Zpěvačka a spisovatelka Eva Hurychová říká

Hudba mě baví stále

Letos jste ukončila náročné vysokoškolské studium na Technické univerzitě v Liberci a získala titul Mgr. Jaký obor jste studovala a co vám studium dalo?

Ano, ukončila, dokonce v prvním termínu bez odkladů, což mě pochopitelně těší. Obor se týkal sociální práce na katedře sociálních studií a speciální pedagogiky. O této práci lze říci, že je vlastně sociální pomocnou rukou, která provází každého z nás od narození až ke smrti. Studium mi dalo velmi mnoho, byť to zní jako klišé. Získala jsem nezměrně teoretických i praktických znalostí, jež mám zájem ještě rozšířit.

Známe vás jako bojovnici proti domácímu násilí, která s tímto fenoménem má osobní zkušenosti. Své strasti jste vypsala v knize Řekla jsem NE tyranovi. Je kniha ještě k mání?

Není, je vyprodaná. Možná budu v psaní pokračovat, a to zejména na základě získaných vědomostí z oboru etopedie (lze ho nazvat výchovou mravů), a ze zhruba pětiletého výzkumu k další příčině páchání domácího násilí, kterou se mi podařilo prokázat.

To je velmi zajímavé a jistě záslužné. Jakým směrem se nyní ubírají vaše další aktivity na tomto poli?

V průběhu podzimu chystáme s obecně prospěšnou společností proFem odborný seminář, kde budou aspekty z výzkumu prezentovány i za účasti některých špičkových expertů. Určitě do redakce pošleme pozvánku.

A mohla byste nám o této další příčině k páchání domácího násilí sdělit něco víc?

Samozřejmě, vždyť se jedná o výzkumy také v rámci mého studia na univerzitě, nejde o žádné tajemství. Půjde ale o delší a odbornější odpověď, někde přidám vysvětlivky.

Mojí první výzkumnou prací byl empiricko-kvalitativní průzkum mezi oběťmi domácího násilí, v kterém jsem se zaměřila na poruchu opozičního vzdoru a zjistila, že u mnohých pachatelů je velká shoda povahových rysů s kritérii pro tuto poruchu a jen malá shoda s nesocializovanou poruchou, do jejíž palety patří i brutální násilí páchané na zvířatech, vysoká izolace a nedostatek přátel. Nejvíc pachatelů domácího násilí nepraktikuje ryze brutální agresi, přátel mívají naopak dost, nejsou vůbec izolovaní a pro okolí působí sympaticky.

Eva na promoci

Druhý kvalitativní výzkum jsem rozšířila o syndrom ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) a jeho komorbidní poruchy, tedy poruchy vyskytující se současně. Využila jsem expertní (delfskou) výzkumnou metodu. Oslovení experti uznali u mé teze plnou platnost. Mohu proto říci, že další zjištěnou příčinou k páchání domácího násilí je perzistence neboli přetrvávání povahových rysů syndromu ADHD se současně se vyskytujícími poruchami, např. poruchy opozičního vzdoru, hyperkinetické poruchy chování a další. Nikdo se dosud přímou souvislostí přetrvávajících povahových rysů z těchto poruch ve spojení s týráním osoby ve společném obydlí nezabýval, což se ověřilo rešeršemi v našich i zahraničních publikacích.

Výsledkem mých výzkumů není ale zevšeobecnění, že každý pachatel domácího násilí musel prodělat zkoumané diagnózy s perzistencí. Neopomíjela jsem ani kombinace různých činitelů. Co je ale zajímavé, že molekulárně-genetické výzkumy mohly být - pro nedostatek výskytu těchto diagnóz u dívek - prováděny pouze u chlapců. Např. porucha opozičního vzdoru nebyla u dívek prokázána. Podstatná je ale informace, že při včasné léčbě, tedy v dětském věku, lze tyto poruchy úspěšně léčit.

Kolika pachatelů domácího násilí se může vámi prokázaná příčina týkat?

To je těžká otázka. Vzhledem k latenci perzistence (skrytosti přetrvávání) a nedostatku longitudinálních studií nejde zjistit počet, lze pouze uvažovat o menším spektru pachatelů, nikoli však zanedbatelném. Incidence syndromu ADHD a jeho komorbidních poruch je bohužel vysoká, někdy při nich bývá leváctví, záměna zrcadlových tvarů, horší pravolevá orientace aj. Na druhou stranu se mezi těmito jedinci objevují i talentované typy s různou kreativitou. Vcelku jde dle odborníků o multigenní onemocnění s dominantním vlivem genů, jejichž podíl je modulován vlivem dalších polymorfizmů čili existencí dvou a více alel. Odbornou terminologií lze říci, že alela 1 a genotyp A1A1 jsou u mužského rodu dispozice pro vývoj hyperkinetické poruchy, (alela je genetický znak a genotyp je soubor dědičných vloh).

Abych to v krátkosti uzavřela, přetrvávání povahových rysů z těchto poruch výrazně mění i uváděné cykly domácího násilí. Je zde zřetelná nepřetržitost bez jakkoli předvídatelných pauz, jež bývají u jiných příčin a spouštěčů. A tento fakt znamená ještě větší psychickou zátěž pro oběti, při které jsou častá psychická mikrotraumata, z nichž může vznikat traumatická neuróza a jiné následky, jež mají na oběti různě vážné zdravotní dopady.

V komplexu je problematika domácího násilí sociálně-patologickým jevem, který bývá nejednou na základě neodbornosti nebo nevědomosti nesprávně bagatelizován, a to i verdikty rozhodujících orgánů. Někdy se mylně domnívají, že útlak domácího násilí nemůže trvat permanentně po mnoho let, což je v některých případech právě zásadní pochybení při důležitých rozhodováních.

Děkujeme za odborný výklad, naši čtenářky a čtenáři, kteří jsou zorientováni v problematice, jej jistě ocení. Ještě k jedné otázce: podporujete také prosazení legislativního zakotvení školské sociální práce. V čem by byla přínosná?

V myšlence její podpory nejsem zdaleka sama, proFem bude mít v listopadu konferenci v Senátu, kde bude prezentovat řadu legislativních podnětů. Když se ptáte na přínos, pro děti se školská sociální práce osvědčila téměř v padesáti zemích, včetně našich nejbližších sousedů. Její rozpětí je obrovské, od prevence šikany, exkluze, diskriminace. V sociálních anamnézách má přesah za hranice školy, pracuje s jednotlivými žáky i rodinami, podílí se na jejich sanaci, na řešení sociálních a zdravotních znevýhodnění. Provádí depistáže, využívá multidisciplinární postupy s týmovým síťováním, pomáhá k integraci, inkluzi, pochopení globalizace, etnických rozdílností. Napomáhá k rovnosti, respektu k diverzifikaci s dodržováním etického kodexu a mnoho dalšího. Je známo, že jen samotný příjemce může posoudit, zda je pomoc skutečnou pomocí. Legislativní vymezení by mělo dát žákům jako příjemcům alespoň šanci k vlastnímu posouzení.

A co zpěv, komponování, hudba… to už vám nic neříká?

To víte, že říká. Zpěv jsem musela zredukovat i pro zdravotní problémy, konkrétně alergický kašel, velmi se mi zhoršil v těhotenství a už přetrval. S věkem se také moc nelepší, proto jsem se aktivního zpívání zatím víceméně vzdala. Mám nějakou prapodivnou alergii na chlad a změnu vlhkosti vzduchu, naštěstí se nedusím, jako to bývá při astmatu, ale příjemné to není. Komponování a hudba mě baví stále, kvůli náročnému studiu nezbýval čas, což neznamená, že tenhle koníček zase neobnovím, invence mi zatím zůstaly a, jak se říká, neříkej nikdy nikdy…

Monika HOŘENÍ

FOTO – archiv E. HURYCHOVÉ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 15 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.