Úděl Vojtova osudu - muzikál

Kdyby mi někdo ještě před nedávnem řekl, že budu dělat do Bonusu rozhovor se skladatelem-gymnaziálním studentem, asi bych mu nevěřil a myslel si cosi o bláznech... A ejhle. Vojtěch Adamčík mé škatulkovité představy zbořil. A zbořil je dokonale!

Dělal jsem už na tomto prostoru rozhovory s Karlem Svobodou, Zdeňkem Bartákem, Michalem Davidem i jinými skladateli, ale s gymnaziálním studentem, který by skládal celovečerní muzikály, to ještě ne. O to víc mě zajímáte... Jak se to přihodí, že ve vašem věku jste se dostal zrovna ke skládání muzikálů?

K muzikálům jsem se dostal hlavně díky rodině, ta mě přivedla k prvnímu muzikálu, který jsem kdy viděl, Draculovi. V té době jsem byl nadšený tvorbou Karla Svobody, jeho geniální nápaditostí a melodičností. Postupem času jsem pronikal do české i zahraniční muzikálové tvorby a pomalu zjišťoval, jak moc je mi tato forma hudebního divadla blízká. A měl jsem v sobě touhu něco podobného vyzkoušet na vlastní pěst, i kdyby šlo jen o malé krátké představení. Šťastnou souhrou událostí se stalo, že před třemi lety jsem byl ve správný čas na správném místě a díky jedné probdělé noci vznikla má muzikálová prvotina - Úděl osudu.

Jedné probdělé noci...? Kolik odvahy, sil a kontaktů stojí pustit se do takového projektu?

Pustit se do toho skutečně není zas až takový problém. Myslím, že mnohem důležitější je, aby člověk vydržel až do konce a nenechal představení zkrachovat třeba uprostřed zkoušení.

Od dětství jste předpokládám věděl, že budete dělat hudbu, ale kdy vás napadlo jít rovnou na to nejtěžší? Skladatelování?

Neřekl bych, že jsem od dětství věděl, že se budu věnovat hudbě i jinak než jako koníčku. Čtrnáct let sice hraji na klavír, ale ten zásadní zlom, kdy jsem se rozhodl věnovat hudbě mnohem více, přinesl právě až první muzikál Úděl osudu. Vlastně počátky mé jakékoli skladatelské tvorby se datují zhruba do roku 2012, tehdy jsem napsal své první písně, tenkrát ještě jen s klavírem a vlastními anglickými texty (nutno podotknout, že děsivými... (smích)).

Byly tam nějaké geny rodinné? Nebo za to může jen Svoboda...?

Geny asi také hrají svou roli, oba mí rodiče se věnují hudbě (i když se jí neživí) a hudebně zdatné předky mám i ve starších generacích. Každopádně životním skladatelským vzorem pro mě vždycky byl a bude Karel Svoboda. Na jeho melodiích jsem vyrůstal a jeho nápaditost neznala mezí. Kompozičně pro mě budou jeho muzikály Dracula, Monte Cristo a Golem vždy tím nejlepším, co původní české hudební divadlo může nabídnout.

Většina mladých lidí skládá - když už skládá - kytarovky, tříminutové nápěvy atp. Dvou, tříhodinový muzikál je přece jiná kláda...

Upřímně jde jen o to podřídit svou práci ději. A mně tento styl skládání vyhovuje, neřekl bych, že umím psát písně bez kontextu. Často si při tvorbě představuji, jak bude výsledný song zhruba vypadat na scéně a jak načasovat jeho pointy, kdy zahrát na city diváků a kdy ne. Je pravda, že vždy před dokončením muzikálu už dochází nápady a investovat nový čas do psaní je čím dál těžší. Zatím se mi ale v obou případech (u Údělu osudu i Cyrana) nakonec povedlo kompozici zdárně dokončit.

Lucka Pragerová

Je Cyrano vaše celovečerní prvotina? Nebo už Úděl osudu byl také regulérní celovečerní muzikál se vším všudy? Tedy i s pauzou?

Úděl osudu, ač o půl hodiny kratší než Cyrano, už byl opravdu plnohodnotným dvouaktovým muzikálem s přestávkou.

Jak vznikal realizační tým? Tady v Praze také máme pár studentských nadšenců, kteří se snažili dělat muzikály na úrovni amatérské, resp. poloprofesionální (třeba režisér Martin Bujárek, jenž už dnes dělá asistenta režie naší jedničce Radku Balašovi na Sibyle), ale ti získali práva na nastudování hotových velkých titulů, neměli mezi sebou skladatele vlastního počinu. Kolik je u vás studentů a kolik profíků v autorském týmu?

V autorském týmu jsme, řekl bych, všichni teprve začátečníci, i když už máme jeden muzikál za sebou. Ať už zmíním skvělého textaře Filipa Šinknera, který mě v počátcích naší spolupráce svými texty dojímal až k slzám, protože jeho myšlenková invence je nevyčerpatelná; nebo režisérku Kateřinu Studenou, díky níž dostal muzikál svou inscenační podobu a která na zkouškových a divadelních přípravách strávila možná i více času, než by bylo zdrávo (úsměv). Rozhodně nechci zapomenout na Michala Perevoščikova, jemuž se nějakým zázrakem podařilo sehnat finance, které byly pro vznik muzikálu potřeba; jeho produkční práce je nedocenitelná. No a pro mě velmi důležitým člověkem je Alena Jelínková, která mým písním dala orchestrální podobu, svou aranží jim přidala nové emoce a pomohla mi trochu více proniknout do tajů práce s dirigentskou partiturou.

I mezi herci lze najít zajímavá jména lidí, kteří už něco mají za sebou, dokonce i Pražákům ne neznámá - v případě Lukáše Randáka, Lucky Pragerové třeba..., jak se tahle složka dávala dohromady?

To, že máme v muzikálu i profesionální herce a zpěváky, je pro mě obrovská čest. Dodnes vlastně nechápu, čím jsme je mohli tak moc zaujmout, když nám kývli na spolupráci. Ale myslím, že kombinace profesionálních a amatérských herců na jevišti je to nejlepší, co se může v divadle stát. Amatéři se dostanou na vyšší kvalitativní úroveň, profíci zase načerpají velkou dávku energie od nadšenců.

A jak se povedlo na dva měsíce získat prostory Malé scény DK Metropol v ČB? Tedy prostor pro 200 diváků?

DK Metropol s námi velice úzce spolupracuje, jeho nezisková organizace MetropolCB, o.p.s., nás dokonce zaštiťuje. Měli jsme již dobré zkušenosti v komunikaci při tvorbě Údělu osudu, takže jsme nyní pouze rozšířili naši kooperaci.

Proč právě Cyrano?

Protože Filip Šinkner. Upřímně, nebýt Filipa, našeho skvělého textaře, nebyl bych se k Cyranovi vůbec dostal. On mě uvedl do látky, která mi tak moc přirostla k srdci a díky němu jsme za rok a půl tvorby došli až ke zdárné premiéře.

A co bude příští počin?

Nějaké nápady již jsou, ale kdo ví, co si vlastně vyberu. Zatím se chci soustředit na zdárné dokončení obou středních škol, takže muzikály na chvíli musí jít stranou.

Jaké jsou vlastně vaše představy o budoucí profesionální dráze?

Samozřejmě bych se rád věnoval skládání muzikálů i nadále, těžko ale říct, jestli jenom tomu - hodně mě táhne i režie, protože jsem takový kreativní organizační typ (smích). Každopádně, pokud budou témata a dobří textaři, nevidím důvod v psaní nepokračovat. A kdo ví, třeba dojde i na nějakou stáž v zahraničí, například v Londýně...

Roman JANOUCH

FOTO - Daniel VESELÝ


oblíbený zpěvák/zpěvačka - Tomáš Trapl

herec/herečka - Benedict Cumberbatch

film či divadelní kus - divadlo - muzikál Dracula, muzikál Wicked

forma relaxu na dovolené (moře/hory) - ticho a klid (úsměv)

barva - zelená


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 5.6, celkem 13 hlasů.

Roman JANOUCH

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama

Vydává Futura a.s., Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1.
Telefony - ústředna: 222 897 111, sekretariát: 222 897 256.
Email: internet@halonoviny.cz, ISSN 1210-1494.