Metropole nad Dunajem. FOTO - commons.wikimedia.org

Slovenská ekonomika díky politice vlády možná předstihne českou už v roce 2020

Předseda ÚV KSČM, Vojtěch Filip, zveřejnil 19. ledna v Haló novinách článek »Slované by měli spolupracovat a znovu najít společnou řeč.« Měl tím zjevně na mysli nejen Polsko, o němž psal v souvislosti s velmi složitou situací v této zemi, ale přirozeně i Slovensko. Podívejme se tedy, jak si dnes Slovensko stojí?

Podle Eurostatu míra nezaměstnanosti v zemi pod Tatrami v loňském listopadu činila 10,8 %, takže není třeba hledat pracovní síly mezi uprchlíky, což navzdory filosofii, kterou razí Angela Merkelová, dobře chápe premiér Robert Fico.

Ročenka The Economist »Svět 2016« předpovídá Slovensku růst 2,8 % HDP, pro Česko pak 2,7 % HDP. HDP na hlavu má na Slovensku činit 16 580 USD, u nás 17 480 USD. Inflace u sousedů 0,4 %, v ČR 1,6 %, takže u nás zřejmě sežere část navýšení důchodů. Ročenka k tomu uvádí: »Směr-SD zůstane parlamentní stranou i po volbách plánovaných na březen, ale nedostatečná většina ji přinutí ke koalici. Pravděpodobným kandidátem je Slovenská národní strana, s níž Směr-SD vládl v letech 2006–10. Rozpočtový deficit poroste kvůli předvolebním sociálním výdajům, ale vláda ho během roku udrží pod hranicí tří procent a zachová si svou pověst prozíravého fiskálního manažera. Otevřená ekonomika poroste s tím, jak stoupne poptávka v Evropě. Kola štěstěny se otáčí na podporu vlády. Jaguar Land Rover, výrobce aut vlastněný indickou firmou Tata Motors, začne stavět novou výrobní halu, první v Evropě mimo Británii, a projeví tak důvěru ve slovenskou ekonomiku.«

Bratislava před Prahou

Vzhledem k mým příbuzenským vztahům na Slovensku mohu potvrdit, že zatímco města jako Ružomberok a Liptovský Mikuláš jsou ve srovnání s obdobnými českými městy ještě civilizačně pozadu, ale udržují si díky tomu kvalitnější životní prostředí, lokality jako Bratislava, Trnava, Nitra či Trenčín, tedy západní a jižní Slovensko, se mi zdají být dokonce na vyšší úrovni než Morava.

Bratislava je pátým nejbohatším regionem EU a tedy předstihla Prahu. Na Slovensku mají vyšší minimální mzdu, než v Česku (10 935 Kč) a jejich průměrná výplata (23 193 Kč) atakuje tu naši, která činí 26 072 Kč. HDP na obyvatele dle parity kupní síly v metropoli nad Dunajem činil 184 % (průměr EU28 = 100), v metropoli nad Vltavou šlo o 173 %. Za 15 let se zvýšily průměrné mzdy na Slovensku o 127 %, v ČR jen o 97 %. (Čerpám zde i dále v textu z oficiálních statistik českých i slovenských, dále z materiálů OECD a OSN.)

U nás máme vyšší střední věk dožití, v roce 2015 šlo o 78,3 let, na Slovensku 76,5 let. Na Slovensku také vyšší míra rizika chudoby. HDP na obyvatele dle parity kupní síly v nejchudším regionu představoval pouhých 52 %, v Česku 62 %. Na Slovensku je také vyšší spoluúčast pacientů na zdravotnictví.

Polistopadové »probuzení«

Slovenská ekonomika utrpěla tvrdou ránu po listopadu 1989. Například největší zbrojovka v Dubnici nad Váhem (ZTS) - v roce 1991 tam ztratilo ze dne na den práci pět tisíc zaměstnanců. Podnik v roce 1999 skončil v konkurzu. Místní kvůli tomu stále cítí hořkost. Mělo to tam i jinde dalekosáhlé sociální dopady a mnozí Slováci stále viní Václava Havla.

Jozef Gašparík, primátor Dubnice a bývalý ekonomický náměstek ZTS: »Máme leckde na Slovensku i lidi, kteří neumějí nebo nechtějí pracovat, i když je zde kupa příležitostí.« I když původně s rozdělením Československa nesouhlasil, dnes si celkem vztahy mezi Slováky a Čechy pochvaluje, protože nejsou zatíženy vzájemným obviňováním, kdo na koho doplácí. Považuje za hanbu, že Slovensko neslaví 28. říjen 1918 jako svátek. Chová jisté opatrné sympatie k Moskvě.

Rozdílné starty

Mnozí Slováci jsou si zřejmě vědomi, že k rozpadu federace v roce 1993 přispěla i odlišná ekonomická úroveň obou částí ČSSR a pak ČSFR, rozdílné představy o směrování hospodářské, sociální i ekologické politiky. Zatímco Česká republika si čtyři roky po rozdělení a po několika letech pochybné privatizace Václava Klause prožila vlastní měnovou krizi, kterou zčásti zavinila ČNB, Slováci se dostali do určité mezinárodní izolace kvůli autoritářské a klientelistické politice Vladimíra Mečiara.

Když se v roce 2000 ujala moci vláda Mikuláše Dzurindy, provedla razantní změny směrem k neoliberalismu. Země v roce 2004, podobně jako Česko, vstoupila do EU. Přišli investoři, kteří využili nevídaných daňových a jiných úlev, ovšem současně vytvořili pracovní místa zejména v automobilovém průmyslu, a slovenská ekonomika se váhavě postavila na nohy.

Demokratičtí socialisté, kterým stál v čele Fico, mnohá opatření předchozí vlády zachovali, a současně rozjeli své reformy. Výsledkem je to, že ještě před 20 lety měli Češi v životní úrovni nad Slováky čtyřicetiprocentní náskok, dnes je ale již jen desetiprocentní, měřeno pomocí ukazatele HDP na hlavu podle parity kupní síly.

Slováci »na zkušené«

Der Spiegel: »Podle některých studií kupní síla Slováků v roce 2015 přeskočila českou. Důkazem zlepšující se kondice slovenské ekonomiky je fakt, že počet lidí, kteří odcházejí za prací za hranice už zdaleka není tak vysoký jako dřív, ačkoliv nezaměstnanost je stále relativně vysoká.«

Na konci roku 2014 žilo v ČR kolem sto tisíc občanů Slovenska. U nás si v průměru vydělají o čtyři tisíce korun více než doma. V Česku pracuje téměř 30 tisíc slovenských dělníků, ale i udivujících 12 tisíc specialistů na nejlépe placených místech. Zatímco podíl zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním v ČR činí 16 %, mezi Slováky pracujícími u nás jde o 25 %. Vedle jejich o něco dravější národní povahy tu hraje roli i to, že v 90. letech zažili větší hospodářský propad než Češi a byli nuceni k větší osobní aktivitě a flexibilitě. Statisíce jich odešly do ciziny, ať již za studiem nebo za prací. Pokud se vracejí, přinášejí s sebou cenné zkušenosti i sebevědomí a mohou slovenskou ekonomiku posouvat kupředu.

Draví vysokoškoláci

Podle průzkumu firmy Deloitte mezi slovenskými absolventy vysokých škol se jich chce stát manažery 41 % oproti pouhým 16 % našich vysokoškoláků. Mezi Čechy je na rozdíl od Slováků dvojnásobný podíl těch, kteří nemají téměř žádné větší profesní ambice a preferují osobní život a sport. Slováci se v Česku v posledních letech prosazují nejen v politice, jako Andrej Babiš a pražská primátorka Adriana Krnáčová, ale také jako špičkoví manažeři a mnozí jako úspěšní podnikatelé.

Nejčastější příjem Slováků v těchto pozicích je udivujících 227 tis. Kč, což je pětinásobek celkového mediánu v tomto zaměstnání. Také u dalších vysokých funkcí dosahuje spíše malý počet slovenských občanů vysoce nadstandardních, až extrémních výdělků. Je zároveň jasné, že zaměstnavatelé neodměňují takto horentně tyto lidi kvůli tomu, že jde o Slováky, ale pro výsledky, které firmě přináší. Tvrdí to Dalibor Holý z ČSÚ.

Propastné rozdíly

Kvůli zlepšujícím se životním podmínkám u našich východních sousedů Česku v budoucnu poněkud hrozí, že právě tento příliv slovenských mozků, na němž naše hospodářství profituje, se s růstem počtu slovenských pracovních příležitostí a mezd zastaví. Možná, že to všechno bude jinak v důsledku 4. průmyslové revoluce.

Na pětimilionovém Slovensku není podle Die Zeit všechno jen růžové. Podle slovenských odborů v zemi panuje největší rozdíl mezi odměňováním kapitálu a práce v celé střední Evropě. I když se už platy v pozicích kvalifikovaných dělníků v některých továrnách, zejména v automobilkách, blíží tisícům eur, 340 tisíc lidí je zejména ve východní a střední části země stále bez práce. Na 115 tisíc Slováků pracuje za minimální měsíční mzdu.

Výhodou Česka zůstávají vedle nižší nezaměstnanosti také menší regionální rozdíly, než na Slovensku. Dominantní role Bratislavy jako nejen hospodářského centra země, je ještě výraznější, než je tomu v případě Prahy. Střední a východní Slovensko, kde přetrvávají romské osady jako v 19. století, je na tom oproti hlavnímu městu podstatně hůře než české kraje ve srovnání s Prahou. Nezaměstnanost v okrese Rimavská Sobota přesahuje 25 % a této míře se blíží další čtyři okresy. Česko má podstatně méně problematických oblastí, z nichž jen tři nehorší z celkových 77 dosahují průměrně slovenské míry nezaměstnanosti.

Program »Návrat domů!«

Slováci, kteří už v Česku nějakou dobu pracují a žijí, se tak až na výjimky zatím zpátky nehrnou. V roce 2014 studovalo na českých vysokých školách 22 tisíc Slováků. Podle OECD si cizinu volí 15 % slovenských studentů, což je třetí nejvyšší podíl v Evropě. Problémem je pro Slovensko ale spíše to, že se ne všichni vracejí, což platí mj. i o Bulharsku a Rumunsku. Slovenská akademie věd v roce 2015 zjistila, že se za dva roky po ukončení studia v zahraničí na Slovensko vrací jen necelá polovina absolventů.

Ztrátu této elity chce Ficova vláda řešit loni přijatým programem »Návrat domů!«. Úspěšným absolventům zahraničních vysokých škol slibuje vyplatit deset tisíc eur (270 tis. Kč), pokud si najdou práci na Slovensku. Robert Fico se navíc v rámci předvolební kampaně zavazuje vytvořit v příštích čtyřech letech statisíce pracovních míst. Poté, co jeho vláda zavedla pro studenty a seniory cestování vlakem zdarma, chce v případě volebního vítězství rekonstruovat studentské koleje, přispívat studentům na ubytování a nabízet startovací byty s regulovaným nájmem.

Nebýt »fiskálního vězení« eurozóny…

The Guardian: »Dosud nižší úroveň slovenského školství a zdravotnictví plyne z toho, že problematické reformy předchozích vlád omezily roli státu. Vstup do eurozóny vládu Fica vsadil do fiskálního vězení. Přísná rozpočtová pravidla a dluhová krize v eurozóně slovenským socialistům znemožnily plně realizovat jejich vývojové plány.«

Le Monde k tomu dodává: »Kdyby nebyla na Slovensku v roce 2009 takzvaná Velká recese, výdajová strana slovenského rozpočtu by byla mnohem nabobtnalejší. Takto omezené veřejné výdaje se odrážejí v kvalitě a množství služeb, které stát na Slovensku poskytuje.«

Od prosince uplynulého roku proti nízkým platům a nedostatku peněz plynoucích do školství protestují slovenští učitelé. Moje švagrová je bývalá učitelka, podobně jako můj švagr, a jedna z jejích dcer dál působí v této profesi. Nástupní plat vysokoškolsky vzdělaného pedagoga je kolem 600 eur (16 200 Kč). V Česku si začínající učitel přijde na 20 500 Kč. Mnoho Slováků chodí studovat do ČR i proto, že zde vidí lepší budoucí uplatnění v zaměstnání i pokud jde o školství.

To ale nemusí platit dlouho. Na druhé straně je ovšem také možné, že slovenská ekonomika předstihne českou ne v roce 2020, ale až v roce 2025. Tvrdí to hlavní ekonomik Deloittu David Marek, ovšem s tím, že jednou k tomuto vyrovnání dojde, dříve či později. Jeho zaměstnavatelem byl původně Zdeněk Bakala, který se jako prognostik moc neosvědčil, spíše naopak…

Jaromír SEDLÁK


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 4.9, celkem 22 hlasů.

Jaromír SEDLÁK

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama