Jack Rasmus. FOTO - nptr.net

»Nízkonákladové kolonie« – i v Evropě

»Evropou obchází kolonialismus v nové podobě,« píše americký analytik Jack Rasmus. »Ne ten nastolený vojenskou intervencí a okupací, jako v 19. století. A dokonce ani v účinnější podobě ekonomického kolonialismu Spojených států, známé po roce 1945.« Tedy kolonialismu, »nahrazujícího náklady přímé správy a vojenské okupace komplici z řad elit příslušných zemí«. A korumpujícího je »výměnou za možnost vládnout jménem kolonizátora i podílem z dolovaného bohatství«. V »21. století je to kolonialismus, převádějící rovnou finanční aktiva«. Země, které si vytipuje, rabuje »kolonizací těch, kdo jim stojí v čele a dirigují transfer finančních aktiv«.

»Nový typ kolonialismu«, co vlastní náklady osekal na minimum, se v celé své ohyzdné nahotě »vynořuje v Řecku a na Ukrajině«.

V »postkomunismu« i eurozóně

Protektoři finančního kapitálu, diktující »poslední dohodu o řeckém dluhu – Evropská komise, MMF a Evropský stabilizační mechanismus (ESM)«, se díky ní »ujmou přímého řízení řecké ekonomiky«. V »případě Ukrajiny je to ještě přímočařejší«. Tady totiž – už loni v prosinci - »instalovaly USA a EU své stínové bankéře rovnou za ministry financí a hospodářství«.

»Nový kolonialismus nabývá hned několika praktických forem: transferu bohatství prostřednictvím úroků z rostoucího dluhu, výprodeje veřejných statků za hubičku investorům a bankéřům kolonizátora a faktického převzetí bankovního systému a aktiv kolonie, převáděných akcionářům privátních bank a investorům z kolonizátorovy země.«

Třetí záchranný balíček, poskytnutý Řecku 14. srpna, zvyšuje jeho vnější dluh o dalších 98 miliard eur. »Na úhrnných skoro 400 miliard.« Téměř vše, oč jej navyšuje, spolyká »splátka dluhů a rekapitalizace řeckých bank«. Tím větší díl všeho, co je s to vyprodukovat řecká ekonomika deklasovaná týmž chomoutem už roky, tak odplyne zpět na cizí konta. A poněvadž Řecko své astronomické závazky nezvládne ani tak, bude to muset dohánět i ještě drastičtějšími škrty. Úroky a splátky, odváděné do zahraničí, jsou položkou, nadřazenou všemu ostatnímu. Tak komfortní »extrakce bohatství« už nemusí ani řinčet zbraněmi.

Prohibice ekonomického rozvoje

Řekové přitom »nebudou vyrábět a prodávat do Německa za nižší ceny to, co by pak Německo reexportovalo s cenovou přirážkou a ziskem – tak jako za kolonialismu 19. století. Nadnárodní korporace neplánují přesuny výroby do Řecka, aby tu dosáhly nižších mezd i nákladů a profitovaly z reexportu do okolního světa – tak jako USA na sklonku 20. století«. Řeky čeká »ještě tvrdší práce za méně peněz«, z jejíchž výnosů bude »z donekonečna rostoucího dluhu platit institucím Trojky úroky«. Sama Trojka je přitom jen »zprostředkovatel«. »Vymahač dluhů. Erární agentura, zastupující bankéře a investory, jejichž jménem je inkasuje. Nadstátní orgán a nový agent« kapitálu, jemuž se z Řecka »těží a převádějí finanční aktiva«.

Srpnové »dohody« mezi Trojkou a Řeckem »definují do detailu jak toto přímé řízení, tak způsob těžby a transferu aktiv«. Hned úvodem se tu »výslovně uvádí, že řecké politické instituce nepodniknou jediný legislativní ani jiný krok, aniž by jim ho předem schválila Trojka«. Ta »má tak v Řecku právo veta vůči doslova všem politickým opatřením, legislativní i exekutivní povahy a na všech vládních úrovních«.

Protektorátní buzerace

Řecko už »nadto nebude mít ani svou vlastní fiskální politiku«. Právě »Trojka bude totiž i o jeho rozpočtu«. Srpnový diktát mu ukládá »totální restrukturalizaci daní i nákladů«. Návrh »rozpočtu sice bude sestavovat samo, jen ale takového, jaký po něm chce Trojka. Její představitelé budou monitorovat i to, zda Řecko rozpočet z vůle Trojky dodržuje. Svého ´komisaře Trojky´ tak budou mít skoro na denním pořádku za krkem i všechny řecké státní instituce a parlamentní výbory«.

Hodokvas znásilněné suverenity tím nekončí. Trojka má »právo nominovat ´nezávislé poradce´ i do správních rad řeckých bank. Spousta jejich dosavadních členů bude odvolána. Zmocněnci Trojky převezmou i každodenní řízení řeckých bank, Řecké bankovní filiálky v zahraničí čeká privatizace, tj. výprodej jiným evropským bankám. Řecké banky jsou tak řecké už jen svým názvem. Stanou se přívěsky a de facto filiálkami bank ze severní Evropy«. I »desítky miliard dolarů na rekapitalizaci řeckých bank tak přistanou v lucemburských bankách, a nikoli v Řecku«.

Civilizační degradace

»Řecký sociální systém redefinuje Světová banka.« Rukama svých »nových zmocněnců v čele ministerstva práce«. Na dálkový ovladač, sídlící daleko v zahraničí, proběhne i »racionalizace školství« (tzn. propouštění učitelů a seškrtání mezd). Nové vedení ministerstva práce »implementuje i návrhy ´nezávislých poradců´ Trojky, jak přiškrtit ´průmyslové akce´ (tj. stávky) a kolektivní vyjednávání«. A zároveň »legalizovat masové propouštění. Starobní důchody budou sníženy, věk odchodu do penze prodloužen, podíl zaměstnanců na zdravotním pojištění zvýšen, lokální exekutiva ´zefektivněna´ (propouštěním a seškrtáním mezd)«. A jedním dechem »překopán od základu i celý právní řád«.

»Fond pro privatizaci řeckých veřejných statků ve výši 50 miliard dolarů sice v Řecku zůstane. Bude však fungovat pod dohledem příslušných evropských institucí.« O tom, »co a za jakou cenu (v tísni) se bude privatizovat, i kterému favorizovanému investorovi, rozhodne Trojka«. Ty »privatizační projekty, které už v běhu jsou, budou urychleny«.

»Evropská volba« nesvéprávnosti

I »Ukrajině byly půjčky přislíbeny až poté, co jí ministry financí a hospodářství instalovali Spojené státy a evropští bankéři«. Ještě roku 2007 dlužila v zahraničí sedm miliard dolarů. Letos je to už kolem 100 miliard (je-li řeč jen o čistě veřejném dluhu). Těžba ukrajinských aktiv a jejich transfer na konta zahraničních principálů se znásobí »pro rata«.

Nad síly úroků a splátek je to i tu. »Zrychlená privatizace je provází i na Ukrajině. Už letos nemine minimálně 342 státních podniků, včetně elektráren, dolů, 13 přístavů a dokonce i farem.« Jak jinak, než »za hubičku, protože v tísni«. Aby se »nabalíkovali kámoši nových ministrů ze Spojených států a Evropy, které ty ministry Ukrajině dosadili«. Pětina z vybraných podniků »už je technicky v bankrotu«. Tím nicotnější bude cena, za niž spadnou do klína »stínovým bankéřům a nadnárodním korporacím z USA a EU«.

Novotvar zdivočelé privatizace

Řecko i Ukrajina tak demonstrují »vývoj nové, přímočařejší těžby bohatství a jeho transferu v podobě finančních aktiv«. »Parametry« toho, co »sanovaná země musí, vymezily už minulé sanace vládních dluhů«. Dosud však býval konkrétní »plán postupu věcí dané země samotné. Teď už ne«. Dnes to má v rukou »přímý management garantující, že kolonie odvod finančních aktiv nezmaří ani nezpozdí«.

V Evropě koloniální kořist končívala. Teď je kolonie i z její periférie. Tak »nízkonákladová«, jak nebyly ani ty na druhém konci světa. V dějinách kolonialismu je to novotvar – nevídaný a děsivě zhoubný. V černé kronice, již startovaly »sametové« rrrrevoluce, je to však jen variace na profláknuté téma. Na téma švindlu, který si říká »pomoc« – a tím víc nejenom loupí, ale blokuje i vše, o čem je skutečný rozvoj.

Zatím to bylo o privatizaci zisků – a znárodňování ztrát a nákladů. Teď už nám »znárodňují« i psance, prchající před vývozem humanitárních masakrů. Demagogie, jež nám to diktuje, láme rekordy sprostoty. Hnát na hrách ty, kdo mění lidi v psance - a nás v jejich Klokánka - je nejvyšší čas.

Josef SKÁLA

 


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 93 hlasů.

Josef SKÁLA

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.