Reklama
Rozhovor Haló novin s radní pro školství Královéhradeckého kraje Táňou Šormovou (za KSČM)

Mám problém s »nařízenou« inkluzí

Heslo inkluze rezonuje v posledních dnech našimi sdělovacími prostředky velmi silně. Jak obecně hodnotíte možnosti zapojení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol? Lze podle vašich zkušeností - jste původní profesí učitelka - zapojit všechny žáky?

Trochu bych si dovolila upřesnit. Inkluze, integrace znamená zjednodušeně začleňování, zařazování jedince. Tématem rezonujícím pedagogickou i rodičovskou veřejností je začleňování dětí hlavně s lehkým mentálním postižením (LMP), ale nejen těch, do běžných základních škol. Paní ministryně nazývá tento proces společným vzděláváním.

Začleňování dětí, které vyžadují speciální vzdělávací potřeby, do běžných ZŠ probíhá již několik let tam, kde jsou pro tento krok vhodné podmínky a pokud s tímto krokem souhlasí rodiče dítěte. Ale i opačně. Aby mohlo být dítě zařazeno do speciální školy, musí dát doporučení poradenské zařízení a souhlasit rodiče.

Zapojit všechny žáky do běžných škol dle mého názoru nejde. Jsou děti, které potřebují ke svému vzdělávání menší kolektiv, větší individuální přístup, přímou speciálně-pedagogickou práci, speciální pomůcky… A jsou to i děti s lehkým mentálním postižením. Práce s nimi je velmi náročná hlavně pro učitele.

Pokud bude ve třídě více žáků s různým postižením, nároky na učitele porostou, i když třída nebude početná. Teoreticky by měl učitel mít připraveny pro každé dítě jiné metody a formy práce a ne vše vyřeší asistent pedagoga. Ještě větší nároky (už dnes jsou značné) budou kladeny i na výchovné poradce v základních školách. Myslím, že úlevy z hodinových úvazků nebudou dostačující na náročnou a obsáhlou agendu.

No a dítě? Může se stát, že dítě, které nebude přes různá podpůrná opatření zvládat, může snadno ztratit veškerou pozitivní motivaci k učení, může být odstrčeno, šikanováno, může se začít školy bát, místo aby se na ni těšilo, může pociťovat stálý neúspěch. Může se stát i agresorem. A dítě by mělo být na prvním místě, ne plnění nařízení z Bruselu, ne rady různých poradců a poradkyň paní ministryně, přání České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. (Mimochodem, jedná se o stejné persony.) Měli bychom být pyšní na systém vzdělávání dětí, které mají nějaké potíže, a ne ho rušit kvůli tzv. vzdělávací diskriminaci osmnácti romských rodin, myslím, z Ostravy.

Ale abych trochu upřesnila. Ono se teď už nejedná o zapojení všech dětí do běžných ZŠ. Speciální školy, které vzdělávají děti se středním, těžkým a hlubokým mentálním či tělesným postižením nebo kombinovanými vadami zůstanou, ale potíž nastává se ZŠ praktickými, které vzdělávají děti s lehkým mentálním postižením. Všechny kroky, které byly ze strany MŠMT provedeny, mohou přinést zrušení některých škol a ztížení dostupnosti pro děti, které budou potřebovat vzdělávání ve speciální škole.

Jaký je názor na tento problém u ředitelů a ředitelek škol v Královéhradeckém kraji?

Většina ředitelů našich speciálních škol - troufám si říci, že všichni - nesouhlasí s krokem MŠMT, nesouhlasí s rušením Přílohy (dokumentu, který dosud upravuje vzdělávání dětí se speciálními potřebami v praktických školách; od 1. září 2016 bude zrušen) a v důsledku s možným rušením škol. Z našeho kraje se ozývaly již před schvalováním novely školského zákona hlasy proti. Mezi řediteli jsou velmi zkušení speciální pedagogové, kteří z praxe vědí, co je pro děti prospěšné a co vede k jejich zdárnému a alespoň trochu úspěšnému vzdělání. Máme členy Asociace speciálních pedagogů, kteří od začátku bili na poplach a snažili se věci zvrátit. Bohužel marně. Zastupitelstvo našeho kraje bylo první, které přijalo nesouhlasné usnesení o inkluzi. Přidávaly se postupně další kraje. Marně. Síla zastánců inkluze – nebo možná i nějaké »neznámé« benefity, které poplynou z evropských dotačních programů, jsou větší než zkušenosti, praxe, doložitelné výsledky škol.

Ředitelé škol se snaží řešit situaci tak, jak postupně přicházejí nové a nové informace. Jednají s rodiči, přemýšlejí, jak dál, aby se další vývoj co možná nejméně dotkl vzdělávání dětí. Na naší společné poradě týkající se inkluze padla ještě spousta otázek, na které se bude snažit náš odbor školství přes MŠMT nalézt odpovědi.

Kde vidíte největší úskalí inkluze? Připravenost pedagogů? Nedostatek asistentů či jejich kvalifikace? Finance na jejich platy?

Mám problém s »nařízenou« inkluzí. S inkluzí, která již několik let probíhá a jde spíše cestou dobrovolnou, která je prospěšná pro konkrétní dítě, škola ji zvládá, zvládají ji i pedagogové, problém nemám. Naopak. Děti by měly vyrůstat v různorodém kolektivu, měly by se učit žít, spolupracovat a vnímat různé osobnosti už od dětského věku. Ale ne na základě nařízení. No, a když už hovoří paní ministryně o společném vzdělávání, pak mi do celého konceptu nějak nezapadají víceletá gymnázia.

Ale abych se vrátila k vaší otázce. Máme velmi kvalitní učitele na všech stupních škol, ale přece jenom si myslím, že více připraveni na inkluzi a větší zkušenosti s prací s dětmi s různými druhy postižení mají učitelé na prvním stupni základních škol. Pedagogové na druhém stupni ZŠ nejsou připraveni na úskalí, která je mohou potkat. Mám obavu, že vše, co bude s inkluzí spojeno, odradí mladé absolventy pedagogických fakult od nástupu do škol. Učitelé většinou nemají problém s uplatněním v jiných profesích a může se stát, že zkrátka nebudou ve školách. Už dnes učitelé některých předmětů chybí.

Ani pedagogické fakulty nepřipravují své studenty na inkluzi jednotně a dostatečně (viz Učitelské noviny č. 10). A o mzdách je škoda mluvit. Garance zvýšení platů tak, aby odpovídaly stále se zvyšujícím nárokům na učitele (práce nejen s dětmi, ale i vedení asistentů), na jejich psychiku, ale dnes už i bezpečnost, není. Vždy před parlamentními volbami je slibováno a skutek utek…

Pokud se inkluze opravdu rozjede, nechtěla bych být v kůži učitele, který v jedné hodině v jedné třídě bude vysvětlovat látku dětem s LMP, zároveň nadaným »chytrolínům« a do toho krotit hyperaktivní jedince. Jak bude ředitel školy sestavovat rozvrh? Jak bude dítě s LMP zvládat dva cizí jazyky. Možná přeháním, ale 27 let jsem učila na základní škole.

Veliký problém vidím ve financování celé inkluze. V letošním roce dostaly kraje finanční prostředky na zaplacení asistentů pedagoga. Pro další roky je tu jen a jen příslib. Bude splněn? A co když ne? Kdo ponese všechny náklady na podpůrná opatření, která budou ze zákona nároková, kompenzační pomůcky… Je paradoxem, že finanční prostředky z evropských fondů na oblast inkluze mohou čerpat pouze běžné proinkluzivní ZŠ, zřejmě i různé agentury, NNO. Proč ne poradenská zařízení nebo speciální školy?

Jak pracují základní školy praktické ve vašem kraji?

Velmi dobře. Kraj zřizuje 23 základních škol pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, z nichž dvě jsou samostatnými školami při zdravotnických zařízeních. V sedmi školách jsou vzděláváni i žáci v oborech středního vzdělání. Naše školy jsou nejvíce zaměřeny na vzdělávání žáků s mentálním postižením.

Vlivem zpřísnění diagnostiky a výraznější integrace a vlivem demografického vývoje dochází již delší dobu k úbytku žáků s LMP, tím klesá i počet žáků ve speciálních školách. V Hradci Králové má kraj školu pro sluchově postižené a pro žáky s vadami řeči, která přijímá žáky z celé ČR.

Jeden z argumentů proti inkluzi je zahlcenost poradenských center, která již nyní nestíhají, a měly by se na ně valit další povinnosti plynoucí z inkluze. Neobáváte se tohoto?

Poradenská zařízení jsou na spuštění inkluze již delší dobu systematicky připravována. Královéhradecký kraj zřizuje pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) s pěti územními pracovišti v každém bývalém okresním městě. K tomu máme na území kraje šest speciálně pedagogických center (SPC), z toho dvě jsou při školách jiných zřizovatelů. Na první pohled by se zdálo, že dostatečné zastoupení a plošné pokrytí kraje. Opravdu zdání.

Již dnes se ukazuje, že PPP by potřebovala navýšení odborníků na všech pracovištích, k tomu samozřejmě prostory pro práci s dětmi a rodiči.  Odborníci nejsou »na trhu« a na rekonstrukce, případně nájmy, nejsou prostředky. Na tyto potřeby MŠMT nějak pozapomnělo. Ani SPC nemáme v dostatečné míře, takže hledáme cesty, jak vše zajistit, aby pro rodiče a děti byla případná vyšetření pokud možno pod jednou střechou a čekací doby se vešly do zákonem nařízených.

Takže obava o zvládnutí tlaku na poradenská zařízení tady samozřejmě je. A co se týká zařazování dětí s postižením, bude velmi záležet na přístupu a doporučení poradenských zařízení.

Co říkáte domácímu vyučování, a to i možnosti takovéto výuky na druhém stupni základních škol?

Tak to je další, co mi nějak nekoresponduje se společným vzděláváním. Nejsme země s velikými vzdálenostmi, kde by byl problém s dojížděním dětí do školy. Tam, kde je potřeba, je možné pro dítě nastavit individuální plán. (Ostatně podle individuálních plánů by měly pracovat integrované děti.) Většinou toho využívají sportovci.

Zvláštní je, že ti, co obhajují společné vzdělávání, zároveň v parlamentu zvedají ruce pro domácí vzdělávání. Nemám tak výrazný problém s domácím vzděláváním na prvním stupni, kde je přece jenom jiná skladba předmětů, nejsou tak úzce odborně zaměřené a nestřídají se učitelé. Ale i tam je, myslím, zbytečné. Ale na druhý stupeň ZŠ domácí vzdělávání nepatří. Nechci podceňovat rodiče, ale učit zároveň dva cizí jazyky, fyziku, chemii, hudebku…? Jaké budou nároky na přezkoušení? A kam se vytratilo dospívání, socializace, společné zážitky dětí, jak se dítě naučí pracovat v týmu, což je stále žádanější kompetence?

Z celého dění kolem školství mám stále větší pocit, že nejde o zkvalitnění vzdělávacího systému, ale naopak o kopírování nesmyslných experimentů, rozbití toho, co u nás dobře fungovalo a přinášelo výsledky, o vytvoření sítě škol pro ty »lepší, možná i majetnější« a pro ty »obyčejné«. A to se mi vůbec nelíbí.

Monika HOŘENÍ


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6, celkem 28 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama
Podrobné hledání
--
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.