Sály bojového velení

Chránil československý vzdušný prostor

Často se rozebírá úroveň někdejší Československé lidové armády, jejího technického vybavení a schopnosti bránit zemi. Pravice tak činí pohříchu s ironií, či dokonce výsměšně. Proto je cenné si prohlédnout, jak vypadalo velitelské stanoviště protiletadlové obrany hlavního města - až do roku 1993 přísně utajovaný bunkr Drnov. Nachází se v okrese Slaný a po svém odtajnění slouží nyní jako muzeum.

Jednu únorovou sobotu se sjeli do Drnova milovníci retra. Mnozí přijeli stylově v dobových automobilech a oblečeni do dobových vojenských uniforem. Jak jsem měla možnost se s nimi dát do řeči, tito fandové sbírají nejen uniformy a udržují v dobrém stavu šestsettřináctky či žlutobílé žigulíky Veřejné bezpečnosti, svou sběratelskou vášeň také věnují medailím a vyznamenáním, případně zbraním. Vše z éry socialismu.

Průvodcem a náčelníkem vojenské expozice Muzea studené války a protivzdušné obrany, jak zní celý název tohoto zařízení, je major ve výslužbě František Chmelař. Sloužil od 1. září 1973 do 31. října 1993, tedy dvacet let a dva měsíce, u 71. protiletadlové raketové brigády a prošel tu mnohými úseky. »Začínal jsem jako technik systému na protiletadlovém raketovém oddílu a končil jako starší operační důstojník. To je funkce, kde řídíte pohotovostní systém a bojovou pohotovost s právy i povinnostmi velitele brigády,« sdělil kroužku zájemců, kteří ho obklopili ještě před vstupem do nitra bunkru.

Sovětská raketová technika

Muzeum spravuje spolek Bunkr Drnov, který si nemovitost pronajal od svazku okolních obcí. »Ke všemu máme dokumentaci a výkresy, s jednou výjimkou – nevíme, jakým způsobem je objekt chráněn před elektromagnetickým impulsem v případě výbuchu jaderné zbraně,« dodal tak trošku tajemně…

Původně mělo velitelství protivzdušné obrany své sídlo v Praze na Vidouli. Je zřejmé, že jeho umístění v hlavním městě nemohlo být z mnoha důvodů vhodné. Proto se rozeběhly v této lokalitě, kde byly z vojenského hlediska ideální podmínky, v roce 1980 stavební práce. Armáda začala objekt plně užívat 1. května 1985, od tohoto dne byl celý areál v bojové pohotovosti a pohotovostním systému, v roce 1989 útvar dosáhl své maximální síly. Po změně režimu, kdy se ze západního nepřítele stal přítel a posléze spojenec v rámci NATO, byla čs. protivzdušná obrana postupně rušena. Definitní konec 71. protiletadlové raketové brigády nastal v roce 2003. »Dnes nemáme ekvivalentní náhradu za tento útvar,« konstatoval v průběhu prohlídky Chmelařův kolega-průvodce.

V kasárnách kolem bunkru mohlo být ubytováno až tisíc vojáků, standardně sedm set, přičemž zhruba další tři stovky vojenských expertů přijížděly na dílčí kurzy. V brigádě pracovali z pětiny vojáci z povolání, zbytek vojáci základní služby. Vojáci patřili do 71. protiletadlové raketové brigády a 56. radiotechnického praporu ČSLA.

Rozsáhlé vnitřní prostory bunkru, jenž měl svou sofistikovanou vojenskou technikou ochránit zejména území Prahy ve směru ze vzduchu, čítají 5500 m2, čímž se řadí k největším u nás. Kdo zná pevnosti někdejšího čs. pohraničního opevnění, může při exkurzi srovnávat, jak se za necelé půlstoletí vojenská technika proměnila.

Unikátní interiér

Několikapatrový objekt je vybaven původním technickým zařízením, které je zachovalé, a tedy unikátní. Nikoli náhodou je zdejší interiér lákadlem i pro filmaře. Prvním exponátem, který návštěvníka upoutá, je protiletadlový dvojkanón PLDvK vz. 53, první z reprezentantů moderní protivzdušné obrany (vznikl ještě v průběhu druhé světové války), umístěný hned v zádveří vstupu.

Jak se dozvídáme, raketové systémy byly nasazeny výrazně později, první rakety typu Dvina se začaly nasazovat na přelomu 60. a 70. let. »Postupně byl systém modernizován, následovaly rakety Volchov, pak Něva a někdy okolo roku 1985 byly ze SSSR do ČSSR dovezeny komplexy velmi dalekého dosahu Vega, které byly umístěny na dvou místech - k ochraně Prahy (v Brdech) a k ochraně Brna,« vysvětluje průvodce.

Návštěvníci procházejí strojovnou dieselagregátů, strojovnou vzduchotechniky a filtrů, automatickou tlakovou stanicí, vodárnou, která udržovala stále čerstvou vodu (zásoby vody posloužily až na 21 dnů, což je maximálně možná doba izolace; srv. s kryty CO, které měly max. dobu ukrytí 72 hodin, některé jen 24 hodin; v areálu nebyla studna), dekontaminační zónou se sprchami apod. Objekt musel být během pěti minut připraven k izolování od venkovního prostředí.

Ještě detailnější představu, jak fungovala protivzdušná obrana někdejší ČSSR, umožní prohlídka sálů bojového velení. Zde vojáci bez ohledu na počasí sledovali, co se děje na nebi, a velitelé mohli s velkou přesností identifikovat cíle pro raketové vojsko i letectvo. »Do dvou minut musel systém protivzdušné obrany zareagovat, aby zlikvidoval případného narušitele,« vysvětlil mjr. Chmelař s tím, že to prakticky znamenalo vzlet letadel. »A je pravdou to, že Američané se poučili, a podle zásad naší protivzdušné obrany zorganizovali i tu svou. A pak tu naši zrušili…«

V poslední části jsou na ukázku umístěny sovětské rakety komplexů S-75, S-125, S-200, které zde nebyly původně umístěny, ale jsou svědkem doby, a proto sem patří.

»Zkrouhnutá« armáda

Při odchodu mi to nedá: »Jste zkušeným vojákem, jak hodnotíte připravenost současné Armády ČR?« ptám se majora Chmelaře. Odpovědí je krčení ramen… »Podívejte, co vlastně zůstalo z tohoto druhu vojsk? Pětadvacátý protiraketový pluk ve Strakonicích, který má za úkol obranu Jaderné elektrárny Temelín, a 22. taktická letka v Čáslavi. To je jediná protivzdušná obrana, která u nás existuje,« odpovídá major na mou otázku. A zbytek? To nemá cenu… Chmelař se přesto rozpovídá. Vojenští veteráni totiž jezdí do Čáslavi, do Pardubic i jinam, kde působí naši vojáci. »Ti chlapi, kteří to obsluhují, jsou odborníci. Ale armáda je tak strašně ‚zkrouhnutá‘, že vlastně neexistuje. A to není vina výkonných vojáků, neštěstím je velení armády.« A řeč stočíme i na mezinárodní situaci, na nepochopitelnou válečnickou rétoriku českých vojenských špiček.

***

Bunkr bude otevírat pro veřejnost v létě, termíny a další informace naleznete na webových stránkách bunkr-drnov.cz.

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.1, celkem 68 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


proximafb
2016-04-16 19:36
Prosím Vás, k čemu nám tyto strašáky byly platné ? Sloužily jenom k
nesmyslnému strašení lidí, které nás stálo nesmírné finanční
prostředky a efekt žádný. Naposledy naše slavná armáda bojovala za
Žižky a když nás potom někdo skutečně přepadl, tak se vzdala a
veškeré vojenské zásoby doslova darovala nepříteli - ať již to byl
Hitler nebo Brežněv.
jiri.suchanek
2016-03-30 23:25
A kdo nakonec ty objekty co zbyly po zrušení posádek dostal? Za jakou
cenu? A co z nich udělal? A taky mne napadá, zda se ještě ve školách
vyučuje branná výchova. Musím se ještě optat dětí, zda ví jak se
nasazuje plynová maska a jestli umí poskytnout první pomoc, zda znají
improvizované prostředky PCHO ....
hajek.jiri51
2016-03-30 00:31
Zrušili co se dalo. A proč? NATO nás snad neohrožuje a RF? Tak jedině
přes huby některých, a ty jsou na zemi, tak že PVOS je nám asi na ....
Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.