Rozhovor s vedoucím Sekce obrany Odborného zázemí ÚV KSČM Karlem Hoškem

Armáda pro obranu, nebo je to jinak?

Začněme naši besedu otázkou: Jaký je, podle vás, bývalého vysokého důstojníka, skutečný stav obrany naší země?

Stav obrany země není na dobré úrovni. Armáda ČR jako hlavní nástroj obrany země je finančně, početně a technicky poddimenzovaná. Realističtí politici i odborníci v minulosti mnohokráte marně upozorňovali na neuspokojivý stav armády, na neexistenci branného vědomí a připravenost obyvatelstva na krizové situace. Vstup do NATO je dlouhodobou ideou propagandy, že nám nic nehrozí, že nás NATO ochrání před jakýmkoliv nebezpečím.

Jaká může být realita vztahů mezi členskými státy NATO, se přesvědčilo Řecko při vpádu Turecka na severní část Kypru, a v ČR k tomuto precedentu chybí jakákoli sebereflexe. Opakují se argumenty o nepotřebnosti armády. Když není nepřítel, není nutno bojovat. S notnou dávkou oprávněné ironie se zpochybňuje síla armády disponující několika funkčními tanky, pronajatými gripeny, nepotřebnými a předraženými pandury. Mnozí kritici vůbec netuší, že profesionální voják měl závažné problémy s výstrojí, sklady byly prázdné. Snad již došlo k nápravě.

Nejvážnějším protiargumentem k posilování obrany, a tím i armády, jsou finance. Není ojedinělý názor armádu zrušit a ponechat útvary vybavené potřebnou technikou ke spolupráci v rámci Integrovaného záchranného systému s Hasičským záchranným sborem, Policií ČR a Zdravotnickou záchrannou službou (ZZS) a ušetřené prostředky využít jinak.

Proč je to tak?

V minulých letech byla politickými reprezentacemi podceněna a zanedbána bezpečnost země a ochrana obyvatel před vojenskou i nevojenskou hrozbou. Branné vědomí obyvatel bylo a je cíleně ideologicky gumováno, prostředky k jejich ochraně v krizových situacích jsou až na nepatrné zbytky zlikvidovány.

Proč jsme jako stát nepostupovali jako okolní země v otázkách obrany, armády a civilní ochrany?

Není to jenom o podřízenosti NATO, ale o tom, že resort obrany se stal trafikou pro různé politiky-laiky a také prostředím pro korupci při nepotřebných, ale nákladných přímých nákupech zbraní a techniky. Stal se místem neřešení nahromaděných armádních personálních, výzbrojních a logistických problémů a nedostatků. Kauza s letouny Casa je dostatečně výmluvná. Armáda stagnovala, chátrala a degenerovala po všech stránkách. Mnozí si říkají: to je dobře, zrušme ji a ušetříme. Ale jsem přesvědčen, že v případě ohrožení by právě oni první volali: »Kde máme armádu, proč za nás nebojuje?«

A co nástup tzv. Islámského státu?

Nástup agresivního a militantního terorismu v podobě tzv. Islámského státu skutečně mírně zčeřil jinak poklidné vody vlády a parlamentu. Novelizace branného zákona a zákon o službě vojáků v záloze by snad mohly alespoň zčásti postupně odstraňovat dlouholeté nekoncepčnosti ve výstavbě ozbrojených sil ČR. Naopak je možné uvítat novelu zákona o ozbrojených silách k efektivnějšímu nasazení vojáků při živelních pohromách. Je ale otázkou, zda a jak rychle dojde k praktické realizaci.

Na stavu obrany země se podílí současné klima ve společnosti včetně ničím neodůvodnitelného pacifismu vzhledem k tomu, co se děje ve světě. Mladé generaci, ovlivněné médii a mobilními prostředky komunikace, nic neříkají hranice země, nic pro ni neznamenají, proto ani neuvažuje o obraně státu, o obraně území, kde žijeme, kde jsme se narodili a kde máme své blízké. Pro mnoho z mladých je představa obrany území naopak přítěží v možnosti seberealizace kdekoliv i mimo ČR.

Není také náhodou, že hlasitě proti armádě vystupují některé neziskové organizace, které na krizových situacích přímo nebo oklikou pod různými hesly a záminkami participují a jsou z nich finančně udržovány při životě. Obecně platí, že většina mladé, ale bohužel i starší populace není ochotna přistoupit k aktivní podpoře obrany a armády. Bez podpory obyvatelstva jako celku je smysluplná obrana nerealizovatelná a ani armáda včetně záloh nemůže být jiná, než je dnes.

Je si tohoto stavu vědoma i naše generalita?

Minimálně část ano, ovšem účelové politické aranžmá vládních koalic minulých let nepřálo posilování obrany, znamenalo průtahy v Poslanecké sněmovně, ale i pomalé řešení nahromaděných případů porušení zákonů v  armádních zakázkách s neprůkaznými výběrovými řízeními. Odraz je i ve vědomí tzv. generality. Generalita jedná podle politických zadání, i podle toho, co ji politické klima dovolí. Přesto, po odborné stránce, nejnutnější kroky k eliminaci nepříznivých jevů armáda zjevně potřebuje. To je jedna stránka věci.

Z druhé strany politické výroky nejvyššího vojenského představitele ČR, náčelníka generálního štábu (NGŠ), v parafrázi o tom, že »obrana hranic a území ČR je v Afghánistánu«, jsou na pováženou, protože odsunuje obranu hranic a území republiky do ztracena, stejně jako výrok generála Pavla, že Rusko je nepřítel pro EU a NATO. Při téměř zlikvidované armádě se za tzv. ochranu zřejmě vždy najde komprador, politik nebo generál, který za vysoký post bude prosazovat zájmy mocných.

Kdysi se říkalo »v Madridu (se bojuje) za Prahu«, nyní se tvrdí »v Afghánistánu za Česko«, jen není jisté, zda je to přání většiny českých lidí. Naši profesionálové, jmenovitě v Afghánistánu, plní úkoly ochrany, strážní služby a průzkumu, jsou vystaveni riziku teroristických útoků, a je otázkou, proč tam jsou, když by doma byli jistě potřebnější, jenže za méně lukrativní platy.

A politická reprezentace?

Premiér Bohuslav Sobotka by v otázkách bezpečnosti a obrany neměl podléhat tlakům zahraničí a části domácí reprezentace, která není z různých důvodů nakloněna obraně. Pro premiéra není důstojná role konjukturního politika - jednou ano, jednou ne, v počátcích migrace z oblastí Sýrie a dalších kritických míst dotčených konflikty, nebo v otázkách uprchlických kvót diktovaných z EU. V jeho stopách kráčející ministr obrany Martin Stropnický snad ani nemůže mít jiný názor než premiér.

Prezident republiky Miloš Zeman několikráte podpořil potřebu armády k obraně i ke spolupráci ozbrojených a bezpečnostních složek k ochraně hranic země, bude-li potřeba. Vyslovil se i pro zkvalitnění armády, včetně připravenosti záloh. Srozumitelně pojmenoval příčiny migrace a možná řešení. Názory prezidenta ČR lze vnímat jako konstruktivní, s jistými výhradami k jeho jiným názorům či výrokům.

Ministr obrany a náčelník generálního štábu na velitelském shromáždění 24. listopadu minulého roku zveřejnili hlavní priority pro armádu. Znáte je?

Ano, byly zveřejněny na stránkách ministerstva obrany, je jich celkem dvanáct, což není podstatné jako to, jaký je jejich obsah a pořadí, které určuje, co je hlavní pro činnost armády v nejbližším období. Na prvním místě je úkol získat a vycvičit nové profesionální vojáky, kterých chybí asi 5000, zabývat se stavem mobilizační pohotovosti a v této souvislosti také cvičením vojáků v aktivní záloze. Zlepšit komplexní zabezpečení vojáka, včetně výstroje.

NGŠ připomněl nutnost zdokonalit schopnost armádních jednotek plnit stanovené úkoly, přičemž kromě plnění úkolů na území ČR neuvedl, a ani nemohl uvést, jakých, neboť prvořadě jde o prioritu přípravy a vysílání jednotek do zahraničních operací v afilaci – tj. přidružení a podřízení se zájmům NATO/USA v místě určení, jako je Afghánistán, Mali, KFOR apod.

Jednou z priorit bude rozvoj speciálních sil, mimo jiné i letecké podpory speciálních operací. O jaké speciální operace by mělo jít, ani slovo. Asi je to tajné. Vytvořit podmínky pro výstavbu sil, unifikaci výzbroje, doplňování moderních zbraní a techniky, jmenovitě nákup víceúčelových vrtulníků, přezbrojení mechanizovaných jednotek apod. Možnost realizace připravené koncepce a úkolů má dle NGŠ generála Bečváře zajistit finanční krytí, jde o kalkulace do roku 2020 při navýšení rozpočtu ministerstva obrany na 1,4 % HDP.

Priority shrnují věcné a snad i potřebné kroky, uvádí rovněž obecné pravdy, že bezpečnost státu není jenom věcí armády a že existence bezpečnostních hrozeb je realitou. Konečně to bylo pochopeno a vzato v úvahu, zřejmě pod tlakem možného ohrožení. Lze souhlasit s úmyslem zvýšit připravenosti armády k posílení Policie ČR v důsledku migrační krize a k ochraně hranic schengenského prostoru. Zvažovaný počet vojáků se ale může měnit podle situace migračních pochodů k a na našem území.

Nelze však souhlasit s tím, že pro rok 2016 bude navýšen příspěvek ČR do Sil rychlé reakce NATO i do tzv. Sil velmi rychlé reakce. Česká republika má přispět uskupením speciálních sil a transportními vrtulníky. Úvahy o účasti v těchto silách NATO v situaci, kdy existují válečné konflikty na Ukrajině, v Sýrii, neustává napětí ve vztazích mocností RF, USA a ČLR, jsou zjevnou možností zapojení AČR do bojových akcí. Proti komu a s jakým mandátem?

Co se podle vás opomnělo?

Spíše než opomnělo, zda došlo ke změnám v přístupech resortu obrany a tím i vlády a parlamentu. Nic tomu nenasvědčuje, priority obrany na rok 2016 a dále jsou výčtem úkolů bez pořadí důležitosti, není respektována posloupnost politických, ekonomických a vojenských zákonitostí.

V souladu s ústavní povinností a zákony ČR měl být na prvním místě uveden hlavní úkol ozbrojených sil pro příští rok a do další budoucnosti: obrana území ČR. V této etapě, třeba i v rámci koaličních schopností, což se nemusí všem zamlouvat, je to v souladu se zájmy České republiky zabezpečit podle čl. 3 Washingtonské smlouvy (s parafrází) »obranu země především vlastními silami«. Z priorit bohužel jednoznačně nevyplývá, zda ČR je ochotna a schopna ozbrojeným způsobem přednostně chránit území a občany naší země. Neposlušnost k NATO, nebo neschopnost?

Absentuje pojmenování potenciálního nepřítele, což je elementárním požadavkem na jakoukoliv obranu a z toho odvozených úkolů. Je to terorismus, IS, Rusko, Čína, nebo někdo jiný? V opačném případě jsou priority dobře popsaná opatření, nic víc. Odvolávka na Obrannou strategii ČR na tom nic nemění, muselo by se přiznat její neplnění.

Podrobný rozpis úkolů k zajištění úkolů aliance NATO v zahraničí by měl být až sekundární nebo terciální v pořadí úkolů obrany státu a měl by vycházet z možností země a předvídavosti dalšího vývoje geopolitické situace, vzít v úvahu zásadní změny ve světě. Proti USA a NATO se ČR nechce, ani nemůže vymezit, proti Rusku s Čínou se bojí jednoznačně postavit. Všude jsou nějaké zájmy.

Teprve poté, když je v hlavních prioritách jasno, lze správně vytýčit další úkoly vycházející z ekonomických a finančních možnosti státu, včetně kvalitnější péče o vojáky profesionály a vojáky v záloze. To, že se obrat v pojetí obrany státu zatím nemění, vyplývá z avizovaných nákladů na techniku a zbraně. Resort obrany se »aktivizuje«, což není změna postoje k obraně státu, ale situace v zahraničně bezpečnostní oblasti a snad i tlak spojenců z NATO. Vážně myšlené změny a dílčí úkoly v armádě do budoucna lze s velkými výhradami podpořit, i při vědomí, že každá armáda má vedle obrany teritoria i funkci vnitřní.

A jak je to vůbec s obranou naší vlasti? Je schopna ji armáda zabezpečit?

Vzhledem k omezeným možnostem a ke změně charakteru bojových činností je zřejmé, o jakou obranu a armádu jde. Nedojde-li ke změně současného stavu, dnešní armáda není schopna obranu vlasti zabezpečit. Připusťme, že v jistém časovém horizontu dosáhne ČR na menší, moderní profesionální armádu s připravenými zálohami. I za této situace není sama o sobě schopna čelit masivnějšímu útoku ozbrojených sil jiného státu.

V minulosti jsme vždy potřebovali spojence. Napřed Anglii a Francii, pak bývalý Sovětský svaz, nyní NATO a zejména USA, které jsou naším »současným vzorem«. Můžeme se nyní spolehnout, že nám spojenci za každých okolností přijdou na pomoc? Spíše než pomoc je ve hře ze strany USA základna na území ČR, čemuž zatím brání silný odpor veřejného mínění.

Hovoří se o rozšíření počtu vojáků. Není mně jasné, je-li to však z důvodu obrany země, nebo protože naši přátelé ze Spojených států potřebují další kanónfutr pro své zahraniční mise?

Všechno souvisí ze vším. Každý stát si chrání své území různými způsoby, podle možností. Aktuální situace nutí ČR k tomu, by se vážněji zabývala bezpečností a obranou. Při veliké úctě k ostatním sborům, jako je Police ČR a zejména Hasičský záchranný sbor, to bez vojáků do budoucnosti půjde obtížně. Součinnost mezi nimi je nezbytná, i k tomu musí mít armáda nezbytné počty a vlastnit prostředky tak, aby byla brána ostatními sbory vážně v domácích krizových situacích. Dnes tyto prostředky trestuhodně nemá.

Výhled do roku 2025 předpokládá stav armády 24 000 profesionálů a naplnění aktivních záloh na 5000 osob, což je dle mého soudu maximalistický plán, který může po volbách jiná politická garnitura smést. V Poslanecké sněmovně byl schválen rozpočet pro rok 2016, který v kapitole resortu ministerstva obrany přidává 4 mld. Kč oproti roku 2015 a do roku 2020 hodlá armáda za výzbroj utratit finance v řádu miliard korun: na pořízení dalších obrněných vozidel, lehkých terénních automobilů, aut pro speciální jednotky, transportních vrtulníků, ale jde i o nové maskáče a vojenské boty.

Pokud přijmeme tezi, že je nutné přispět k bezpečnosti země vlastními silami, je to nezbytný krok. Pokud ale většina opatření a vynaložených finančních prostředků bude využita pro zahraniční mise, nejedná se o správné hospodaření s prostředky daňových poplatníků, ani o krok k posílení obrany státu. Jako ve všem, i zde existuje riziko, že zvýšení armádního rozpočtu není až tak výhodné jak pro obranu, tak pro zájmy zbrojních lobby.

Ve hře je novelizace branného zákona. Co by to v těchto souvislostech mělo znamenat?

Novela branného zákona je norma pro případ hrozícího nebezpečí, v mírovém stavu se nic měnit nemá. Branná povinnost státních občanů České republiky po vytvoření profesionální armády v právního řádu zůstává a vztahuje se na všechny občany ve věku 18-60 let. Obsahuje možnost zahájit na základě nařízení vlády odvodní řízení ještě před vyhlášením stavu ohrožení státu. Novela umožní v případě nutnosti nábor civilních specialistů, kteří v řadách armády chybí.

Nejde o znovuzavedení pravidelných povinných odvodů ani o obnovení základní vojenské služby. Jde o posílení možností státu reagovat včas na krizové situace vojenského charakteru.

Nyní je ovšem velmi aktuální situace v Evropě. Statisíce migrantů k nám do Evropy směřují z Blízkého východu. I armáda má prý mít v obraně Schengenu své místo. Myslíte, že je to propagační výkřik, anebo už se malují plány?

Ilegální přistěhovalci se valí do Evropy po tisících, jejich počty jsou spíše odhadovány, než skutečně známy. Je obtížné se orientovat ve změti mediálních analýz a komentářů, argumentů a protiargumentů, zpravidla subjektivních názorů. Přemíra emotivnosti a subjektivity, nejvíce v médiích, zastírá skutečnost, že evropská civilizace čelí vážné hrozbě. Kdo však projeví obavu, je pasován na xenofoba a rasistu, přestože odpor k migrantům v Evropě, zejména v Německu, nabírá rychlých obrátek.

Migrace a imigrace se prolíná s krizovými jevy i válečnými střety na Ukrajině a v Sýrii, do kterých se přímo, či nepřímo zapojují další státy jako Rusko, Turecko, Irák a Írán, Saúdská Arábie a koalice západu s USA na čele. Chaos a války do těchto míst zanesly USA a migrace je zřejmě řízenou silou globální politiky. Migrace se prolíná s embargy a hospodářskými sankcemi proti Rusku, existuje v ovzduší obnovené studené války mezi USA/EU a RF, kdy se mediálně propagandistickou válkou opět vytváří falešná realita a opět se haraší jadernými zbraněmi. Migrace oslabuje EU, což vyhovuje Spojeným státům.

Z výše uvedených úkolů pro Armádu ČR vyplývá, že jisté záměry a snad i plány jsou, je žádoucí, aby byly realizovány v souladu se zákony této země a obecně přispěly bezpečnosti a obraně země. V případě, že vlny migrantů zasáhnou i Česko, což si nikdo nepřeje, budou profesionální vojáci působící v zahraničí možná chybět, a pak bude namístě připomenout generálu Bečvářovi jeho výrok »Nejsme žoldáci, naše bezpečnost začíná daleko za hranicemi«.

Ještě jednou: Bude naše armáda skutečně schopna nás ochránit v případě vnějšího nebezpečí?

Stručně řečeno, bude to záležet na rozsahu a charakteru ohrožení ozbrojenou silou, nebo nekontrolovatelnou masivní nevojenskou lavinou na příklad uprchlíků. V každém případě, armáda jako atribut státnosti, jako součást demokratického parlamentního systému musí být připravena čelit nebezpečí svými silami i v rámci Aliance. Armáda musí být budována jako nástroj prevence ochrany před ohrožením, dnes i do budoucnosti, přestože relativně zatím bezprostředně nic nehrozí. Kvalitní ozbrojené síly se vytvářejí řadu let, s velkým úsilím, s velkými náklady, a je žádoucí za pochopení společnosti. Nelze to odkládat, protože může pak být pozdě. V opačném případě není armáda v soudobých podmínkách schopna čelit vnějším ohrožením většího rozsahu.

Jaroslav KOJZAR


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.7, celkem 144 hlasů.

Jaroslav KOJZAR

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


polygun
2016-02-22 17:05
armáda, aby byla vůbec k něčemu, by musela být zbavena starých
páprdů od kapitána výše a od 88kg živé váhy nahoru. Pak by museli
propustit občanské zaměstnance na úřednických postech, protože
stejnak jde o bývalé vojáky formálně převedené do civilu. Až by se
toto stalo skutečností, mohlo by začít budování armády takové, aby
byla moderní, vycvičená, akční a abychom se za ni nemuseli stydět.
hajek.jiri51
2016-02-16 13:45
Tak co vlastně má armáda bránit. Okres, na co by měla, stát- proti
komu, EÚ, nebo podporovat USA v jeho válkách rozpoutávaných a
vedených po celém světě? Armáda USA je koncipovaná na to aby hájila
zájmy USA a to po celém světě. A na to používá i NATO a jiná
vojenská uskupení. To, že by naše armáda byla v roli poskoka si
žádný politik nedovolí ani naznačit. Armáda by měla hlavně umět
hájit naše území a naše občany na našem území. A aby to bylo
aspoň trochu možné, museli by jsme na to jít jaKO Švýcarsko. Žádné
mise v tropech a jinde, malá, dobře vybavená profesionální armáda a
hlavně vycvičené teritoriální milice.
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.