ILUSTRAČNÍ FOTO - archiv

Méně rozšířené druhy ovocných dřevin

Jsou ovocné dřeviny, jejichž plody jsou jedlé nebo vhodné ke konzervování, ale vyžadují zvláštní klimatické nebo půdní podmínky, takže je nelze u nás všude pěstovat. Některé jsou známé jen v určitých oblastech, jiné zase dříve nesměly chybět v žádné selské zahradě, avšak dnes se na ně zapomíná.

 

Pamatujete se ještě na dřín?

Na tento ovocný keř nebo strom dorůstající výšky až 7 metrů jsme již skoro zapomněli. Setkáváme se s ním jen zřídka ve starých selských zahradách nebo jako s okrasným keřem v parcích. Keře dosahují velikých rozměrů a stáří až 150 let. Dřevo je velmi tvrdé. Kmen může mít u země průměr až 25 cm. Vyžaduje vápenité půdy. Velkoplodé roubované odrůdy mají plody 3-5 cm velké. Plodí za 1-2 roky po výsadbě. Jinak jsou podobné využitím plodů i květem jako klasické semenáče.

Červené malvičky dřínu obecného (Cornus mas L.) dozrávají v srpnu, jsou jedlé za syrova, ale převážně se zpracovávají v domácnostech i v průmyslu na kompoty. Plody – dřínky mají vysoký obsah vitaminu C, obsahují i sacharidy, organické kyseliny, pektiny a minerální látky (hlavně fosfor a draslík). Dřín se doporučuje používat při žaludečních a střevních katarech. Léčivý je i list – čaj z něj je močopudný a žlučopudný. Nálev z květů se v lidovém léčitelství používal pro snížení horečky.

 

Kaštanovník jedlý se nehodí všude

Kaštan jedlý (Castanea sativa) vyžaduje teplejší polohy a klimatické podmínky vinařských oblastí. Avšak ani všude tam, kde se daří révě vinné, jej nelze pěstovat, protože nesnáší vápenité půdy. Vyhovují mu půdy středně těžké, hluboké, ale nezamokřené.

Kaštany si nejlépe vypěstujeme ze semene. Semena musí být dobře vyzrálá a dobře vyvinutá. Semena vždy sázíme ve vodorovné poloze plochou stranou dolů, špičkou do strany. Doporučeno je z důvodu kvalitního opylení pěstovat vždy dva a více jedinců. V našich klimatických podmínkách kaštanovníky mohou trpět pozdními mrazíky, a proto je důležité mladé stromky chránit před nimi i před jarním sluncem. Při výsadbě semenáčů nebo vzrostlejších stromů je doporučeno ke kořenům přidat hrabanku z bukového nebo dubového lesa, která obsahuje mykorhyzní houby, které kaštan potřebuje k přijímání živin přes svoji kořenovou soustavu nebo tuto nahradit přípravkem ECTOVIT. Kůlový kořen se u semenáčů ani u vzrostlých stromků nesmí při přesazování zakracovat a dbáme důsledně, aby se nepoškodil.

Kaštany pěstujeme převážně jako polokmeny, a proto až do výše 150 cm postupně vyřezáváme obrost na kmeni. Později, když je již korunka založená, není zapotřebí žádný řez, poněvadž se tvaruje sama. Korunu  občas prosvětlíme, aby do ní mělo přístup slunce. Tak jako u ořešáku je u kaštanu nejvhodnější řez v srpnu až začátkem září. Kaštan však není tak choulostivý na řez. Kaštany sklízíme tak, že počkáme, až úplně dozrají, až obal praskne a semena vypadají. Plody jsou po 2–3 v pichlavém obalu, který puká čtyřmi švy. Pak je postupně sbíráme. U takových plodů máme zajištěno, že jsou skutečně vyzrálé. Musíme je dosoušet, stejně jako ořechy. Jedlý kaštan začíná plodit hodně pozdě a dává nízké sklizně. Strom dorůstá do stejných rozměrů jako ořešák. Není tedy vhodný do malých zahrádek.

 

Jak pěstujeme kdouloně

Jen ve vyloženě teplých oblastech, v tzv. viničních polohách, lze pěstovat kdouloň. Kdouloň (Cydonia oblonga) nese chutné a voňavé ovoce nazývané kdoule, tvarem podobné hruškám nebo jablkům, jedlé po uvaření. Tento druh je pěstovaný od pradávna, zmiňován byl v antice i středověku. Vyžaduje hodně tepla, mírně vlhké, středně těžké půdy, s menším obsahem vápna. V severnějších oblastech našeho státu a v chladnějších polohách nedozrává a v suchých půdách a na zastíněných místech dává slabou úrodu drobného, špatně vyvinutého ovoce. Nejlépe se jí daří blíže potoků, na úpatí slunných svahů. V podmínkách, které jí  plně nevyhovují, namrzá ve dřevě a v květech.

Koruna se tvaruje obtížně, protože roste nesouměrně. V prvních letech po výsadbě řežeme kdouloně podobně jako jabloně a v dalších letech již jen prosvětlujeme korunu, aby plody měly dostatek slunce. Odstraňují se především nadbytečné, suché nebo nemocné větve. Letorosty se nezkracují, poněvadž kdouloň kvete na konci letorostů.

V dobrých podmínkách dává jeden strom 15-20 kg ovoce, které se sklízí v polovině října a čerstvé vydrží do ledna. Kdoule se nejedí čerstvé, ale zpracovávají se na ovocné želé, kompoty a džemy, které jsou velice chutné a oblíbené. Výrobky z kdoulí jsou velmi aromatické.

Kdouloň množíme z odkopků, ale lze ji také množit očkováním nebo roubováním na vlastní nebo na hrušňový semenáč, nejlépe však na oddě­lek typové podnožové kdouloně. Hodí se i na živé ploty.

 

Znáte mišpule?

Také na tento ovocný druh - ale používá se i jako okrasná rostlina - se pomalu úplně zapomíná. Je to škoda, poněvadž její ovoce je velmi chutné a výživné. V čerstvém stavu se konzumuje, až když změkne. Sklízí se v říjnu, postupně měkne a vydrží až do vánoc.

Mišpule obecná (Mespilus germanica) roste jako keř nebo nízký strom. Pochází z oblasti sahající od jižní Evropy až po Arménii. Latinský název tedy nevypovídá o zemi původu, ale odráží fakt, že ve střední Evropě mišpule již dávno zdomácněla. Od starověku se její malé a roztomilé plody používaly v kuchyni i v lékárnictví. U nás je mišpule známa již od dvanáctého století. I v našich klimatických podmínkách se jí daří dobře a v teplejších oblastech zplaňuje.

Mišpule vyžaduje hluboké úrodné půdy, snáší i stín, proto se v selských zahradách vysazovala i na zastíněnou stranu budov. Pěstuje se jako keř, jako polokmen i jako vysokokmen. Roubuje se na hrušňové pláně nebo na hloh.

V prvních letech po vysazení se řeže jako jádroviny, v dalších letech se dělá jen průklest. Dobře snáší zmlazení. Plodit začíná brzy po výsadbě a plodí každoročně. Se sklizní není třeba spěchat, ovoce drží dobře na stromě, nepadá a má se sklízet až když po něm přešel mráz. Při pěstování bez kmínku dává z jednoho keře 10-15 kg ovoce. Dožívá se vysokého věku, netrpí ani chorobami, ani škůdci.

 

Poznámka

Vavřinec je první podzimec

Zatímco červen a hlavně červenec jsou skutečně letními měsíci, na začátku srpna se ozývají předzvěsti podzimu. O tom svědčí některé lidové pranostiky. Například: Vavřinec (10. 8.) je první podzimec. Vavřinec ukazuje, jaký podzim nastupuje.

Letošní zima v prvních dvou měsících byla opravdu nezimní, spíše nemrcouchatá. Ani pořádné dávky sněhu nebyly, tím méně mrazy. Také se to projevilo v citlivosti začínajícího kvetení ovocných dřevin, hodně namrzaly – více než po normálních chladných zimách.

Podobně dopadli také chovatelé včel, letos byly velké úhyny včelích dělnic a to vedlo následně ke špatnému přezimování celého včelstva: včely neměly v úlech hluboký klid, brzy spotřebovaly zásoby medu a na jaře hynuly.

V srpnu začínáme sklízet letní odrůdy ovoce. Kromě meruněk, raných broskví budou dozrávat také pološvestky a slívy. Samozřejmě letní jablka, k nejranějším patří průsvitné letní (skleněné žluté). U všech raných odrůd je třeba mít na paměti krátkou dobu skladovatelnosti, co se nespotřebuje, můžeme zpracovat na kompoty nebo džemy.

A také pomalu vyhlížejte, co uděláte se stromy, kterým narůstají (směrem do koruny) dlouhé vlkovité výhony. Nemilosrdně je vystříhejte, udržujte kotlovitou korunu.

Stanislav PELEŠKA

 

Co to jsou oskeruše?

Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je naše původní ovoce, odpradávna sbírané a pěstované. Je to druh jeřábu, s většími plody (3-5 cm), které vypadají jako malé hruštičky nebo jablíčka a stejně jako mišpule lze je jíst až když úplně změknou. Jsou žluté, na osluněné straně červenohnědé. Chuť mají natrpklou. Jsou vhodné jako přídavek do ovocných vín. Velmi chutné jsou i sušené.

V lidovém léčitelství jsou ceněné jako lék na žaludeční potíže, průjmy apod.

Oskeruše lze pěstovat jen v teplých polohách, v půdách obsahujících dostatek vápna. Rostou pomalu a dožívají se vysokého věku (běžně 200 let, prý jsou u nás i stromy staré 400 let, které plodí). Dorůstají do podobných rozměrů jako ořešák. Rozmnožují se semenem.

pan style='mso-font-width:109%;mso-bidi-language:HE'> vysokokmen. Roubuje se na hrušňové pláně nebo na hloh.

V prvních letech po vysazení se řeže jako jádroviny, v dalších letech se dělá jen průklest. Dobře snáší zmlazení. Plodit začíná brzy po výsadbě a plodí každoročně. Se sklizní není třeba spěchat, ovoce drží dobře na stromě, nepadá a má se sklízet až když po něm přešel mráz. Při pěstování bez kmínku dává z jednoho keře 10-15 kg ovoce. Dožívá se vysokého věku, netrpí ani chorobami, ani škůdci.

Jiří NUSSBERGER


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.6, celkem 29 hlasů.

Jiří NUSSBERGER

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.