České zemědělství v mezinárodním srovnání

Už je to tak: abychom se lépe poznali, měli bychom se na sebe podívat očima jiných. V ekonomice to platí dvojnásobně. Navíc je zde jedna velká výhoda: to, co chceme posoudit, se nechá docela přesně charakterizovat pomocí číselných údajů.

Od našeho vstupu do Evropské unie máme možnost se rok co rok podívat na údaje všech jejích členských zemí. Výsledky šetření Zemědělské datové sítě (FADN) jsou pravidelně publikovány Evropskou komisí – Generálním ředitelstvím pro zemědělství a rozvoj venkova. Pro širší veřejnost jsou každý rok k dispozici ve Zprávách a stavu zemědělství ČR. Touto problematikou se zabývá jedno z oddělení Ústavu zemědělské ekonomiky a informací v Praze. Dvouleté zpoždění s uveřejněním lze vysvětlit technickými okolnostmi sběru a zpracování informací ve všech členských zemích EU. Hodnotové ukazatele byly převedeny z eur podle směnného kurzu na naše koruny. Zatímco naturální ukazatele jsou srovnatelné, v případě hodnotových je to složitější. Proto je musíme posuzovat kriticky.

A proč se srovnáváme právě se Slovenskem, Polskem, Německem, Rakouskem a Francií? Jsou to naší sousedé se srovnatelnými podmínkami zemědělského hospodaření, s nimiž máme v oblasti agrárního zahraničního obchodu i nejčilejší hospodářské styky. A Francie je mimořádně zajímavá i tím, že v EU představuje zemědělskou velmoc. Navíc je srovnatelná v mnoha ohledech i s námi, a to daleko více než jiné evropské země.

Výrobní charakteristiky

Hned na začátku si nemůžeme nevšimnout odlišností Polska – nejmenší velikost půdy, kterou obhospodařuje průměrný podnik, nejnižší procento pronajímané půdy, výrazně více pracovních sil na 100 ha než všechny ostatní země. Skoro bychom nevěřili, že nám tak komplikuje život na trzích agrárních produktů. Ale v tak velké zemi je mnoho větších zemědělských podniků, které ke konkurenční schopnosti země přispívají.

Velký rozdíl v průměrné velikosti podniku v ČR a na Slovensku vyplývá z toho, že u našich sousedů je daleko méně podniků ve skupinách s nižšími výměrami, a to má vliv na výpočet průměru.

V počtu pracovních sil na 100 ha jsme téměř na úrovni Německa a Francie. Setkali jsme se i s názory, zda údaje v západních zemích správně vyjadřují množství vynaložené práce, když se jedná i o rodinné příslušníky s hlavním zaměstnáním mimo rodinný podnik. Má se za to, že těch přepočítaných pracovníků na jednotku půdy je více. Naše statistiky – vzhledem k dominantnímu postavení zaměstnanců - vynaložené množství práce vyjadřují lépe. S tím se těžko polemizuje, nehledě na to, zda snaha o co největší přesnost v tomto směru má smysl.

Nemůžeme si nevšimnout i vysokého podílu pronajaté půdy v Německu a ve Francii, ale i v jiných západních zemích EU - vždyť v průměru za všechny země je to přes 50 %. A protože problémy s tím spojené máme i u nás, bylo by jistě užitečné se v jednotlivých zemích seznámit s tím spojenou legislativou a fungováním smluvních vztahů.

Produkce a její struktura

Údaje za rok 2012 nás vlastně ničím nepřekvapují. Ve srovnání s většinou sousedů máme nižší produkci z jednotky půdy a výrazně nižší podíl živočišné produkce na celkové produkci. Ale současně z toho můžeme odvodit: i v našich podmínkách lze dosáhnout podstatně vyšší intenzitu zemědělské výroby. O tom nás přesvědčuje nejenom naše minulost, ale i přítomnost zemí jako Německo, Rakousko, ale i Polsko – abychom zůstali pouze u sousedů.

Setkáváme se doslova s paradoxy, které nás v minulosti snad ani nenapadly: podstatně poklesl stav skotu a v tom i dojnic, ale přesto máme přebytek hovězího masa a mléka (zvýšení dojivosti lze považovat za jeden z úspěchů posledního čtvrtstoletí). Exportujeme obiloviny, ale dovážíme velké množství drůbežího a zejména vepřového masa. Přidanou hodnotu dovážíme a mělo by to být opačně. Dlouhodobě se nedaří docílit vyšší míru soběstačnosti u zeleniny a ovoce. O tom již bylo tolik řečeno, že to skoro přestává být zajímavé.

Je třeba říci, že tato skutečnost nalezla své místo i v dokumentu Strategie rozvoje odvětví připraveném dnešním vedením ministerstva zemědělství, které navázalo na to, co již bylo vykonáno dříve. Jenomže se ukazuje, že praktické uvedení do života nebude jednoduché. Ale moudré strategie jakýchkoli chytrých hospodářských záměrů nemohou zůstávat u toho, že s tím, jak je to dnes, nelze nic dělat.

Jaký je odraz v ekonomice

Výrobou a prodejem vyrobených produktů podnik uspokojuje své potřeby. Je na tom tím lépe, čím je větší rozdíl mezi hodnotou produkce a náklady na ni vynaloženými. Proto nás na předním místě samozřejmě zajímá produkce, tržby. Ale součástí příjmů zemědělských podniků jsou i provozní dotace a jejich váha není zanedbatelná. Už mnohokrát bylo řečeno, proč právě v Evropě jsou nezbytné – bez nich by nebyla jistota, že evropské zemědělství zajistí výživu více než půl miliardy obyvatel.

Jakmile ale se jedná o srovnávání mezi zeměmi, okamžitě se pozastavíme nad rozdíly ve vztahu k hektaru. Je často slyšet, proč ta diference zejména mezi některými západními a východními zeměmi. Už méně často si všímáme jejich vztahu k vyrobené produkci. A zde se to jeví jinak. V provozních podporách jsou jak příspěvky z rozpočtu EU, tak i z rozpočtu národního. To, co vykazují statistiky, by mělo být vše, co podniky obdrží. Občas slyšíme hlasy, že v některých zemích existují ještě i jiné podpory. Nikdy jsme o tom nečetli podrobnosti.

Ekonomické výsledky významným způsobem ovlivňuje vztah mezi produkcí a provozními podporami na straně jedné a mezispotřebou (materiálovými náklady a službami) na straně druhé. Nejpříznivější výsledky v tomto směru vykazuje Rakousko (47,5 %), nejméně příznivé Slovensko (66,4 %). My jsme na tom zhruba stejně jako Německo (kolem 60 %).

Vrcholovým ukazatelem ČPH na pracovníka

Důležitým ukazatelem podnikové činnosti je hrubá přidaná hodnota jako rozdíl mezi peněžními výnosy a mezispotřebou - je totiž zdrojem mezd v případě zaměstnanců, pracovních důchodů u fyzických osob a jejich rodinných příslušníků, kteří nejsou v zaměstnaneckém poměru, dále zisků, a patří sem i odpisy. Teprve po jejich odečtení obdržíme kategorii čisté přidané hodnoty.

O činnosti podniků vypovídá mnoho ukazatelů. Za vrcholový je považován ten, který vyjadřuje čistou přidanou hodnotu (ČPH) na pracovníka. Mezi uvedenými zeměmi jsou ohromné rozdíly: od 186 tis. Kč v Polsku po více než jeden milion v Německu. My se 498 tis. Kč máme blízko k Rakousku (566 tis. Kč), ale jsme na tom lépe než Slovensko (259 tis.). Tuto záležitost je třeba posoudit kriticky.

Reálné výsledky postsocialistikých států jsou daleko příznivější, než o tom vypovídají údaje v tabulce. Vyplývá to z toho, že se nepřihlíží k rozdílné hladině spotřebitelských cen. A ta je u nás, na Slovensku i v Polsku nižší než v západních zemích. O tom přesvědčivě vypovídá statistika Eurostatu o spotřebitelských cenách. Platí to ale pro celý tzv. spotřebitelský koš, tj. veškeré zboží a služby, které občan k životu potřebuje.

Srovnávání má svá úskalí

Ale pečlivého čtenáře jistě napadne i toto: když je řeč o ekonomické výkonnosti podniků, proč se nemluví o zisku. Ten je přece považován za kritérium výkonnosti. Je tomu tak z důvodu zcela pochopitelného: v evropském zemědělství mají rozhodující místo pracovní síly mimo zaměstnanecký poměr. Statistika má pro to výraz »pracovní síly neplacené« (u zaměstnanců »placené«). V případě podniků se zaměstnanci je vztah mezi příjmy pracovníků a zisky podniku přesně vymezen. Není tomu tak u podniků s neplacenými pracovními silami. A čistá přidaná hodnota, kterou vztahujeme na pracovníka, zahrnuje jak zisky, tak i mzdy a pracovní důchody těch, kteří nejsou zaměstnanci. Tím se zajišťuje srovnatelnost mezi sektory v národním i mezinárodním měřítku.

Samozřejmě že se musíme pozastavit nad rozdíly mezi námi, Německem a Francií. Z čeho ten rozdíl vyplývá? Máme přece podnikovou strukturu, která by nám měla zajistit předpoklady dokonce k vyšší výkonnosti, počet pracovních sil na jednotku půdy máme srovnatelný. Jedná se ale o významné zkreslení v náš neprospěch, které vyplývá – jak bylo uvedeno – z toho, že směnný kurz koruny nepřihlíží k cenové hladině v jednotlivých zemích. Ale toto je problematika na samostatné pojednání. Vzniká zde i mnoho dalších otázek, na které je třeba hledat odpovědi.

Zcela na závěr

Z toho, co zde bylo uvedeno, snad lze odvodit určité podněty pro potřeby politiky odvětví, ale i podnikové sféry, potvrzení, že určité jevy našeho zemědělství odpovídají zkušenostem nejúspěšnějších, jiné bychom měli posuzovat daleko kritičtěji. Přinejmenším je to zpráva o tom, jak na tom jsme nejenom my, ale i naši nejbližší sousedé, kteří nám posloužili jako měřítko pro vlastní hodnocení. A v tom je podstata srovnávání v oblasti ekonomiky.

Dimitrij CHOMA, emeritní profesor

Josef ŠENFELD, poslanec (KSČM)

ILUSTRAČNÍ FOTO – Josef ŠENFELD


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.1, celkem 42 hlasů.

Dimitrij CHOMA, Josef ŠENFELD

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.