Jedna rána pendrekem, ale dva rozdíly aneb Boj koho a za co?

V měsíci listopadu si připomínáme kromě ukončení první světové války a Dne veteránů i svátek Martina. Připomínáme si však ještě jiný velice významný den, den, při němž pořádkové složky zmasakrovaly civilní obyvatelstvo. Den, který se stane pro mnohé osudným. Listopad, na který spousta lidí nezapomene.

Dav asi 700 lidí poklidně kráčí, cesta je mu však přehrazena kordonem pořádkových složek a dav je nucen zastavit. Náhle pořádkové složky zahájí střelbu do davu občanů. Bilance tohoto zásahu, kdy je použito zbraní proti občanům, je tragická! Jednalo se o osm mrtvých a třináct těžce raněných, k tomu další lehce ranění. Všech osm zabitých bylo německé národnosti, z toho dvě ženy, mezi nimi i Anna Luxová, které život vyhasnul v onen tragický den, kdy jí bylo pouze čtrnáct let. Zabití byli většinou členy a sympatizanty komunistické nebo německé sociálnědemokratické strany, ale byli mezi nimi i částečně sympatizanti německé národně socialistické strany. V kalendáři tento den, kdy tekla krev pracujících lidí a dětí, nenajdeme. Jedná se nikoliv o 17. listopad 1989, ale o 25. listopad 1931 a nestalo se to v Praze na Národní třídě, ale v obci Dolní Lipová.

Případů, kdy došlo k použití zbraní proti demonstrujícím dělníkům, kteří chtěli jen chleba a práci, je řada. Dnes se z médií o těchto hrůzách, kdy umírali lidé rukou těch, co je měli chránit, nedozvíme. Dnes si připomínáme spíše dobu, kdy »studenti« 17. listopadu 1989 snad měli »bojovat za svobodu a demokracii«. Údajní studenti v ten »významný« den ve večerních hodinách narazí na kordon pořádkových složek, které jako četníci v roce 1931 hájí veřejný pořádek a klid tím, že místo střelby, jak bylo celkem normální v době »demokratické« první republiky, asi padesát minut vyzývají k pokojnému rozejití davu a pak dochází v návalu emocí z obou stran k fyzickému napadání. Je třeba dodat, že v roli studentů se nám zde objeví skutečně maximálně jediná organizovaná skupina studentů, a to příslušníci pořádkových jednotek, kteří téměř hodinu čelí nadávkám a výhrůžkám. Kolik mrtvých vzešlo z této demonstrace, významem nepřevyšující kteroukoliv jinou? Ani jeden. Přestože jeden »student« skutečně upadl a chtěl být mrtvý. Jenže místo něj nepřežil maximálně stát, kterému tento příslušník StB sloužil! Aféra mrtvých studentů, které zmasakrovaly »Rudé barety«, jak je označil bulvární tisk, se ukázala jako směšná fáma. Proč se tento den má slavit jako státní svátek? Proč historickou lež slavíme, a den, kdy skutečně tekla lidská krev, označujeme za projev demokracie křišťálové první republiky? Jak by asi dopadli ti »studenti« z 89. roku, kdyby demonstrovali o pouhé půlstoletí dříve? Místo pendreku puška? Místo modřiny smrtelné zranění? To je rozdíl mezi obyčejným dnem a svátkem? Že jednou lidé umírají, protože nemají co jíst a podruhé nám to slouží k velké historické lži o revoluci bez krve a mrtvých? Podíváme-li se dneska na záběry z fotbalových utkání, vidíme opět studenty či lidi ve věku studentů, jak se doslova řežou s policisty. A co takový CzechTek 2005? Tam policie použila sílu a donucovací prostředky takovým způsobem, že se právě srovnávaly tehdejší politickou opozicí se zákrokem na Národní třídě 17. 11. 1989. To 29. červenec 2005 tedy nebudeme slavit jako Den boje posluchačů »hudby« za vlastní pole a louku?

Z výše uvedeného je zřejmé, že v České republice platí, že střelba četníka a rána pendrekem policisty jsou ryze demokratickými nástroji při prosazování tzv. demokracie. Zatímco rána pendrekem příslušníka SNB byla ryze totalitním nástrojem při prosazování tzv. lidové demokracie. Jen ti dnešní studenti mohou mít ze státního svátku, ať už je jeho pozadí jakékoliv, skutečnou radost. Drtivé většině z nich je jedno, jaký svátek to je, hlavně že nemusí do školy.

Marie PĚNČÍKOVÁ, poslankyně (KSČM)


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.4, celkem 128 hlasů.

Marie PĚNČÍKOVÁ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


fronda
2015-12-02 23:18
Za první republiky nebyla jen střelba do dělníků, ale i cenzura, bída
a masová nezaměstnanost, věznění opozičních politiků, obrovská
korupce, neschopnost řešit národnostní otázku... Přesto nakonec
komunisté jako málem jediní byli ochotni republiku bránit. Místo toho
pravice nastolila autoritářský režim a první obětí se stala KSČ.
Židé až pak. Není dvu, že návrat k takové politice voliči v roce
1946 odmítli.
hajek.jiri51
2015-12-01 13:38
Já jsem byl v srpnu 69 zadržen policií (hrdý na to ale nejsem), zbit
při výslechu, souzen Lidovým soudem a poté nastoupil na ČVUT. Bez
problémů. Za Masarykovské "demokratické" republiky se
střílelo do demonstrací častěji. Třeba v Krompachách. A je jedno,
jestli se házelo kameny nebo jen hesly. Povětšině o práci a chlebu.
Mrtvých bylo okolo 270. Ovšem, první republika, to bylo něco, něco
jako "nedostižný" vzor!?
kozpav
2015-12-01 10:44
Dobrý den - není to snižování významu 17. listopadu 1989 ale je
třeba se nebát formulovat události podle faktů. Děkuji Vám
p.Pěnčíková.
Hlasování
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.