melville, Bílá velryba - nebo, chcete-li, Moby Dick - plus stejnojmenný film - pozn. překladatele).

Iluze kapitalismu

Wolfgang Schäuble, západoněmecký ministr vnitra v letech 1989-90, kdy byla zahozena Německá demokratická republika, sehrál hlavní roli ve spojování. Čtyři měsíce po otevření Berlínské zdi, když východní sestra jeho Křesťansko-demokratické unie (CDU) vyhrála první otevřené východoněmecké volby, vypracoval, po 2,5 vyčerpávajících měsících, spolu s až příliš ochotným, později dobře odměněným východním kývalem, 800stránkovou smlouvu o sjednocení. Jejím prvním výsledkem byl přechod od měny NDR na západní marku, vytoužený sen milionů východních Němců, pro které to představovalo módní západní spotřební zboží, volné cestování po světě - a pocit, že jako Němci už také konečně budou faktorem síly a úcty, ve světě vyhledávaným.

Jejich dychtivý úprk do bank, tolik se lišící od smutných, rozhněvaných starších lidí v Řecku, kteří později doufali v několik tak potřebných eur, byl vyvolán toliko přáním být mezi prvními, kteří dostanou a budou vlastnit novou měnu. Po divoké noci, plné radostně kroužících aut a vlajících praporů, zažil příští den spotřebitelskou honbu do nově zásobených obchodů - pro nejpřepychovější auta, nejnovější elektroniku, dosud nedostupné knihy od Leona Trockého po Stephena Kinga, a možná, když se nikdo nedíval, pro jeden či dva vzorky náhle rašících pornočasopisů.

Realita kapitalismu

Téhož dne byla založena nová instituce: Privatizační fond (»Treuhand«), vzor toho, čím Schäuble teď stiskl Řekům hrdla. Ale účinky tohoto fondu brzy udeřily jako beranidlo. Bývalí obchodní partneři východu si už nemohli dovolit výrobky, splatitelné jen velmi tvrdou měnou. Doma bylo místními výrobky NDR po léta pohrdáno - a náhle byly téměř nedostupné, jak konkurence ze Západu byla drtivá. Aby se zaručil proti jakýmkoli »populistickým« řešením jako rozdělení podílů ve státem vlastněném průmyslu mezi obyvatelstvo, jeho bývalé majitele, jak někteří navrhovali, privatizační fond zajistil, že bylo všechno buď prodáno soukromým vlastníkům, nebo uzavřeno; od září zhasla světla ve třetině východoněmecké ekonomiky.

Západoněmečtí konkurenti nebo spekulanti odkudkoli, jen ne z východního Německa, skupovali továrny za hubičku a rychle vydělali peníze, potom odstěhovali veškeré strojní zařízení, které stálo za prodej, a zavřeli. Východoněmecký průmysl, jehož hodnota byla v lednu spočítána na 1,2 bilionů marek, a v září (dokonce tendenčně předpojatým Privatizačním fondem) stále na 600 miliard, byl tímto fondem jaksi začarován, do doby, než dospěl v roce 1994 k záhadnému 250miliardovému manku.

To navzdory několika skutečným skvostům jako Pobaltskému lodnímu stavitelství, zvlášť moderní nové ocelárně ve východním Berlíně, jejíž hodnota se odhadovala na 68 milionů plus likvidní aktiva za 150 milionů a hodnotné nemovitosti, což dorazilo k pochybnému spekulantovi za dva miliony a bylo brzy zavřeno. Nebo firma, která vyvinula první klimatu příznivé chladničky bez chloru, fluoru a uhlovodíků, možné zdroje miliard, ale rychle zrušená západoněmeckými konkurenty.

Loupež století

Během 20 měsíců bylo rozbito 3700 závodů, jejich pracovní síla spadla ze 4,1 milionu na 1,24 milionu. Vylétla míra nezaměstnanosti a počáteční výše těch, kteří se zpočátku dychtivě hnali za nákupy, se ustálila. Samozřejmě první, co zmizelo, byly školky, knihovny, hudební, zájmové a sportovní kluby, dobře obsazené lékařské kliniky a přímořská nebo jezerní rekreační střediska, tak typická pro východoněmecké továrny, ale neproduktivní.

Východní Německo je stále daleko za západním v míře zaměstnání na plný úvazek, v úrovni mezd, dokonce i penzí. Mnoho měst a celých oblastí je stále pustých, s mladými lidmi bez šance na zaměstnání na západě. Ale s Německem jako celkem profitujícím ze svých obchodních výhod bylo možné omezit dřívější katastrofu a udržet alespoň slušnou část východních Němců víceméně spokojených.

Schäuble a němečtí bossové mohli být víc než spokojení. Pokus o socialismus, navzdory mnoha svým omylům v mnohém úspěšný, byl zadušen k smrti. Krupp-Thyssen, Siemens, Bayer, BASF a Deutsche Bank se mohly vrátit tam, odkud byly o 45 let dříve vykázány, a rozšiřovat se odtud. Bylo také dosaženo klíčových cílů Evropské unie, jejíž prvotní zakladatelé, šéf OSS (předchůdkyně CIA) William Donovan, šéf CIA Allen Dulles, západoněmecký kancléř Adenauer a Winston Churchill, nechtěli jednoduše »spojení Evropy jako celku«, ale, jak si vymínil Churchill, »osvobození národů za železnou oponou«.

Navzdory mnoha krásným slovům Schäubleho vize měly jen málo společného s lidskými právy. Jeden neobvykle upřímný kolega, vládní ministr, jeho, tehdejšího ministra vnitra, který měl na starosti policejní síly, obvinil ze snahy předělat »stát založený na spravedlnosti« na »stát založený na vládním sledování a dohledu - redukující všechna lidská práva na fiktivní právo na bezpečnost«. Další si vzpomněli na obvinění proti tajné policii v NDR a mluvili o jeho plánech jako o druhé Stasi.

Boží mlýny?

Znepokojený Schäuble byl možná plně uspokojený neuvěřitelným úspěchem, porážkou komunistů - a jakýchkoli socialistických myšlenek. Ale devět dní po 3. říjnu 1990, kdy bylo dokončeno připojení NDR, dvě kulky vystřelené duševně vyšinutým mužem způsobily, že od pasu dolů ochrnul, což ho donutilo používat kolečkové křeslo. O devět let později byl odhalen za nezákonné přijímání tajných obálek s velkými úplatky pro jeho stranu od proslulého zbrojního dealera. Ale, vždy tvrdý, překonal následky obou událostí a zůstal silný. Naděje, že se stane kancléřem, byly zmařeny, ale vrátil se, nejprve jako mocný ministr vnitra, a v roce 2009, ještě silnější, jako ministr financí.

V těsné spolupráci s Angelou Merkelovou neustále tlačí na mzdovou a pracovní nejistotu na trhu práce a udržuje silný export Německa, a krok za krokem dosahuje ústřední moc v Evropské unii, s Merkelovou coby druhem mateřského »hodného poldy« (se skrytou střelnou zbraní, viditelnou jen zřídka), zatímco Schäuble, zlý polda a hlavní řečník při ničivých tlacích na jižní Evropu, jen tu a tam použil hořký, zatrpklý sarkasmus k zesílení svého brutálního poselství.

Se stále jasnější německou nadvládou uvnitř Evropské unie a s podřízením si většiny z toho, co kdysi bylo Jugoslávií, zůstalo výrazně na programu několik cílů. EU se musí ještě těsněji přiblížit k ruským hranicím v Estonsku, Lotyšsku, Polsku, Rumunsku a, bude-li to možné, v Gruzii, Ázerbájdžánu a hlavně na Ukrajině - s vojenskou silou NATO hned za zády. Vítáni byli jacíkoli spojenci, dokonce svastikou označené ozbrojené nenávistné tlupy ve Lvově a Kyjevu. A kdo může říci, co se může jednoho dne stát dalšího?!

Hlavně ne socialismus

Za druhé, jakýkoli pokus o nezávislost, jakýkoli posun k pokrokovému, nebo, bůh nám pomoz, jaksi socialistickému řešení rostoucí krize, číhajícímu těsně pod povrchem evropské ekonomiky, musí být zastaven na svých kolejích. Což už bylo dokonáno na Kypru (faktickou zvenčí organizovanou likvidací AKELU - pozn. red.). Lednové vítězství SYRIZY (dalšího subjektu jediné autentické levicové frakce v EP - GUE/NGL - pozn. red.) se ukázalo jako mnohem větší hrozba. Kdyby tahle nová síla odrazila ničivá úsporná opatření uvalená s pomocí úplatné vlády na Řecko, a kdyby dosáhla nějakého úspěchu, nebezpečí nákazy bude na pováženou. Od počátku bylo jasné, že Schäuble nechce kompromisy, ale naprostou kapitulaci SYRIZY a ve skutečnosti její odstranění z úřadu.

Poslední prohlášení MMF, že není možné řešit dluhovou situaci Řecka tvrdými úspornými opatřeními, zůstala bez povšimnutí a byla nepodstatná. Tohle vítězství K. O. bylo proti všem pokusům, kdekoli, o nalezení nezávislé politiky, jež nepomůže velkým bankám, ale »obyčejným lidem«, 99 procentům.

Našli se ochotní pomocníci nebo podřízení: kudrnatý nevolený šéf euroskupiny, pravicový holandský »sociální demokrat« Jeroen Dijsselbloem, spolehlivě konzervativní předseda Evropské rady, Polák Donald Tusk, a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který byl ministrem financí a potom předsedou vlády Lucemburska v letech 1989-2013, kdy 343 významných firem, mezi jinými Ikea, Deutsche Bank a Pepsi, vydělávalo na tajných daňových smlouvách s velkovévodstvím, aby platily co nejnižší daně ze svých globálních zisků.

Hrozba zatím zažehnaná

S pomocí takových mužů, podporován ultrakonzervativními zeměmi východní a severní Evropy a s vládami Itálie, Španělska a Portugalska (poklonkujícími Schäublemu ze strachu, že strana jako SYRIZA může ohrozit i jejich vlastní vládu v nadcházejících letech) a se slabým vzdorem Francie (podléhající železnému tlaku usmívající se Angely Merkelové), se zdá, že je hrozba prozatím zažehnaná...

Řecko teď musí zvýšit DPH v chudobou zasažených ostrovních společenstvech, seškrtat penzijní dávky, ještě více ořezat vládní zaměstnání, na kterých bylo tolik lidí závislých, a dále omezovat sociální služby. Tato spartánská opatření, značící větší hlad, neléčené nemoci, emigraci mladých a sebevraždy mnoha starých, teď navalená na Řecko a schválená jeho parlamentem, zahrnují novou instituci, Investiční rozvojový fond Helénské republiky, TAIPED.

TAIPED-Treuhand

Za krásným názvem je znovuzrození privatizačního fondu neboli Treuhand z let 1990-94, který zničil ekonomiku NDR. TAIPED, důkladně monitorovaný nepřátelskými cizími úředníky, kteří ponižovali Řecko už před vítězstvím SYRIZY, bude organizovat prodej všeho, co vlastní řecký stát, jeho mezinárodní letiště, mořské přístavy, olympijský areál, železniční systém a zařízení a další a další... Na rozdíl od dalších opatření jsou takové akce, jakmile jsou přijaté, téměř nezvratitelné, a jsou ústupem od váhavých kroků, druhdy přijatých vůči ekonomice ne úplně ovládané velkopodnikáním a jeho oligarchy. Protože kupci vědí, že Řecko je povinné tyto položky prodat, nabídnou co nejméně!

Sjednaný prodej státního majetku, probíhající za hubičku stejně jako tenkrát v Německu po roce 1990, nepomůže zemi postavit se na nohy, ale zničí ji v hrozném varování všem zúčastněným - nikdy neposouvejte hodiny kupředu. Navzdory sporadickému skřehotání a několika zlepšením, získaným Evropským parlamentem, jedinou lidmi volenou součástí EU, skutečný charakter Evropské unie se stal neomylně jasným.

Další důvody k slzám

Další důvod k slzám: ani jedna země na světě nebyla ochotná nebo schopná Řecku na jeho cestě pomoci; zahraniční solidarita nikdy nebyla silná. Demonstrace, kterých jsem se v Berlíně zúčastnil, byly odvážné, hlasité, ale ne dostatečné; skutečnost, že vicekancléř Sigmar Gabriel, »sociální demokrat«, podpořil Schäubleho, zanechala menší LINKE., některé Zelené a různé rebelující organizace příliš slabé s jejich nápisy OXI - NE.

Dlouhá a zlá kampaň ve sdělovacích prostředcích byla až příliš úspěšná ve vykreslování Řeků jako líných, zhýčkaných, nedobrých, vyhýbajících se legitimnímu splácení dluhů na úkor »nás, pracovitých, pilných německých pracujících«.

Konec NDR ulehčil cestu vlně stále viditelnějších rasistů a otevřených nacistů, pochodujících městy celého Německa a především vyhrožujících, že se časy zhoršují. Porážka SYRIZY a nadějí, jež přinášela, by doširoka otevřela dveře posílenému (neonacistickému - pozn. red.) hnutí Zlatý úsvit, které hrozí Řecku násilím, krveproléváním a návratem k děsivým dobám, jako byly ty, jimž země už tolikrát čelila. To je strašidlo, které teď obchází Evropou; lidé jako Schäuble za to nesou velkou zodpovědnost!

Victor GROSSMAN,

Berlin Bulletin No. 95,

16. července 2015

Překlad

Vladimír SEDLÁČEK

(mezititulky redakce)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.4, celkem 39 hlasů.

Vladimír SEDLÁČEK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


hajek.jiri51
2015-07-23 04:46
Kruci, samozřejmě prasnOu!
hajek.jiri51
2015-07-23 04:45
Možná se přežerou a prasknu. Bude to ovšem rachot. Kyvadlo se může
vychýlit na jednu stranu, ale nemůže tam zůstat. To malé procento
gaunerů ho tam neudrží. S čím větší energií bylo vychýleno
doprava s tím větší energií poletí zpátky a smete ty lumpy kteří z
té pravé výchylky tyjou. A na to aby ho udrželi vlevo na to je o hodně
větší procento lidí. Jen aby se to potom zas nepos..., jak koncem 20.
století. Doufám že se lidi poučili.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.