FOTO - Martin J. POLÁK

Karolina Gudasová překonala sama sebe

Karolina Gudasová (23) je kráska z hokejové rodiny (otec reprezentant Leo Gudas, bratr hráč Philadelphie Flyers Radko Gudas), ale rozhodně ne kráska ledajaká. Bývalá krasobruslařka a tanečnice všech možných žánrů a směrů je úspěšnou muzikálovou herečkou, zpěvačkou a tanečnicí, studentkou prestižní Konzervatoře Jaroslava Ježka. Prošla Semaforem a populárním DJKT v Plzni. Na obou scénách září dodnes, k tomu i v Mýdlovém princi Divadla Broadway a nové nabídky do dalších divadelních domů (i v zahraničí) se jen hrnou. V úterý 27. října představí veřejnosti svůj druhý vlastní hit a profi videoklip. Po Černé i bílé další vztahovou věc s názvem Nehledej. V této souvislosti bude měnit podobu svých webových stránek www.karolinagudasova.cz. Proto doporučujeme otevřít si je ještě dnes a za týden znovu. Budete koukat... Tak jako my, když jsme ji objevili na prknech, co znamenají svět. Přihnala se na jeviště jako vichřice a svou roli (Marušky v Mýdlovém princi) nehrála, ona ji prožila!

Jak se dostalo děvče z hokejové rodiny k hudbě a divadlu?

Začínala jsem krasobruslením. To mě hrozně bavilo a už ve čtyřech letech jsem rodičům řekla, že to je věc, kterou jednou chci dělat. Brzy se ale ukázalo, že jsem na krasobruslení moc vysoká. A jelikož mě od malička hrozně táhla i hudba, tak jsem začala třískat do piána, až rodiče v pěti letech rozhodli, že bych na hodiny klavíru měla chodit. Jenže kvůli tátově kariéře a neustálému stěhování jsem u různých pedagogů mohla dostat leda lepší základy, na nějakou kariéru to ale nebylo.

Říkáte kvůli neustálému cestování. Narodila jste se v Mnichově, kam všude jste s tátou tu pověstnou hokejovou karavanu ještě táhli?

Žili jsme ve Švédsku, Finsku, Norsku, Švýcarsku, ale pak jsme se vrátili domů do Berouna, kam jsem šla na matematicko-fyzikální gymnázium, které jsem také s velmi dobrými výsledky vystudovala.

Mat-fyz?!

No, bavilo mě to, uvažovala jsem o VŠCHT, medicíně či VŠE, ale nakonec to všechno dopadlo jinak (úsměv). Už na gymplu jsem objevila školní sbor (smích), nepovinný předmět gymnastiku a taky začala tancovat show dance formace - něco mezi baletem, gymnastikou s choreografiemi, s nimiž jsme jezdili na mezinárodní soutěže, na mistrovství světa, Evropy, Světový pohár, a vozili domů i medaile - protože v Berouně je výborná taneční škola.

Pokračovala jsem i v piánu, které jsem si zamilovala díky všestranné paní učitelce klavíru Venclové, s níž jsem ale i malovala, skládala písně, dělala toho daleko víc. Možná i proto mě dnes baví skladba.

Tak všechno je o lidech...

Určitě. Ono i to sborové zpívání ve škole se pohnulo dopředu díky paní učitelce, která si všimla, že prý docela hezky zpívám a svěřila mi sólo na školní akademii.

Co to bylo?

Megahit Spomaľ od Pehy, doprovázel mě klavírista a měla jsem relativní úspěch, tak mě to docela oslovilo. Přesto jsem i dál předpokládala, že spíš půjdu na nějakou klasickou »vejšku«. Nakonec mě k volbě konzervatoře přesvědčil v Semaforu sám Jiří Suchý. Ale neopomněl zdůraznit, ať se tam nenechám zkazit a zůstanu taková, jaká jsem...

Mýdlový princ Karolině otevřel nové možnosti. FOTO - Martin J. POLÁK

Jak dlouho jste vlastně v Semaforu?

Od sezony 2009/10? A v roce 2011 jsem dokonce ve hře Laura a Oliver hrála sama s panem Suchým a Jitkou Molavcovou. Byla to taková reality show pro tři. Nějakým způsobem padla volba na mě (úsměv). Až tam mi došlo, že bych chtěla branži dělat. Jenže všechno zase komplikovala dvojitá skolióza s rotací, což znamenalo, že bych měla přestat tančit.

Aha, takže to nebude mít nic společného s dvojitými skoky v krasobruslení. Skolióza bývá páteře. Co to přesně znamenalo?

Ano, bylo to dvojité esíčko na páteři a ještě ji mám vyrotovanou.

A jak se to tak přihodí?

Hrozně rychle jsem vyrostla. Konkrétně 17 centimetrů za měsíc! A nějak ty svaly páteř neudržely, takže se mi skřivila a začalo opravdové martýrium - doktoři, rehabilitace, dostala jsem ortopedický korzet, no a ve finále jsem to nosila šest let! Z toho první čtyři roky 23 hodin denně...

Ale k tancování jsem se díky jedné skvělé rehabilitační sestře vrátila. Každý den jsem hodinu posilovala své tělo přes Vojtovy metody, táta se mnou cvičil, pět let jsem jezdila na celé prázdniny do Janských Lázní, kde se ve Vesně léčí ty nejhorší případy, ale díky tomu i stabilizačním cvikům se mi to strašně zlepšilo a zázrakem nakonec skoro vyrovnalo. takže i když nemám úplně rovnou páteř dodnes, můžu s tím fungovat. I když když ji vidí mí profesoři tance, tak říkají, že nechápou, jak s takovouhle páteří můžu tančit.

Což je v muzikálu základní předpoklad!

Přesně tak, proto mě taky tak strašně baví. Ačkoli teď jsem po čtyřech letech paradoxně na KJJ přestoupila z oboru muzikál na populární zpěv, protože český pop je právě to, co chci dělat a roli hraje i to, že mám teď už tolik práce, že se to se studiem na muzikálovém oddělení nedalo skloubit.

Hodně práce hlavně v Plzni?

Ano, jsem moc ráda, že v DJKT (Divadlo Josefa Kajetána Tyla - pozn. autora) jsem dostala šanci propracovat se od píky, protože tam se dělají samé krásné muzikály a vůbec je to skvělé divadlo!

Jak tam z Prahy jezdíte zkoušet a hrát? Autem asi, že?

Určitě. Když potřebuju být rychlá, operativní, tak ano. Ale radši jezdím vlakem, protože tam si v klidu přečtu scénář, upravím se, je to pro mě pohodlnější. Takže každý den balancuju nad tím, co využít (smích). Ale fakt mi to stojí za to (být pořád na cestách), protože třeba tamní Probuzení jara, to je něco přenádherného, úplně ho miluju - hotová srdcová záležitost!

A žánrově je srdcová záležitost co?

Hlavně zpívání v češtině, protože co si budeme povídat, Češi mají nejradši češtinu - je pro ně srozumitelnější. Angličtina možná osloví pár mladých lidí, ale většina těm významům nerozumí. Čeština je navíc tak bohatá - dá se v ní použít tolik slov, že to mám prostě radši. Když jsem byla ještě mladší, tak jsem zpívala víc v angličtině, ale čím jsem vyspělejší, tím víc preferuju češtinu. Fakt se v ní těmi slovy dá i hrát jinak. V angličtině se dá hrát víc tónově, ale v češtině víc po významu, což mě prostě jako herečku moc moc baví!

A ten žánr? Zvládáte vše - rozsah, výšky, ale i ne tak exponované písně, hrajete si s barvou hlasu i v rámci jednotlivých písní...

I to je právě to, proč mě baví muzikál - protože každý titul, který jsem dělala, byl jinak žánrový. A to je pecka! Vezměte si Footloose - rockový muzikál; Hello, Dolly! - klasika, kde zpívám výšky fakt hlavovým tónem, to se nedá zpívat hruďákem! A teď nastudováváme Cola Portera - Anything Goes, což je tak půl na půl. Jsou tam části, které jsou hodně nízko, ale i výšky. Tohle dílo určitě čtenářům doporučuju vidět - bude to velká podívaná - revue, step, swing, klasika, námořnická hudba...

Mě prostě baví to, že můžu být každý den někým jiným a převtělovat se i v té pěvecké části.

Ale jak to zvládáte - takové veletoče denně?

No musíte to poctivě nastudovat. Tu polohu, kterou do daného muzikálu použijete. To trvá - nastavit, uchopit, třeba i tři týdny! Každá zpěvačka to dělá jiným způsobem. Já preferuju to, že si vezmu noty, podle nich si udělám svůj základ, pak si poslechnu třeba deset různých verzí od deseti zpěvaček a vybírám si, co se mi líbí nejvíc.

Vraťme se k velmi šikovné rodině, kde si díky svým úspěchům nikdo nemusíte závidět. Jak se s bratrem podporujete?

Maximálně. Strašně si fandíme, a i když teď Radko hraje v NHL a je tedy daleko, tak jsme pořád ve spojení. Když třeba jezdím po představení z Plzně autem, tak si celou tu hodinu voláme a povídáme o všem. Hlavně o jeho malé dcerce - jsem teď hrdá tetička (úsměv).

Ano, jsme jiní, protože rodiče nás drželi zkrátka, nepouštěli na každou party, říkali: Na to, abyste chodili po barech, máte ještě čas. Sice jsme se s nimi tehdy občas hádali, ale dneska nelitujeme... Mně pomohlo paradoxně i to, že jsem s korzetem neměla čas na blbosti jako ostatní. Měla jsem čas přemýšlet o tom, co je v životě důležité - po boku těch lidí s mozkovými obrnami a podobnými šílenými nemocemi, vedle kterých můj korzet byl naprostý čajíček. Ale zase oproti němu problémy ostatních průměrných lidí taky nebyly žádné problémy.

Jaká bude Karolina za 10-15 let?

Doufám, že už budu mít nějakého stálého partnera, a třeba i dítě (mít rodinu je pro mě hodně důležité). Ale profesně bych ráda dělala to, co doteď. Moc mě baví rozdávat/dělat lidem radost. A samozřejmě i zpětná vazba. Když si čtyřletá dcera mé známé, Stelinka, hraje jednou týdně na »Kauolinku«, tak mě to samozřejmě totálně dostává...

A za jak dlouho bude Stelinka držet vaše první CD?

Asi za rok a půl. Bude to taková památka - abych měla lidem co dát do ruky a mohla jim tak poděkovat za podporu (a úsměv závěrem).

Roman JANOUCH


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.9, celkem 28 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.