Rodinná hrobka rodiny Svobodovy na kroměřížském hřbitově je symbolem odboje proti fašismu.

Ludvík Svoboda a Kroměříž

Vítězství nad fašismem, které se v novodobém českém kalendáři spojuje s 8. květnem (ačkoli teprve 9. května bylo osvobozeno hlavní město), má mnoho symbolů. V našich podmínkách se pojí s nespočetnými hrdiny západního, východního a domácího odboje. Jedno jméno má však mimořádný zvuk v srdcích Čechoslováků i u znalců v zahraničí: Ludvík Svoboda. Tento voják, jenž bojoval za svůj národ ve dvou světových válkách, velitel 1. čs. armádního sboru v SSSR, pozdější ministr národní obrany a prezident republiky v letech 1968-1975 je pochován v Kroměříži - městě, kde dvakrát působil ve vojenské posádce a kde žila jeho rodina.

U hrobky, v níž dlí Ludvík Svoboda (1895-1979), jeho žena Irena (1901-1980), dále syn Miroslav a širší rodina, se každoročně v květnových dnech koná pietní shromáždění k uctění památky hrdinů, kteří přibližovali konec války a podíleli se na osvobození Československa a Kroměříže. Akci pořádá město ve spolupráci se Společností Ludvíka Svobody (SLS).

Zoe Klusáková (vlevo) s hejtmanem Michalem Haškem a válečným veteránem Emilem Bočkem.

Tradičně k rodinné hrobce přijíždí dcera Ludvíka Svobody profesorka Zoe Klusáková Svobodová v doprovodu svého vnuka Miroslava Klusáka. »V hrobce je také prsť z Bílé Cerekve a Mauthausenu. Je to vlastně pomník našeho odboje, protože lidé, kteří jsou uvedeni na desce, měli různé válečné osudy,« řekla Haló novinám stále vitální paní Zoe, ačkoli již oslavila devadesátku. Syn Ludvíka Svobody Miroslav, stejně jako rodina Stratilova (po linii manželky Ireny), byli za podporu parašutistů, kteří byli vysláni Čs. vojenskou misí v SSSR do protektorátu, perzekvováni a nacisty zavražděni v Mauthausenu, resp. Ravensbrücku. Do boje s okupanty, po odchodu L. Svobody do zahraničí, se totiž plně zapojila jeho manželka s celou svou rodinou, dětmi, rodiči a oběma bratry. Jen Irena a dcera Zoe unikly zatčení, trýznění a jisté smrti, a díky statečným lidem, kteří jim bez ohledu na možné následky poskytli tajný úkryt a obživu, přežily. Hovoříme-li o těžkém osudu Ludvíka Svobody, nikdy nesmíme zapomínat na oběť nejvyšší jeho široké rodiny!

Letos se u příležitosti 71. výročí vítězství nad fašismem přijel poklonit L. Svobodovi také hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek (ČSSD). Ten před zahájením akce přijímal od mnohých přítomných slova podpory za svůj postoj, kdy se nenechal vyvést z míry zlovolnými otázkami moderátora ČT. Redaktor ho totiž den předtím »mistroval« za společnou fotografii s ruskými motorkáři. »Já jsem se šel na brněnské pohřebiště poklonit padlým rudoarmějcům. Za všechny slušné lidi. Byli tam se mnou ruský konzul, který mne pozval, a mnoho motorkářů – českých, slovenských, ruských,« vysvětlil Haló novinám hejtman s tím, že »takové mediální ataky nás nesmí vykolejit«. Hloučku okolostojících ukázal i fotomontáž šířící se internetem, v níž byl proti hejtmanovi zneužit jakýsi brněnský antikomunista označovaný na snímku za motorkáře z Ruska.

Všem patří dík

Letos se na kroměřížském hřbitově shromáždilo velké množství lidí. Zástupci Čs. obce legionářské (Ludvík Svoboda byl legionářem), ČSBS, Svazu válečných veteránů (přítomen byl hrdina západního odboje brigádní generál Emil Boček), Armády ČR, Levicových klubů žen, Slovanského výboru ČR a dalších organizací. Přišel kroměřížský senátor Miloš Malý (ČSSD), atašé Ruské federace Sergej Vladimirovič Mitjajev, reprezentace OV KSČM Kroměříž, velmi početná byla delegace Klubu českého pohraničí, přišli však i běžní Kroměřížané, vlastně lidé z celé ČR, kteří ctí hrdiny protifašistického odboje, nebo dokonce sami prošli peklem druhé světové války.

Obavu, že v některých částech světa se dnes děje něco podobného, co připravoval a realizoval hitlerovský režim, vyjádřil starosta Kroměříže Jaroslav Němec (ANO), který – jak uvedl, se nedívá na hrdiny antifašistického boje z pohledu národnosti. »Všem patří obrovský dík za to, že můžeme žít své životy a radovat se z každého dne!«

Hrdost na náš stát, na naši historii vyjádřil hejtman Hašek. Nezažil válku, ale je znepokojen, že se v posledních letech rozmazává její skutečný obraz. »Nacistické Německo za pomoci sudetských Němců rozbilo naši republiku, způsobilo ostudnou mnichovskou dohodu a 1. září 1939 zaútočilo na Polsko a tím zahájilo druhou světovou válku. A bylo to Německo, které válku prohrálo!« podtrhl. A síla jeho hlasu dále stoupala: »Vítězi války byly SSSR, USA, Velká Británie, Kanada, Rumunsko…, a mezi dalšími také Československo.« Nenajdeme v zemi kraj, kde by nebylo vzpomínky na Ludvíka Svobodu, jenž dovedl první čs. armádní sbor k vítězství, pokračoval Hašek. »Kdyby státy protihitlerovské koalice nezvítězily, nad Špilberkem by vlála vlajka s hákovým křížem a my tu nestojíme. To je třeba připomínat mladým!« apeloval jihomoravský hejtman.

Vlastimil Němeček ze SLS připomněl loňské listopadové setkání v Hroznatíně, rodišti Ludvíka Svobody (informovali jsme), kde se u příležitosti 120. výročí jeho narození »potkali lidé z celé naší vlasti«, někdejšího Československa. Svoboda při všech svých povinnostech myslel na rodinu, připomněl Němeček. Ke svým podřízeným se choval vlídně v míru i válce, o čemž podával svědectví nedávno zesnulý generál Alexander Beer.

Na návrh poboček SLS Brno a Kroměříž byly v rámci slavnostního aktu přímo na místě uděleny Pamětní medaile Ludvíka Svobody za záslužnou práci na poli přátelství mezi národy a uchovávání historické paměti o osvoboditelích. Obdrželi je generální konzul Ruské federace v Brně Alexander Nikolajevič Budajev (jenž také byl jedním z řečníků na setkání u hrobu L. Svobody), atašé RF Mitjajev, hejtmani Zlínského a Jihomoravského kraje Stanislav Mišák (ČSSD) a Michal Hašek, Emil Boček, předseda Národní rady KČP Milan Richter, in memoriam vojenský historik Vlastimil Schildberger, starosta Kroměříže, ředitelka kroměřížské ZŠ Zachar Petra Fečková a další osobnosti, mj. také dvě členky pobočky společnosti v Samaře Jelena Viktorovna Ibragimová a Ludmila Vasiljevna Koršikovová, které se zasloužily o uchovávání památky na vojáky a vojačky 1. čs. brigády a dokonce v současné době usilují o zřízení muzea. Na závěr zahrála vojenská hudba tři hymny: ruskou, slovenskou a českou.

72 milionů obětí

Kroměříž a Kroměřížsko má více památníků upomínajících jak Ludvíka Svobodu, tak vojáky prvního čs. armádního sboru. Voják Svoboda totiž v Moravských Aténách, jak se Kroměříži pro svou historickou krásu přezdívá, působil hned dvakrát: v letech 1921-1923 sloužil u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova, a pak od roku 1934 do května 1938. Na domě v ulici, která nese název Generála Svobody, je umístěna pamětní deska.

Velký hrob příslušníků 1. čs. armádního sboru, vkusně pietně upravený, se nachází v obci Břest nedaleko Kroměříže. Spí zde svůj věčný spánek vojáci, kteří umírali jen pár dnů před osvobozením, ve dnech 7. až 9. května 1945. I sem členové a členky SLS pravidelně kladou věnce, a stalo se tak i letos. Na jednom z hrobů je možno číst rok narození vojáka 1925. Umírali takto mladí…

Na břestském hřbitově, podobně jako na kroměřížském, umožnila nám účastníků minuta ticha zapřemýšlet o hrůzách druhé světové války a válek obecně. Nejnovější údaje o počtech obětí vyznívají tak, že tento nejkrutější válečný střet znamenal smrt 72 milionů lidí, z toho 47 milionů civilistů (65 %). Po válce zůstalo 35 milionů invalidů a dvacet milionů sirotků… »Tak strašná byla tato válka,« poznamenal Ludvík Engel, předseda SLS. Sám Engel je potomkem Svobodova blízkého bojového druha plukovníka Ludvíka Engela, jenž padl v lednu 1945 při osvobozování Važce a svého syna nikdy neviděl…

Monika HOŘENÍ

FOTO – autorka


Jak hodnotíte tento článek? (1 - nejhorší, 7 - nejlepší)

Hodnocení: 6.3, celkem 42 hlasů.

Monika HOŘENÍ

Diskuse k článku

Vážení čtenáři, chcete-li se zapojit do diskuse, prosíme vás o dodržování slušného vystupování. Příspěvky, které budou obsahovat sprosté výrazy, smažeme.


Reklama
Reklama

Reklama