Letošní jaro

Je velmi rozverné, střídá úmorná vedra s mrazivým větrem i se sněhem, při čemž se zdá, že v naší společnosti jsou poměry podobné, ne-li ještě horší.

Nahlédneme-li do historie, tak podobné hry přírody, včetně zemětřesení, nebyly před řadou staletí žádnou raritou, příkladně před první světovou válkou. Možná, že je tu i souvislost s neúměrně vysokým počtem sjezdů, kongresů a dalších jednání, jejichž nesourodý tematický sumář představuje pěkný galimatyáš.

Dovolte, abych se zmínil o brněnském kardiologickém kongresu, který se konal minulý týden, protože ve zmíněných jednáních se zdravotnictví věnovala malá až nevýznamná pozornost, přestože jde o problematiku, která se dotýká nás všech.

* * *

Brněnský kongres byl zaměřen na nové léčebné postupy. Byly to hlavně dabigatrany, z nichž se k nám vloni začala dovážet Pradaxa. Jde o léčiva, která oproti předchozím dovedou zabránit zvýšenému srážení krve bez nežádoucích vedlejších komplikací.

Výzkum trval poměrně dlouho, ale první klinické studie z roku 2005 dokládají, že tyto léky dovedou zabránit tvorbě krevních sraženin v srdci a jejich rozsevu, zejména do mozku. Proto byla Pradaxa zařazena na první místo v léčbě fibrilace (míhání) srdečních síní a takto uvedena v závazných postupech či standardech a hlavně realizována prakticky ve všech civilizovaných zemích světa.

Až na ČR, kde z iniciativy VZP byla indikace skrečována na antitrombotickou léčbu při ortopedických operacích (kyčlí a kolen).

* * *

Míhání síní se vyskytuje v naší populaci mezi dvěma až čtyřmi procenty. Museli jsme proto využít nové léčby začátkem minulého roku u potřebných a z našich 18 léčených jsme nejméně u dvou zabránili progresi poškození mozku tvořícími se tromby v levém oušku.

Tedy nepostupovali jsme dle lokálních a nejspíš pekuniárních nařízení, jak jsem se zmínil, neboť k oficielní úpravě došlo až před týdnem na brněnském kongresu, kdy jsme se přiřadili v tomto bodě k ostatním civilizovaným státům.

Nicméně naše aktivita nezůstala bez povšimnutí, dostali jsme od Všeobecné zdravotní pojišťovny pokutu ve výši 154 000 Kč. Musíme tedy krom odborného studia, diagnostiky a léčby se zabývat problémem, jak uhradit uvedenou částku, nepochybně, aby se zachovaly kvartální či jiné odměny VZP pracovníků ve statisícových hodnotách.

Není ovšem vyloučeno, že tento marasmus je součástí komplexu nelegálních škrtů a nedomyšlených šetřících programů, které dle historie věstí další celosvětový konflikt. Nebo budeme ještě věřit, že častější demonstrace tuto katastrofu odstraní nebo alespoň oddálí?

František KŘÍŽ